petrarka72 komentáře u knih

Má to atmosféru. A chlapeckého hrdinu, ty u Kinga žeru (ani nemusím být vlkodlak). A ilustrace, které se povedly. Na cestu "dýmajícím nedopalkem roku, temně železným listopadem" ideální... p.s. Křídový papír pro Kingovu jednohubku? Omg...

14 20.11.2023

Ta kniha je neobyčejně iritující - a zároveň zábavná a inspirativní. Protože pohled Přemysla Houdy na Jaromíra Nohavicu jako fenomén je specifický, stejně jako jeho metoda zkoumání. Jako autor nejednoznačnosti/ ambivalence vnímá a popisuje J. N. jako Harlekýna (ovšem nikoli v úzkém slova smyslu), dobírá se k několika charakterizačním metaforám (Möbiova páska) a směřuje k obecnějším úvahám, jestli lze kohokoliv zaškatulkovat a jestli člověk může patřit do mezí určených jinými.

"Otto Driesen ... reprodukuje příběh, který v roce 1091 - čili dávno před vznikem commedie dell'arte a harlekýna v ní - ve svých Dějinách církve zaznamenal Orderic Vitalis. ... narazil na zástup zemřelých - a démony mučených - hříšníků, v jejichž čele kráčelo obrovité stvoření třímající v ruce kyj. Gauchelin zástup identifikoval jako família Herlechini. ... Z família Herlechini vyrostla postava spíše už jenom komicky se vyhlížejícího, byť nemálo odpudivého (polozvířecího/pololidského) démona majícího úzké styky s peklem, až se nakonec, po mnoha přechodových fázích, tato postava objevila na jevišti commedie dell'arte už nikoli jako postava démonicka, směšná či politováníhodná, ale jako postava zobrazující lidstvo jako takové." (s. 19)

Ohledávání šedivého prostoru mezi lidmi poplatnými režimu a jeho přisluhovači. Také obecného vztahu k STB skrze konkrétní vztah s Miloslavem Šloufem. Budování vlastního obrazu v průběhu jednoho koncertu zachyceného na nahrávce z roku 1986 či 1987. Vztahu lidu obecného k J. N. přes líčení jednoho "zdola" organizovaného koncertu a světonázorové debaty čtyř lidí žijících v malé obci, kteří J. N. vnímají více či méně jako "svůj hlas". Přes odpad básnické/ písňové tvorby se autor také pokouší zjistit, jak se rodí sdělení. A deník z protialkoholní léčebny z devadesátek a popis amerického koncertu z roku 2003 ho inspiruje k úvaze o Nohavicově stesku po domově, otázce, kam vlastně patří - a také v čem spočívá "českost".

"Je tedy Nohavica hrdinou, nebo nějakým padouchem? Je hrdinou i padouchem. A ještě je v něm mnoho dalších postav. Je šedý, lépe řečeno je barevný. Jako každý z nás. Na Nohavicovi, onom neustále vyjednávajícím harlekýnovi, je to jenom více vidět. A protože právo na to smět být šedý či barevný je v dnešní době, kdy je po člověku čím dál neúprosněji požadováno, aby se jasně vyslovil pro tu či onu stranu, zneuznáváno, je třeba to znovu a znovu připomínat." (s. 166)

Osobně mě nejvíc bavila zachycení čistě konkrétních věcí a dat v procesu a času. Jak se mění osobnost ve vnímání lidí, kteří ho poznávají nejdříve zprostředkovaně, pak osobně. Nebo jak se z těkání mezi slovy rodí souvislosti a následně sdělení. Samozřejmě přílohy a poznámky...

Moc by se mi líbilo, kdyby byl autor o něco méně návodný. Tvrzení, že kreativní člověk nedokáže nepřijmout ocenění, je blbost. Pobavila paralela s Šarlatovým písmenem, neboť ho naprostou náhodou také právě čtu.

A když jsem se podívala na diskografii J. N., zjistila jsem zvláštní věc - do Ikara jsem poslouchala všechna jeho alba opakovaně, dokonce několikrát za sebou. Později už ne. Nesouvisí to ani s jeho proklamovanými názory, ani s přijetím Putinova vyznamenání. S čím tedy? Možná s věkem. Možná s proměnou zájmů. Možná s proměnou kontextu. A možná s něčím úplně jiným...

16 19.11.2023

Napsáno novinářským stylem v dobrém slova smyslu, osobní příběh, přitom věcně podaný. Pro rodiče malých dětí musí být bezprostřední nebezpečí, nezvyklá nejistota a nutnost stále se rozhodovat v situacích, kdy volba je vlastně přepych, obzvláště příšerné.

9 18.11.2023

Vynikající čtení. Pro mne neobyčejné množství nových informací, po návštěvě Lán a Masarykova hrobu 28. října povinně vstřebávané. A díky za komentář uživateli daniel3625 - je přesně tak polemický jako celá knížka - a jako celá Masarykova osobnost.

7 17.11.2023

Kdepak je můj Terry? Je tohle můj Terry? Dělá na mě: TOHLE VÁŽNĚ MUSÍM? To není můj Terry! To je Smrť... s Terryho kloboukem na hlavě... a vede Terryho za ruku... a tahle drobnička je jediná, co mi unikala... a mám z ní radost. A abychom učinili zviřátkům zadost - ook!

6 16.11.2023

Ano, je to slabší díl. Příliš mnoho věcí týkajících se vyšetřování vychází nikoli z logiky, ale z jakýchsi intuitivních osvícení. První dvě třetiny knihy se táhnou a některé postavy jsou načrtnuté tak zlehka, že je jasné, že zmizí, pravděpodobně násilným způsobem, během pár desítek stránek. Chybělo mi Three Pines (nic proti Paříži, ale názor na La Défense sdílím), naopak potěšilo prostředí archivů a knihoven, které nepochybně hrají v mnoha vyšetřováních větší roli, než si vůbec jako civilisté umíme představit... A přesto mě Gamache baví. A jeho syna jsem poznala s potěšením, ať už to mezi sebou měli a budou mít jakkoliv.

12 16.11.2023

Ano, je to slabší díl. Příliš mnoho věcí týkajících se vyšetřování vychází nikoli z logiky, ale z jakýchsi intuitivních osvícení. První dvě třetiny knihy se táhnou a některé postavy jsou načrtnuté tak zlehka, že je jasné, že zmizí, pravděpodobně násilným způsobem, během pár desítek stránek. Chybělo mi Three Pines (nic proti Paříži, ale názor na La Defens sdílím).A přesto mě Gamache baví. A jeho syna jsem poznala s potěšením, ať už to mezi sebou měli a budou mít jakkoliv.

6 16.11.2023

Jedna politická kampaň, zápas starého světa s novým a směšné lásky. Kdo posoudí, zdali a pro koho je vztah toxický či inspirativní? Bez epilogu by to byla nejlepší věc napsaná Mary Westmacott. Epilog ji zařadil mezi tuctové "harlekýnky". Škoda.

6 16.11.2023

Asi nejčtivější věc Herty Müllerové. Rumunsko před/ v časech zlomu. Čtyři výrazné postavy - učitelka Adina, švadlena Clara, lékař Pavel, voják Ilije. Normalizační hnus, banální situace, atmosféra strachu, šedi a ošklivosti. Přizpůsobení se s věčným ohlížením přes rameno, nebo snaha o útěk z nezbytnosti? Každý je lovený i lovec, fízl i sledovaný, liška, jíž nezvaná návštěva uřezává nohy... Čtivější a jednodušší je Sepetysové Musím tě zradit. Pokud číst Lišku lovce, tak si vyhradit dostatek času a prostoru pro soustředění.

6 15.11.2023

Nečte se to dobře, i když má autorka humor a lehkou ruku a volbou ilustrátora Landise Blaira osvědčila dobrý vkus. Jednak proto, že téma vyrovnání se se smrtí nikdy není úplná hitparáda (i když je nezbytné), jednak kvůli novinářskému stylu (nahromaděná spousta informací, kterým se dá jakási povrchní fazóna, rychle a bez stylu; množství chyb a překlepů tomu také nepomáhá). Nicméně seznámení s pohřebními rituály v Indonésii, Mexiku, Španělsku, Japonsku, Bolívii a několika amerických státech je podnětné. Člověk si alespoň ujasní, jak to má osobně se vztahem ke smrti, k loučení, k tělesnosti, k sobě. Líbí se mi koexistence s mrtvými v Jižní Sulawesi včetně očišťování těl; líbí se mi japonské sbírání kostí; závidím plejtvákovi šedému; s ňatitas bych jednou s potěšením pokecala - a možná se mezi ně zkusila vmezeřit; a pokud to nepůjde, pro sebe bych prosila Bios Urn.

6 14.11.2023

Michaela Kováčová, NEvšední, NEzkrotná, NEodolatelná, přitom celou svou bytostí JO! A celá krušnohorská, i když úplně, ale úplně městská. Prozaička a básnířka. Nejen života.

"Jen jim ukaž, jak to vidíš, proč se rozčiluješ, co Tě rozesmívá, kde vidíš meze, za který už bys nešla. Je nás vůkol víc, co to vidíme taky tak, či podobně. Neboj, síla varského punku je v Tobě!!! A Ty teď diktuješ." To je "proč" podle Lukaje.

"Míšo, Ty liško jedna podšitá, Ty ochránkyně malomocných, Ty hráčko na cokoliv, co je zrovna po ruce! Pamatuješ, jak jsme na pláži v Děpoltkách při nějakém narozeninovém mecheche hráli na sikovky a hasáky a naše umění bylo tak nadčasový, že nám musela vyšší moc ty nástroje doslova vyrvat z rukou?" To je "jak" podle Lukaje.

Emila Zátopková, Brůno, Tonda. Obrázky, co spáchali kamarádi. Fitko, vlaky, bláto, ON(i), podběl, Ich bin nicht kraken, lásko? "Brekeke." To jsou další důvody. Nutno číst. Hned.

7 13.11.2023

Finále v pořádku, zbytek nuda a šeď.

11 12.11.2023

Tohle je sakra jiná káva než Nedokončený portrét (který jsem nedokončila... tedy nedočetla). Zastavení v poušti, existenciální okamžik v životě ženy, cvičení v sebeklamu, co bychom si počali bez laskavosti? a světová katastrofa za dveřmi. Obyčejný život - a vylíčený tak napínavě...

9 12.11.2023

Steinbeckovský příběh o smolném táboře a jeho lidech, hospodářské krizi, lásce a nenávisti v různých podobách a o tom, jak na svůj životní podzim a konec si zaděláváme celou svou existencí. Ano, konec přeslazený - ale po surovostech mužsko-ženského bytí v prvních dvou třetinách knížky to byla vítaná úleva. Della a Rae Lynn si budu pamatovat - a bohužel Vránu a Crandalla taky.

13 08.11.2023

Z Brna jsem odešla před čtvrtstoletím a nikdy toho nelitovala (ale nelitovala jsem ani těch deseti let, které jsem tam strávila, aby bylo jasno). Svého času byl pro mne Provázek kult a lidi okolo bohové. Ráda jsem si je připomněla. A ta doba kolem sametu fakt stála za to. Ale! To podstatné v této knize je jinde. Neuvěřitelně bohatý svět Miloše Štědroně jako muzikanta, ale hlavně jako všestranně vzdělaného člověka, s živým zájmem o lidi, s erudicí, fantazií a rozhledem po oborech, kterých se člověk letmo dotkne, ale o jejichž šíři a hloubce netuší vůbec nic - a M. Š. je schopen je rozvíjet! Už dlouho jsem nebyla tak ohromená. Díky.

10 07.11.2023

Veliký zážitek. Začnete číst - a nepřestanete, i když byste si tuhle útlou knížku rádi šetřili. Život obyčejný - nebo banální? Ohledávání sebe - nebo prázdnota? Muži a ženy, rodiče a děti, (ne)smysl života. Top tři bez uvedení pořadí - Je dobré si občas uvědomit pravdu, Ruka na rameni a titulní povídka.

8 06.11.2023

Jeden z lepších dílů. A vztah Stoneová - Frostová mě vysloveně baví.

11 05.11.2023

Výborné hořké čtení. Sudety v časech nenávisti.

11 04.11.2023

Pro seznámení s Rukopisy značka ideál, komentář pro hlubší studium vyčerpávající (a ne, nepřečetla jsem ho celý...). - Rukopisy nalezené 1817-1818, přes Václava Hanku, Josefa Dobrovského, Josefa Jungmana do povědomí přivedené, původně datované 1290-1310 (Hankovy patetické přípisy autorství Václavovi, otci Přemysla Otakara II., či Závišovi jsou zábavné, stejně jako odkazy na Hájka či Balbína), později posouvané v čase až po začátek 16. století, nakonec za falza označené. (Mimochodem, v Zelené Hoře - není to ta santiniovská ve Žďáru! - trvají na pravosti Rukopisů tamní průvodci dodnes.) V obou případech jde o směsku hrdinské epiky a lyrických básní či popěvků, Rukopis zelenohorský obsahuje navíc Libušin soud, víc než na "běda mužům, kterým žena vládne" soustředěný na obřadnost sněmu a přes poradní orgán lechů a vladyků na relativní demokratičnost soudu... Obsahově jako by u "bojové" části člověk četl Jiráskovy Staré pověsti české, v té lyrické Erbenovu Kytici. 125 stran komentáře na cca 160 stran původních textů (vlastně pouhých 75 - Rukopis královédvorský je otištěn dvakrát, v různé transkripci). Zachycuje to, čemu dnes říkáme "boj o rukopisy", také poznámky o jazyku, ediční práci a (pravděpodobném) historickém zařazení epických a pojmenování jednoduchých metafor u lyrických básní. Odkládám si... Oldřich a Boleslav - dobytí Prahy Boleslavem Chrabrým a vyhnaní Poláků roku 1004. Záboj, Slavoj a Luděk - nezařaditelné, každopádně boj mezi Čechy a Němci. Beneš Heřmanův - vpád Sasů do Čech ve 13. století. Jaroslav - vpád Tatarů na Moravu roku 1241. Čestmír a Vlaslav - období vlády bájného knížete Neklana. Ludiše a Lubor - nezařaditelné, rytířský turnaj. Zbyhoň - lyrickoepická drobnička, paralela mezi zlým Zbyhoněm vězněnou dívkou a holubicí, obě osvobozeny. Jelen - dtto, přirovnání ztepilosti jelena a zavražděného mládence. Růže - láska jako růže, milý jako drahokam. Kytice - dívka ji loví ve vodě, spadne do ní a utone. Opuštěná - s pohledem na miletínské lesy bez otce, bez matky, bez sourozenců, bez milého. Žežulice a Skřivánek - variace na smutek ze samoty. Jahody - trnem raněná noha vede k milostnému sblížení. Leccos mě bavilo - dějově téměř vše, formálně třeba práce s refrénem v básni Ludiše a Lubor - "Trub a kotlů hlahol zazněl."

6 04.11.2023

V rámci žánru super. Atmosférický Londýn, zapamatovatelné postavy, zápletka na hranici klišé (ale co jiného už dnes spolehlivě funguje?). Čtivé tak akorát.

5 03.11.2023