Phoenix16.cz komentáře u knih

Na této knize se mi asi nejvíc líbilo, jak se mi nedařilo předvídat další děj. Vždycky když už jsem si byla jistá, kam Asimov míří, on zamířil ještě někam jinam. Tím pádem byl pro mě děj velice zajímavý, i když zpětně si uvědomuju, že tento příběh určitě nepatří mezi tvůrcovu špičku, přesto rozhodně stojí za přečtení, minimálně jako oddechovka na dlouhý večer. Do plného hodnocení mi chyběl trochu víc rozvedený děj, vůbec by nebylo na škodu, kdyby kniha měla o sto dvě stě stran víc a čtenář se tak dověděl víc o všech nakousnutých tématech. A že jich tu bylo. Taková utajená století by rozhodně stála za podrobnější probádání.

2 03.01.2013

Ze začátku na mě nejnovější ST kniha působila jako totální opakovačka celého ST univerza. Nacházíme se na nové hvězdné lodi Titan, která má neuvěřitelně různorodou posádku složenou ze starých známých i neznámých ras. A především z postav, které se více či méně mihly ve Star Treku od TOS přes TNG a VOY po DS9. Na některé postavy ze seriálu se prostě zapomenout nedá, ale některé postavy i vzpomínané události z TOSky jsem musela googlit (přeci jen celý ST je pěkná hromádka příběhů). Když je konečně Titan vyslán na svou první misi, začíná se odvíjet vlastní příběh, který je z počátku nepříliš originální ani nápaditý, ale po celou dobu nabírá na tempu a stále graduje až do samého konce, který je vlastně začátkem. Stoprocentní hodnocení je především za způsob, jakým je příběh napsán, ale když se teď zpětně dívám na úvodní rekapitulaci ST světa, i to bylo příjemným zpestřením ST románů.

2 03.01.2013

Matně si vzpomínám, že jsem kdysi viděla film, který z této knihy vycházel. Někdo cestoval časem do budoucnosti, kde se mezi sebou mlátily jakési dva národy. Nijak moc mě to neuchvátilo, proto ani od knihy jsem zas tak moc nečekala. Po pár stránkách jsem byla vyvedena z omylu a začala jsem si užívat krásně vyprávěnou sondu do budoucnosti. To, co si Wells navymýšlel, vyznívalo velice realisticky, i když čas, do které svůj příběh zasadil, hraničí s lidskou představivostí. V podstatě nám podrobně představil jednu z nekonečna možností evoluce či involuce.

2 03.01.2013

Wellsův ODM stavěl na postupném odhalování, jaká tajemství ostrov skrývá a kdo že ten Moreau je. Tohoto postupu se Aldiss naštěstí vyvaroval a celý příběh posunul o mnoho let dopředu, v době, kdy to psal, do budoucnosti. Opět tu je hlavní hrdina, který ztroskotal a jako zázrakem se dostal na tajemný ostrov plný znetvořených oblud. Jeho úkolem je také objevit, co se tu vlastně děje a hlavně přežít. Aldiss předpokládá, že čtenář je obeznámen s původním ODM a tudíž ví, co jsou obludy zač a jak se tu vzaly, a proto se více soustřeďuje na popis mocenských/politických problémů a postav, které hrají výraznou roli na novém ODM.

2 03.01.2013

Hlavní hrdina vypráví svůj příběh, kdy se po ztroskotání lodi dostal na podivný ostrov. Postupně odkrývá pravdu, kterou čtenář tuší z popsaných událostí. Většina lidí asi všeobecně tuší, o čem Ostrov doktora Moreaua je, což vůbec nevadí, protože kniha v sobě skrývá spoustu tajemství, která vynahradí to největší (účel ostrova). Popis děje v ich-formě navíc knize dodává na skutečnosti a nutí k zamyšlení, že takový ostrov by skutečně mohl existovat. V dnešní době genetického inženýrství by to zas tak neuskutečnitelné nebylo.

3 03.01.2013

Tato filmová verze se mi docela líbila, i když byla všeobecně dosti opovrhovaná. Když jsem narazila na tuhle knihu, zjistila jsem, že děj filmu si vlastně vůbec nevybavuju, tak jsem se rozhodla, že si ho trochu připomenu. Kniha vlastně splnila to, co jsem od ní očekávala. Popis filmového příběhu. I když mi od začátku bylo jasné, že je to založeno na americkém filmu, na můj vkus tam bylo až moc patriotství a scén, kdy byl hlavní hrdina zhnusen tím, jak opice jednaly s lidmi, protože on jako člověk by nikdy nic takového neudělal. Ale ne vždy tomu tak bylo, že. Ještě mi tu trochu vadilo, jak byly opice popisovány jako přesné kopie lidí. Jejich všední den byl naprosto identický s lidským, včetně veškerých činností. Přeci jen je to odlišný druh a mohl být specifický alespoň něčím. Ale jinak příběh velice dobře ubíhal a byl příjemným osvěžením filmového zpracování.

1 03.01.2013

Kdybych měla vyjmenovat sci-fi filmy, které se mi nelíbily, Hvězdná pěchota by byla na prvních příčkách. Po několika letech, co jsem film viděla, jsem se odhodlala ke knižní podobě příběhu a ten mě příjemně překvapil i zklamal. Fanouškem military s-f nejsem, ale tento subžánr mi nevadí. Z první třetiny jsem byla poměrně nadšená, protože Heinlein popisoval průběh výcviku natolik barvitě, že jsem neměla nejmenší problém vžít se do děje. Pořád se něco dělo, i když jsem si celou dobu říkala, kdy už tam konečně budou ti brouci? Nebyli. Druhá třetina, kde hlavní hrdina studuje na důstojníka, mě naprosto znudila, že jsem knihu na několik měsíců odložila. Najednou se tam prostě absolutně nic nedělo. Nakonec jsem se donutila dočíst do konce, kde se příběh opět zvedl, a taky jsem se konečně dočkala brouků. Podtrženo sečteno, začátek i konec byly dobré, kniha oproti filmové verzi naprosto skvělá.

4 03.01.2013

Nejednou jsem četla názor, že pokud máte rádi Asimova, tohle se vám asi moc líbit nebude. Já mám ráda typického Asimova a tohle se mi přesto velice líbilo. Jde o sbírku povídek, jejichž ústředím motivem je malý démonek z jiného světa, který dokáže plnit všechna přání. Každý příběh začíná tím, že sám Asimov se sejde s užvaněným Georgem, který vypráví příběhy o Azazelovi. Vždy se snaží někomu pomoci, ale málokdy je výsledek takový, jaký byl původní záměr. Všechny povídky jsou psané podle stejného schématu, přesto je každá originální a nápaditá, často i trochu moralizující. Žádných popisů technologií, ani filozofie robotů se tu nedočkáme, ale to vůbec nevadí, protože Asimov je prostě a jednoduše skvělý vypravěč, takže ať vypráví, co vypráví, je to svižné, zajímavé, poučné, zábavné atd.

4 03.01.2013

Kapitán Picard zjišťuje, že několik dětí přežilo hamlinský masakr před padesáti lety a dodnes jsou rukojmí rasy, která byla za incident zodpovědná. Enterprise je vyslaná těmto "dětem" vyjednat návrat mezi lidi. Tentokrát se obsah knihy převážně soustřeďuje na jeden ústřední motiv (linka se zemědělci tu byla téměř zbytečná) a tím je získání rukojmí zpět a především etické problémy, které s jejich návratem na Enterprise souvisí. Ze známých postav tu nejvýraznější roli dostala doktorka Crusherová, ostatní postavy se příběhem míhají více či méně okrajově. Setkáváme s dvěma novými postavami, z nichž jedna je pěkně protivná a způsobuje kapitánovi problémy a druhá, na první pohled nenápadná, v sobě skrývá víc, než to zprvu vypadá. Akce si v této knize moc neužijeme, protože se tu filozofuje od začátku do konce, což není vůbec na škodu, protože to z Dětí z Hamlinu dělá v rámci série trochu odlišný příběh od zaběhnutého schématu.

03.01.2013

S myšlenkou výtahu na geostacionární orbitu nás Clarke seznámil v druhé Odysee a v Rajských fontánách ji rozvedl do celého románu. Nezabývá se pouze technickou stránkou věci a následnými problémy s provozem, ale také popisuje, co všechno předcházelo tomu, než hlavní hrdina získal povolení věž vůbec začít budovat. Autor nechal čtenáře dokonce nahlédnout do dávné historie kýženého místa, která možná někomu může připadat zbytečná, s hlavním dějem nesouvisející.

3 03.01.2013

Den Trifidů je taková nenápadná knížka, která toho v sobě skrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příběh je vyprávěný v ich-formě, čímž čtenáře spolehlivě dostane do děje a už nepustí. Skvělý vypravěčský styl Wyndhama čiší z každé stránky románu, ani chvilku nenudí zbytečnými popisy zbytečných detailů, ale zaměřuje se na nejpodstatnější věc, která hlavního hrdinu trápí, a to je přežití nejen jeho, ale i celého lidského rodu, který je zranitelnější, než si mnoho jeho zástupců odmítá připustit.

3 03.01.2013

Kniha sleduje jeden život robota a několik generací lidí, kteří se po jeho boku vystřídali. I když lidé v Andrewově životě hrají významnou roli, v knize se postupně dostávají do pozadí a příběh se stále víc zaměřuje na samotného robota, který z ničeho dokázal dosáhnout téměř na všechno. Asimovovo někdy složité řešení technických aspektů a hlavně sociálního postavení robotů se tu nekoná, tyto skutečnosti z příběhu vyplývají přirozenou cestou, jeden "pokrok" v postavení/právech robotů logicky následuje další. Toto z Pozitronového muže dělá spíše odpočinkové čtení, které však určitě neurazí, ale spíše pohladí po duši.

4 03.01.2013

Filmové zpracování mi v hlavě moc neuvízlo, takže během čtení jsem občas zažívala déja vú, když mi nějaká scéna byla povědomá. Film mě tak trochu nudil, proto jsem měla ze čtení této knihy trochu obavy, aby to nebylo něco podobného. Nakonec to bylo naprosto naopak. Kniha měla spád od začátku do konce, i Spockovo, Kirkovo a McCoyovo kempováními mi přišlo zábavné a nerušilo následující děj. Autor krásně vystihl Kirkovu nechuť k nové Enterprise a nechal celou posádku, aby si na ni po dobu mise pozvolna zvykala a nakonec ji přeci jen přijala za svou.

1 03.01.2013

Když jsem dočetla, měla jsem pocit, že jsem nenarazila na knihu, jejíž název by dokázal lépe vystihnout hlavní myšlenku knihy. Název je stejně rozporuplný jako příběh, který balancuje mezi zánikem a zdánlivým blahem. Příběh sice patří do kategorie sci-fi, ale nějak jsem se nemohla zbavit pocitu, že autor si moc nevymýšlel, ale spíše psal "fakta", která možná jednoho dne budou více či méně fakta bez úvozovek.

5 03.01.2013

Pěkná sbírka lepších i horších povídek. Některé mě velice příjemně překvapily (Cesty se musí hýbat, Se založenýma rukama, Dezertéři, Živá fosílie), jiné zklamaly (Nejodlehlejší místo, Zdravý rozum). Nejvíce na knize oceňuji informace o autorech pohledem Frederika Pohla tak, jak je on znal a viděl. Nepředkládá pouze výčet úspěchů/neúspěchů daného autora, ale popisuje ho jako člověka, který mu byl přítelem.

2 03.01.2013

Nejprve jsem viděla filmové zpracování s T. Cruisem, kde se mi zalíbila hlavní myšlenka, a chtěla jsem vědět, jaký je příběh ve skutečnosti, bez těch amerických sentimentů. A příběh je to vskutku brilantní. Pustila jsem se do toho rovnou v angličtině, a když jsem si po chvíli zvykla na tehdejší jazyk, užívala jsem si podrobné popisy útoky na naši malou planetu. V knize se tak akorát střídá akce s popisem, čímž příběh plynule spěje k závěru a čtenáři dovoluje prožít celý příběh tak, jak jím prošel hlavní hrdina.

5 03.01.2013

Stormbreaker vypráví příběh čtrnáctiletého chlapce, který se nedobrovolně stal agentem britské MI5, a zažil neuvěřitelné dobrodružství. I když rozhodně nepatřím do cílové skupiny čtenářů, knížku jsem si velice užila. Je to odpočinkové čtení na chvíle, kdy se vám nechce moc namáhat mozek a chcete si prostě odpočinout od všedního dne a vypravit se na zajímavá místa.

02.01.2013

Už je to nějaký ten pátek, co jsem viděla film, který se mi moc nelíbil. Především proto, že režisér ho zkopal, jak jen mohl, a tím pádem mi děj příběhu téměř vymizel z hlavy. Díky tomu jsem příběh "prožívala poprvé". První polovina knihy, kdy se sourozenci vrátili do Narnie mimo "civilizaci" a museli putovat lesem do centra dění, mě moc nebavila. Nic se v podstatě nedělo, děti nemluvily o ničem zajímavém (až na trpaslíka, který jim vyprávěl Kaspiánův příběh) a nic podstatného nedělaly. Ve chvíli, kdy se konečně setkáváme se zvířecími obyvateli Narnie a děti konečně potkají Kaspiána, děj se trochu rozhýbe. Ale to už se schyluje k závěrečné bitvě a za chvíli je konec. Celkově řečeno začátek je poměrně nudný a konec příliš rychlý. Určitě by bylo fajn, kdyby nás Lewis například seznámil s nějakým novým/zajímavým obyvatelem Narnie.

02.01.2013

V tomto díle autor upustil od akčnosti příběhu a zaměřil se spíše na vývoj událostí již zmíněných, a které budou hrát další roli. Sparta se tentokrát honí po vesmíru za záhadnou plaketou, která skrývá tajemství, které může změnit dosavadní myšlení lidí o mimozemském životě. Příběh sice nabírá na intenzitě, ale bohužel na úkor plynulosti. Od dobrodružství autor přešel spíše k popisování událostí.

3 02.01.2013

Sparta zažívá další dobrodružství, tentokrát na Venuši, kde se snaží zachránit vědce uvězněné po havárii. Nic ale není, jak se zdá, a Sparta odhaluje, že za celou záchrannou akcí se toho skrývá víc, než jsou odpovědní lidé ochotní prozradit. Stejně jako v prvním díle jsme v podstatě okamžitě hozeni do děje, který na nás chrlí jednu událost za druhou až do samého konce.

3 02.01.2013