petrarka72 komentáře u knih

Skvělé čtení, a to bez výhrad, po slabším Andělím vejci návrat k oslnivosti Mlýna. Stančík svoji rozkoš z psaní, vynikající řemeslo, výbušnou fantazii a smysl pro napětí i humor proměňuje ve čtenářovo potěšení. Mix detektivního případu inspektora Lavaba o zavraždění dvanácti nosorožic (a dalších), mysteriózního příběhu o cestě za Zlatou tečkou (a do sebe samého), konspirační teorie o zednářích na Karlovarsku (stejně zábavné jako tajemné), historické fikce (zdařilý soukromý deník J. W. Goetha) a erotického thrilleru :-) nelze odložit, dokud nedotančíte na poslední stránku - a chutná po horkém jablku se zkaramelizovaným absintem a rozpuštěným camembertem. Velmi jsem si to užila.

16 25.12.2018

O matkách a dcerách, emocích potlačovaných a sdílených, soucitu a vzájemnosti - a hlavně o inspektorovi, který lidem rozumí, a přesto je miluje a považuje v podstatě za dobré... Navíc ta kniha je plná metafor, více či méně rafinovaných - neuvěřitelné u detektivky.

16 04.08.2018

Kdysi jsem viděla film, teď konečně došlo na knihu. A je to pořád jeden z nejlepších příběhů o sebeklamu, co se mi kdy dostal do ruky...

16 20.04.2018

Literárně vynikající, samozřejmě - a nadto velmi důležitá kniha. Nejen pro ty, kdo trpí depresí, ale i pro jejich okolí; pro ty intelektuálně zaměřené poskytuje dostatek záchytných bodů v životopisech slavných osobností (Camus, Gary, Levi...), pro racionalisty klinicky přesné vylíčení vlastních symptomů, těm empatičtějším popis emocí, které provázejí pád do hlubin... A to nejdůležitější sdělení: u každého má deprese jiný průběh, ale úleva je možná (třebaže ne jistá, dodávám).

16 02.10.2017

Nesnáším frázi "čekala jsem něco jiného". (Nesnášíš překvapení? Nečti!) Tady se jí ale nevyhnu... Situace: brutální chřipka - postel, pot, vyčerpané břišáky od kašle a bolavé hroty plic - hledání něčeho lehkého do čtečky - Jodi Picoult, anotace ala Harlequin bílého typu, krásná obálka (a 30% sleva na e-knihy). Dobrá, vyrajbuju si mozek romantikou, ať si zpříjemním bdělé okamžiky a nepláču, když nebudu mít sílu pokračovat, koneckonců tyhle příběhy končí vždycky stejně... A nastalo první obrovské překvapení tohoto roku. Romantika ano, ale asi tak v pětině příběhu, zbytek poměrně syrové líčení nedávného období. Skláním se před těmi, kteří dělají J. P. rešerše - a před ní, jak umí vybalancovat obecné se subjektivním... Diana uvízlá mezi dvěma životy nejen v nabízejícím se smyslu, ale jako "tulačka po hvězdách nad Galapágami". Žena bilancující, vyrovnávající se se vztahem k matce, hledající to správné místo nikoli "vedle někoho", ale "s někým", tápající mezi tvůrčím a striktně plánovacím způsobem existence. Pár dalších nezapomenutelných postav - "zlatý trojlístek" Rodney, bezradně temná Beatriz, fotografka Hannah nebo Kitomi Ito, ochránkyně ikonického obrazu Toulouse-Lautreka... Nakonec jsem mezi popíjením Paralenu Grip a propocováním lůžkovin četla skoro v jednom kuse. Ano, čekala jsem něco jiného. A tohle bylo sakra dobré.

15 05.01.2024

Tohle byla veliká krása - a jedna z nejzajímavějších knih letošního roku. Petr Stein, osmnáctiletý navrátilec z lágru, a jeho provizorní čas mezi květnem 1945 a červnem 1946 (plus ve flashbacích pár let zpátky, doba okupace, koncentrák, pochod smrti). Čekání na návrat rodiny z Osvětimi, spolubytí s různě orientovanými vrstevníky (Icek je jedna z nejpozoruhodnějších postav), osahávání možností intimních vztahů, přizpůsobování se světu, který se definitivně změnil, zároveň hledání vlastní cesty a snad přitakání životu (s jistou výhradou). Píšu obecně, abych příliš nespoilerovala, ale největší síla románu tkví v jeho konkrétnosti. Zdánlivě pouhé plynutí dnů, jakýsi "tanec tak rychlý, jak jen ho hrdina tančit dokáže", se opírá o fakticky přesný popis života Židů (nejen) v poválečné Praze a empatický vhled do duše člověka, který se rozhlíží a tápe mezi možnostmi existence. K tomu zajímavá struktura (viz srovnání dvou útěků, jednoho z pochodu smrti, druhého směr vybrané místo k životu) a vzorná, atmosférotvorná práce s jazykem.

15 18.12.2023

Ta dáma měla schopnost stát pevně nohama na zemi, přitom při své výšce 172 cm disponovala nadhledem tří- a vícemetrových obrů s ostrozrakem. Její autobiografii prousmíváte - i v případě, že vás (narozdíl ode mne) nezajímá, kdo zabil Rogera Ackroyda nebo z kolika černoušků nezbyl ani jeden... Láska k rodinnému sídlu Ashfieldu, dospívání a hledání místa v přesně nalajnované anglické společnosti, dospělost a dva manželé, dvě světové války, spousta cestování a spousta s vášní budovaných domovů, role manželky a jen pomalu přijímaná role autorky, spousta s rozkoší potkávaných lidí, mezi nimiž má čestné místo služebnictvo, dva zásadní pátrači (pobavilo, že zatímco je Agatha schopná podrobně popsat myšlenkové pochody, které vedly ke zrození Poirota, u slečny Marplové se spokojí s konstatováním, že se prostě nepamatuje), archeologie v Iráku, Sýrii a jinde - a archeologie vlastní paměti... Trochu nejistá, hodně tvrdohlavá, velkorysá a velmi, velmi sebe-vědomě ženská v době, kdy se z toho nedělala věda. Spisovatelské práci věnuje podrobněji až poslední kapitoly, do té doby je to život, život, život... Vydání z roku 2013 potěšilo (třebaže v mém výtisku je cca dvacet stran vloženo obráceně), překladem Marty Staňkové i podrobným rejstříkem na konci.

15 07.08.2023

Jedna z nejlepších detektivek Královny zločinu, rozhodně s výraznou nadstavbou. Plukovník Race dělá Herculu Poirotovi zrcadlo jedinečným způsobem, prolínající se úvaha o tom, co znamená milovat příliš a zdali lze milovat tak akorát, je zábavná. A mám velké štěstí, že jsem mohla číst o řádění Smrti na Nilu na Nilu skutečném. (A mimochodem - všechna fakta o egyptské realitě sedí. Včetně doporučení H. P., že nejlepší doba pro návštěvu nastává v lednu...)

15 10.06.2023

Jako by Kingovo To, převlečené za Lovecraftova Červa, vyprávělo svůj příběh, převedený do české kotliny. A jako by na temný děj, v němž se Lada proměnila v Běstviny, kanalizace v kompost, hlavních postav je o něco méně, ale také se pohybují v dětství a dospělosti příznačně po sedmadvaceti letech, byla naroubována zpráva o tom, kdo je vypravěčem, autorem nejen životů bratrů Křížových, Rikyho a Barunky z knihovny, ale také těch našich... Pro mne Anna Bolavá opět ušla kus cesty, tohle je jazykově a stylově stejně podmanivé, přitom napínavější a o něco přístupnější než Trilogie.

15 17.05.2023

Pět plus jeden rozhovor. Čtyři ženy a dva muži. Prostřednictvím péče o lidi vysokého věku se starají, aby svět byl lepším místem. Pro mne skvělá kniha, protože velmi konkrétní. Člověk se nedozví jen, že má někdo demenci nebo Alzheimera, ale jak se tyhle odpornosti projevují na fyzickém a každodenním fungování. Nedozví se jen, že má být pečující a laskavý, ale jak lze tu péči a laskavost prakticky projevit. A že cesta k tomu, aby člověk zvládl to zdánlivě nezvládnutelné (péči o druhé i vlastní život), je u každého jiná. Veliké díky.

15 15.03.2023

Vražedná voda, týraná těhotná žena, žalem šílený otec, poslední případ Jeana Guye, to zjevné není vždy pravdivé, i obrana může být surová, laskavost, laskavost, laskavost... Romány ze Three Pines jsou lepší díl od dílu, díky za to.

15 21.02.2023

Rok s Agathou Christie pokračuje... Zde propojené povídky o cestě slečny Marplové z Úterního klubu do jídelny Bantryových a od teoretičky, trénující na případech z doslechu, po plnohodnotnou spolupracovnici na řešení skutečného případu vraždy. Povídky mi nevadí, i když je většinou nevyhledávám - ale tyhle jsou tak vtipné! Madam Christie byla mistryně zkratky...

15 02.02.2023

Vynikající čtení, díky za čtenářskou výzvu (bez ní bych po této knize nesáhla). Příběh nejen tematicky, ale i formálně naplňuje to, co slibuje v názvu. Autorka zručně dávkuje míru napětí, odhaluje tajemství toho, co se stalo, nikoli popořadě, přitom nenechá vydechnout; od poloviny jsem knihu přímo obžerně hltala, i když se mi ne vždy dobře polykalo. Když čtenář přežije neobyčejně drásavých prvních padesát stran (to je ono citované neštěstí v Aberfanu), vydá se na cestu s Williamem a jeho blízkými, retrospektivně od smrti otce přes studium zpěvu a rozkolu s matkou a úhybu k balzamování a... a tak dále, spoilerovat úplně nechci, ale tady příběh ani zdaleka nekončí. Baví mě popisovaný svět, v němž laskavost, vzájemnost a pochopení ne vždy vítězí, ale rozhodně mají navrch. V němž jde přistoupit na fakt, že vlastní úhel pohledu nemusí být přesný a že lidé se mění. A že s bolestí se lze vyrovnat, i když to trvá a stojí hodně sil (a začíná se od zjištění, že ta moje není ani ojedinělá, ani největší na světě). Doporučuji velmi! A pokud vás tahle knížka zaujme, navažte Nepravděpodobnou poutí Harolda Frye...

15 16.01.2023

Romantika podle Marie z Kostky - a povinná četba pro všechny, kdo někdy pocítili potřebu vyrazit ze své ruiny všechny muflony i s Olinem a Laďou! Šestka si s jedničkou nezadá...

15 30.10.2022

Vynikající! Mrtvý kluk a ztracená sestra, zajímaví vyšetřovatelé, minulost, která zrcadlí přítomnost a vyšetřování, při kterém nedýcháte. Jiří Březina Forever!

15 20.10.2022

Audiokniha skvělá - ta v režii Jakuba Taberyho, s hudbou Petra Hanzlíka a s Jiřím Dvořákem jako Geraltem. I žehlení je s ní snesitelnější. :-)

15 19.07.2022

Anotace tentokrát nelže. Skutečně podmanivé, strhující, dramatické, tu a tam až bolestné čtení. Proplétající se historie Ruska-Sovětského svazu-Ruska s historií Gruzie, počínající rokem 1900 a končící rokem 2007, rozkročení mezi Tbilisi, Leningradem, Moskvou, Londýnem, Vídní, Berlínem aj., sedm knih - šest plus jeden příběh, z nichž pouze jeden je mužský (Stasia, Christine, Kosťa, Kitty, Elene, Daria, Nica), určených pro emocionální informaci toho nadějného osmého (Brilka), z nichž každý vydává na samostatný román úctyhodného rozsahu. Kletba, nejen "čokoládová", hlad po životě, žízeň po vzájemnosti, leningradská blokáda, gulagy a jiná životu nebezpečná prostředí ve viditelném, útěky před ohrožením a zodpovědností v neviditelném gobelínovém stromovém vzoru, v pozadí generalissimus a ve vnitřní rodinné historii Malý velký muž Berija, NKVD a KGB, na ramenou čím dál větší tíha rodového dědictví, v srdcích a hlavách vědomí totálního neporozumění nejen mezi muži a ženami, ale mezi lidskými bytostmi obecně, a násilí hraje v každé generaci zásadní roli a navzdory předpokladu ho neubývá... a přitom je to všechno tak lidské, tak známé. Doporučení: Dejte si po dočtení každé knihy tak den dva pauzu, tu a tam je emocí příliš, odpočinek je na místě, jinak začnete některé momenty záměrně vytěsňovat a ve výsledku vám budou chybět... Téměř devět set stran - a každá stojí za to. Díky.

15 25.06.2022

Výborná kniha. Napínavá díky třem postupně se propojujícím příběhům, poutavá díky postavám a "dětskému" motivu - a boj s chlastem včetně postupného "vysychání" a přehodnocování, co si člověk dosud o svém životě myslel a jaký žil doopravdy, je popsán tak realisticky, až z toho mrazí.

15 16.04.2022

Je příjemné se kromě Hany seznámit také s Carmen... Možná je těch všednodenních podrobností až moc, ale jejich charakter i střídání vlastně vystihuje rytmus a atmosféru jednotlivých životních období. Pětisetstránkový informačně výživný špalek členěn po desetiletích, jako by byl v er formě přepsán osobní a intimní deník v kombinaci s diáři a cestovními výkazy. Co mě překvapilo: otec jako "malý fašista", první a jediný manžel Dalibor Heger - zaměstnanec a později ředitel bratislavské opery (častokrát mě napadlo, kde vzala to jméno...), několikerá pomoc v nouzi od Jiřího Suchého, způsob "organizace" povolených zahraničních koncertů ("kupte si nový kostým, jedete příští měsíc na jeden den, hned se vracíte, v kapitalistické cizině nemáte co dělat, ale každá valuta dobrá"), rozchod s Jánem Roháčem již v polovině šedesátek (v jejím životě brzy na to, že se o něm mluví dodnes jako o jejím osudovém muži), nezáměrné, přitom geniální řešení ne-podpisu Anticharty, fakt, že song "Táta měl rád Máju Westovou" se původně jmenoval "Táta měl rád Lídu Baarovou", extempore s "přetrženými složenkami" a několikaměsíční vazba - a některé písničky, které jsem si dohledávala, neb jsem o jejich existenci buď neměla tušení, nebo na ně zapomněla... Co mě nepřekvapilo: evidentní náklonnost autora, která odráží lásku všech fanoušků a ctitelů Paní... Jako rozloučení je tahle kniha geniální.

15 01.03.2022

Prvních 40 stran jsem prozívala (zase jedna srdceryvná story o rodině bez matky, jak čelí něčemu nehezkému; že by Švýcarský Robinson po americku? druhá odmocnina z Malevilu? nebo Blackout dva?); kolem strany 100 jsem upadla do šoku - tak začaly být popisované situace a obrazy drtivé; do strany 400 jsem se potom dostala rychle - a vzápětí docela dlouho nemohla usnout... Přitom je to racionálně vystavěná konstrukce, vcelku věcné podání postapokalyptického vývoje, v němž se svět, jak ho známe, po EMP závratnou rychlostí vrhá o pět století zpět do středověké temnoty včetně hladomoru, kultů, bratrovražedných bojů a každodenního zápasu o přežití... Ale strašné je, že brutálnější než tohle všechno je totální ztráta spojení se světem a tím i odříznutí od informací, ztráta naděje, že se aspoň něco někdy vrátí do normálu - a zejména rozhodnutí, která je nutné udělat, a odpovědnost za ně... Je to kruté a poučné v historii vojenství (autor má svůj obor zjevně hodně rád) i v přesné analýze, co se za dané situace po.ere hned a co až potom, zábavné jsou průběžné popkulturní odkazy i ten zmiňovaný patos ve vztahu ke všemu americkému... Zkrátka - díky za čtenářskou výzvu - bez jejího zadání číslo 7 bych se do Forstchena nepustila - a byla by to moje škoda...

15 08.02.2022