pipetion komentáře u knih
Pro mě jedna z nejlepších jazykových knih. Klemperer formou deníkových poznámek popisuje LTI (Lingua Tertii Imperii) ... proměna slov (např. hrdinství), jaký je rozdíl mezi psanou a mluvenou formou jazyka; která slova se používají nejčastěji a proč ... Velmi čtivé, neobyčejné a nadprůměrné.
Po přečtení Kmotra jsem se vrhla na vše gangsterské, ale jen výjimečně jsem natrefila na něco tak působivého, napínavého, sugestivního, neotřelého …
Levhart mě nezklamal, bylo to napínavé čtení ... detektivka se vším všudy ... ale někdy mi to přišlo zbytečně dlouhé, tak proto čtyři hvězdičky.
Prvotina. Čte se dobře, lehce, ale moc mě neuchvátila. Čekala jsem víc, protože S elegancí ježka je mnohem mnohem lepší, o několik tříd. Kritik jídla umírá a v posledních hodinách se chce dobrat k poznání, který pokrm ochutná jako poslední a během rozjímání vzpomíná na nejvýznamnější okamžiky svého života. Také různí lidé přemítají nad jeho blížícím se skonem. O tom, jaký to byl člověk a k tomu spousta popisování jídel a chuti ... vítězství formy nad obsahem. Pro milovníky jídla výtečná gurmánská knížka. PV: "Ke stolu jsem usedal jako vládce." Ale to co si nakonec vybral, mě pobavilo.
PV: "Jako oheň, úplně jako oheň". Čtivé. Dobrá řemeslná práce. V druhé polovině dynamičtější. Ale na Larssona to nemá. Spíš mírné zklamání. Docela předvídatelná i přes překombinovaný děj. Opakující se finty, např.: "A věděl, že na něco zapomněl. Ale nemohl si vzpomenout."
Vzpomínky dramatika Maxe Zweigha jsem začala číst, jelikož mě zajímal život jeho první ženy. Musím uznat, že se mi Vzpomínky četly velmi dobře a nechaly mě nahlédnout do života a duše člověka jistě inspirativního, i když pro mě ne moc sympatického. Na druhou stranu mi přišlo obdivuhodné, že své paměti sepsal ve velmi vysokém věku a ve vysoké kvalitě a dokázal mě provést židovskou obcí v Prostějově, studiem v Olomouci, životem v Berlíně i v Izraeli.
Pohodové a odpočinkové čtení bez vyloženě kladné postavy. Zajímalo mě, jak příběh skončí a pointa mě nezklamala.
Knížka se mi četla velmi špatně. Hlavní myšlenka nebyla špatná, ale bylo to napsáno tak nezáživně, že jsem často přeskakovala ... zbytečně popisné, nudné dialogy. Snad jen závěrečná pointa mě zaujala, protože takový konec by mě vážně nenapadl.
Smutné čtení o zármutku, o smíření se se ztrátou a o hledání nového životního směru. Při čtení mě ale víc zajímalo vykreslení tehdejšího každodenního života než příběh samotný.
Latinskoamerická detektivka s pomalým dějem a ještě táhlejšími dialogy. Spíš se mi líbila samotná atmosféra, kritika všudypřítomné korupce, vedlejší dějová linka a pointa celého příběhu mě nezklamala. Je to trochu jiný Vargas Llosa a i to je vlastně pozitivní.
Čtyři kamarádi z gymplu po třicítce. Čtyři různé životní postoje. Bylo to převážně veselé a milé čtení, pár momentů k zamyšlení, ale žádná přehnaná filozofická moudra.
Téma knížky mi připadá na míle vzdáleno dnešnímu světu. Svobodně se rozhodnout a jít bojovat za ideály. Pravdou je, že dnešní svět je na míle vzdálený tehdejší atmosféře strachu z fašistického obklíčení a frustrace statečných byla jistě silná. Kniha je důležitým počinem ... neměli bychom zapomínat na naše hrdiny a na těžká období ... ale knížka jako taková se mi nečetla dobře. Text mi přišel neucelený, příliš mnoho odboček, mírně nudný a místy patetický.
Soubor 25 převážně posmutnělých a melancholických povídek, které jsou velmi čtivé a většinou jsou dějem a postavami univerzální. V menšině povídek prosvítá uruguayská zkušenost s vojenskou diktaturou.
Příjemné a nenáročné čtení na dovolenou. První třetina mě zaujala. Brazílie. Velká krádež peněz. Únos. Ve druhé třetině jsem si byla téměř jistá, jak vše skončí. Ale poslední třetina mě vážně překvapila ... ani jsem nečekala, že jsem tak naivní.
Příjemnou formou jsem se dozvěděla spoustu zajímavého o životě a politicko - náboženském uspořádání v Tibetu. Také o tehdejších mocenských plánech Číny, Ruska a Velké Británie ohledně tibetského území. Lehce napsaný napínavý příběh anglicko - tibetského špióna, jehož děj i závěr nelze snadno uhodnout.
Kniha je užitečná především pro studenty historie a pro další zájemce starověkých dějin. Na otázky, které nemají spolehlivou odpověď, nabízí autor několik hypotéz... pomáhá čtenáři v představivosti pomocí různých příkladů, fakta a poznatky jsou uspořádaná a v žádném případě se nejedná pouze o politické dějiny starověkého Řecka.
Povídky jsou určené především těm, kteří mají blízký vztah k Prostějovu anebo k autorům. Kvalita jednotlivých povídek hodně kolísá; až na výjimky se jedná o začínající autory. Ale jednu dvě povídkové perličky tam najdeme.
O životě dvou přátel, kteří ho prožijí zcela odlišně (jeden je neustále na cestách, obohacuje se vnějšími událostmi a druhý si zvolil duchovní cestu a obohacuje se rozjímáním, filozofií, modlitbou …). Kniha se mi líbila pro svůj bohatý jazyk a hezké metafory … děj se mi již trochu vytratil, ale zůstalo mi odhodlání, že se ke knížce ještě jednou vrátím.
Příjemné překvapení. Od knížky jsem nic nečekala, ale přečetla jsem ji téměř okamžitě. Vtipné a nenáročné čtení s jemnou českou vsuvkou. Doporučuji všem, kteří si chtějí při čtení odpočinout a zároveň se dozvědět něco o současné mladé španělské generaci.