Radous
komentáře u knih
Mengeleho zoo
Gert Nygårdshaug
...aneb tisíc důvodů, proč se stát teroristou. Já nevím. Naše planeta má (s námi) potíže, řešit zrovna tímhle autorem předloženým způsobem je s největší pravděpodobností nelze. A to mám na mysli i ne tuto zrovna povedenou fikci. Vždyť je to celé víceméně o tom, proč se z latinskoamerického hošíka stal vraždící maniak (byť jsou jeho cíle v podstatě jen morální, ať už to i mně zní sebedivněji) a pak jen dlouhý seznam toho, koho on a jeho fakce zavraždili. Nic jiného jsem od p. Nygardshauga nečetl, ale skoro bych dal ruku do ohně za to, aby se vrátil zpátky k detektivkám. To jde seveřanům přece tak dobře. 3,5/10
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
První knihu jsem zvládnul za dva týdny, více méně, tuto asi tak za měsíc. Nějak jsem se do toho nedokázal ponořit, přestože je to román o něco útlejší. Tak jako tak, docela nečekané rozluštění série. Asi to nemusí být část poslední. Docela husté jsou dodatky na samém závěru - obzvlášť ta fiktivní fyzika cestování vesmírem. To mi hlava nebrala. Kloubouk dolů. Dávám 3,5/5
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
Minulý rok mě to zaujalo v knihkupectví, nicméně nakonec jsem se k románu dostal dost překvapivě ze zcela jiné strany. Každopádně - velmi čtivé, hlavně krátkostí kapitol. Jinak jsem to popravdě čekal mnohem temnější, už podle textu na obálce. I prvních pár desítek stránek tomu nahrávalo, no docela jsem se na to těšil. Pak s narůstajícím počtem stránek došlo k poměrně solidnímu vystřízlivění. Je to taková standardní scifárna, ale že by mě to kdoví jak uchvátilo...nejpodivnější mi přišla ta až přílišná vyrovnanost mezi výzbrojí emzáků a lidí, když už člověk odhlédne od způsobu cestování vesmírem. A vůbec... přijetí emzáků lidmi, to je taky takové zvláštní. Ale jako celkově asi spokojenost. 3,5/5
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
Je pro mě otázkou, jak se k tomuhle počinu postavit. Jasné je, že se to velmi dobře čte. Poměrně krátké podkapitoly, nic náročného na uvažování. Na to, že celá bichle má bratru osm set stránek (s tím jsem se za celou čtenářskou kariéru opravdu mockrát nesetkal) jsem to zvládl snad ani ne za dva týdny převážně večerního čtení. Jenže pak je tu druhá mince věci, a tou je samotný děj. Zkraje se to jeví jako docela střízlivá záležitost (dokud je děj vložený do našich reálií), ale po přelomu do budoucna se celá kniha s každou další stránkou proměňuje v bizár, kterému není rovno. Chvíli jsem uvažoval, jestli není Vlastimil Vondruška pseudonymem pana T. Okamury. Protože tohle je hotovej Mein Kampf grupy SPD a jim podobných. Snad se mi ani nechce věřit, že by někdo na takové úrovni, které podle mých zjištění VV dosahuje (přiznám se, do této doby jsem tohoto autora neznal), dokázal vyplodit hyperantilevicové pojednání tohoto kalibru, aniž by k tomu měl nějaký vnitřní vztah. Autor sice již v úvodu píše, že se nejedná o předpověď, ale o pouhou románovou vizi… ale přesto… přesto si nemohu pomoci, že člověk přímo musí inklinovat k vyjevenému názorovému směru, aby se mu něco takového mohlo podařit. Anebo je to celé myšleno jako jakási parodie na hysterické antilevičáctví? Že bylo cílem ukázat, jak pokrouceným pohledem se na svět může dívat zapřisáhlý pravičák? Do toho by mi ale neštymovala role Ruska, kterou mu VV přisoudil. Asi tomu opravdu nerozumím. Asi se v tom moc vrtám. Nebo prostě hledám něco, co tam vůbec není. Každopádně to opravdu nedokážu ohodnotit jiným slovem než zmíněný bizár. Za čtivost (odečítám tu a tam až přílišnou jednoduchost) dvojka, za dějový brutál bůro. Průměr dává hezké tři mínus. Přesvědčte mě o opaku.
Mrtvá zóna
Stephen King
Občas narazím na inspiraci ke čtení u lidí, občas nahlédnutím do výlohy... ale ještě nikdy jsem si neodnesl knihu z autobusové zastávky. Týden jsem kolem oné literatury jezdil na kole, po očku kontroloval, týden zůstala netknutá. Tak mi to nedalo a já si pro ní došel, přeci jen se mi jí zželelo a hlavně jsem se docela chtěl nechat překvapit. A dobře jsem udělal. Ač ve slovenštině, užil jsem si ji! Navíc, moje druhé setkání s Kingem. Patrně pošlu dál, když už se ke mně román takhle zbloudile dostal.
Einstein: jeho život a vesmír
Walter Isaacson
Těžká kniha... a to je to "pouhý" životopis. I ta trocha dotčené fyziky pro mě byla likvidační. Respekt ke schopnosti takovéto veledílo poskládat.
Spasitel
Andy Weir
Neotřele napsáno, neotřele přeloženo. Opět nezvyklá ich-forma. Andy od Marťana rozhodně laťku nesnížil. Něco mi sice přišlo trochu (víc) přitažené za pačesy, ale co no. Bavil jsem se rozhodně nadmíru. Velký respekt za chemii a fyziku, o které tam bylo docela zajímavě pojednáno! Jsem zvědavej na film.
Nepřátelé lidstva
Mika Waltari
Dějepis jsem měl vždy rád, obzvláště starověk. Po předchozích zkušenostech s MW to tedy bylo jednoduchou volbou. Historii křesťanství jsem se nikdy nezaobíral, takže to pro mě mělo rozhodně bonus navíc! Už se opakuji, ale obdivuji autora za zpracování tak monumentálního díla! To musí chtít neskutečné znalosti!
Jeho království. Jedenáct listů Marca Manilia Mezentiana z jara r. XXX po Kr.
Mika Waltari
Pro mě velké překvapení. Čekal jsem historický román založený na faktech, s fiktivním příběhem. Nečekal jsem, že to bude ještě navíc v kategorii mysteriózních. Ve výsledku si podle mého názoru může čtenář vykládat toto dílo dvěma způsoby – že Ježíš zázraky skutečně dělal a tak je to v knize myšleno, nebo tak, že postavy knihy zažívají svým způsobem kolektivní „fata morgánu“ (ve smyslu živého prožívání věcí, které byly spuštěny nesprávnou interpretací dnes vysvětlitelného jevu/jevů). Nicméně bych se přikláněl spíš k první verzi, jelikož se tam uvádějí přímí svědci, nikoliv „jedna paní povídala“. Zajímavé, pro mě osobně těžko stravitelné. Nicméně knihu jako takovou považuji za přínosnou, jelikož mi přiblížila roli a význam poměrně široké plejády biblických postav.
Banco
Henri Charrière
Jedná se o dodatek k Charrieriho životu po úspěšném útěku z trestaneckých kolonií, mapuje více než následující dvě desetiletí (do začátku sedmdesátých let 20. stol.) Podle mě je to neméně zajímavé, včetně náhledu do nitra Motýlkovy osobnosti. Na několika místech jsem cítil osobní pohnutí.
Motýlek 2. díl
Henri Charrière
Pokud něco splňuje definici dobrodružné literatury, pak je to tento román. Přežít uvedené peripetie, to už chce nějakého člověka. Sepsáno velice sugestivním stylem, přišlo mi to něco na způsob syntézy deníku (což je svým způsobem pravdivý odhad, jak se čtenář dozví v dodatečné knize Banco). Jediné, nad čím jsem se několikrát pozastavil, byla popsaná benevolence dozorců k světu, který si vězni v trestaneckých koloniích vytvořili. A na druhou stranu – brutální systém káznic (porušení disciplíny v kolonii). Tak jako tak, čte se jedním dechem, nutné dávkovat!
Temný vzorec
Andrew Mayne
Napínavé jako všechny předchozí, jenom je to zase o kus víc přitažené za pačesy. Sériový vrah sem, sériový vrah tam.
Ženský
Charles Bukowski
Podle mého další z řady Bukowskiho brutálů. Snad tam bylo méně vtipu (ne že bych se párkrát nezasmál), ale nemění to nic na tom, že je to síla. Nic podobného jsem dosud ani nečetl, no vždyť to bylo bezmála porno. Popravdě jsem to vůbec nečekal. I když u ChB by mě už snad ani nic překvapit nemělo.
Teorie vraždy
Andrew Mayne
Nějakým způsobem mi stále leze na mysl, že se jedná o detektivku, nicméně román je spíše akčňákem – což plně odpovídá označení „thriller“ na přebalu. Dvě třetiny knihy však solidní detektivkou jsou, no v dost moderním hávu. Zbylá část je taková podivně uspěchaná. Navíc se tam zapojí nové postavy, které to celé lehce shazují do horší uvěřitelnosti. A hlavní hrdina se proti mému gustu také začíná profilovat jako všeznalý superhrdina. Respektive se to kolem nějdost „klišovatí“. Nicméně se kniha čte velmi dobře, je to napínavé až do konce.
Hollywood
Charles Bukowski
Další z řady top-strop děl. Když se chce člověk odreagovat, jasná volba. Bukowski jede (jel) neskutečný bomby. Skvělý překlad (opět- zajímal by mě originál).
Kmen Andromeda
Michael Crichton
Číst více než padesát let starý katastrofický sci-fi román (přestože to svým způsobem ani za sci-fi být považováno nemusí) je zajímavé už samo o sobě. Popis hi-tech komplexu z konce šedesátých let zkrátka stojí za to - když to člověk porovná z dneškem.
Čte se to velmi svižně, krátké kapitoly nahrávají napínavosti. A rozuzlení je také dost překvapivé. Film jsem kdysi viděl (alespoň myslím), stálo by za to si ho připomenout.
Hračkář
Andrew Mayne
Přečteno s odstupem od dílu prvního. Detektivka rozhodně čtivá, krátkost kapitol vás nutí otáčet stránky dál a dál. Nemám nic zásadního, na co bych si mohl nějak stěžovat. Snad jen mi přijde, že v knize není nijak vysvětleno pozadí kolem zloducha (měl bych hned několik proč). To mi přijde jako škoda. Ale třeba se víc dozvíme v dalších dílech?
Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
Tenhle titul mi kdysi uvízl v hlavě, těžko říct, kdy to bylo či z čeho to vzešlo. Nicméně v pořadníku už je to kupu let. Popravdě jsem ale zaraženej, že je to relativně "mladá" záležitost (alespoň tak vnímám vše, co je kořenama po roce 2000)! Tak jako tak, byla to kvalitní volba. Je to skutečně, jako když člověk sleduje film. Krátké kapitoly to neskutečně čtivým, stejně tak samotný překlad, respktive jeho forma - s přímou řečí bez uvozovek celý text tak nějak zajímavě splývá a zrychluje. S tím jsem se asi ještě nesetkal. Proklady úvahami jednoho z hlavních protagonistů mají taky hodně do sebe. A nečekejte klišé (přiznám se, přeci jen to jedno bych tam uvítal). Top kvalita!
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Již po dlouhá léta nazpět jsem několikrát narazil na myšlenku, že je potřeba doplnit jednu z mnoha kulturních mezer, které jsem zanedbal, tím víc, že se jedna o mé tak nějak historicky oblíbené téma – starověk. No po přečetní musím říct, že to stálo za to. Dá se říct, že je to po době kniha, kterou jsem přelouskal takřka jedním dechem. Vůbec se nedivím, že se jedná o dílo světové literatury. Dost by mě zajímalo, na kolik autor vycházel z historických faktů (kultura, mravy, souvislosti), ale co si tak vzpomínám z hodin dějepisu, tak nám to bylo doporučováno pro udělání si představy.
Rozhodně mě to vede k tomu, abych si to nějakým způsobem ověřil – obzvlášť právě otázku souvislostí (státní celky, rozkol v náboženství).
Také mě vrtalo hlavou, zda samotná ústřední postava nějakým způsobem nereprezentuje autorovo politické smýšlení (beru to ve smyslu, že valná většina knih ze světa byla u nás v průběhu socialismu nedostupná, propuštěny byly jen ty „korektní). Vzhledem k vývoji postavy a jejímu postupnému prozření (pravdou je, že toto se děje nejen kolem této postavy) ohledně stavu tehdejšího světa. Otázkou samozřejmě je, zda by takové myšlenky mohly totiž tehdy vzniknout – to co není normální nyní, to bylo zcela prostým standardem tehdy. Tak jako tak, je to nadčasové, protože „takto věci byly a budou“ – pouze formy projevu nespravedlnosti a útlaku se mění. Lidská přirozenost touhy po moci se všemi průvodními projevy se za celé věky nezměnila.
Čteno ve slovenštině (vydání někdy v osmdesátých letech).
Devadesátky!
Johana Fundová
Sonda do rané minulosti... pár tematických okruhů, nad jejichž obsahem se musí člověk čas od času zasmát (to když vaše vzpomínka přesně odpovídá... což se mi na několika místech stalo), nebo podivit. Faktem je, že člověk, který tato léta plným uvědoměním nezažil, si to listování asi tolik neužije (a nebo bude právě podiven). Já jsem v první polovině devadesátek vlezl na základku, takže jsem z toho něco měl. Nicméně víc to přeci jen ocení ročníky o dekádu starší.