Nulorožec
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392401/mid_nulorozec-5I9-392401.jpg
4
209
69
Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“.... celý text
Přidat komentář
Hodnotivše tento nový Stančíkův počin dva dny po jeho dočtení, nenapadá mne chvíli nic, co bych o této knize chtěl napsat. Až po chvíli civění do monitoru se mi vkrade myšlenka že i opravdu krátká kniha může být někdy příliš dlouhá. Jsem milovník Stančíkova díla, zvláště jeho staršími kusy jsem se nechával doslova opíjet. Jak silnou magií se do čtenáře zakusovaly ihned po zdolání prvních pár odstavců. Ale teď nic. Přemýšlím, co je jiného na této knize oproti Mlýnu na mumie, vždyť zpracovávají stejný žánr. Snad, že tamto byl spíše fabulačně-historický román, kde fantazie může plout mnohem širšími koryty, tehdy ještě starého romantického světa, zatímco tohle mělo zobrazovat jakousi dnešní (malinko alternativní, ale všední) přítomnost a tak poetičnost vzala za své. Snad jsem byl zklamán i po literární stránce. Přiznám se, že po stopadesáti stránkách jsem měl všech těch Metylounů, Mnatů Ouklejů, Lavabů a jiných obyvatel Prahy s podivnými jmény a ještě podivnějším chováním plné zuby. Vršení absurdností nabralo neuvěřitelný spád, stejně jako hromadění cynismu, který podle mého ještě zdaleka neznamená černý humor, kterým měl zřejmě být.
Takže z mého pohledu to zachraňuje Goethův tajný deník, závěr s tajemstvím Komorní hůrky, několik inteligentních narážek a vtipů a hrátky s nadpraporčicí Marhanovou.
Budu se ale těšit na další Stančíkův román kde, věřím, si vše vynahradím.
Takových myšlenek, zajímavých nápadů...konec trochu už překombinovaný, ale jinak čtivý a zajímavý příběh.
Inspektor Lavabo je nadějným následovníkem ck inspektora Durmana. Snad dokonce jeho reinkarnací v současném světě. Každopádně má všechny jeho nectnosti, záliby i zvyky. Těžko říct, jestli je to knize ku prospěchu nebo na škodu, jisté ale je, že nevstupujete do stejné řeky. (I když v kontextu by bylo lépe napsat spíše do stejného jezera.)
Nulorožec sice nemá humor Mlýnu na mumie a z principu ani nemůže čtenáře znalého předchozí Stančíkovy tvorby překvapit, nicméně vám umožní se víc soustředit na autorův neotřelý styl, díky kterému si četbu užijete stejně jako u všech jeho předchozích knih. Doporučuji.
Skvělé čtení, a to bez výhrad, po slabším Andělím vejci návrat k oslnivosti Mlýna. Stančík svoji rozkoš z psaní, vynikající řemeslo, výbušnou fantazii a smysl pro napětí i humor proměňuje ve čtenářovo potěšení. Mix detektivního případu inspektora Lavaba o zavraždění dvanácti nosorožic (a dalších), mysteriózního příběhu o cestě za Zlatou tečkou (a do sebe samého), konspirační teorie o zednářích na Karlovarsku (stejně zábavné jako tajemné), historické fikce (zdařilý soukromý deník J. W. Goetha) a erotického thrilleru :-) nelze odložit, dokud nedotančíte na poslední stránku - a chutná po horkém jablku se zkaramelizovaným absintem a rozpuštěným camembertem. Velmi jsem si to užila.
Kniholomův komentář je výstižný. Kniha má obrovský spád a rozplétání začne být překombinované, neskutečně rychlé.
Pro pana Stančíka, jak už jsem zmiňovala, mám slabost. Od chvíle, co jsem s nadšením zhltla Mlýn na mumie, se nedokážu od jeho psaní odpoutat. Miluju jeho fantazii, všechny ty spletité konspirace, zápletky zakroucené jak staropražské uličky. Líbí se mi jeho nadhled, popichování a šťouchance. Mám pro něj takovou slabost, že mu i leccos odpustím. V Nulorožci třeba to, že na tak krátkém prostoru bylo těch zápletek a postav možná až moc, a i když se ke konci sběhly do jednoho bodu, připadalo mi, že by si zasloužily podrobnější rozpracování na delším rozsahu. I tak, Stančíkovy texty mi sedí a lahodí a nevím, co by mi musel předložit, aby mě zcela zklamal.
Přečetl jsem s nadšením polovinu knihy na jeden zátah a nevnímal čas. Stančík at his best. Starý mistr se vrátil. Co víc dodat?
* * *
Appendix po dočtení: Tato kniha je dobrá i špatná zároveň.
Dobrá proto, že nabízí neuvěřitelně mnoho, a mystický konec na závěr.
Špatná proto, že nabízí až příliš mnoho, a že autor na konci poctivě dokousal vše, co na začátku nakousl, čímž knihu přesytil vysvětleními, závěry a konci.
Jinými slovy, první polovinu knihy, až ke gloglobusu, považuji za vzestupnou dráhu velkolepé opice imaginace, zatímco její druhou polovinu za dráhu sestupnou, za kocovinu, která nutně musí následovat.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Pan Stančík mě opět nezklamal. I když použil postavu podobnou inspektoru Durmanovi, jen ji zasadil do jiné doby, opět hýří nápady, hraje si se slovy a vypráví příběh, kterým dokáže čtenáře zaujmout a pobavit. V jeho příběhu se tentokrát vyskytují různé záhady, konspirační teorie a legendy, ale jako celek to působí tak nějak lehce a kompaktně. Jen občas se objeví jakési náhody, které zasáhnou do příběhu a konec je tak trochu uspěchaný. Ale spirituristika a gloglobus i maturitní předměty na Střední škole hrobnické v mém povědomí asi dlouho zůstanou.