Potolu komentáře u knih

Tak tohle mě nebavilo... Většina knihy jen popisy, zbytečně rozvleklé situace... Samo o sobě ta hlavní zápletka byla překvapivá a dobře našlápnutá, ale... No, jsem docela zklamaná.

Teda... Já jako krimi a detektivky moc nečtu, ale tohle byla bomba! A ten závěr? Kdo by to tušil? Já ne! :D Myslela jsem, že to celou dobu byl někdo jiný... No, nic... Asi se kouknu i po dalších knihách od autorky - rychlé, odpočinkové čtení... Teda, ne úplně odpočinkové tématem, ale velmi dobře se kniha četla. :)

Tak já si tu trochu zavrčím nad těmi péry a kundičkami, kterými byla kniha celá plná a skoro se do ní nevešly...

Tohle bylo umučení! Jako fakt nevím, co jsem od knihy očekávala. Myslela jsem si, že to bude horor s nějakou lehkou zápletkou, ale tohle?! Četla jsem to snad měsíc a... nešlo to! Nešlo to! Nehorázný kýč a hrozné hlavní postavy.

Adeline ala stydlivá dívka, ale každý druhý den téměř namol se svojí další úžasnou, krásnou a inteligentní kamarádkou. Milující sice horory a násilí, ale když k tomu dojde, tak chrlí slzy a u toho se zmítá v několika orgasmech.
Z. morálně silný muž zachraňující děti a dívky, ale neváhá té své dělat to samé...

Větší kravinu jsem nečetla. A ono to má druhý díl?! Jaaaaj... Ani náhodou!

Milé, laskavé čtení s nádechem naděje. Líbí se mi, že bylo vše jednoduše popsané, žádné sálodlouhé popisy o historii. Také je dobrá linka současné postavy - Aničky a jejím životem, takže to nebylo tak zahlcující. Čtivé, doporučuji. :)

Jistě zajímavé čtení pro pochopení člověka s autismem. Krátké kapitolky, které na sebe nenavazují. Spíše myšlenky. Nic úplně hlubokého, ale zase fajn jako představa, co prožívá člověk s autismem. :)

Já nevím... V podstatě mi přijde kniha zbytečně obsáhlá, protože v 70% obsahuje jedno a to samé - piju, mám depresi, hádáme se s manželem, piju, mám depresi, hádáme se s manželem... A takto stále dokolečka i po detoxu, akorát bez "piju". Také nic neříkající zápisky z deníku - o těch lidech, co tam autorka psala, nevíme zhola nic, ptala jsem se, proč to tak do knihy přidala? Kvůli pár řádkům ohledně svých emocí? Přála bych si napsat, že je kniha hlubokou sondou, ale spíše mi to přijde vše hodně povrchně napsané - nedozvěděli jsme se spoustu věcí. Rodiče manžela nabídli bydlení, žádná vděčnost, jen slova, že vše bylo kvůli nim - ale na hlídání dcery byli dobří. A manžel - zvláštní na můj pohled - vyčítat ženě na mateřské, že nevyjde s penězi, po rozchodu si brát dceru jako rukojmí, nadávat ženě... Hodně toxický a nerespektující. Prostě nevím, co si o tom vlastně všem myslet... Jako otevření tematiky alkoholismu je kniha opravdu dobrá, ale co se týče toho pisatelského umění, tak nic moc... Nic moc mi to nedalo.

Koukám, že knihu můžete mít buď rádi, anebo neradi. :) Mně se líbila. Ano, spousta postav, ale myslím, že zdatný a trpělivý čtenář se poměrně dobře zorientuje. Příběh sám o sobě je postupně strašidelný. Nečekejte žádný děsivý scény, ze kterých vám běhá krev po zádech, ale prostě plíživě gradované zlo se špetkou detektivní zápletky. Od knihy jsem se nemohla pak téměř odtrhnout. Kdo má rád Kinga, jistě si i v tomto románu, byť má velmi podobných rysů (hej...no, to se tady hodí napsat - kdo ví, ví), dobře pošmakuje...

Líbí se mi tam myšlenka vyšších bytostí, ale i klasického nadpřirozena smíchaného s filosofickou myšlenkou, že každý z nás má i tu zlou stránku, která nás v životě může leckdy pronásledovat, posednout a my se ji snažíme ovládnout, zbavit.

Kniha se odehrává především ve školním prostředí, a tak je velmi vhodná pro práci právě ve školní třídě. Nicméně určitě ve třídě, která má už za sebou jisté zkušenosti - s podáváním zpětné vazby druhým, se sebereflexí. A zároveň i dobré vztahové základy nejen mezi sebou, ale také i s učitelem. Přece jen postava učitelky je tam také klíčová. Velmi dobře si dokážu představit tuto knihu vypracovanou jako jednotlivé lekce v dramatické výchově - učitel v roli, divadlo fórum, horká židle... Rozhodně má v sobě tahle kniha velký potenciál pro práci s dětmi! :)

Jediný minus jsou pro mě ilustrace. Vyjadřují chaos, ty barvy, vyvolávají ve mně odpor. Ono to tak asi má být. Sem tam tenhle styl ilustrací vídám a ty knihy jsou fakt špičkové, jen to na první dobrou neláká při skimování (rozuměj běžném prolistování) k přečtení knihy. Ale někdy nesmí člověk dát na první dojem.

Velmi čtivá, zato velmi depresivní kniha. Osudy podané bez příkras, surově. Pokud porovnám s Tučkovou, tak se mi na Zuzanině dechu a Úlici líbí, že jsou čistě beletristické, ale zároveň dobrým způsobem dokážou popsat dobu. Tučková je hodně odborná a čte se hůře.

Tak tohle bylo asi ta nejslabší kniha z těch 4... Viditelná snaha narvat strašidelné scény kamkoliv, ale bohužel to nemělo šťávu...
Hvězdy dávám za postavu Sarah, která místy byla velmi vtipná (přemýšlení nad tím, kam si nahý kněz mohl strčit lebku - "Sjela pohledem k jeho pasu. To mě poser! Zvolala." Tak u toho jsem se pochechtávala.)
Ale jinak... Nechápu spoustu věcí - sestra Agáta chtěla odejít a najednou se objevuje opět v knize, pak otec Jánoš a vzpomíná, jak udělat exorcismus a nakonec prostě jen odříká Otčenáš? No...
Z dobře našlápnutého hororu ze strašidelného domu se stala umanutá detektivka ala najdeme ďáblovy dveře a démoni si s námi hrají.

Poněkud jsem se trápila. Mé očekávání bylo, že kniha bude opravdu průvodcem toho, jak snížit levný dopamin a třeba i jak zvýšit ten dráhy dopamin. A ačkoliv v knize sem tam nějaké rady byly, pro mne byly příliš obecné. Mám ráda konkrétní věci a ne něco, co si jako mám nějak vycucat z prstu. Jistě jsou autoři dobří odborníci na fungování mozku, ale přece jen té odbornosti a výzkumů a odkazů a všeho toho bylo tolik, že mi dělalo problém to nějak strávit a pobrat (a to se počítám za celkem slušného čtenáře). Suma sumárum, jsem asi trochu zklamaná... Přece jen spoustu těch rád zaznělo v jiných knihách... Nic nového pod sluncem.

Jako dobrý... Čtivý, plný napětí, ale pořád mi přijde, že to bylo všechno tak předvídatelný. Myšlenka sedmi bran zajímavá, ale je mi asi trochu smutno, že se z klasického duchařského hororu odehrávajícího se ve strašidelném domě, stává horor ala dobrodružná detektivka. Přečtu určitě čtvrtý díl, abych to měla vcelku.

Dobrý počtení! Žádný omílačky okolo! Jednoduše, jasně, stručně! První část knihy - myšlenky, se mi líbila více. Není to nic závratného, ale jako hec dobrý! :)
Líbí se mi, že kniha burcuje lidi k tomu, aby na sobě neustále pracovali a převzali zodpovědnost za svůj život. + Přijetí toho, že život není procházka růžovým sadem.

O chlup lepší než jednička, alespoň co se týče pisatelske stránky - rozhovory postav nejsou tak strojené, příběh je víc takový promyšlenější. I přes takovou trochu jednoduchost formu se kniha četla jedna báseň, dost napětí... Oddychovka. Půjčila jsem si hned trojku a čtyřku, tak to pojedu hned vcelku. XD

Uuuuf... Dala mi zabrat tahle Gerta. Očekávala jsem něco jiného a... prokousávala jsem se opravdu dlouho. Uznávám, že sonda do života odsunutých a vyhnaných Němců byla velmi podrobná a popisná do detailů, ale... Všechno bylo taaaaaak zdlouhavé. Samé popisy, vysvětlování, sálodlouhé vyprávění postav. Tučková prostě nebude moje srdcovka, ačkoli velmi oceňuji její zaměření na historii a neskutečnou zálibu v psaní o těchto tématech.

Ne a ne. Za mě měla autorka skončit u prvního dílu, protože... První díl byl propracovaný, moc hezky rozvinuté téma, postavy... A tento druhý díl byl kýč ve stylu Padesát odstínů šedi. Sakum prdum se v tomhle díle, sakra, nic nedělo. Jen srdceryvné vzdechy, jak Atlas miluje Lily a Lily miluje Atlase a jak je ten druhý úžasný... A pak v druhé části knihy červená knihovna, to mě asi úplně rozsekalo. :D
Buď to tak bylo napsáno, anebo je to překladem, ale... Celý ten text působil lacině a strojeně (Věty typu: "Moc jsme toho nenamluvili, ale neverbální projevy, které jsme si vyměňovali, hovořily za vše." - Co to je? Asi jsem náročnější čtenář, ale tohle by napsala asi možná i holka v 15 letech...). Nehledě na to, že postavy mi přišly černobílé - zlý Ryle, pozorný Atlas a krásná a dokonalá Lily. A na obzoru žádná hádka mezi Atlasem a Lily. Fakt nebo fikce?, jak by řekl moderátor z Věřte, nevěřte.
Jako dobrý čtení na pláž na dovolený nebo na odlehčení mozku, ale... jinak mi tahle kniha nic nedala, pardon.

Jo, kniha potěší... Je čtivá, plná tipů a rad, jak začít do svého života vnášet ty správné návyky. Není to žádný wow, ale myslím, že to wow začíná právě ve chvíli, kdy si nějaký návyk začněte vnášet do života a zjistíte, jak moc vám vlastně povedl... :-D

Tato kniha je úplně jiná než ostatní knihy o timemanagementu. Rozhodně tady nenajdete žádné tipy, techniky, řady, tabulky, jak si lépe a efektivně zorganizovat čas a být produktivní. Spíše je kniha o tom, abychom plynuli s časem a čas s námi, přijetí nedokonalosti v našem životě a být spokojený s tím, co jsem ten den udělala. Nicméně kniha byla plná citací, trochu náročnější na čtení...

Jako člověk, který miluje knihy o seberozvoji a timemanagement a který jich už několik přečetl, tak tato pro mě byla... Nevím... Ztráta času? Nic nového jsem se nedozvěděla. Dá se říct, že kniha propojuje štěstí právě s timemanagementem, ale všechno to bylo takové jenom plácání všeho možného dohromady. Spoustu cvičení, ale sakum prdum nic jako wow...
Pro začátečníky jistě milá kniha a můžu ji vřele doporučit. Pro lidi, kteří již mají něco za sebou, tak tato kniha je zbytečná.

A možná je to spojeno i s tím, že autorka skoro na každé třetí straně řešila kovidovou pandemii a kdesi cosi.

Také se mi zajídají rady typu "Pokud je pro vás úklid stresující, nechcete mu věnovat čas, dopřejte si službu na úklid..." "Pokud nechcete trávit hodiny v kuchyni, a přesto jíst zdravě, stačí si objednat salát z nedaleké vegetariánské restaurace..."

Jako... Já nevím, asi nejsem úplně cílová skupina koučovacích mentorů podobného ražení. Chci vědět, jak si naplánovat život jako normální člověk a ne milionář... XD

Tak jo... Nečekala jsem, že mě příběh takhle chytne! Eleanor není typická hlavní postava, ale právě pro tu její akurátnost (jak by řekl Raymond), jsem si ji oblíbila. Vlastně všechny postavy v knize byly fajné. Svým způsobem se mi moc líbila, jak byla Eleanor přímá, svá, jednoznačná, upřímná a přitom toho tolik zažila... Celkově jsem nečekala, když jsem si knihu půjčovala, že to půjde do takového tématu... Nic jednoduchého na čtení, ale pro mě jako náročnějšího čtenáře, tohle byl povedený tah! Vřele doporučuju!