Peleus komentáře u knih

Ostřílený major americké armády musí připravit násilnickou skupinu zločinců k uskutečnění toho nejpodivnějšího a nejobtížnějšího bojového úkolu vůbec... sebevražedné mise. Úkolem skupiny je proniknout do střeženého zámku v okupované Francii, kam nejvyšší německé šarže přicházejí za zábavou a odpočinkem. Dostat se dovnitř objektu nebude snadné. Avšak nic nebude tak těžké jako prokázat armádě své země, že jsou hodni výzvy, kterou jim adresovala.
Film: Tucet špinavců/The Dirty Dozen, 1967 (cit. ČSFD)

Jinými slovy vypůjčený koncept funguje i v kulisách Warhammer 40.000. Každá postava má svůj příběh a osobnost, avšak některé nemají dost času, aby s nimi čtenáře seznámily, neboť záhy padnou ve službách Císaře. Nekoná se žádné složité filozofování, jde se rovnou na věc. Akce, akce, akce. Další akce. Exploze. Konec.

Jako oddechová četba pro fanouška světa rotomečů a bolterových pistolí jasná volba. Jen logiku a hluboký příběh, prosím, nehledat!

6 16.08.2018

Jeden musí obdivovat lidi, kteří pracovali v takto ztížených podmínkách a neustálém psychickém vypětí. Žádné soukromí, hnusné jídlo z plechovek, výrazně kompromisní hygiena, zima plus nebezpečí exploze převáženého materiálu.

A ve vzduchu přítomný pocit obavy, jestli s další vlnou nepřiplouvá smrt.

Je až nefér, jak jsou někteří vojáci obdivováni a za svoje zásluhy dekorováni, zatímco jiní upadnou do hlubin zapomnění nikým nepovšimnutí, neboť "pouze" dělali svou práci... a přežili.

Jenomže život prostě není fér.

14 16.08.2018

Kniha, kterou jsem kdysi dostal za druhé místo v dějepisné soutěži (myslím, že Mladý historik). Nadšeně jsem si ji přečetl a vzpomínám si, že jsem se snad poprvé setkal se situací, kdy jsem nevěděl, na kterou stranu se postavit.

Taktéž jsem dlouho váhal, kterou ze dvou nálepek, přítomných v knize, vylepit na školní lavici. Vlajku Konfederace, nebo Unie?

Nakonec skončila v plastovém koši v otcově garáži spolu se starými sešity, učebnicemi, ročenkami a dalšími vzpomínkami...

9 16.08.2018

Nemám rád, když se nějaká osoba zcela nekriticky glorifikuje. Působí to jako příběh z Bible.
Ťopek nastoupil do továrny. A bylo to dobré.
Ťopek řekl "kurňa". A bylo to dobré.
Ťopek potkal Maruš. A bylo to, kurňa, dobré.

Ale no tak!

Samozřejmě chápu, že ikony mají být ikonické.
Všichni milujeme Johna Kennedyho, Bruce Leeho, Agnesë Gonxhe Bojaxhiu... O takových se nesluší mluvit nehezky, a když už, tak jejich prohřešky velkoryse přehlédneme. A nemám nic proti tomu.

V knize Špion vypovídá II. - Jasná zpráva o konci jednoho světa od bývalého agenta StB Josefa Frolíka, který uprchl a svědčil proti režimu v Československu před senátním výborem v USA, je Emil Zátopek uváděn jako kooperující osoba. Údajně s úsměvem a bez zardění udával kolegy, což je v přímém rozporu s příběhem o pomoci Stanislavu Jungwirthovi. Proč by měl již bývalý agent lhát? Co by tím získal? Neřeknu prozrazování zákulisní situace v politice, ale očerňování národního hrdiny? Stejně tak ve své knize upřímně vypráví historku o tom, kterak nejlepší pražské prostitutky na příkaz shora přes noc zapracovaly na kanadském hokejovém mužstvu tak, že následujícího dne pro únavu prohrálo s československým výběrem. Proč by tedy lhal o Zátopkovi?

Kdo ví, kurňa?!

Nicméně komiks je to pěkný.

9 16.08.2018

Hezký a jednoduchý příběh z divokého Západu, kde máme od začátku jasno v tom, kdo je hlavní padouch, hrdina, neutrál a že vše musí dobře dopadnout. Tak to totiž v hezkých, jednoduchých a hlavně naivních příbězích funguje.

Jako zajímavost musím zmínit trochu jinak zpracovanou koncovku v audio verzi příběhu oproti té knižní.

7 15.08.2018

Je cítit, že autor miluje knihy. Miluje láskou zkušeného čtenáře. A jakožto zkušený čtenář trpí školní, ale i rodičovskou, výchovou mladých čtenářů, která nepodněcuje v dětech skutečný zájem.

Bohužel v poměrech, kdy jsou učitelé finančně motivováni tak, jak jsou, nelze očekávat jejich plošnou angažovanost v dané věci. A protože i rodičové jsou produktem stejného vzdělávacího systému, nelze očekávat relevantní pomoc ani od nich.

Je tedy na štěstí každého jednotlivce, jakého pedagoga na hodiny jazyka a literatury mu sudičky přidělí. Zda klasického, nebo takového, jehož práce je zároveň koníčkem. A na tom, bohužel, Daniel Pennac, ani jiní autoři, nic nezmění.

6 15.08.2018

Na začátku jsem nespokojeně vraštil čelo, jelikož se zdálo, že půjde o další louhování již použitého čajového pytlíku.

Do popředí se dostávají vedlejší postavy z prvního dílu. Napětí a otazníky nevznikají samy od sebe, ale roubují se na příběh uměle. Z Atiffa se stává Arnold Schwarzenegger z filmu Komando neochvějně jdoucí za svoji pomstou.

Jenomže ani nevím, jak, ale čtení mě stále víc a víc pohlcovalo (až na úseky s otravnou Natálií) a musel jsem chtě nechtě uznale kývat nad překvapivým koncem. Tudíž knihu i přes značně nevyrovnanou kvalitu doporučuji všem, kdo mají za sebou MemoRandom.

8 13.08.2018

Oceňuji, že autor nemá žádných kulinářských ambicí a jednoduše zmiňuje pokrmy, k nimž ho váže citové pouto (ať už z dětství, dospívání, nebo profesního života).

Pro mě osobně je pozoruhodná první část knihy, v níž známý herec stylem "starého zbrojnoše" vzpomíná na některé zajímavosti ze svého bohatého života. Je to krátké. Je to úsměvné. Je to čtivé.

Kniha ovšem nestojí za doporučenou cenu uváděnou na přebalu (nejde ani o plnohodnotnou kuchařku, ani o plnohodnotné životopisné vzpomínky), tudíž lze pochopit strategii firmy Innogy, která ji bezúplatně rozdává novým zákazníkům. Pakliže k ní přijdete tímto způsobem,tj. zdarma, proč ne. Máte-li si ji koupit, pak nelze než doporučit pouze skalním fanouškům Václava Postráneckého.

7 13.08.2018

Mě osobně Lehká kuchyně inspirovala ke koupi vysokorychlostního mixéru, o němž jsem sice nějakou dobu uvažoval, ale stále ne a ne tento nápad realizovat.

Navíc je milou drobností, že při objednání knihy z nakladatelství Zdeňka Pohlreicha Sevruga, dostanete knihu s autorovým podpisem.

8 09.08.2018

Překvapivě dobrá kniha pro milovníky zamlžených vřesovišť, nevysvětlitelných šramotů v tmavých zámeckých chodbách a prokletí, jež si hledají cestu z hlubin minulosti, aby si vybrala krvavou daň na lidech v přítomnosti.

To vše a lehce romantický východní podkres bez dějově hluchých míst či logických nesmyslů činí z díla Uladzimira Karatkěviče záležitost, kterou s čistým svědomím mohu doporučit vaší pozornosti.

Celkové hodnocení: 9,5 z 10 (ne)mrtvých králů.

8 07.08.2018

Z málokteré knihy má čtenář takový pocit deprese jako z Pavilonu čís. 6. Autorem popisovaný pocit bezvýchodnosti, nudy a odevzdanosti je bezezbytku uvěřitelný.

Doporučuji, máte-li přebytek energie a chcete-li si trochu zkazit dobrou náladu. Ale pozor! Zkazit si náladu kvalitním způsobem.

8 07.08.2018

Názorný příklad toho, k čemu vede dlouhodobé užívání tvrdých drog.
Škoda papíru, na který tohle vytiskli.

Zklamání.

Zajímavý rozjezd následovaný tunou balastu, kdy se nic neděje a kdy není nutné pamatovat si ani jména hrdinových společníků, jelikož za chvíli stejně zařvou. K tomu přidejme filozofování u vodky a akční pasáže ve stylu Miroslava Žambocha, přičemž hrdina je zcela nezničitelný, tudíž o něj nemáte ani trochu strach.

Bohužel mě autor nepřesvědčil k pokračování četby jeho pentalogie. Poohlédnu se jinde.

9 21.06.2018

Kniha bohužel zapadne hned z několika důvodů:
1. nevím proč, ale většina lidí si ne zcela oprávněně domnívá, že těstoviny přece zvládne zadní levou. Nakonec kečup to jistí.
2. těstovinové recepty jsou obvykle součástí polytématických kuchařek, tudíž mezi knihou od Jaimieho Olivera nebo Zdeňka Pohlreicha a Pasta & Co. - secca, fresca, ripiena zřejmě rozhodne přece jenom slavné jméno.

A to je právě škoda, neboť se jedná o vhodný přírůstek do vaší domácí kuchařské knihovny. Těstoviny to nejsou jenom mořské plody nebo putanesca. I v kombinaci s "obyčejnou" zeleninou vás čekají pozoruhodné výsledky!

7 18.06.2018

Tuhle knihu jsem jaksi nepochopil.

A to myslím nepochopil ani v kontextu tvorby Viktora Pelevina, kdy i přes různé psychodelické výlety a alkoholické výlevy jeho hrdinů děj stále dává smysl a na konci je vcelku zřejmá pointa, případně chápete, na které nešvary (doby) chce autor poukázat.

Bohužel tentokrát jsem se v té změti všeho se vším ztratil.

7 18.06.2018

Čtivý a zároveň nesmírně naivní příběh.

Hlavního hrdinu bych nejradši místo soucitu profackoval žraločí ploutví, neboť téměř pokaždé se místo řešení problémů vrhá uraženě do vody.

A tak, paradoxně, jsem chápal a svým způsobem i fandil obchodníkovi s perlami, jelikož jeho motivace a následné chování je naprosto logické a pochopitelné.

Za pozornost stojí řeč Ichtyandrova "stvořitele" v závěru románu, kde bez velkého patosu suše konstatuje nezastavitelnost vědeckého pokroku a povrchní chování jeho kritiků více či méně tajně využívajících plodů vědy ku vlastnímu prospěchu.

7 07.06.2018

Takové hodně, inu, svěrákovské. Včetně opakujícího se motivu tatínka elektrikáře, výrazné postavy učitele, fascinace mladými děvčaty a osudovou postavou maminky s občasným chlapeckým vzdorovitě hravým zvoláním "hovno".

Potěšilo mě, že film byl v nabídce letecké společnosti Fly Emirates v kategorii současné evropské kinematografie. Bohužel pouhý anglický překlad bez divákovy znalosti prostředí nedokáže vystihnout atmosféru, a tak se obávám, že bude vnímán jako další "divný" film z "východní" Evropy.

Každopádně jak knižní, tak filmová verze jsou si docela podobné, tudíž můžete směle sáhnout po kterékoli z nich.

15 07.06.2018

Čtivá jednohubka s přiměřeně drsným policistou v hlavní roli, která svou atmosférou připomíná film L.A. Přísně tajné. Neboli není lidí spravedlivých, jen více či méně zkorumpovaných nebo zkorumpovatelných.

7 23.05.2018

Po svedení těžkého vnitřního zápasu, nakonec hodnotím povídku pouhými dvěma hvězdičkami.

Líbí se mi nápad, líbí se mi styl psaní, ale nelíbí se mi naprostá odfláknutost zpracování. Celé to působí jako cosi spáchaného za jízdy vlakem jen tak na zkrácení dlouhé chvíle.

Nemohu tedy jinak, a to ani z úcty k autorovi!

7 23.05.2018

Jedna z těch oblíbených učebnic, u nichž je vám občas líto, že jste je v záchvatu obchodního nadšení po skončení studia prodali.

Na druhou stranu jde o pozůstatek doby, která se již nevrátí, tudíž si ponechme hezkou vzpomínku a pojďme dál! Čeká nás množství jiných dobrých knih.

11 20.04.2018