Peršanka komentáře u knih
Tolik krutosti, bídy, smutku a beznaděje... to vše nanáší autor lehkými impresionistickými tahy, prokreslí detail a vám vyvstane děsivý celek. Pokud tedy máte vhodnou představivost.
Tak jsem to včera s přestávkami přečetla, no... je to furt King, ale nějakej vyšeptalej, šílené pozitivní, ba přímo menšinově alternativní. Až se mi připomnělo okřídlené "budeme na sebe hodní" z Cesty kolem mé hlavy od M. Skály. Škoda, škoda.
Rozjezd velmi napínavý a uvěřitelný, střed se vlekl. A závěr na úrovni Výměny manželek.
Právě jsem neposlala do odpadu asi devět knih, jsou i horší. Tím spíš jsem ráda, že mám koho pochválit. Donald Westlake, ročník 1933 mě potěšil, jeho kolegové a kolegyně nechť se odeberou na lekce tvůrčího psaní.
Moje první a jediná o józe. Žádné další nepotřebuji. Ani mi nechybí společné cvičení s instruktorem.
Je to vůbec Grisham? Tak dietní text už jsem dlouho neviděla :(
Každý večer jsem se unavila přemítáním nad tím, kdo kam patří a vzpomínáním na předchozí děj. Spalo se mi dobře. Četlo se mi špatně.
Na začátku: no ne, to je krásná čeština :), později: no ne, to je ale nenápadně děsivé, co bude dál? a někde v půlce: hm, asi nic, začínám se nudit... přeskakuji na konec a vrtím hlavou, taková banalita, ztráta času :(
Ráda bych hodnotila líp, ale už mě nebaví policajti s rozervanou duší. Námět výborný.
Dám dvě hvězdy, páč jsem četla i horší věci. Zase jedna nadějná detektivka, avšak křížená s telenovelou. Těch slz a pocitů...
Nepovedený mix detektivky a vztahového románu. Spousta textu líčí naprosto banální chvíle a beze scén o sexu bych se ráda obešla.
Pobavilo, potěšilo. Jestli bude i další od Donalda tak dobrá, posadím ho s Johnem Dortmunderem do lavice hned vedle Janet Evanovich a Stephanie Plumové :))
Kdepak, tohle už není skvělej Sandford, jenom halda keců. Nějak mi ti oblíbení autoři jdou do let. Asi je to nevyhnutelné. Zabíhavé myšlení se tomu říká.