Nulorožec

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392401/big_nulorozec-5I9-392401.jpg 3.9158
Nahrávám...

Komentáře (57)

Kniha Nulorožec

kap66
07. října

Chacha! Tak to dopadne, když spisovatel renesančního rozhledu napíše brak. Vytvoří opulentní žranici, míchanici něčeho, co bychom k sobě my, přízemní tvorové, vůbec nedali, ale chutná to dobře, zvlášť když to můžeme prokládat frťany humoru (ten jazykový se autorovi daří náramně, vlastní jména a neologismy jsou kořením s neodolatelnou chutí). A naštěstí nás od toho stolu brzy vyžene, takže je toho tak akorát, tudíž potupně nevrhneme, ale spíš si řekneme: tak jo, zase někdy, až nás znudí dietní realismus. Ať žijí fantazie a vtip!

DiskretniBarman
06. října

Ze tří knih, které jsem od Stančíka četl (kromě této ještě Andělí vejce a Mlýn na mumie), je pro mě tato nejslabší (ale v kontextu české literatury stále nadprůměrně originální stylem i obsahem). Bizarnost, která předchozí knihy zajímavě okořeňovala, už zde často překračuje hranice čiré magořiny. Oproti předchozím knihám mi také chybí větší hloubka postav, především té hlavní, abych s nimi jako čtenář mohl navázat nějaký vztah. Zde všichni působí spíše jen jako karikatury. Dal bych tři a půl hvězdičky, kdyby to šlo.


Eicherik
02. října

Hodně bláznivé čtení, ale protože už jsem se s tvorbou Petra Stančíka setkal, tak jsem tušil, do čeho jdu. Mohu říci, že se mi příběh docela líbil. Pokud se rádi necháte pohoupat a někdy i hlavou dolů, tak se bude líbit i vám.
Citace: Noční tramvají jsem odjel na Václavské náměstí a obálku hodil do schránky na zdi novorenesanční budovy hlavní pošty v Jindřišské ulici. Ve čtrnáctém století se tu rozkládala zahrada magistra Anděla z Florencie, dvorního lékárníka císaře Karla IV., ale dnes tu místo léčivých bylin rostou jen fronty u přepážek.

LooneyCZ
11. srpna

To byla zase báječná fantasmagorie. Říkám si, co to ten Stančík asi bere, to musí být kvalitní matroš. Ne, že bych si toho chtěla zobnout taky, jen ať si autor dopřává a píše dál. Mně stačí přečíst si výsledek.
Vybroušeným jazykem plným zajímavých obratů a prapodivných vlastních jmen, což se mi vážně dobře čte, se v knize popisují a na sebe vrší více či méně pravdivé historické události, obskurní lahůdky, konspirační teorie, sexuální prasečinky i zajímavé lokality. Ani mi nevadí, že děj je občas až příliš kostrbatý nebo se jaksi vytratí.
Čas od času nevydržím to napětí a použiju dar přítele Googla, abych si prohlédla Černé jezero od Jana Preislera, zjistila kde stojí vily Bělka nebo Serpontka a jestli existuje Orderland. A pořád chci číst dál, protože nutně potřebuju vědět, co se stane v další kapitole.
Chápu, že pro někoho je to možná až moc velká magořina, ale já si to fakt vychutnala do poslední stránky, kde se kupodivu celé vyprávění i vcelku rozumně uzavřelo. Doslova.
Už se těším na další jízdu!

Politre
22. dubna

Opět jako u Mlýnů na Mumie jsem se královsky pobavil a knihu jsem zhlt jak dobře načepovaný plzeňský ležák. Autor rozehrává příběh plný konspiračních teorií jak z péra Dana Browna, tajných společenství a vražd a chlastu a bizarních situací a pitoreskních postaviček, to celé okořeněné typickým stančíkovským humorem a citem pro hraní si s českým jazykem. Po dočtení ve mně přetrvává takový spokojený hřejivý pocit jako po vyzunknutí dobrého šnapsu. Rozhodně jeden z nejoriginálnějších českých literarů, který stojí za to být čten a ctěn.

Allysa1985
11. ledna

Opět jsem se výborně bavila, Mlýn na mumie sice nasadil laťku proklatě vysoko, ale zklamaná jsem nebyla, hra s jazykem, fakty, realitou a fantazií je nesmírně osvěžující, těším se na další lahůdky...

viclef
05.10.2020

Jazyková ekviliibristika. Ekokokot už z mého slovníku nezmizí...

DriftBooks
27.09.2020

Opět pobaven… Mlýn na mumie nasadil vysokou laťku. Ta přeskočena sice nebyla, ale zábava alá Stančík pokračuje. Opět tu máme poťouchle bizarní příběh plný otázek, konspirací a záhad. Opět tu máme slovní ekvilibristiku. Opět tu máme plno nejednoznačných odpovědí. Opět se to sype rychlostí a kadencí AK-47. Opět tu máme plno reality v nereálném světě a naopak. Stančík vládne encyklopedickými znalostmi a rád si s nimi pohrává. Dáte-li si tu práci a vygůglujete si některé pojmy (pokud je tedy nemáte v iCloudu svého mozku standardně uložené), které tvarují příběh, můžete najít příběhy další. Je to zábava, je to lunapark. Je to horská dráha i dům hrůzy v jednom. Je to cirkus, ve kterém autor, coby krotitel lítých slovních šelem, práská bičem svého jistě inkoustového pera a tvoří tak živé obrazy uprostřed třpytivého šapitó. A ty slova bijí o mříže, jak lvové v kleci jatí. Chtěly by vzhůru k nebesům, leč jsou se Zemí spjaty… Tak neváhejte a zakupte lístky na tuto báječnou atrakci. Uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané…

1