Alice v zrcadle

Alice v zrcadle https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21589/bmid_alice-v-zrcadle-oKp-21589.jpg 4 147 34

Drásavý příběh o boji matky a dcery s anorexií. V deseti letech byla Alice bezstarostná, veselá dívka s velkým smyslem pro humor. Všichni, kdo ji znali, ji měli rádi. V jedenácti se u ní začaly objevovat zvláštní rituály, které přerostly v obsesivně kompulzivní poruchu. Když jí bylo čtrnáct, potíže s nutkavým chováním se změnily v anorexii. Dnes je Alici devatenáct let a pomalu se uzdravuje. V knize, kterou se chystáte číst, se její matka Jo ohlíží zpět na uplynulých devět let života a podrobně popisuje cestu krajinou „Planety Anorexie", což je její vlastní označení dceřiny nemoci. S vděkem vzpomíná na podporu, které se jí dostalo od profesionálů i blízkých, ale rozhodně nezapomíná na dlouhá období zoufalství, pocitů viny, hněvu a především hrůzy, kterou prožívala jako milující matka trpící dcery. V druhé části najdete stejný příběh sepsaný z pohledu Alice, která živě a neobyčejně otevřeně hovoří o svých pocitech, nemoci, léčbě a postupném úniku ze spárů zákeřné anorexie. Setkáte se s jejími přáteli, spolupacienty a dozvíte se mnoho zajímavého o tom, jak vnímala svůj vztah s matkou, kamarádkami a sestrami. V knize Alice v zrcadle Jo a její dcera nabízí pomoc všem, kdo zažili nebo ještě stále prožívají podobné trápení, všem, kdo se s láskou starají o anorektické dítě.... celý text

Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: , Jota
Originální název:

Alice in the looking glass , 2004


více info...

Přidat komentář

KerliDepp
04.04.2024 4 z 5

Takhle kniha nebyl klasický příběh ale spíše výpověď a vyprávění o boji s anorexii a obsedantně kompulzivní poruchou se kterou bojuje mladá Alice. Ve vyprávění začíná její matka, která sepisuje své pocity a události o průběhu nemoci své dcery a jak vše prožívá. Ve druhé polovině knihy se svěřuje samotná Alice. Rozuměla jsem oběma stranám a donutilo mě se to zamyslet co je horší? Boj s anorexii nebo ten neustálý strach a bezmoc, který pociťuje její matka? Kniha nás zavede na místa nemocnic, různých klinik, domácnosti, školy ale i výletů.

Macek71228
04.01.2022 4 z 5

Kniha se mi dobře četla, téma mě bavilo a zajímalo. Myslím, že tato kniha je ideální na pomoc lidem, kteří těmito nepříjemnými nemocemi trpí. Přijala bych, kdyby se prolínalo vyprávění dcery a matky.


Meggie7
05.10.2020 4 z 5

pravdivý příběh o anorexii jak z pohledu milující matky, která se snaží pomoct, tak z pohledu milující dcery, která pomoc hledá.

Anoell
03.04.2020 3 z 5

Kniha je rozdělena na dvě části, nejprve z pohledu matky, poté z pohledu dcery, která trpí anorexií a OCD. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, i mě více bavilo matčino vyprávění. Ač jsou obě zpovědi upřímné, přeci jen mi první část přišla otevřenější, opravdovější... I Alice ve své části přiznala své chyby, triky, popsala své pocity... a přesto mi přišlo, že to nestačí, že ještě něco skrývá. Samozřejmě muselo být strašně těžké se takto odhalit světu, pro to mám pochopení, ale jako čtenáře mě to prostě tolik nezaujalo. Jinak je kniha poměrně čtivá a doporučila bych ji rodinám, které si procházejí tím samým, mohla by se jim stát oporou, že v tom nejsou na světě sami.

zuzka894
26.11.2019 5 z 5

Skvělá kniha. Jak moc Alici rozumím.

Bauriska
24.08.2019 3 z 5

První část, psaná dcerou, byla zajímavá. Ovšem číst hned téměř to samé znovu, jen očima matky ( v druhé části knihy) mě už bohužel nebavilo. Byť je zajímavé vidět to z pohledu obou nejbližších účastníků. Jak už tu zaznělo, kdyby se jejich vyprávění prolínalo, bylo by to mnohem lepší.

Magráta
03.07.2019 5 z 5

Knihu nelze až tak brát jako literární dílo. Když budu chtít čtenářský zážitek, sáhnu po beletrii od nějakého spisovatele. Jde o výpověď matky a dcery anorektičky. Samozřejmě se tam mnoho věcí opakuje, vždyť se to tak točilo pořád dokola v jejich životě. A ani to nemá ten správný hepáč nebo doják. Prostě kniha ze života s otevřeným koncem, s tím, že boj s nemocí trvá celý život.

KnihoKralka
09.06.2019 3 z 5

Mám ráda knížky s vážnými tématy jako například tady anorexie. Chvílemi jsem se doslova nutila číst dál. Zklamala mě část psaná dcerou, tedy anorektickou.

radus
11.12.2016 3 z 5

Ze začátku se mi knížka líbila, ale později jsem se začala nudit. Přijde mi, že se některé věci opakovaly pořád dokola a pasáž psaná dcerou mě nebavila už vůbec. Vlastně jsem se ani nedověděla, co bylo spouštěčem anorexie u Alice, takže si myslím, že pro lidi trpící touto chorobou, nemá tato knížka až tak velký přínos. Je to spíš otázka pro odborníky, pro které je to možná v některých případech také velký oříšek.

sophieczech
07.11.2016 4 z 5

Knížka je to rozhodně zajímavá, čtivá. Dva různé úhly pohledu jsou fajn, ale já bych knížku nedělila takhle na dvě půlky, ale spíš bych přivítala, kdyby se časově prolínalo vyprávění matky a vyprávění dcery. Mohlo by být psáno třeba odlišným písmem, nebo jinak zvýraznit.

petrzel
28.06.2016 5 z 5

Když si vezmu ,že knihu napsala matka a dcera ,které prošli touto hroznou nemocí tak se to čte výborně a jsem ráda,že jsem se do ní pustila. Nikdy by mě nenapadlo co se těm lidem honí v hlavě.

nikinikiniki
27.06.2016

Knihu jsem nedočetla, nějak mě to po chvilce přestalo bavit. Ze začátku dost poutavé, avšak pak to nadšení nějak opadá... Přesně, jak se zmiňují v komentářích pode mnou - autorka to mohla shrnout do 100 stránek, často se opakující fráze a situace.

mekkejla
22.04.2016 2 z 5

Nechci říct, že lituji, že jsem se do ní pustila. Určitě mi to hodně přiblížilo to, co se děje v hlavě lidem, kteří se s touto nemocí potýkají. Ale mohlo to být tak na 100 stránek maximálně. Je to pořád dokola a navíc tak nudně napsáno. Nechci tím nijak zlehčovat anorexii jako takovou, ale kniha mě zkrátka nenadchla a navíc mi teda ani nepřijde, že by měla nějak výrazně pomoci lidem, kteří nemoc mají nebo jejich okolí.

Viky007
27.02.2016 5 z 5

Docela mě překvapilo, že má kniha tak nízké hodnocení. Já ji měla přečtenou za dva dny, protože se neskutečně dobře četla.
No jo, ale já prostě miluji psychologii - baví mě pitvat se lidem v hlavě (obrazně řečeno, samozřejmě :-D). Anorexie je dost vážná nemoc, o které by lidé měli něco vědět. Nebo spíš by měli vědět, že anorektička není jen nějaká blbka, která přestane zničehonic jíst. Často se jedná i o problémy v rodině, různé genetické faktory, úzkosti apod.
No jo, už končím s výkladem. Knihu doporučuji!

Lucina88
28.11.2015 3 z 5

Knihy s takovou tématikou mám ráda a zajímá mě, co ti lidé prožívají...
Akorát kniha začíná být od půlky zhruba na jedno brdo. Chápu pocity matky, jak to musí být namáhavé a jak psychicky i fyzicky se musí cítít špatně,a le kniha mohla být útlejší.

Helena Lacková
20.07.2015 5 z 5

Až u této knihy jsem si uvědomila, jak je toto onemocnění mozku závažné. Doporučuji přečíst

Illaa
05.02.2015 3 z 5

Kniha mě do první půlky velice bavila. Pak to již začalo být trošku stále o tom jednom. V části, která byla psaná z pohledu matky, byl čtenář ještě v očekávání, jak to všechno s dcerou dopadne. V druhé části to již bylo jen o pocitech, které v těch samých situacích prožívala dcera. Na konci jsem byla všemi těmi pocity přesycená, a proto jsem konec jen rychle přeběhla.

Terezk-a
15.11.2014 5 z 5

Naprosto strhující příběh do kterého jsem se zamilovala.
První polovina knihy (příběh očima matky) je naprosto dokonalý. Matka Alice popisuje všechny události naprosto detailně tak, že se do nich dokážete vžít a knihu skvěle prožíváte.
Druhá polovina knihy (příběh dcery) je doplňující tečkou na konec.
Určitě by si jí měla přečíst každá mladá dívka. Jen díky této knize jsem doopravdy pochopila pravý význam této nemoci.
Žádné odborné články na internetu, které popisují anorexii se nemohou vyrovnat této knize. Po přečtení jsem si konečně uvědomila co nemoc obnáší a jak lehce se do ní dá spadnout. Kniha psaná ze dvou různých pohledů (pohled dcery na nemoc X pohled matky na dceřinu nemoc ), je rozhodně výhodou, jelikož je krásně vidět, že když někdo trpí touto nemocí, nejhůře to nese hlavně rodina.
Skvělá kniha.
( Psáno z pohledu 16-ti leté dívky :) )

Veris
24.10.2014 3 z 5

ćekala jsem trochu víc, vše jen obecně, bez detailů ... ke konci už jsem byla ráda, až ji dočtu .. nic moc, četla jsem už lepší

playada
18.04.2014 2 z 5

Trošku mi to připadalo takové pořád dokola. Ale ono to tak asi ve skutečnosti ve spolužití s anorektikem je. Stále dokola dohlížet, upozorňovat, prosit, plakat, rozčilovat se a znova dohlížet...