PetK
komentáře u knih
Potmě jsme se viděli lépe
Monika Zgustová
Kniha mě upoutala tématem - jak může emigrace ovlivnit jednotlivce i celou rodinu, vztahy mezi nimi... Bohužel jsem nedostala, co jsem chtěla. Nezaujal mě způsob vyprávění, který mě nedokázal vůbec vtáhnout, postavy ve mně nevzbuzovaly emoce, nedokázala jsem k nim zaujmout žádný postoj. Vzájemné interakce i vztah dvou hlavních postav mi připadal divný, zvláštní, jako by to celé klouzalo po povrchu. Dočetla jsem, protože to bylo krátké, ale dojem nezanechala.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Čisté peklo... Něco málo jsem tušila, ale že to v Rumunsku bylo až tak šílené - před revolucí i po ní - to zdaleka ne. Že autorka poukázala na tuhle část hostorie, považuju za největší devizu knihy. Donutila mě hledat si další informace a zdroje.
Krátké kapitoly se dobře čtou, příběh je pochopitelný a i když víte, kam to všechno směřuje, nechybí mu napětí.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Karin Lednická umí najít příběh. To dokázala už v Šikmém kostelu. A právě proto jsem si sama tak trochu naběhla na vidle - i když jsem o této knize četla, čekala jsem další "Šikmý kostel". Životice jsou spíš kombinací příběhu a faktografie. Vlastně mi to nevadilo, jen mi chvilku trvalo, než jsem si na to zvykla. Problémem pro mě bylo množství jmen a vztahů, i když autorka dělala, co mohla, aby psala srozumitelně.
Rozhodně vítám, když se populárně naučnou formou otevírají polozapomenutá témata, která by zapomenuta být neměla. Navíc pro rodinné příslušníky stále živá. Takových "Životic" bychom zřejmě našli víc a je moc dobře, když se podobné příběhy dostanou do povědomí formou, jakou zvolila KL - je skvělé, že "slávu Šikmého kostela" přetavila v něco, co přesahuje hranice odpočinkové literatury, a dokázala ji dostat k mnoha čtenářům.
Temné říční proudy
Sharon J. Bolton
Lacey a její příběhy jsem si hodně oblíbila a na každý další díl se těšila. Opět mě fascinovala "postava řeky", život na ní, v ní a kolem ní. To pro mě bylo hodně zajímavé. Bohužel příběh samotný považuju za nejslabší. Měla jsem zmatek ve vedlejších postavách a i rozuzlení mi připadalo jakési přepatnáctěné a ne úplně jasné. Škoda. Snad to napraví další díl. Pokud bude, ráda si jej přečtu.
V troskách tornáda
Linda Castillo
Jako vždy, spokojenost. Baví mě jak neobvyklý život amišů, tak soukromá linka hlavní vyšetřovatelky. Jen mi ty amišské detektivky brzo dojdou. :-)
Když panda tančí
James Gould-Bourn
Tohle bylo hodně hezké čtení. Smutné, dojemné, vtipné i milé. Autor je často přirovnávaný ke kolegovi Backmanovi a já s tím souhlasím. Rozdíl vidím v tom, že Gould-Bourn má v této knize víc humoru, která u Backmana není až v takové míře (možná v Úzkostech a jejich lidech). A taky je to autorské srovnávání možná důvod, proč bych nejraději dala 4,5 hvězdičky. Protože ten wow efekt jsem si odbyla u Backmana, a i když jsem si čtení Pandy fakt užila, už tam chyběl ten moment překvapení z takového typu příběhu. To ale nic nesnižuje na kvalitě knihy, doporučuju všema deseti.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Zábavná oddechovka, která je naprosto v pořádku, pokud od ní čekáte zábavnou oddechovku. Jasně že by se to všechno takhle asi nestalo, ale co si budeme povídat - všichni (z určité generace) jsme kdysi sledovali Vyvolené nebo Big Brothera. Místy jsem se i od srdce zasmála. K dovolené u moře byla úplně ideální.
Chlorid sodný
Jussi Adler-Olsen
Já je prostě miluju, ty divné lidi z oddělení Q. :-) Vlastně už je mi (no, ne úplně samozřejmě) jedno, jaký případ vyšetřují, baví mě je sledovat. Tady si nemůžu stěžovat ani na případ a samozřejmě ani na "rozuzlení" dlouhodobé dějové linky. Jen doufám, že J. A. Olsenovi nebude trvat další dva roky napsat další (prý poslední) díl.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Poetický a něžný příběh, ve kterém se střídá smutek a nadějí. Nejvíc oceňuji, že autorka dokáže věci, místa a události (hřbitov, smrt...) popsat tak, že se na to vše dá pohlédnout i jinak. Kvetoucí zahrada plná zeleniny v těsné blízkosti hřbitova je toho symbolickým důkazem.
Příběh Violette byl poutavý, přiznám se, že jsem se chvílemi trochu ztrácela v časových rovinách a na můj vkus by kniha mohla být kratší. Přesto doporučuji všem, kteří mají rádi podobný typ příběhů, ve kterém dostanou i životní moudra podaná stravitelným způsobem.
Už teď jsi mrtvá
Sharon J. Bolton
Poslouchala jsem. Zacalo to jako poutava detektivka. Ale chvilemi se ztracela, prislo mi to trochu prekombinovane, rozvlacne... Obavam se, ze brzo nebudu vedet, o cem to bylo.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Přemýšlím, co bych tomu vytkla, a nemám co. Knížka se čte velmi dobře, je v ní skvěle vykreslená situace kluka, okolo kterého mají všichni dospělí svoje strasti a slasti a na jeho problémy a radosti už nikomu nezbývá kapacita. A tak je často na všechno sám, a to víc, než by měl. Z knihy čiší obrovský smutek, sem tam vystrčí růžky naděje. Autorka hezky zachytila proměnu a dospívání kluka v mladého muže, která proběhla dřív, než by měla. Doporučuji.
Pokud vás tenhle typ literatury zajímá, pak doporučuju i Poupátka a Pak už jen tma - dvě české knihy z podobného ranku.
Sucho
Jane Harper
(SPOILER) Standardně dobrá detektivka, dobře vykreslená atmosféra města, kde lidi šílí suchem a vedrem. Staré rány, nové případy a všechno se hezky propojuje. Dala bych 4 hvězdy, ale přece jen důkazy, které nikdo nenašel 20 let a najednou je najde hlavní hrdina, to mi přece jenom přišlo už trochu moc přitažené za vlasy. Časem zkusím i nějakou další knížku autorky.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Pokaždé, když dočtu knížku s podobným tématem, zakončím ji sama pro sebe slovy: "Komunisti jsou ku.vy." Příběh o tom, jak se někdejší "panstvo" chovalo k řeholnicím, je neskutečný, v tom je největší síla knihy. Je cítit, že Tučková si, stejně jako v předchozích případech, dala velkou práci s bádáním, i když pak s reáliemi nakládala velmi volně, což může být rozporuplné. (Kopanice a Žítkovou máme za kopcem a co se tady strhlo po Žítkovských bohyních, rezonuje, bohužel většinou ve zlém, dodnes).
Upřímně, zhruba v polovině knihy se mi kvůli střídání časových rovin začali plést jednotliví kněží a události. Tady je třeba přiznat, že na tom mám velký podíl tím, že jsem se často ke čtení dostala až večer, přečetla malý kousek a usnula. Určitě by si to zasloužilo větší zátahy, aby příběh plynul.
Nebudu spoilerovat, ale jedna věc mě v knize hodně, hodně zatahala za tykadla, protože pravděpodobnost, že by se to mohlo stát, je fakt mizivá. To mě trochu rozladilo a i když jsem dočetla už zhruba před týdnem, pořád mi to vadí.
Nemůžu tedy dát plný počet hvězd, ale zdůrazňuju, že ta knížka je velmi důležitá svým tématem. Psát Tučková umí, čtivost tomu rozhodně nechybí a téma... jak jsem psala na začátku.
Hodiny
Agatha Christie
Většinou čtu "nové" detektivky severského a britského střihu. Tohle bylo milé, staromilské, skvělé audio v podání Lukáše Hlavici.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Už při čtení "dospělých" knížek Petry Soukupové jsem obdivovala její empatii a způsob, jak umí dokonale vyjádřit vnitřní pohnutky svých postav. A teď si říkám, že sama musela být divné dítě, protože jinak to není možné. :-) Dovedu si představit, že takový příběh může být skvělou terapií pro děti, které si připadají (nebo jiným připadají) divné. A rozhodně to není jen "dětské" čtení. Mimochodem jsem poslouchala, za povedené audio hvězdička nahoru.
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Nejsem čtenářem povídek, často mě neosloví, a tak jsem si Žárlivost dala jako audio. Nesbo pořád umí psát a budovat příběh, ať už na pár stránkách nebo větší ploše - kniha obsahuje oboje. Ale nějaké extra nadšení se nekonalo. Přiznávám, asi se na tom podepisuje i můj obecný vztah k povídkám, no nějaká ta nadstavba, to "něco", co Nesbo umí dostat do svých knih, mi nějak chybělo...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Kdo si potrpí na tento typ příběhu - tajemství, napětí... nebude zklamaný. Já si je dávám občas a v rámci žánru tomu není, myslím, co vytknout. Trochu zmatek v tom byl, to se nedá nic dělat, to už vyplývá z příběhu samotného. V některých chvílích jsem se trochu ztrácela - kdo, co a kdy. Hvězda navíc za výborné audio s Terezou Dočkalovou a Martinem Pechlátem.
Tak to je, tak to bude
Sharon J. Bolton
V hlavní roli řeka. Jako by Temže v tomto příběhu byla samostatnou postavou, děsivou, nepřehlédnutelnou. Většinou bývají řeky popisovány romanticky, tady byla vykreslená ve vší špíně a nebezpečí. To mě bavilo. Stejně jako příběh trochu zvláštního kluka. Rozuzlení bez připomínek. Stále má oblíbená série.
Motiv X
Stefan Ahnhem
Ono se to vlastně pořád opakuje dokola - nejhorší případ, nejhorší vrah, největší výzva... Ale když si hlavní hrdiny oblíbíte a zajímá vás i jejich osobní linka, vlastně nemáte co řešit. Navíc audio v podání Pavla Soukupa je velmi zdařilé a už jen ten poslech je pro mě relax, který si ani v dalších pokračováních nenechám ujít.
Spálená křídla
Karla Kubíková
Má ráda tyhle rodinné ságy, kromě čtenářského zážitku si můžu doplnit i mezery ve vzdělání. Tady mě bavily příběhy, osudy, ale i fakt, že hlavní postava rozhodně nebyla jednoznačně kladná hrdinka. Hezké byly pasáže, které popisují trable a bezmocnost stáří. Konec bych si osobně představovala jiný, ale to je, myslím, otázka osobního vkusu. Čtivost a tah nechyběly.