Potolu komentáře u knih

Kombinace beletrie a dokumentu. Zajímavé a smutné, děsivé čtení. Muselo dát obrovskou práci pozjišťovat všechny informace. Klobouk dolů!

Detektivky nevyhledávám, ale přivedla mě k této čtenářská výzva. A jsem ráda! Nehledě na to, že by byla ostuda si nepřečíst něco od rodáka ze stejného kraje! :) Kniha je jednohubka. Začtete si a už to jede. Do poslední chvíle jsem netušila, jak kniha nakonec dopadne, takže je to správná detektivka. Líbí se mi, jak se autor zaměřil i na vztahy mezi některými postavami v knize. Určitě si od něj ještě něco přečtu. :)

Na mě až příliš...jak to popsat... surrealistické. Prostě v pozadí všech těch uměleckých výrazů a popisů, z kterých si máme vytvořit celistvý obraz, se dočteme o vztahu mezi mladší holkou a jejím o dost věkově starším učitelem. Určitý vývoj vztahu tam je - z obou stran. A nakonec mám stejně pocit, že je to k sobě neustále táhne. Nebo ne? :D

Kniha se četla velmi...snadno. Myslím tím čtenářskou lehkost. Prostě kratší kapitoly, děj tak nějak ubíhal. Ne tedy, že by to napínavé. Prostě takové... vláčné. Nicméně! Charakteristika postav byla skvěle popsaná a to je to, co tuhle knihu dělá skvělou! Myslím, že se v knize prolínalo spoustu myšlenek... Od přijetí minulosti, komplikovaných vztahů, skrývání pravd po vymýšlení nepravd. A to hlavní poselství - snahu pochopit nebo spíše s pokorou přijmout jednání druhých lidí. :) Krásná kniha!

"Děda pil kávu jen po obědě - černou a silnou, z malého porcelánového šálku - a nad babiččinou snídani ohrnoval nos a říkal, že v sobě nezapře venkovanku. Ale po letech, když babička onemocněla a ležela v nemocnici, sedával u její postele a sám jí namáčel kousky buchty v bílé kávě a opatrně jí je vkládal do úst. Ten obrázek se mi vtiskl do paměti a stal se měřítkem mých vztahů. Dokázal by tenhle člověk namáčet do kávy a krmit mě? A chtěla bych to ... ptala jsem se pokaždé sama sebe, když se na obzoru objevil někdo nový."

Miluju knihy z Edukační laboratoře...
A myslím, že tahle kniha českého učitele pro české učitele obsahuje přesně takové myšlenky, které má obsahovat. Jednoduché, jasné a přesto nápadité! :) A kdo pak bude chtít víc, sáhne po dalších knihách... Spoustu z toho jsem znala a ráda si připomenula! A spoustu toho je pro mě fajn inspirací pro vyšší level na mé učitelské cestě! :)

Po úžasné Baladě pro Emily jsem se na Meluzínu fakt strašně moc těšila. Z Balady jsem byla nadšená - český horor a takový grády... Jenže Meluzína... To bylo utrpení. Staré domy jsou pro horory klasika. Tohle bylo strašný klišé. Autorka se prostě úplně netrefila a udělala krok vedle, ačkoli se tedy podle všeho v závěrečném děkování snažila ze všech sil. Postavám by nikdo nevěřil ani nos mezi očima. Nad závěrečnými scénami jsem kroutila hlavou. To jako nešlo vymyslet líp než jako masakr motorovou pilou? No...fakt uznávám, že jsem zklamaná..:(

Svým dětem čtu. Ne nijak pravidelně, ale snažím se každý den. A tenhle skvost jsem našla u nás ve školní knihovně. Rozhodně to není kniha jen pro děti, ale pro dospělé. Úplně ideální pro společné čtení. Mám ráda knihy s přesahem... A nebojím se dětem předkládat náročnější témata. Tahle kniha rozhodně nebyla duhová... Náročná na čtení, ale děti hodně zaujala. Evička rozhodně nevyrůstala ve špatném prostředí. Vyrůstala v rodině, kde se vztahy nežijí. A udělala pak spoustu chyb. Osudových a životních. Příběh o nešťastné Evičce, která hledá to své štěstí nešťastnými způsoby. Od narození po její smrt. Se vším všudy. Doporučuju! Surová, přímá...

Hartl nezklamal. Prostě běžné vztahy, běžné rozhovory a zároveň to má tu správnou chuť. Myslím, že se mu podařilo celkem hezky popsat cestu dvou lidí v dlouhodobém vztahu. Ať už jejich společnou cestu, tak i jejich lidský vývoj a postupné dozrávání. Svým způsobem je knížka tak... skutečná. A povzbuzující, že budovat hluboký vztah má své kouzlo. :)

Čekala jsem trochu něco jiného, ale i tak to bylo dobré čtení. Kniha nabízí 7 otázek, kterými strukturovaně vést rozhovor tak, aby za svůj problém nesl zodpovědnost především ten, který má problém. :) A my se nedostávali do role zachránců a koneckonců někoho, kdo dělá něco, co dělat vlastně nechtěl. Je škoda, že v knize není víc praktických ukázek rozhovorů nebo tak... Hodně se taky zaměřuje na management ve firmě, ačkoli tedy podle úvodu cílí i na rozhovory s dětmi, partnery, kamarády... Já tam cítila hlavně ten firemní management. Ale člověk si z toho vycucá i tak dost, tak směle do čtení...

Kniha určena všem, kteří mají potíže říct "NE" i ve chvíli, kdy jim všechny okolností říkají, že dělají špatně. Kniha určena všem, kteří mají silnou vůli potěšit druhé a ztrácejí tím sami sebe. Najdete v ní spoustu příběhů, ve kterých se určitě najdete. A taky spoustu návodů, jak pracovat sami se sebou. Líbí se mi, že kniha cílí na všechny oblasti včetně šedých zón mezi ano a ne. :)

Já nevím... Po první třetině mě kniha nebavila. Nebo...spíš ta hlavní postava Zuzi mě neskutečně štvala. Malý dítě. Dítě, které čeká další dítě. Pak už se to trochu rozjelo a bylo to i celkem čtivý. Nenašla jsem si tam ani jednu postavu, která by mi byla něčím blízká. Rozčilovala mě ta surovost, sprostota, to arogantní chování téměř všech postav. Na druhou stranu oceňuju, že autorka otevírá toto tabuizované téma a dívá se na něj z různých pohledů (kolegové, pár toužící po dítěti, partner měnící názor, lékaři,...) a to hlavní - z pohledu ženy (jestli se teda o Zuzaně dá říct, že je žena, když ji i partner musí objednávat ke všem lékařům, volat do práce, aby ji zařídil neschopenku,...), která dítě za žádnou cenu nechce... No, kniha to byla prazvláštní, ale jako zkušenost dobrá. :)

Když se mi dostala knihy do ruky, úplně na mě dýchlo nějaký to její kouzlo - měkká, poddajná a ještě k tomu ty krásné ilustrace od A. Tachezy. Příběh sám o sobě je takový melancholický a zároveň... přijímající? Maminka onemocní rakovinou a Mojenka místy truchlí, maminka jí chybí, ale žije dál... Jako ta osamocená lípa, o které jí maminka vyprávěla. Mimochodem... Když už mluvím o té lípě. Kniha je jako dělaná pro milovníky lesů, přírody, toho surového života. Nejsem si upřímně jistá, jestli by si knihu přečetli jedenáctiletí, přestože je právě z této perspektivy knihy napsaná. Nicméně... Kdo má rád smutné a zároveň tak trochu... naděje vzbuzující příběhy, tak tohle je ta pravá.

...asi bez komentáře...

Větší bizár jsem nečetla. Nechápu, jak tohle může někdo napsat, přeložit a vydat. :D

Pozn... líbání řitě psa? Jako fakt? :D

Oceňuju snahu vnést taky na český trh tuhle seberozvojovou knihu - ačkoli myšlenky se v podobně laděných knihách poměrně opakují, je fajn si je vždycky připomínat. Nicméně nemůžu se pořád tak nějak ubránit tomu, že autorovi chybí pokora (i když o tom píše). Neustále v každé kapitole zmiňuje, kolik lidí přijelo na jeho přednášky, kolik lidí už se zúčastnilo jeho výzev, jak na něj čekalo letadlo, protože musel být během dne na třech místech v ČR, jak mu napsal uživatel Facebooku jménem Ivan z Bulharska (podivně stylisticky napsané, musela jsem se tomu zasmát :D)... Chápu, prodává... Nicméně všechno to na mě tak nějak působí nepřirozeně, až trochu s frňákem nahoru. Nehledě ty příběhy o Vaškovi...? Proč prostě rovnou nepíše o sobě? :)

Kniha pro začátečníky v seberozvoji dobrá. Ale pokud se do toho chcete více ponořit, tak spíš doporučuju Robbinse a jeho Probuďte svou spící sílu. :)

Rozhodně zajímavé vhled do hlavy andulky a jejího soužití s rodinou. Jen mi přišlo, že je to takové nijaké a bez většího příběhu. Jednotlivé drobné odstavce v kapitolách na sebe podivně navazovaly... Nevím. Za mě to není něco, u čeho bych byla úplně PAF.

Jako začátek byl takový hodně rozvláčný... Ale v závěru se mi to vlastně hrozně líbilo. Surový, silný příběh...o tom, jak někdo žije se svým stínem...o tom, že ti praví přátelé prostě zůstávají...Líbila se mi i forma diktafonu a pásky. Věřím, že poslouchat knížku v audioverzi je možná lepší zážitek než ji číst. :)

Petra Soukupová nezklamala a zase mě úplně odzbrojila. Je neuvěřitelný, jak někdo dokáže tak moc dobře popsat vnitřní stavy člověka. Místy mě tam rušila ta mluva "asi dnešní mládeže"? (Bože, přijdu si teď jako někdo s partem v kapse...), ale chápu, že pokud se má kniha přiblížit mladým, je tohle součástí. :)

Smutný příběh. Čekala jsem teda něco trochu jiného - pohled dítěte na to, jak se mu rozpadá svět v podobě milujících rodičů. Nakonec to bylo ale i tak zajímavé. Přišlo mi tedy, až autor do knihy nastrkal tolik ne zrovna lehkých témat a ani jednomu se vlastně úplně do hloubky nevěnoval, což mi přijde škoda. Lehké čtení to není, nicméně doporučuji. :)

Jako jo... kniha popisující silně traumatizované dítě. To na té knize oceňuji. Myslím, že si běžný člověk nedokáže představit, co takový človíček vlastně vůbec může prožívat, co mu může dělat potíže atd. Taky je fajn, že je to všechno psané příběhovou formou doplněnou o komentáře nebo zápisky z deníku pěstounky. Nicméně! Je to až moc neuvěřitelně - přístup terapeutky OK, ale sama pěstounka pusobila jako kdyby vystudovala psychologii na Harvardu (ty slovni obraty, vyzenovana bytost, ...). Navíc kniha opomíjí i to, jak Káťu vnímala celá rodina - něco málo je zmíněno o Dianě, Markovi...ale jen drobky. Judita věnovala Kátě fakt hodně moc energie a času, až extrémně. To je ty jejich děti braly úplně v klidu? No, jak píšu, až příliš americké, neuvěřitelné.

Určitě zajímavá kniha, která mě překvapila svojí strukturou. Bylo mi to blízké, protože v hlavě se mi také přemítají scénáře, co by kdyby... A je zajímavé sledovat, jak se nitky společně splétají a rozplétají a ... Nakonec stejně všechno bude tak, jak má být. Ano, na základě naší (ne)odvahy, na základě našeho rozhodnutí... :)