poiu komentáře u knih

Knihu jsem četla v době, kdy jsem studovala v Praze... O to živější a opravdovější byl pro mě její příběh, protože jsem často procházela místy, na kterých se kniha odehrávala - a představovala si atmoséru protektorátní Prahy ke konci války; pražské četníky, kteří srdcem pořád patřili do první republiky; budovy tajné policie, věznice a popravčí místa, každodenní hlášení popravených, cesty a myšlení sadistického vraha Rydla.... A taky krásný příběh čisté lásky Jana Moravy a jeho Jitky i životy (ne)obyčejných gestapáků......

Hodně silný čtenářský zážitek....

Skvělá odpočinková humoristická kniha z prostředí Francie za druhé světové války plná skvělého anglického humoru, šílených gestapáků i francouzských partyzánů..... :-)

"....Už delší dobu jsem tušil, že s Herr Flickem se to ještě pořádně zamotá. A tušení mě nezklamalo. Navíc jsem byl natolik pošetilý, že jsem věnoval zamyšlený pohled Helze, když odpoledne seděla u kašny. Nějak si pořád nemůžu zvyknout na to, jak nedostatečně oblečená teď chodí.
""Věnujte mi chvilku,""vybídla mě a ukázala vedle sebe.
""Nezlobte se, ale nemůžu si dovolit bratříčkovat se na veřejnosti s nepřítelem.""
""A ležet tu s kulkou mezi očima, to byste si mohl dovolit?"" zeptala se roztomile. Pokrčil jsem rameny. Je to zvláštní, ale děvčata mě vždycky umluví.
""Dobrá, budu se bratříčkovat."" ....."

3 17.09.2015

Psa baskervillského jsem četla až poté, co jsem přečetla několik Doylových povídek a musím říct, že se mi tento román líbil víc než povídky... Libilo se mi samotné vyprávění, příběh, zápletka.... I závěrečné odhalení padoucha.... Prostě všechno. :-) Palec hore.

3 15.07.2015

Daleká Austrálie, ospalé městečko Willbrook, a policejní stanice, na které se řeší hlavně domácí hádky. Policejní seržant Chandler Jenkins je zde velitelem a vody rozčeří zakrvácený muž, který vtrhne na stanici a tvrdí, že byl unesen neznámým vrahem. Později je na stanici dopraven další muž, který tvrdí totéž. Kdo je kdo? A kdo je vrah? A kde jsou mrtvoly?

Z města Port Headland sem přijede vyšetřovat bývalý Chandlerův parťák Mitch, který se ukáže být nadšeným budovatelem kariéry, za kterou jde - ehm - trochu přes mrtvoly :-) :-) (Ale on není vrah, nebojte :-D )

Oba se v tom vyšetřování strašně plácají, nedokážou zjistit žádné podrobnosti o žádném z podezřelých, natož o obětech, nikde nejsou žádné stopy.... A oba policisté absolutně nespolupracují, jeden je ublížený a druhý arogantní blbec. No.

Škoda, autralské prostředí je velmi zajímavé a neokoukané -- to věčné dusno, horko, a rudý prach, je velmi působivé samo o sobě, ale jeho potenciál zůstává nevyužitý, přesně, jak to píše @trudoš.

>> Arthur chvíli kráčel vedle Chandlera mlčky a pak se přiškrceně zasmál. "Víte, všichni jsme dost jako Martin."
"Jak to?" zeptal se Chandler, nahlédl do křoví, nečekal, že něco najde a nepletl se.
"Tady venku... se pomalu ztrácíme. Všichni jsme tak hodinu dvě od toho, abychom zašli do divočiny a zmizeli."
(...)
"Já vím, že nechcete, abych přednášel modlitby a žvanil, ale to není proto, abych ostatní motivoval. Dělám to, abych motivoval sám sebe."

2 02.06.2024

Tenhle výběr mi moc nesedl, i když povídkové knihy mám celkem ráda...

° P. Šabach - Prokletí rodu Grussů -- tohle jsem už četla v jiném výboru, myslela jsem, že v každé antologii jsou nové, originální povídky.... No nic.
° M. Urban - Ve hře -- dvojice toulající se lesem narazí na LARP - live action role-playing.... Přidají se k nim, ale hra pokračuje dál...
° O. Neff - Tajemství stržené masky -- a chybné plátno mistra Zimy.

"Barvy si kupuju sám, ale šeps, pro ten posílám idiota domovníka. Přiznal, že tuhle krabici koupil jinde. Byla o polovinu lacinější než u Pittermanna, kde normálně barvy kupuju."

° I. Klíma - Dalekohled -- protože: "Matka si s Davidem nikdy nehrála, také se nepamatoval, že by ho někdy pohladila, byla přísná a velice zbožná."
° V. Welsch - Z deníčku zeleného aktivisty -- Vím, kam patřím. :-) :-) :-) Bylo to moc fajn.
° V. Kadlec - Vedlejší příznaky -- obyčejné ráno v koupelně a odloupnutá kachlička.....
° V. Huťková - Zastavit, nadechnout a.... -- ...... Tohle by asi chtělo víc rozpracovat...

2 12.12.2023

Adrien žije svůj život v roce 2014 a trápí se nešťastnou láskou ke své kamarádce Marion.
Hadrien žije svůj život v roce 1914 a trápí se tím, že mu jeho otec nedovolí jít studovat do města na lyceum a plánuje pro něj práci na statku.

Náhle se jejich životy protínají, když Adrien posílá novoroční přání svému bratranci, ale dopis dostane do rukou Hadrien. (A může za to tajemná schránka u domu :-) ) Kluci se spolu spřátelí a když Adrien zjistí, že Hadrien opravdu žije v roce 1914, plný zděšení ho varuje před nadcházející válkou. Hadrien mu ale nevěří... Proč by měla být válka zrovna u nich? U nich na vesnici? Vždyť tomu nevěří ani pan učitel....

Kniha je moc fajn a četla se dobře, za mě by mohla jít trochu do hloubky, ale myslím, že pro mladší čtenáře, kterým je určena, je super.

Ukázka:
"Tohle vůbec říct nechtěl, ale když se člověk naštve, nehlídá se, co z něj padá. Na jazyk se člověku derou jen ta nejostřejší, nejošklivější slova, ale není pravda, že by byla také ta nejpravdivější."

2 14.03.2023

Pro mě docela náročné čtení, protože jsem si musela spoustu jmen vyhledávat (a to si myslím, že mám celkem přehled :-), nicméně mě kniha velmi obohatila a a poskytla spoustu nových pohledů na známé či méně známé - pro mě) umělce.... Moc ráda bych si přečetla, co se takhle dělo třeba u našich malířů / spisovatelů...

Třeba "Karel Čapek si doma zapálil cigaretu a rozepsal Bílou nemoc."

"Probouzení jara: 8. března se ve vídeňské kavárně Imperial po probuzení setkají Frank Wedekind, Adolf Loos, Franz Werfel a Karl Kraus na dvojité mokka se smetanou."

2 03.01.2023

Komiksová jednohubka, ve které si za zavřenými dveřmi u kávičky povídají íránské ženy... Musím říct, že se mi to četlo dobře (je to opravdu rychlovka), ale z některých příběhů mi bylo hodně smutno (nevěsta musí být panna, jinak nemá cenu; vyděračské chování matky, loupež šperků atp.) - vlastně to není ani moc veselé čtení .....

2 12.10.2022

Na tuhle antologii jsem narazila úplou náhodou a musím říct, že mě nadchla. Spousta příběhů se mi líbila víc, než když jsem četla některé povídkové soubory od známějších autorů. :-)

Za mě TOP (ne nutně v tomto pořadí): Mechanoidi, Bellkana, Kchrat, Poslední krok k dospělosti, Plocha a Příživník.

° Poslední krok k dospělosti: o tom, že být dokonale připraven ještě neznamená být OPRAVDU připraven na to, co člověka čeká.
° Na malinách: letní brigáda nemusí být tak lehká, jak se zprvu zdálo.
° Stříbrňák: "Tak snad zítra. Musí se přeci najít dobrá duše, pro niž stříbrňák není jmění a kterou hned neodpudí můj vzhled." Snad ho našel.....
° Srdce a zdroj: o čekání na spravedlnost...
° Příživník: až hororově napsaná povídka o tom, že čerstvé maso se nedá jen tak sehnat. Zvláště za Protektorátu....
° Bellkana: o zpěvu ptáků a začarovaném lese...
° Cestující: Skvělý nápad, vnoření se do mysli různých lidí pomocí telepatie! Super!
° Návštěva: o tom, že není dobrý nápad nechávat si všechno po původním majiteli bytu...
° Plocha: moc milá (a asi nejpozitivnější) povídka z celé série; o tom, co se děje, když v nebi začne celozávodní dovolená. :-) :-) Za mě super! Příjemné osvěžení.
° Slečna z lepší rodiny: o tajemství ukrytém v lese a slečně, která ho umí vyřešit.
° Plout nevídanou pouští: tohle nebylo bohužel moc můj šálek čaje, ale umím si představit, že třeba jako audiokniha by to pro mě mohlo být přijatelnější.... Kdo ví.
° Mechanoidi: o tom, že xenofobie a strach z neznámého se nevyhne ani tomu, co si lidstvo samo vytvoří.... Škoda, že tahle povídka neměla tak 600 stran, bavilo by mě to číst dál a dááááál....
° Poslední rozkaz: Fuuu, tak tady se něco hooodně vymklo z rukou. Moc pěkná povídka. :-)
° Kchrat: tady mě celkem štvala hlavní hrdinka Erin, protože na mě působila trochu hystericky, ale příběh samotný super. (I Daniel mě štval, no, velmi povedený páreček.) Ale za Ichkerata všechny palce nahoru.

"Jsou mi milejší vojáci, kteří střetu dokáží předejít než je vyvolat, Yatchkrene."

2 06.06.2022

(SPOILER) Kniha se mi líbila, dávám pět hvězd. :-)

Malá ochutnávka:
Honza se podíval na kamarády. Bylo vidět, že je rozčilený. Postrčil děti, až byly z doslechu.
"Viděli jste, co měl na sobě?" zeptal se. "Sako ze stejné látky, jako byla ta čepice, kterou jsme našli na stromě u zámečku - jen není tak odporně špinavé. Ty dvě věci určitě patří k sobě!"
Všech sedm dětí se otočilo, aby si muže dobře prohlédlo. Zrovna natíral zvenčí lví klec.

2 24.02.2022

Krátké epizodky (trochu fejetony) ze života lékaře klatovské nemocnice během 30. a 40. let. Spousta práce, lidství, obětavosti a hledání nových řešení, jak pacientům co nejvíce pomoci. Velký obdiv panu Pejšovi i ostatním z jeho týmu na infekčním oddělení, protože pracovat tam v té době rozhodně asi nebylo jednoduché...

Nejdojemnější pro mě osobně byl příběh pražského miminka se zavázaným očičkem, kterému matka pod špinavý obvaz dávala ořechovou skořápku a do ní brouka nebo pavouka, který dítě (na tom oku!!!!!!!) dráždil a nutil k pláči, aby tato matka vyžebrala více... Hrozné. :-( :-( :-(

"Marně jsem hledal vysvětlení, co se to děje. Co je možné v tomto století skvělých myšlenek, pokrokových, moderních idejí, převratného technického pokroku a báječných vynálezů. Čeho je to schopen takový národ? Co to dělá národ Bachův, Beethovenův, Goethův, Marxův, Einsteinův? Jak je možno zabíjet lidi jenom proto, že bezmezně milují svou vlast, řeč, svobodu?"

"Po válce se rozdávaly metály za hrdinství. zapomínalo se na hrdiny bez uniformy a bez okázalosti."

2 15.02.2022

(SPOILER) FALEŠNÝ TOLAR: Jiří Adam a jeho pomocník Petr Korec projíždějí šumavskými hvozdy, aby vyřešili problém solného cla mezi královskými městy. Na malebné Čkyňské tvrzi, kde najdou útočiště poté, co se pod nimi proboří most na rozvodněné říčce, je dcera majitele Lucie žádá o pomoc pro svého milého obviněného z vraždy sklářského obchodníka Wolfa. Při rozplétání všemožných souvislostí je objevena penězokazecká dílna....

"Máš pravdu. O spravedlnost musíme bojovat do posledního dechu, i když není jisté, zda vyhrajeme. V životě jsem zažil už spoustu porážek, které mě ve vzpomínkách pronásledují. Viděl jsem kráčet na popraviště chudáky, o nichž jsem si byl jistý, že se ničím neprovinili. Právě proto se snažím ošidit vlastní svědomí důvěrou ve spravedlnost boží."

TICHÝ JAZYK: Špionážní příběh o intrikách u dvora byl pro mě poněkud náročný značným množstvím jmen a postav a bylo pro mě náročné si zapamatovat, kdo je kdo a kdo je s kým. "A kdo není se mnou, je proti mně, D´Artagnane.", že. :-)

BOSKOVICKÁ SVODNICE: nás přivádí na Moravu, kde jsou J. A. z Dobronína, Petr a Rozárka na "nucené dovolené" než v Praze skončí zemský sněm. Rozhodnou se navštívit Petrova přítele ze studií doktora Pauluse v Boskovicích. Po jejich příjezdu dojde k záhadné vraždě místního rychtáře a krátce poté je doktor Paulus povolán na hrad, kde za podivných okolností umírá nastávající pána z Boskovic – urozená panna Žofka. Zdá se, že oba byli otráveni cizokrajným jedem…

„Jsem vrchnostenský služebník,“ upozornil lhostejně hubený písař. „To znamená, že sloužím. Nikdo ode mne nemůže očekávat, že bych měl vlastní názor. Stačí souhlasit s panem purkrabím.“

„Láska je něco neuvěřitelně krásného, když ji máš,“ začal zachmuřeně. „Ale je to strašlivé prokletí, pokud po ní toužíš a svět ti ji odpírá. Abys mi rozuměl, hovořím o lásce, kterou si člověk nosí v duši. Nehovořím o rozkoši na jednu noc. Hovořím o citu.“

2 02.02.2022

(SPOILER) Na horské chatě se setkáváme s devíti spolužáky s vysoké. Marian je celou dobu zamilovaný do spolužačky Kristýny, ta ale jeho city neopětuje.. Magda je Kristýnina nejlepší kamarádka a většinu srazů organizuje ona. Igor je násilnický typ, který přijel i se svou manželkou - další spolužačkou - Alenou. Ta je taková hodná, ušlápnutá ženička, která svému muži nikdy v ničem neodporuje.

Kamil je bývalá Kristýnina platonická láska, Dušan právě prochází těžkým rozvodem. Olda je totální zoufalec, který jen pije a pije. A posledním členem party je bezpáteřní krysa Robin, který plánuje postupovat ve společenském žebříčku a neváhá využít všech možností, které se naskytnou... Proto také zosnová plán, kterým má pokořit spolužačku Kristýnu, která ho kvůli jeho aroganci ignoruje.....

____ s p o i l e r __________ Pro tento svůj plán získá věčně opilého Oldu a Igora a přemluví je k "návštěvě" Kristýny zatímco spí sama ve svém pokoji...

Celý příběh mi připadá trochu přitažený za vlasy, i když charaktery jednotlivých postav jsou vykreslené moc hezky a opravdově...

2 15.12.2020

Hodně odpočinková kniha psaná formou krátkých fejetonů. Někdy byla celkem vtipná, jindy méně, a jindy jsem měla pocit, že je to psané hodně na sílu, jenom aby bylo něco napsané. Některé příhody mě bavily více (boj s hraboši, návštěva suši baru, přivázání dítěte šátkem k topení - tzv. šátkování), jiné méně...

"Pozor ovšem na slovo "volej", kde je nutno z kontextu pochopit, jedá-li se o imperativ slovesa volat, stojatou vodu či označení oleje. Kombinací obou slovních zkrášlovačů vznikne "volivovej volej", což je překladatelský oříšek, jelikož se na Moravě nevyskytuje ani toto spojení, ani tento vynález. \volný překlad by tedy mohl být "sádlo z kytek"."

2 10.11.2020

Kratičká exkurze do dějin české každodennosti za období Protektorátu... Věřím, že autorka má o tématu hodně načteno, nicméně kniha na mě působí trochu plytce, myslím, že o daném tématu by se dalo (a mělo) rozepsat mnohem obsáhleji...

Jako velké plus hodnotím seznam použitých zdrojů, které mám v plánu si přečíst.

2 06.10.2020

(SPOILER) Novinářka Nora Sandová pracuje na reportáži o únosech dětí v Nigérii fanatickou skupinou Boko Haram. Pro získání více informací se setkává s nigerijskím profesorem Abionim, který se o dané téma dlouhodobě zajímá. Ten ale krátce po jejich setkání zmizí a je nalezen mrtev. Krátce nato je nalezeno v řece Temži tělo dítěte. Nora (jako jediná?!?!) vidí souvislost mezi smrtí dítěte a vraždou Abioniho.

SPOILER.... No, zdá se mi, že autorka mohla dané téma šířeji rozvinout - Abioniho vražda v podstatě zůstane neobjasněna - proč mu byly useknuty uši? Kdo za tím vším stál a proč? Proč se to jmenuje "Posedlé dítě", když samotné "posedlosti" je věnováno sotva pár řádků? Zato je mnoho, mnoho stran věnováno reportérčinu osobnímu životu (trochu zbytečně). Prvních 100 stran se v podstatě nic nedělo, ale poté děj dostává příjemný spád a kniha se čte velmi rychle a příjemně.

Navíc dějová linka s Nicholasem a jeho rozvádějícími se rodiči (ruským magnátem a dánskou modelkou) mi přijde už úplně mimo... Pokud by byl děj věnován pouze únosům dětí z Nigérie, bylo by to podle mě smysluplnější a zajímavější.... A epizodka se zachráncem, který má naštěstí bojově vycvičeného pitbula a nachází se ve správný čas na správném místě je už jen komickou třešničkou na dortu. :-D

"Nora zvažovala, že se pokusí o protiútok, ale muž před sebou držel mačetu způsobem, jenž naprosto jasně demonstroval, že přesně ví, jak ji použít a nezaváhá ani vteřinu, když mu Nora zavdá sebemenší příčinu."

2 17.09.2020

Spíše než jako detektivku bych tuto knihu popsala jako sondu do života obyvatel příhraničního města a příslušníků finanční stráže. Komisař Plischek je sympatický a férový komisař finanční stráže, který vyšetřuje případ pašování zboží přes hranice, který by snad mohl souviset s vraždou místní mladé ženy. Do vyšetřování se postupně kromě četnictva a finanční stráže zapojují i obyvatelé města - direktor hraběcího statku Walter, doktor Schmidt i majitelka vetešnictvi Rosa Bauerová...

Skvělý komentář napsala Zuzka - [haki34]. :-)


"Když se dostal těsně pod hranu, sledovali ho všichni s děsem v očích. Neviděli dolů pro postupující šero a pro hustou změť křovin a mlází. Nikdo z nich zatím netušil, zda z rokle zvedá poraněnou nebo mrtvou ženu. Komisař Plischek první pustil lano a přidržel Rosu tak, aby se Walter mohl vzepřít přes okraj srázu. V tu chvíli už pochopil, že žena v jeho náruči je živá. Všechno další se mu rázem zdálo být naprosto jednoduché."

2 17.02.2020

(SPOILER) Musím říct, že se mi kniha četla velmi dobře (až na občasné překlepy nebo hrubky, které mi málem vypálily oči - např. "stál o patro víš"), ale hlavní hrdina Karel Krol mi svým chováním až příliš připomínal Harryho Holea ze severských detektivek od Jo Nesba...

Samotná zápletka vyšetřování série vražd holek ze skupiny Wild graffiti mi přišla zajímavá, možná bych chtěla vědět více o zavražděných obětech.... Od sprejerek, přes prostitutku Stříbrnou až po novináře Daňka.....

Hrozně moc mi tam chyběl historický kontext jednotlivých vražd a vysvětlení jejich příčin.... Celou souvislost mezi čísly: 6.4., 3.7., 8.6., 12.12. se dozvídáme až na konci z novinového článku a i tak je to velmi zkratkovité.... Škoda.

===== spolier ==========
Netipovala bych, že adoptivní taťka Flak byl do celé záležitosti takto zapletený, to mě trochu překvapilo....

2 28.11.2019

No, hlavní hrdinka byla celkem nesympatická, připadala mi i docela hloupá... Hlavně si myslím, že problém závislosti na alkoholu je dlouhodobější záležitost a nemyslím si, že by se ho člověk dokázal zbavit ze dne na den, jako se to po několikaměsíčním pití povedlo hlavní hrdince..

2 20.09.2019

Kniha smrti, o spoustě nevyřčených otázek, o odpovědích, které se už nedozvíme.... Každá z postav svým způsobem vzpomíná na ztrátu blízkého člověka. Lékař Jan Nedoma umírá a zanechává po sobě ženu Martu, syny Jana (řečeného Hanse) a Emila, jeho ženu Jeny, její sestru Johanu a nejmladší dceru Kateřinu.... Zanechává po sobě především zmatek v jejich duších a mnoho, mnoho otázek.... Jaký byl pan Nedoma ve skutenosti? Kde je pravda? Ví ji snad někdo z nich? Nebo má pravdu ten pan Wolf?

______________ Ukázka:
Tak jsem si říkal, ať jde ke všem čertům i s tím, o čem si myslí, že je deprese.
Vidíš, Emile, a já jsem chtěla mít děti právě s normálním člověkem, s takovým, co myslí na rodinu a na majetek, abychom se měli dobře, když já jsem taková ohrožená! Tak blbá jsem byla!
Ti říkám, buď ráda, že s ním nejsi. Takoví lidé jsou zlí, takoví lidé napáchali v dějinách nejvíc zla. Žádní zloději a loupežníci a smradlaví vandráci, ale normální slušní lidé, co myslí na rodinu a aby se taky měli trochu dobře, ti schvalovali obchod s otroky, genocidu Indiánů, tihle normální lidi podporovali Hitlera, Stalina, Gotwalda a já nevím...
___
Najednou nebylo jiné cesty, už jsem se tou lží dusil. Pohrdal jsem sám sebou. I když jsem na poradách a školeních jen mlčel, připadal jsem si špinavý, doslova pokálený. A ta zmanipulovaná přjímací řízení! Kolikrát jsem si říkal, co tam ještě dělám? Zachraňuji si život a ztrácím duši.
Tak to jednou řekl Emilovi a dalším studentům, kteří za ním i potom docházeli. A na jejich němý a tím naléhavější dotaz, zda by oni měli také podepsat (Chartu), odpověděl rázně: Dostudujte, máte život před sebou a musí tu být někdo, kdo něco umí. Spokojili se s tímto rozhřešením, i když Emil cítil, že slova o životě směněném za duši platí pro všechny.

2 23.04.2019