Potolu Potolu komentáře u knih

☰ menu

Rituál Rituál Adam Nevill

Jako ta první část knihy byla fakt dobrá - autor skvělé vykreslil atmosféru lesů, hrál se zvuky, očekáváním, napětím... Prostě dobrý. To, jak mezi sebou mluvili chlapi, to jsem se musela vždycky usklibnout, protoze takhle asi fakt mezi sebou nikdo mluvit nemůže (yorkshirský bastarde, vypatlaná kebule atd.).
A ta druhá půlka... Divná. Jakože uznávám, že švédská/norská historie je zajímavá sama o sobě, ale za mě se to prostě vleklo... Ale oceňuju snahu o jakýsi přesah o úvahách o životě, což je pro tyto skandinávské země vcelku příhodné. :-)

02.02.2022 3 z 5


Doppler Doppler Erlend Loe

Já ani nevím, co o téhle knize napsat. Svým způsobem jsem se docela bavila (jak např. mrsknul tím losim masem na lavici na rodičovské schůzce). I ta filosofie o píli a o tom, co je v životě (ne) důležité je zajímavá
... Další díly číst asi nebudu. :-D Ale intak bylo fajn zabrousit do jiných čtenářských vod...

18.01.2022 4 z 5


Tuze hladová housenka Tuze hladová housenka Eric Carle

Krásné ilustrace, jednoznačné sdělení pro malé prcky a spoustu nápadů, jak s knihou pracovat. :-)

08.01.2022 5 z 5


Hlavu mírně vzhůru, ženy! Hlavu mírně vzhůru, ženy! Milena Mikulková

Moc povedená knížka věnující se tématu ženství. Milena Mikulková se do něj obula opravdu natolik, že se dočteme snad o všem, co se týká právě ženství (role dcery, matky, vztahy mezi ženami, vnitřní nastavení, krása, roční období ženy, čtyři tváře, spokojenost ženy, ...). Všechno je tak jasně a strukturovaně napsané, zároveň s takovou laskavostí, že nemůžu jinak, než dát 5 hvězd. ️

08.01.2022 5 z 5


Gump – pes, který naučil lidi žít Gump – pes, který naučil lidi žít Filip Rožek

Pro pejskare krásný příběh o lásce k lidem z pohledu psa. Místy jsem slzela (sama mám psy, takže některé pasáže se mi nečetly zrovna s lehkostí). Zároveň je ale kniha i děsivým pohledem do hlubin lidí - jak někdo může něco takového dělat, to mi hlava nebere.

22.12.2021 4 z 5


S hlavou v oblacích (pejru) S hlavou v oblacích (pejru) Kateřina Petrusová

Další dílko ala Bridget Jones a 50 odstínů šedi. Jako oddechovka dobré, ale postavy prostě neuvěřitelné - rádoby vtipná, bohatá panička (podpatky i doma!), kamarádi, kteří bezmezně žijí životem své kamarádky a bohatý, krásný, sexy vidlák. Ne, další knihy od autorky číst nebudu. Jsem poněkud náročnější čtenář a podobné knihy už mě nebaví = ztráta času.

21.12.2021 2 z 5


Než zazvoní zvonec Než zazvoní zvonec Radek Habáň

Radek Habáň je opravdu pan spisovatel. Krásných několik pohádek v jednom! Mistrovsky si dokáže hrát s češtinou, ovládá vtípky, příběhy mají hlavu a patu. Kniha nejen pro děti, ale také pro dospělé, kteří ocení právě ty skryté vtípky. Hádanky a úkoly provázejí děti příběhy. Prostě parádní a vřele všem doporučuji!

20.12.2021 5 z 5


Pokání Pokání Ian McEwan

Horko těžko se mi ze začátku četlo. A dlouhé popisy, odstavce sahající přes celou stránku, tomu moc nepomáhaly. Námět jako takový je fakt vydařený, postavy dobře zpracované po psychologické stránce, ale fakt to není můj šálek kávy.

20.12.2021 3 z 5


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky J. R. R. Tolkien

Asi první tři kapitoly se mi tak nějak špatně četly a říkala jsem si, že co na tom hobitovi teda sakra je. A pak mě to chytlo! Bravurní hry s češtinou, postavy krásně zpracované, popsané tak, že mi příběh běžel hlavou (film jsem ještě neviděla). Prostě krásné počtení. Určitě to není je pohádka pro děti. Myslím, že je to především příběh o tom, že když v životě člověk žije jen svůj pohodlný život před televizí na gauči, rozhodně nic nezažije, nic moc se nenaučí (vděčnost za to, co má, co je důležité) a "nevyroste". Víc takových pohádek!

03.12.2021 5 z 5


Biomanželka Biomanželka Michal Viewegh

Smutná groteska. Jelikož jsem četla Být sama sebou od Veroniky, nemohla jsem nedat šanci Biomanželce. Dýchalo to na mne velkym smutkem a zoufalstvím skrytým za rádoby silnou mužskou osobností. Myslím, že nebylo jednoduché být po boku ženy, která druhému nemohla (nebo nedokázala?) dát to, co potřebuje - lásku, špetku pozornosti a obdiv. To je asi to, co Viewegh potřeboval v tu chvíli... Škoda!

24.10.2021 3 z 5


Být sama sebou Být sama sebou Veronika Vieweghová

No... Co o tomu říct? Některé části byly napsané trochu jinak a ty se četly opravdu hodně dobře. Některé naopak pro mě byly už moc...nevím, jak to popsat...asi až moc ezoterické, zvláštní, možná i částečně nepochopitelné. Veronice fandím a líbí se mi její přístup k životu, jen... Něco bylo pro mě už moc. :-)

07.09.2021 3 z 5


Medvědín Medvědín Fredrik Backman

F.Backaman si mě získal knihou Úzkosti a jejich lidé a i přestože Medvědín je poměrně příběhově jiný, tak je naprosto perfektní. Prostě jsem si ten jeho styl zamilovala - je tak jednoduchý, až si člověk říká, že takhle taky dokáže napsat knihu... A pak je ale tak hluboký, že si člověk říká, že takhle by to nedokázal nikdy napsat. Musím říct, že příběh mě pohltil už hned od začátku, postavy velmi propracované. Za mě skvělý! ️

30.05.2021 5 z 5


Nemusíš! Nemusíš! Dagmar Digma Čechová

Začátek knihy nic moc, ale potom se děj poměrně rozjel a kniha byla nakonec velmi čtivá a svým způsobem i povzbudivá. :-) Doporučuji jako nenáročné čtení třeba na dovolenou... :-)

25.04.2021 4 z 5


Opiju tě rohlíkem Opiju tě rohlíkem Simona Monyová (p)

Česká Bridget Jones. Lehké, odpočinkové čtení, nic náročného. Příběh se dal tušit hned od začátku, takže žádné velké překvapení se nekonalo. :-)

19.02.2021 3 z 5


Kuba nechce číst Kuba nechce číst Petra Braunová

No... Asi jsem už jsem profesně zdeformovaná, ale... Příběh se mi absolutně nelíbil. :-D

04.12.2020 1 z 5


Foukneš do pěny Foukneš do pěny Radka Třeštíková

Kniha se mi líbila. Jasně, není to ten typický styl R. Třeštíkové, spíš mi to připomínalo P. Soukupovou a právě tu mám hrozně ráda. Ta surovost myšlenek, vyprávění. Za mě krásný a hluboký vhled do zraněné ženské duše, která se vydává na cestu, vzpomíná, mučí se, uzdravuje se...

02.12.2020 5 z 5


Vychováváme děti a rosteme s nimi Vychováváme děti a rosteme s nimi Naomi Aldort

Z knihy mám smíšené pocity...

Pominu překlad, to, že jsem si některé pasáže musela číst několikrát, abych je pochopila, a také neustálé připomínání (aspoň mi to tak přišlo) metody S.A.L.V.E., tak...

Na jednu stranu se mi líbil přístup k dětským emocím, jak s nimi pracovat. Uznávat dítě jako sobě rovnocenného partnera. Sebereflexe mě jako rodiče. Ilustrující příběhy (některé tedy byly těžko uvěřitelné, ale proč ne... ).

Na druhou stranu mi některé rady přijdou bláznivé. Utkvěla mi rada, např. Pokud je dítě ještě malé a má nějakou potřebu, okamžitě přestaňte dělat to, co děláte, a věnujte se dítěti, jinak začne mít pocit, že je bezcenné. Když budeme pořád naplňovat jeho potřeby, začne i ono později pociťovat, že i my máme potřeby... Opravdu? Když se v noci dítě vzbudí a bude si chtít s námi hrát, tak mu máme vyhovět? Když začnu vařit, tak mám nechat připálit večeři? Když mi nebude chtít pomahat, máme se odprostit od obvinujicich pocitů a respektovat to? Já nevím... Uznávám názor, že by někde měla být zlatá střední cesta a dítě by už od začátku mělo také vnímat i potřeby rodiče. Mám obavy, že kdybych jednala tak, jak je popsáno v knize a dítěti bych okamžitě poskytla to, co chce, tak jen asi dělám jen to. A zřejmě bych taky musela mít jen jedno dítě nebo děti, které jsou od sebe věkově hodně daleko. Mám děti od sebe 1 a půl roku, takže bych si asi brzy kopala umírací jámu, abych každému vyhověla...

Každopádně je tam také spousty skvelych myšlenek, takže je třeba knihu nebrat tolik dogmaticky, ale tak nejak kriticky. Tak, aby to i pro rodiče bylo přirozené...

19.11.2020 3 z 5


Diagnóza: učitelka Diagnóza: učitelka Gabriela Falcová

Některé pasáže byly opravdu úsměvné. Jiná vyprávění už mi přišly rádoby vynucené, aby byly vtipné... Jinak taková oddechovka. ????

13.11.2020 2 z 5


Musíme si promluvit o Kevinovi Musíme si promluvit o Kevinovi Lionel Shriver

Ze začátku jsem se do knihy nemohla vůbec zabrat. Asi to bylo tím, že mi některé pasáže dělaly problém - ta ženská psala a přemýšlela prostě zvláštním způsobem. :-D Ale nakonec jsem si zvykla a cca. od 2/3 knihy byla kniha poměrně čtivá a ke konci jsem příběh už hltala. Líbí se mi, jakým způsobem pronikla autorka do vykreslení postav (Ať už Kevina, ale taky sebe a pana Plastika). :-)

23.08.2020 5 z 5


Pět Pět Ursula Poznanski

Nic moc... Se zápalem jsem četla až posledních cca. 70 stránek. Začátek se hrozně táhl. Hlavní postava vyšetrovatelky podaná jako psychicky narušená žena, která ještě k tomu řeší rozvod a vztah se svým bývalým mužem. A je to chudák, protože nemá vůbec čas na svoje děti. Hmm, kde se asi stala chyba? Detektivky osobně vůbec nemusím, tato mě svou anotací zaujala + slyšela jsem i na jméno autorky. Každopádně mě kniha zklamala a detektivky dlouho zase odkládám. :-D Překlad byl místy opravdu zajímavý - např. koupací plášť nebo výjezdy z tiskárny... Posuďte sami. :-D

18.03.2020 2 z 5