playada komentáře u knih
Je to vidět, že autorka píše seriály. V knize vystupuje až příliš mnoho postav. Konec je useknutý, protože na to logicky již není prostor. Leda by to bylo na díly. Námět je asi určitě dobrý, je to ovšem na autorku už velké sousto.
Také jsem spíše zklamaná. Podtitulek knihy - Boj o přežití v krutém žaláři, není šťastně zvolený. O tom žaláři toho v knize zas tak moc nenajdeme. Většinou se kniha zaobírá procesem, tzn. obviněním Kerstin z vraždy manžela a její obhajobou.
Pokud se příběh zakládá na skutečné události, pak nelze než zkonstatovat, že obžaloba byla žalostně diletantská a v nějaké civilizovanější zemi by k procesu ani nedošlo. Samotnou kapitolou je samozřejmě stav práva a tzv. soudnictví v Nairobi, které funguje podle toho, kolik máte v peněžence.
bylo to vtipný. takový mladistvý. škoda, že život bejvá většinou míň pohádkovej :-(. Ale od toho jsou příběhy, aby si v nich tak trochu člověk vysnil, jaký by to bylo, kdyby...
petrusová je asi fajn holka a musí být příjemný sdílet s ní její prostor.
Dávám pět hvězd, ale dala bych i deset :-). Něco tak pěkného už jsem dlouho nečetla. Jsem ráda , že se mi tato kniha dostala do rukou a považuji ji tak trochu za poklad. Bylo to opravdové pohlazení po duši.
Trošku mi to připadalo takové pořád dokola. Ale ono to tak asi ve skutečnosti ve spolužití s anorektikem je. Stále dokola dohlížet, upozorňovat, prosit, plakat, rozčilovat se a znova dohlížet...
Možná bychom všichni někdy potřebovali podívat se na svůj život nezúčastněně, z pohledu někoho jiného. To bychom se možná divili. co bychom spatřili. Ale nikdo není dokonalý, všichni děláme menší či větší kopance a o tom to je.
nejdříve jsem si myslela, že to bude nějaká ptákovina, ale nakonec se to ukázalo jako velmi vtipná kniha. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou.
Dějová zápletka i rozuzlení byly napínavé a čtivé. Trochu mi vadilo, jak spisovatelka zdůrazňovala hrdinčinu inteligenci. Každá osoba v románě byla fascinována, konsternována, překvapena, unesena, okouzlena - hrdinčinou inteligencí. To mi trochu vadilo.
Z počátku se mi to zdálo trošičku zdlouhavé, ale od strany 300 už to bylo velmi napínavé. Pochopila jsem, že těch prvních 300 stran bylo důležité pro celkový obrázek života v mormonské komunitě.
Je vždycky příjemné, číst o někom, být přítomen někomu, dozvědět se, že existuje někdo.... jako Pan Finch.
Neuhnout za své cesty, ač je trnitá a bolestivá, porvat se za svou pravdu s vědomím možných následků, to je velké hrdinství.
Vau. Další pecka od Hůlové. Tahle holka má talentu, že by s ním mohla dláždit chodníky. Nevím proč, ale připomíná mi Radůzu... Akorád, že jedna píše knížky a druhá zpívá. Moc pěkný, smekám.
Kniha se čte sama. Je to hezké počtení, neodložíte, dokud nepřečtete celé.
Paní spisovatelka je velice sympatická paní. Obdivuji i jejího manžela, jak všechny ty peripetie zvládli. Leckteré manželství by takový stres neustálo. Přeji jim, aby už měli na stará kolena klid. Pro mne jsou to hrdinové.
Ve Waltariho dílech je zjevné, že má autor rád lidi. Velice jej baví zaobírat se psychologií postav. V této knize mi to přišlo maličko na úkor příběhů. Jednotlivé osudy bych uvítala více dotažené do konce. Snad až na stařenku. Tam je to zjevné, jak to s ní dopadlo..
K závěru to nabralo jiný směr, než jsem očekávala...
Nejprve se dostaví šok, pak zklamání, pak vystřízlivění.
Chtěli jste zase jednou pohádku se šťastným koncem. Kde žijete? Na Zemi asi né.
Je to smutné, ale taková je realita. Proč se dělat pěknými, když takoví nejsme. Rádi bychom o sobě četli něco krásného ( lidstvo ), ale byla by to pohádka. Co chceme slyšet? Drsnou pravdu, nebo milosrdnou lež? ( Viz doslov ). Na pořekadle, že potrefená husa nejvíc kejhá, něco bude. Můžeme se vztekat, můžeme protestovat, můžeme se distancovat, ale nic to nezmění na faktu, že jsme nebezpečně lehce svolní ubližovat.
Je to strašně krásná knížka. Merle dovede mistrně vystihnout komičnost lidského pachtění.
Je to pěkné, čte se to samo, hlavní hrdina je sympaťák, zažije i pády, takže je to realistické, samá pozitiva. Určitě stojí za přečtení.