Čechy, země zaslíbená

kniha od:


Koupit

Hrdinka nového románu Petry Hůlové přijíždí do Čech, aby si vydělala. Příběh Olgy je výpovědí o nelehkém životě v cizí zemi. Vyprávění se pokouší vyrovnat se se stereotypy, týkajícími se jak Ukrajinců, českých zaměstnavatelů a neziskových organizací, tak žánru "gastarbeiterského románu", který životy svých hrdinů často redukuje na boj za slušnou materiální existenci a rodinné štěstí. V lehce ironickém tónu jsou zde zobrazováni všichni zúčastnění. Hlavní hrdinka není barvotiskovou obětí "zlých Čechů", ale živou bytostí s vůlí řídit svůj osud navzdory podmínkám, v nichž žije. Prostřednictvím Olžina příběhu poznáváme jak její minulost na Ukrajině, tak širší komunitu pražských imigrantů. Nakonec je ovšem všechno ještě trochu jinak, než si čtenář po celou dobu mohl myslet......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136754/big_cechy-zeme-zaslibena-XYh-136754.jpg 3.8148
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Čechy, země zaslíbená

deauville
23.11.2021

Plusy:
+ Knížka za mě moc dobře popisuje situaci ukrajinských gastarbaiterů v letech 2000-2010, tuhle komunitu trochu znám a můžu říct, že začátky těchto lidí v ČR jsou velmi podobné těm, které popisuje autorka (resp. vypravěčka).
+ Styl vyprávění se mi líbil, je chaotický, ale většina z nás, když něco vypráví, vystupuje stejně, takže mi to přišlo přirozené.

Minusy:
- Popis pracovníků neziskovek pomáhajících těmto lidem mi přijde jako takové klišé (naivní snaha pomoci...), ale budiž, pokud to budeme brát z pozice hlavní hrdinky...
- Příběh postupně ztrácí tempo, začátky byly dynamické, zhruba v polovině se to však začalo tak nějak rozpadat, spousta osob, spousta vedlejších příběhů atd. Konec mi připadal jaksi bezradný.

Čtyři hvězdičky za realistické vylíčení situace gastarbaiterů z Ukrajiny, to vyžadovalo přípravu a předchozí seznámení se s realitou.

mi-380
31.10.2021

Už potřetí obdivuji autorku za její vstup do hlavy cizince. Neodvažuji se posuzovat, jak přesně dokázala vystihnout ukrajinskou komunitu, zas tak dobře se v tom nevyznám, ale popis ukrajinsko-české anabáze hlavní hrdinky považuji za zajímavý, čtivý, vtipný a poučný. Její Macochu jsem nedočetl, tam mě odradilo prvních několik stránek, ale po babičce z Mongolska a idealistovi z Dánska v ruské Tajze musím už potřetí ocenit autorčin přehled a schopnost vršit neotřelé příměry a nekonečné množství humorných situací, vyplývajících z porovnání zvyků a mentalit našich dvou národů, z činnosti neziskovek, i ze života mezi imigranty jiných národů. Pesimismus tentokrát nepřevládá – příjemné překvapení, vypravěčka Olga, to je žena plná energie, pracovitosti a zdravého rozumu, i když rány osudu s ní několikrát nebezpečně zamávají.
95 % (aktuálně 137 hodnotících s průměrem 74 %).

Jenže v Tísni už na to tou dobou byly přiklepnuté peníze z evropských fondů. Když mi to Danka v kanceláři dávala v papírech k nahlédnutí, bylo toho alespoň dvě stě stran.
Nevím, jestli mě chtěla ohromit těmi razítky nebo sílou toho tlustospisu, protože Dance já bych když ne mámu, mohla klidně dělat starší tetičku, a že si často myslím svoje, musela tehdy už dávno vycítit. Vedení vařícího klubu nabídla zrovna mně, protože naši ubytovnu vybrali losem a já v ní byla sice ne z nejstarších, ale z těch, co byly v Čechách vedle Ženi a Ljuby nejdéle, a z nás tří jsem byla z té nejmenší vesnice, takže nejvíc, jak se říká, původní a s nejvyšší pravděpodobností autentických znalostí národních jídel, jak zněly podmínky v tlustospise. Prostě se mi věřilo.
„Podporovat vzájemnou provázanost lidí je v české společnosti s nesnášenlivou tradicí potřeba jako sůl,“ říkala.
Je pravda, že Češi solí mnohem víc než Ukrajinci, a tak sůl i mnohem víc potřebují, přestože v Tísni mi nikdy nenabídli ani slanou sušenku.

O muže šlo především, a i když se k sobě má třeba šikmoočák Jarda, pan Kubata a můj otec jako hrušky ke švestkám a k jablkům, něco tam musí být i stejného, alespoň tak se to odedávna traduje. Že muži jsou podskupina lidí s určitými zvláštnostmi a ženy to samé.


JancaMia
30.06.2021

Po téhle knížce jsem prahla devět let, jedním dechem jsem ji přečetla jako e-knihu. A musím říct , paaaani nevěděla jsem ze to mají u nás tak zatraceně těžké bratři a sestry z východu a ze je to u nich tak strašně špatne, není to tak dlouho co jsem nad nimy ohrnovala sama nos ( ještě před patnácti roky) a díky pracovním pozicím při RD jsem jich i několik poznala osobně ( mile, hodne, tiché , pracovite, vždy s úsměvem na rtech i když měly na krajicku ...) . Vždycky jsem věděla ze Hulova je kvalitní ctivo ale ze až takhle krasne do hloubky ... no jdu si otevřít umelohmotny tripokoj a pak cirkus a potom Macochu .. snad seženu i paměť moji babičce ...

balboreta
10.06.2021

Další setkání s Petrou Hůlovou mně ukázalo některé nové aspekty její tvorby, a zároveň se autorka věnuje osvědčené tématice vycházející z jejího vzdělání, zkušenosti a jistě i povahy osobnosti. Opět jsem se dočkala úžasné sociologické sondy, která vede k zamyšlení. Protagonisté autorčiných próz jsou obvykle činorodí podnikaví lidé a nejinak tomu bylo i v případě Olgy. Podobně jako v jiných knihách hrdinové balancují na hranici zdravého rozumu a šílenství, na což se tentokrát doslovně naráží. Jejich nápady a projekty jsou upřímně míněné, celospolečensky prospěšné, ale tak trochu ve sférách fantazie a naivity, což vzbuzuje mé sympatie. Hrdinové v sobě mají určitou dávku dětské nezkaženosti. Jako bonus zde vnímám humornou rovinu vyprávění, vlastně takový úsměvný podtext provázející celou knihu, kdy si hlavní hrdinka střílí sama ze sebe. Bylo to velmi příjemné a odlehčilo to tíži společenského tématu. Petra Hůlová čtenáři odkryla kus ukrajinské historie a myslím si, že kniha vzbuzuje zájem o další ukrajinské reálie. Jako vždy jsem si vychutnala autorčin jazyk, který mi na jedné straně připomíná Karla Čapka. Často sahá do slovní zásoby, která už dnes není na denním pořádku, ale má své kouzlo a poetiku (např. ťululum nebo nekňuba). Na druhé straně lze vystopovávám i takovou hrabalovskou linku ve způsobu spontánního chrlení vět. Petra Hůlová mě moc baví a s radostí sáhnu po dalších dílech.

lencin
27.09.2020

Příběh Ukrajinky Olgy,která spolu s manželem Olekem odejde z rodné vesnice do Prahy za prací, aby su obstarali peníze pro dceru. Pohled Ukrajinců na Čechy a Čechů na Ukrajince.
Moc pěkné.
(2013)

pluter
12.09.2020

Ze začátku jsem měla problém se stylem, ale když jsem si zvykla, začala mě kniha bavit. Rozhodně oceňuji téma.

AyaEssa
12.09.2020

Nenadchla. Tema nepochybne zajimave, ale zpracovani opravdu chabe. Jazykove nestravitelna, plna nekonecnych souveti s dost desnou cestinou: casto jsem se musela vracet, abych pochopila, o cem je vlastne rec, protoze slovosled pripominal radeni tiskarskeho sotka. Po literarni strance chybela nejaka vyraznejsi zapletka (vpodstate celych 200 stranek se nic nedeje, omila se neustale dokola totez, prace-ubytovna-alkohol-blato na Ukrajine). Postavy hrube nacrtnute a nerozpracovane, objevuji se a mizi. Clovek obraci stranky, ceka, ze se to cele nakonec nejak spoji a nabyde smysl - a ono nic.

Driftersoul
16.08.2020

Po "Stanici Tajga" druhá kniha PH, kterou jsem četl. A opět výborná. Text tak trochu v "hrabalovském stylu" dlouhých vět je psán v "ich-formě". Často je předkládán anachronicky v různých časových rovinách. Toto však není rozhodně na překážku srozumitelnosti. Ocenil jsem řadu vtipných postřehů souvisejících s životem v Čechách i na Ukrajině. Děj má poutavý spád a proto je tahle útlá knížka opravdu (kvůli obtížné přeložitelnosti jen cituji) "page-turningly tempting".

1