Pedruska01

Příspěvky

Dvůr mlhy a hněvuDvůr mlhy a hněvuSarah J. Maas

Tak tohle byl mazec - což je vlastně jen slabej odvar toho, co to skutečně je! Moje první reakce, kdy jsem si šla celá nedočkavá do knihkupectví pro tuto knihu byla: proboha, to je hrozná bible! Pak už to ale jelo. Ta kniha mě dokázala okamžitě strhnout, hned jak jsem jí nalistovala. Stránky lítaly ani nevím jak. Již v prvním díle mi autorka vytřela zrak a nastavila si laťku pekelně vysoko - nezklamala. Ta tu laťku žene snad ještě výš. Byla jsem snad v první třetině knihy, když už jsem si říkala, že pět hvězd je sakra málo! Pane jo! I kdyby to bylo deset hvězd, byl by to pro tento příběh snad výsměch.
Četlo se to samo, a opravdu, jak jsem se na začátku děsila tloušťky knihy, teď, když mám dočteno bych jí klidně ještě nějaká ta kila přidala! :D Hrozně těžko se budu loučit a čekat neskutečně nekonečnou dobu na pokračování, které fakt potřebuju akutně a dokonce životně mít! Už v prvním díle se mi Rhys líbil - ta jeho jistá frajeřina, byla to osobnost. Měla jsem jistou romantickou představu a nevěřila jsem, že by autorka šla tímto směrem - aleluja! Díky za to. Hrozně mile mě překvapila, že jsem snad po celou dobu těch 655 stránek měla úsměv na tváři jako idiot! :D Byla to fakt jízda a já se do toho "chlapa"/víly zamilovala snad ještě víc! Vlastně všechny důležité postavy jako Casse, Mor a Aze jsem si fakt moc oblíbila. O Tamlinovi... tak nějak pořádně si nejsem jistá, co si myslet. Zda si ho mám znechutit jako Feyre anebo ospravedlňovat, že je jen zaslepený láskou, a tím majetnický sobec. Toť otazníček.
Děj je maximálně natřískaný akcí - není stránka, kdy by se něco nedělo a člověk by nebyl napnutej jak kšanda. :D Prostě, jak ta kniha poprvé šokuje, už z toho čtenáře až do konce nepustí. Nebudu protahovat tenhle výlev, protože by to stejnak nestačilo - bylo to naprosto fantastické, unikátní dílo a já před tou ženskou, co to vymyslela a dala na papír smekám a klaním se! Je neuvěřitelná. Geniální. Ohodnotila bych to bezpočtem hvězd... asi jako mají na Nočním dvoře. :)

25.04.2017


NávrhNávrhElle Kennedy

Tuhle sérii jsem si chtěla přečíst už dávno. Vždycky v období MS v hokeji. Vždycky mě to lákalo - asi ta hokejová atmosféra či co. Jen jsem to několik let odkládala - a vážně nemám páru vlastně proč, až to letošní MS mě zlanařilo. A tak jsem se do toho směle pustila - v den, kdy jsme dostali bramborovou medaily :(. Jaký paradox.
Nemá absolutně cenu mluvit o autorce, protože jsem s ní už měla několikrát čest a prostě ona píše famózně. Ten styl je neskutečný a hrozně mi sedí. Samozřejmě svůj podíl na tom má taky překlad a ta ženská to taky umí velmi dobře. Už jí znám z mnoha a mnoha příběhů. Je to vždycky příběh, který se čte sám, s lehkostí a stránky mizí. Je oddechový, vtipný, ale i vážný. Je to pokaždé dokonale namíchaná směska. A tahle kniha nebyla výjimkou.
Hlavní hrdinku Hannu jsem si oblíbila hned - relativně slušňačka, která se toho ale taky nebojí. Bavila mě, neměla jsem s ní vůbec problém. Vlastně měla můj obdiv hned v několika směrech případně jsem s ní soucítila. Byla to věrohodná postava, které nešlo "nefandit". Nejvíc ale byla ve spojitosti s Garrettem. Oba měli pěkně prořízlou pusu. A to bylo něco. :D
Garrett. Druhý hlavní hrdina - hokejista a kapitán, do kterého jsem se zamilovala. Na rovinu. Vážně. Nebylo nic, co by mi na něm neimponovalo. Hm. :D Další z hlavních mužských hrdinů, které považuji za dokonalé. Tý jeho holce jsem jí ho zaviděla. :D Byl vážně vtipný v přítomnosti Hanny anebo i kluků - spoluhráčů/spolubydlících. Vlastně v celé té knize se objevovali šílené situace, kde jsem se smála nahlas a nešlo to zastavit. Nejvýraznější byla asi scéna, kdy Hanna vrazila na stadionu do pánských šaten. :D To byla pro mě konečná na několik minut. Garrett byl vlastně frajírek, ale přitom se dokázal chovat mile, byl rozumný, mluvil o vážných tématech - dokázal důvěřovat/otevřít se. Samozřejmě oba hrdiny postihla osobní tragédie a taky to mělo pořádný vliv na formu člověka, ale oba tím byli snad ještě opravdovější a snad k sobě o to víc pasovali.
Ten trojlístek hokejistů, kteří s Garrettem bydleli jsem si taky oblíbila. Ty jejich žvejky... :D Někdo tam byl víc někdo míň, ale to nevadí, protože se na ně v jejich samostatných knihách dost těším. A myslím, že se s nima setkám co nejdřív.
Celkově děj příběhu nebyl nic složitého, ale v jednoduchosti je krása. Pokud se to však umí. A tady se to umí výborně. I přes jednoduchost (ale to je vlastně um autorky) se mi hrozně líbil. Bylo to milé, vtipné, cáknuté erotikou a romantické. A mě jako beznadějné romantické duši to prostě vyčarovalo ohromný úsměv na tváři. Mohu prohlásit, že jsem s počátečním dílem hokejové série velmi spokojená, takže k tomu samozřejmě patří veliké doporučení a plné hodnocení. Já prostě takové příběhy můžu. A ta obálka? Dáááááámy.... :D A teď už si užít další brusle, které obuje jistě nějaký fešák a okouzlí mě. :)

28.05.2019


Věřit znovuVěřit znovuMona Kasten

Jsem ohromená a nadšená. Četlo se to hrozně rychle, ta jízda, od nástupu po vyhazov z vagónu trvala snad jen malou chvilku a teď mi to je líto. Měla jsem velký problém odložit knihu, jelikož mě silně vtáhla a držela, stránky mi utíkaly před očima. Čekala jsem na druhý díl série Znovu dlouho a když se mi dostala do rukou, odmítala jsem ji pustit. Autorka mi znovu ukázala, jak skvěle píše a já chci prostě znovu k těm postavám do Woodshillu! Bylo hrozně fajn, že postavy byly starší, žádní pubertální výrostci. Přiznávám se bez mučení, že jsem si z prvního dílu do toho druhého nic odhledně hlavních postav neodnesla, protože je to už dlouho, co jsem měla čest autorčinu prvotinu číst a hlavně - díky bohu - to vůbec ničemu nevadí. :D
Hlavní hrdinka Dawn byla milá holka, měla jsem ji ráda a její příběh mě dost překvapil - co se dá stihnout a zažít už ve dvaceti. Byla to dobrá kamarádka, která však ze strachu dělala prostě kopance. Štěstí, že kolem sebe měla jen ty nejlepší lidi, kteří jí s tím pomáhali a dokázali odpouštět.
Druhý hrdina a ten do páru k Dawn, je Spencer. Pane bože, ten kluk mi ukradl srdce. Neskutečně jsem si ho zamilovala. Srandista a vtipálek, pozitivní postava, která i přes to všechno musela žít s tajemstvím a hodně často bojovat sám se sebou, tudíž ho dobrá nálada opustila v mžiku a byl stahován do "bahna". Hrozně mě bavilo, jak ti dva spolu mluví, jak se špičkují, jak to mezi nimi jiskří, až by mohlo kde co vzplanout. Bavil mě ten vztah "mám tě-nemám tě", ale naprosto chápu, že Spencer toho měl jednoho dne dost. To mě nalomilo. Bylo mi toho kluka tak moc líto už předtím, ale pak?!... toužila jsem mu pomoct - jakkoliv.
Ten příběh ve mě dokázal vyvolat mnoho emocí - smích, neodlepitelný a pěkně debilní úsměv na tváři, slzy a dojetí. Bylo to úžasné. Ostatní postavy byly také příjemné, ale přeci jenom z těch dalších postav v tomto příběhu jsou favorité stále protagonisté minulého dílu - Allie a Kaden, kteří mě dostali již předtím.
Příběh této dvojice se mi hodně líbil. Byl vlastně obyčejný, přesto neskutečně nevšední, krásný a silný. Popadl mě za srdce a řádně s ním zacvičil. Jsem hrozně ráda, že Dawn sebrala všechnu svou odvahu a sílu a tak nějak se "vzpamatovala", že to udělala pro sebe a především pro Spencera, protože ten kluk byl nepopsatelně úchvatný. Jsem hrozně ráda, že ten příběh skončil dobře, (byť se to nejspíš dalo čekat), ale přesto jsem se zatajeným dechem čekala.
Jsem velmi spokojený čtenář, který má za sebou výbornou knihu a kterou se může pyšnit ve své knihovně. Už teď se hrozně těším na třetí díl, který je touhle báječnou autorkou, která opravdu umí psát, slibován a plně doufám, že nebudu čekat cca rok jako v tomto případě. Jsem tak zvědavá! Každopádně pro shrnutí, jsem nadšená a unešená, zamilovaná do postav (především do Spencera :D) a příběhu... jsem prostě velmi spokojená. Tuhle knihu a tuhle autorku vřele a moc doporučuji, je to zážitek. Hodnocení je samozřejmě plné, to bez debat. :)

03.09.2019


Všechny malé zázrakyVšechny malé zázrakyJennifer Niven

Byla jsem zvědavá. Anotace mě velmi zaujala, tak jsem si řekla proč ne, aniž bych od knihy měla nějaká přehnaná (nebo vůbec nějaká) očekávání. Po přečtení mi kniha dala asi víc než jen odpověď na moji zvědavost.
Ani vlastně nevím jak začít, je to jen pár minut, co jsem dočetla a pocity ještě doznívají. Kniha se četla dobře, i když její členění bylo z pohledu obou jejích hlavních hrdinů. Někdy to je špatná volba, ale v tomto případě nikoliv. Vítala jsem oba pohledy a názory na věc.
Violet byla vlastně chudáček, které se přihodila životní tragédie a ona po celou tu dobu nebyla připravená, dokud nepoznala Theodora. Nebyla na tom tak bídně jako on, aby mohla mít opravdu pádný důvod postavit se na tu římsu. Jasně, ale opak je pravdou. Ten "chudák" je vlastně on - Finch. Musel se vypořádat s mnohem větším neviditelným a mnohem krutějším problémem, který bohužel byl pořád a doháněl ho možná až k nepříčetnosti.
Violet nebyla špatná ani protivná, nedokážu snad proti ní říci ani popel, snad jsem jí měla i "ráda", ale Theodora jsem si prostě zamilovala, i když byl "magor". Nebyla to jeho volba. Co víc k tomu říct, zkrátka se s tím musel poprat a bylo čistě na něm, jakým způsobem bez ohledu na to, co si o něm vykládali druzí.
Ani nevím v jaké fázi/části knihy to přesně bylo, když mě napadlo/trklo, že se ještě něco velkého stane, že to nedopadne dobře, že ti dva nebudou mít nárok ani na drobek krásna, štěstí. Měla jsem jisté podezření, aniž bych měla důkazy. Stále jsem věřila, že se to dá do pořádku, i když měl Theodor znovu velmi špatné období. Bohužel, mé podezření se vyplnilo. Neřekla jsem si, výborně, mám dobrý odhad nebo něco podobného. Šokovalo mě to. Proč a z jakého důvodu se tak rozhodl? Nemohu tvrdit, že by mě Theodor zklamal, ale bylo mi to sakramensky líto!
Tahle kniha je pro mě rozhodně neobvyklá svoji tématikou, především volbou pro bipolární poruchu - taková moje malá premiéra. Prostě, tak jak to autorka dokázala nastínit bylo... Jak se na začátku anotace píše - skutečně se jedná o strhující příběh. Je silný, dokáže vyloudit na tváři úsměv, ale i slzy. Dokáže se svým způsobem vrýt do paměti.
Rozhodně tato kniha získává mé doporučení a plný počet v hodnocení, protože se mi dost líbila. Je zvláštní, jiná, neobvyklá, k zamyšlení. :)

02.02.2016


Dvůr trnů a růžíDvůr trnů a růžíSarah J. Maas

Po přečtění několika málo komentářů si tu připadám pomalu jako mimoň, když řeknu, že tahle kniha byla moje prvotina od této autorky, která má již za sebou zřejmě hodně úspěšnou sérii. Samozřejmě nemůžu a ani nechci srovnávat hlavní hrdinkou s hrdinkou ve Skleněném trůnu, ale oproti Feyre nemám křivého slova. Mě ta holka přišla naprosto ok. Možná tam byla jistá kapka naivity a hlouposti, ale nebylo to nijak výrazné ani do očí bijící. Byla přeci jen obyčejnou negramotnou lidskou holkou, takže z ní autorka nemohla udělat nějakýho supermana skříženýho se vševědem.
Každopádně, kniha mě vcucla do děje hned od začátku, trošku jsem se obávala toho paperbacku, ale příběh to vyžehlil. :D Samotný motiv pohádky Krásky a Zvířete mám hrozně ráda, už od malička. Viděla jsem několik filmových pohádek a filmů jako takových a vítám i jiná ztvárnění, proto mi to padlo do oka.
Ohledně postav, o Tamlinovi jsem "dlouho" nevěděla co si myslet, ale pak jsem mu přišla na kloub. Lucien, tak ten byl jasnej od začátku - kdo by si ho neoblíbil? :) A pak mě zaujala další mužská postava, a to Rhysand. Záporák, ale úchvatnej - to je něco pro mě, měla jsem ho prostě ráda. :D Upřímně jsem zvědavá, co se z něho ještě vyloupne v dalším pokračování - mimo jiné asi vykvetu za tu dobu!!! Utvořila jsem si jistou představu, ohledně Rhyse, která by se mi pozdávala, ale nebudu na to vsázet, protože autorka svou tvorbou, rozhodnutím a taháním za nitky svých postav dokáže tak zamávat a hrozně překvapit, že by si člověk moc představovat neměl. Opravdu mě dokázala šokovat svou rázností a chladnokrevností.
Samotný příběh mě mile překvapil, napnul jak kšandy, pohltil a nakonec mě vyflusl v poněkud nepojmenovatelném stavu. Bylo tam tajemno, nadpřirozeno, ale všeho s mírou, vše i "logicky" poskládané, což je pro mě správná volba. Nebyl tam nikdo vyloženě klaďák, každý měl svůj podíl viny.
Hrozně se těším na pokračování - to každopádně! - a taky jsem velmi zvědavá na tu její prvotinu v rámci Skleněného trůnu. Možná si jí i stihnu přečíst dřív než samotné pokračování Dvoru. -_- Samozřejmě neváhám doporučit! :)

16.09.2016


Začít znovuZačít znovuMona Kasten

Měla jsem špatný den, a tak jsem si zašla do knihkupectví, abych se především pokochala. Jenže to nejspíš nebylo ono. Stačila ta atmosféra, vůně nových knih a já si řekla, proč vlastně ne, udělám si radost. Tak jsem si tuhle knihu přinesla domů a radostně se pustila do čtení.
Od první stránky mě dokázala strhnout, dobře se mi četla, měla švih, vůbec to nedrhlo. Tak moc mě bavila, že jsem na první zátah přečetla přes 180 stran než jsem musela nekompromisně zhasnout a spát. Kniha dokáže překvapit. Nic tam není 100% a stabilní, vždy se něco objeví, co překope čtenářovi představy - rozhodně není předvídatelná. I když se děj odehrává na podzim, napadá mě k té knize přívlastky jako lehká a svěží.
Na to, že jsem se s autorkou setkala poprvé, mile mě překvapila a dokázala svůj spisovatelský um. Ukázka na konci knihy na její nepřímé pokračování mě taky dost zaujala a nalákala, takže budu netrpělivě vyhlížet, kdy kniha bude na pultech. Ráda se vrátím mezi tu partu, která mi přirostla k srdci.
Allie se místy projevila jako zakřiklá slušňačka, ale rozhodně tomu nebylo tak. Uměla vytasit drápky a pěkně zařvat, což se mi líbilo. Zvláště pak, co bylo spojeno s Kadenem. Čekala jsem, co to bude za tak temnou minulost, od které Allie utíká. Ve finále to není nic tak hroznýho. Ale když se nad tím člověk zamyslí... přeci jenom je horší to, co se jí stalo než to, co se jí fyzicky nestalo.
Kaden byl náladovější než holka. Byl to výbušnej idiot, jak by ho nazvala Al, ale na druhou stranu... sakra, dokázala jsem si ho naprosto zamilovat. Když člověk pronikl pod tu jeho tvrdou slupku "drž se ode mě dál" a narazil na to jeho zranitelné, ochranitelké a hodné já - neměl na výběr. Vážně jsem ho Al záviděla. :D S Kadenem se osud taky nemazlil - o to, to bylo zajímavější, ale s kým jo. Měli skvělou partu přátel, na kterou se mohli spolehnout.
Knížka není tenká, je plná překvapení, toho, co mi vykouzlilo úsměv na tváři i toho, co mě dokázalo rozesmát a rozesmutnit. Každopádně skvěle se čte a hrozně stránky utíkají. Těm dvěma jsem jen držela palce a čekala, co si pro ně autorka vymyslela - není to žádné rádoby klišé. Proto tuhle knihu neváhám doporučit dál. A vážně se moc těším na dílo další Znovu věřit. :)

22.07.2018


VýpověďVýpověďW. G. (pseudonym)

Kniha se naprosto skvěle četla a bohužel až moc rychle - pokud by mi nevyhrožovali hodiny, že musím spát, tak jsem jí dala na jeden zátah. Bylo to moje první setkání s autorkou a rozhodně nebylo poslední. Píše výborně a dokonce téma, které se zdá tak profláklé, alespoň pro mě dokázala něčím ozvláštnit a pozvednout. Užívala jsem si to a moc se mi to líbilo. Rozhodně se tohle povedlo.
Hlavní hrdinku Taru jsem si oblíbila hned od první stránky, neměla jsem s ní nejmenší problém, právě naopak mě spíš dokázala překvapit, jakou má výdrž a nervy z ocele. Hrozně mě bavilo sledovat, jak ztrácí trpělivost se svým šéfem, i když je to možná škodolibé. Musím uznat, že ušla dlouhou a vlastně dobrou cestu, přestože jí pod nohy pořád házeli klacky.
Pan s dvojím P - Preston Parker a druhý hlavní hrdina, debilní šéf, mě bavil, byl to parchant, ale získal si mé srdce poměrně brzo. Byl to vážně blázen, ale měla jsem ho ráda. I tady bylo fajn, jak se rozčiloval, když mu Tara svým jehlovým podpatkem poškádlila kuří oko. Tyhle dohady a škádlení mě prostě ohromně baví. :D Ten chlap byl všechno možné, ale měl dobré srdce. A to se projevilo hned několikrát, v různých situacích. Možná mě mrzí, že jeho minulost nebyla víc probrána, nejvíc kvůli jeho bratrovi, ale žádnou vrásku to na celkovém pohledu nedělá. Skvěle se "popral" s Violet.
Ti dva dohromady mě hrozně bavili a opravdu se doplňovali. Připadali mi jako dva kusy skládačky, které přeci jenom do sebe zapadnou, a to dokonale. Člověk má nutkání jim to prostě přát a usmívá se nad tím jak pitomeček. Bavilo mě jejich kočkování, které bylo různorodé. Pracovní či intimní.
Tahle kniha se mi moc líbila, bavila mě, byla věrohodná, neskutečně čtivá, nebyla přitažená za vlasy, jak některé podobné příběhy umí. Romantiky tak akorát, nic přeslazeného, že by trnuly zuby a ani sex nebyl vůbec přehnaný, kniha měla spád, příjemné tempo, žádná hluchá nebo slabá místa, byla vtipná - oceňuji všechny body. Milá oddechovka. Taky musím pochválit epilog - žádné zatracené klišé.
Vážně, tohle se povedlo a já se těším, až se s autorkou znovu shledám. Tohle musím prostě doporučit pro každou romantickou duši jako jsem já a samozřejmě musím ohodnotit stejným počtem, jako mají hotely pana PP. :)

11.01.2021


Než jsem tě poznalaNež jsem tě poznalaJojo Moyes

Po téhle knize jsem toužila hrozně dlouho, než se mi konečně dostala do rukou. Zněla zajimavě, ale po přečtení nebyla pouze to, byla naprosto úchvatná! Některé věty či pasáže mi přišly trošku primitivní, ale nezůstalo tak, což mi vyhladilo vrásky na čele. :D Příběh byl famózní. Nemám k němu slov... Nejsem a nebudu asi jedniná, kdo na konci, sakra hodně, potřeboval kapesníky a nestíhal utírat slzy. Tohle byla snad jediná kniha, co mě dokázala tahle nadzvednout a silně rozbrečet. Ke konci jako takovému... čekala jsem, že Will změní názor, že začne opět žít, že s novým životem po boku Louise zapomene na svůj úraz a následky s ním spojené. Ten chlap mě tak zklamal!!! A přesto mu musím připsat příšernou odvahu, že se rozhodl pro tak razantní rozhodnutí, které nejde zvrátit. Proč se může toho tolik stát ze dne na den? Silná kniha, která ve vás něco nechá! Doporučuji. :)

21.08.2014


Čtyřka: Divergentní povídkyČtyřka: Divergentní povídkyVeronica Roth

Původně jsem tenhle dodatek číst nechtěla. Rozhodla jsem se hnedle po dočtení celé série Divergence - jako na co? Pak jsem šla v knihovně kolem regálu a řekla jsem si, a tak proč ne. Je to tenké, zkusím to.
Autorka mě zaujala už jen tím jejím úvodním slovem. Že původně měla být Divergence z Tobiasova pohledu a už před několika lety? Kniha se četla výborně, tak jak jsme u autorky zvyklí z Divergence. Hrozně mě zaujala a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Tobiasův pohled byl hodně dobrý - jsem ráda, že jsem ho mohla poznat mnohem blíže a z té druhé strany. Asi bych knihu nenazvala povídkami, rozhodně ne, a ten "závěr 3v1" byl vlastně lehce zbytečný.
Během čtení mě napadlo, že je vlastně škoda, že předešlé knihy nevypráví Tobias. Přišel mi jako větší osobnost, než Tris. Netvrdím, že Tris byla špatná, to ne, ale tohle mě tak nadchlo, že mi Čtyřka přišel mnohem milejší. Bavilo mě to. Nejen číst o jeho minulosti, přítomnosti, myšlenkách, Neohroženosti, výcviku, ale i o jeho nových přátelstvích, úspěších, nemotornosti u prvního rande, tak i o rivalitě mezi ním a Ericem. ;) Autorka lehce přeskakovala, takže nevíme všechno a pořádně, škoda, ale aspoň to zrealizovala.
Jsem opravdu ráda, že jsem si to nakonec přečetla a nelituji. :))

14.06.2015


Věř miVěř miKylie Scott

Kniha se hodně dobře a rychle četla. Dokázala mě už od samého začátku zatáhnout k sobě do děje. Byla milá, krutá trochu napínavá i úsměvná zároveň. Začalo to dost netradičně a zcela chápu, že ty dva takový zážitek k sobě připoutal.
Hlavní hrdinka... jsem z ní trochu rozpačitá. Byla to fajn holka, měla jsem ji ráda, ale občas tu stydlivost a následné vrhnutí se na věc... prostě jsem jí to nevěřila. Ale to byla jen drobná piha na kráse. Jinak asi klobouk dolů předtím, jak se Edie s tolika věcmi uměla poprat. Neuzavřela se do ulity a nehlásala - to jsem já, ta chudinka. Postavila se tomu a šla si za svým. Slovy i činy. Její protějšek John, kdo by si ho nezamiloval, byl další z kategorie skvělých postav a chlapů, které bychom chtěli mít kolem sebe. I když byl otrkanější životem, a to dost a věděl své, i tak byl někdy v situaci, že vypadal jak nahý panic. :D Bylo to roztomilé a až cudné. Uměl se k Edie chovat - jako gentleman, jako ochránce. To se mi líbilo. Přeci jenom věkem byl ještě kluk, ale věděl co chce a měl vychování, i když, jak se říká byl mladej a blbej. Však i to mělo následky. Akce - reakce.
Líbila se mi i ta idea, kde Edie není typická hlavní hrdinka. Žádná vychrtlá modelka s dokonalou vizáží. Že i když byla dle jejích slov tlustá, její nejbližší to akceptovali, že ji John měl upřímně rád a líbila se mu. I takový možná detail, ale dělá to příběh o to netradičním a hezčím. Přeci jenom stále tohle je v takovém žánru velká anomálie. A já jsem za to ráda. Pořád a každý zvlášť v dnešní době, má ty své ideály, idoly a těch se drží anebo je prostě jen chce. A při tom každý je nějaký, a to, že někdo je třeba tlustým, neznamená, že je přece méněcenným. (Svět by se mohl trochu změnit.)
Jejich kamarádi Hang a Anders byli taky super. Líbilo se mi, jak se spolu kočkovali. Bylo jasný, že skončí spolu, ale bavilo mě to.
Jsem spokojená. Příběh byl moc pěkný a moje romantická duše dostala svou dávku. Takže mohu jen doporučit. :)

17.10.2018


Harry Potter a princ dvojí krveHarry Potter a princ dvojí krveJ. K. Rowling (pseudonym)

Mě je vždycky tak líto, když se musím s těmi postavami a celými Bradavicemi loučit na konci knihy, a o to horší to bylo teď, když se stalo takové neštěstí.
Četlo se to samo, nemohla jsem se odtrhnout, protože mě to neskutečně bavilo, znovu to ve mě rozvířilo tolik emocí. Už jsem to zmiňovala u předchozího dílu, že jak jsou hlavní hrdinové starší a vývoj událostí pořád houstne, bojím se, že příběh bude jen o nadcházející válce, ale kdeže, žádný strach. Pořád tam je spousta dobrodružství a pořád je to tak skvěle napsané. Je úžasné kolik toho díky té knize vím, kam se na to hrabe filmové zpracování, které si díky bohu nijak zvlášť nepamatuju, proto mám naprosto úžasný zážitek z četby.
Harry, Ron a Hermiona dospívají, stárnou a je to znát na jejich chování, na vztazích. A ačkoliv bych se teď trochu zdráhala číst o šestnáctiletých puberťácích, tady to je jedno. Ať už Harrymu bude opět jedenáct a nastoupí poprvé do Bradavic anebo se bude blížit k plnoletosti, nikdy pro mě nebude problém po něm sáhnout nebo snad nad ním váhat - ještě ráda.
Harry Potter je srdcová záležitost. A i když mi zbývá poslední díl, kde se budu muset loučit s touto ságou, postavami a tím dech beroucím světem, tak i tak se neskutečně těším. :)

09.08.2019


Kroniky prachuKroniky prachuLin Rina

Na knihu jsem se těšila, protože anotace zněla skvěle, a co si budeme povídat, i obálka byla úchvatná, a ve výsledku skutečně skvělá byla, byť jsem se zalekla té tloušťky. Dostala jsem do rukou příběh, který se velmi dobře a i rychle četl. Dokázal mě strhnout k sobě, do dávných dob, že jsem prostě nechtěla zpět. Bylo to hrozně milé, kouzelné a originální. V ten okamžik mi to dokonale sedlo - příběh laděný do historie.
Hlavní hrdinka Animant, až na hrozné jméno byla vlastně fajn. Neměla jsem s ní žádný problém a ani mi upřímně nepřišla nijak zvlášť nafrněná. Naopak měla mé sympatie, protože byla ze stejného těsta a jako správný knihomol jsem si užívala tu atmosféru - čtení knih, atmosféra obrovské knihovny a práce v ní. A jako bonus přitažlivý knihovník, který se jí připlete pod nohy. Té holce člověk musí závidět. Byla jsem na její vývoj a příběh vážně zvědavá, a tak mi nezbylo nic jiného než jí držet palce. I když jednu malou výtku bych snad měla. Přišlo mi, že zjištění, že propadla panu Reedovi bylo až moc náhlé, ve smyslu, že mě jako čtenáře to, v tom okamžiku bohužel nepřesvědčilo. Nejdřív striktní odmítnutí pana Boyla a v druhé minutě bušení srdce pro toho protivu. Tak rychle? Před tím ani zmíňka. Tohle mi přišlo jako kaz na kráse a škoda, ale nepovažuji to za žádnou tragédii a příběhu to taky neškodí.
Vedoucí knihovník, druhý hlavní hrdina anebo jen pan Reed - je postava, kterou si prostě musíte zamilovat. Ze začátku tedy ne. Jeho um protivy je vážně dobrý, ale nakonec si mě přeci jenom získal. A zas tak dlouho to netrvalo. Přiznám se, že jsem čekala možná větší projevování především citů, ale nejspíš chápu, že v takových dobách to prostě úplně nebylo běžné a navíc, byl to chlap - to asi mluví za vše. Přesto jsem si ho užívala a těšila se, kdy bude na scéně spolu s Animant. Bavili mě.
Ohledně délky příběhu jsem na vážkách. Na jednu stranu nevidím důvod, proč musí mít kniha tolik stran, ale ve finále mi to nijak nevadilo, zdolala jsem to. Nenudila jsem se, neměla jsem pocit, že čtu o ničem, pořád se něco dělo, byť tam byl jistý stereotypní cyklus. Dopadlo to v mnoha ohledech dobře, příběh byl uzavřený, i když by mě pár postav ještě zajímalo. Poslední dvě kapitoly zvedly napětí a já četla téměř se zatajeným dechem. Trochu mě to za Animant bolelo, ale pak se mi rozlil úsměv na tváři.
Každopádně, kdybych měla hodnotit, tak plným počtem hvězd s velkým doporučením. Po dlouhé době něco unikátního, originálního, neskutečně milého a oddechového. Pro knihomolky s romantickými dušemi jako dělané. Krásný příběh a krásná obálka jako bonus. Postavy, které má člověk rád, fandí jim a určitě se do některé přímo zamiluje. Za mě - tohle se povedlo. :)

25.01.2020


ZaslíbenáZaslíbenáKiera Cass

Na tu knihu jsem se těšila, ale netěšilo mě, když jsem viděla ta nízká hodnocení a až negativní recenze. Těžko se tomu věřilo. Dala jsem se do čtení s tím, že bych ráda vyvrátila to, co bylo na první pohled zřejmé - že je ta kniha totálně na prd. Musím však pochválit přebal/obálku, ta je vážně nádherná a musím přiznat, že ta kniha je čtivá, vážně. Je to podivuhodné vzhledem k tomu co se tam děje anebo spíš neděje, tak jsem neměla nutkání knihu zavřít, naopak jsem otáčela jednu stránku za druhou.
Pokud bych měla knihu nějak definovat, tak je to kniha plná protikladů, a to ještě na rychlodráze. Každá věc, každý čin, myšlenka i osoba jednou jede tím a pak oním směrem. A ani to nejsou intriky, které by se daly pochopit. Tohle je chaos. A to dost mate.
Hlavní hrdinka Hollis se mi ze začátku zdála v pořádku, "obyčejná" holka od dvora, která má štěstí, která by o to celé kolem stála, které to přijde neuvěřitelné a nádherné, která má potenciál a kterou bych měla i ráda. Jenže pak se to obrátilo. Ta holka to považovala snad za samozřejmost, všude už se viděla jako hlava Coroyi, chovala se hloupě a neuvěřitelně, její myšlenkový pochod totálně obrátil a já měla po celou dobu čtení knihy nevěřícně zvednuté obočí. Moje hlava to moc nebrala.
Tentokrát nemůžu pořádně ohodnotit ani "druhého hlavního hrdinu", protože vlastně dejme tomu tu ani nebyl. Chvíli to vypadalo na krále, který mi vlastně vůbec nevadil, dokonce se dá říct, že jsem si ho i oblíbila v rámci "možností", ale pak se tam vklínil týpek jménem Silas. Jo, byl fajn, hodný, nesobecký a neměla bych proti němu ani popel, až na to jméno, ale ten kluk absolutně neměl prostor, což ho totálně podkopalo. Proč? Obrovská škoda. Vyšel z toho jako prázdná postava.
Taky bych z postav zmínila ještě Delii Grace, už v úvodu, takovém pozdravení autorky je psáno, že si přeje, aby jsme si hlavní postavy včetně již zmíněné s nesmyslně dvěma jmény oblíbili. Ano, že začátku - byla to hodná holka, která si zažila peklo díky cizím a nesla si ho dost dlouho, ale pak jak lusknutím prstů obrátila a stala se ze služky, která by měla cítit spíš vděčnost, totálně rozcapenej fracek, který je neskonale vzdělaný a vlastně na úrovni a její ambice míří nestydatě vysoko, a to přímo ke králi - no?! Oblíbit? Mít v ruce nějakou lať, tak bych ji ztřískala - nic jinýho si nezasloužila. Naprosto se mi zprotivila a to, co víme, že "dokázala" - to mě pěkně naštvalo.
Ta kniha, respektive ten děj, co se týče času, je dost unáhlený např. zamilování, svatba - kdy a jak se to proboha stalo? Vážně se i za dob krále Klacka bralo po pár dnech a dvou pusách, samozřejmě láska jako trám, s tím, že ženichova rodina má kotel tajemství a jí ani nenapadne se zeptat před? Jako vážně? Pro mě jako romantickou duši další zklamání, protože romantika veskrze žádná. Prostě nic, co by mi vykouzlilo úsměv, nic, co by mi sevřelo srdce - nic!
Autorka měla prostor, měla v ruce potenciál a totálně to zkazila, pohřbila, vůbec to nevyužila a já nechápu proč, bylo tam málo stránek už od prvního pohledu. Zkušenosti na to má a přišlo mi to jako, když to čtu od amatérky, která si píše sama pro sebe, do šuplíku. Chtěla jsem na začátku ty negativa vyvrátit, jenže s velkou lítostí se k tomuhle musím přidat.
Dějově se tam toho nic moc nestalo, až na to, že to vzali všichni a všechno velkým hopem. Byť je to prkotina, tak mi trochu vadí, že u žádné důležité postavy nebylo uvedeno, kolik jí vlastně je. Vážně by mě to třeba zajímalo. Nedá se to pojmenovat ani jako seznamovací díl. Objevil se tam ke konci zvrat, který je naprosto nutný k tomu, aby autorka měla předoranou půdu pro druhý díl, což je pochopitelné. Neříkám, že mě to opravdu nepřekvapilo, to ano, ale... ve výsledku se to zdálo dost průhledné. Prostě to muselo přijít.
Dlouho jsem váhala nad hodnocením a vlastně komentářem jako takovým a stále jsem taková rozporuplná. Hvězda za přebal, hvězda za nečekanou čtivost a ten zbytek za zbytek. Je to opravdu slabé na tuto autorku. Mrzí mě to. Jsem zklamaná a je to neskutečná škoda. Nechápu to. První díl Zaslíbené je jen pouhý a vlastně nijaký průměr, i když to mohl být skvost. Samozřejmě už jen ze zvědavosti a možnému potvrzení mých teorií se "těším" na druhý díl, tak uvidíme, zda se dočkáme a toto? Každý by si měl přečíst a udělat svůj názor, rozhodně nebudu rovnou hanit, ale nemůžu ani úplně doporučit. :(

22.05.2020


River WildRiver WildSamantha Towle

No teda. Kniha má hodně dobrou anotaci, takže jsem se na to hrozně těšila. Četla se skutečně sama, pokud by mi opět nevyhrožovaly hodiny, že musím spát, tak jsem ji dala na jeden zátah. Tohle setkání s autorkou je první a musím smeknout, protože umí, její styl mi zcela vyhovoval. Myslela jsem si, že to bude pravidelné střídavé vyprávění obou hlavních hrdinů, jak jsem zvyklá, ale úplně tomu tak nebylo. Hrdinka převažovala před hrdinou, což v tomhle případě možná byla škoda.
Hlavní hrdinka Annie/Carrie nebo Zrzka, jak chceme, byla hrozně fajn holka. Oblíbila jsem si jí hned a ani mi nevadilo, že měla slabé chvilky, kdy se chovala trochu infantilně. Každopádně byla to neskutečně silná ženská, která si zažila neuvěřitelné peklo. Měla můj obdiv a držela jsem jí palce. Byla jsem ráda, že se odhodlala utéct, a bylo to dobře, protože tím jenom získala. Podobné případy by měli mít vždycky nějaké řešení a nejlépe šťastný konec.
Druhý hlavní hrdina River začal své vyprávění už v dětství a musím konstatovat, že si mě získal. A postupem času víc a víc, až zcela ukradl mé srdce. Byl to kluk, který zažil vážně příšerné věci, měl z toho neskutečný pocit viny a užíral se tím, díky tomu vyrostl v něco, co se neprezentovalo úplně dejme tomu pozitivně, přesto pod tou tlustou slupkou měl neskutečně zlaté srdce. Je pravdou, že bych mu asi chtěla vidět do hlavy trochu víc, poznat ho z jiného úhlu než jen z pohledu Zrzky. Líbilo se mi, že jsem narazila na hrdinu, který po dlouhé době nebyl úspěšný a světoznámý, multimilionář a děvkař. Byl to normální chlap s "normální" částkou na kontu, ve smyslu, že se neoháněl za každou cenu prachama a především pracoval rukama - mimochodem netradiční, neokoukaná a pěkná práce. Nemůžu si pomoci, ale bylo fajn a úsměvné, jak byl River věčně zamračený, napruzelý, arogantní a především mluvil jako kanál. K němu to dokonale sedělo.
Příběh mě bavil, ti dva byli fakt vtipní, jak se věčně dohadovali. Myslím, že se ti dva opravdu našli, měli mnohé společné, přestože každý trochu jinak. Taky musím zmínit, že mě mile překvapilo, když v té knize není sex v každé druhé kapitole, prostě přesně naopak. Dokonce jsem i věřila, že nebude a vůbec by mi to vzhledem k ději nevadilo. Ke konci, kdy moc stránek nezbývalo jsem tak nějak čekala, že se ještě něco musí stát, nemohla jsem věřit, že to bude opravdu celý až do konce zalitý sluncem, jenže nic tomu nenasvědčovalo. Málem jsem byla trochu zklamaná. Jenže pak se to stalo a vzalo mi to dech. Jednou. Dvakrát. Prostě, pane bože! Z autorky a toho, co pro nás připravila, mě málem trefilo!
Každopádně rozhodně skvělá kniha, kterou prostě musím doporučit, zcela bez debat. Tenhle příběh je jiný v tolika věcech než tradiční romantické příběhy. Je neobyčejná, jiná, unikátní, drsná, hnusná a smutná, přesto nádherná. Autorka se toho nebála, co se týče tématu a myslím, že to zvládla výborně. Zároveň ji musím ohodnotit plným počtem hvězd, protože si ani nic jiného nezaslouží. :)
Jen je bohužel hodně smutné, že se tyhle "zvěrstva" vážně skutečně dějí. Braňte se, jakkoliv.

15.01.2021


Hvězdy nám nepřályHvězdy nám nepřályJohn Green

Chtěla bych napsat, že autora nenávidím, ale lhala bych. Na zadní straně knihy je napsáno, že kniha je chytrá, odvážná, neuctivá a drsná. Když jsem byla v polovině, přikyvovala jsem, po dočtení jsem o tom přesvědčená. Pokud to vezmu kolem a kolem, autorův "styl" nebyl nijak výjimečným, jen na to šel chytře. Věty samy o sobě jsou až triviální. Hrozně jednoduše sestavené, a přitom jsou tak obsáhlé, silné až násilné. Což potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Je.
Knížka se četla naprosto bez problému, kdybych nemusela být "vyrušována", měla bych jí přelouskanou daleko dřív. Příběh není nijak extra propracovaný, rozvinutý se stovkou postav, ale je napsaný srdcem. Což, dle mého je více oceňováno.
Hazel mi nevadila. V celku bojovnice, i když... spíš přeživší a čekatel. A Augusta jsem si zamilovala. Byla to veselá kopa, věčný optimista, i když si zažil své... podporoval raději druhé. Opravdu byl komický - musela jsem se smát. :) Autor ho vylíčil jako téměř dokonalého, jen jednu vadu měl - a to nalomené zdraví. Měl být vysmátý, že to dokázal, že vyhrál. Jenže tady zase platí pravidlo, že nikdy neříkej nikdy! Bylo to ukrutně nefér! Zaplatil příliš draze.
Jednu dobu jsem měla pocit, že slovo rakovina se na pár stránkách objevuje až děsivě často. Jo, je to kniha o lidech, co trpí touhle šílenou nemocí, ale i tak... měla jsem hnusný pocit. A ještě děsivější bylo, když jsem si uvědomila, že tohle se děje dnes a denně. Nemusí být nějaká Hazel a Gus (i když, proč ne :)), ale existují, děti, puberťáci, dospělí i staří, kteří trpí bolestmi, stavy, následky, a kteří umírají. Je to na denním pořádku a je mi z toho úzko.
V podstatě jsem na knihu čekala půl roku, než se mi dostala do rukou, aniž bych pořádně věděla o čem je. A nelituju. Rozhodně ne. Měla jsem možná jiné představy, ale to především o formátu, rozsahu apod., ale to stranou. Nebylo to tak dávno (už jsem měla rozečteno), co jsem se dozvěděla, jak to dopadne s Augustem. Byla to vlastně taková nešťastná náhoda. Věděla jsem, ale stále jsem čekala nebo věřila?
Konec dvacáté kapitoly mi vehnal slzy do očí, ale kam se na to hrabe první odstavec jednadvacáté? To byl prostě... konec! - Nenapadají mě lepší slova, než - konec. Konec. Byl konec. Nejen s postavou, ale i s mým zrakem, které kalily nezastavitelné a nekonečné slzy. A opět... bylo to podáno v jednoduchých větách, které... které co? Které mě dokázaly srazit.
Každý si na tu knihu musí udělat svůj vlastní názor - líbí/nelíbí. Mě se líbila, probudila ve mě emoce jako je smích i slzy, což už něco vykazuje. Moje první Greenovka a věřím, že ne jediná. A doporučení, tak to si rozhodně zasluhuje!!! (Také jsem zvědavá na filmové zpracování.)

08.12.2014


Harry Potter a Kámen mudrcůHarry Potter a Kámen mudrcůJ. K. Rowling (pseudonym)

Příběh, který zná snad každý, nezáležíc na věku. Ačkoliv jsem již před dlouhými lety četla, jsem ráda, že jsem si opět samotný začátek příběhu připomněla. Jistě, filmovou verzi znám na zpaměť, nač číst? Je to sice příběh o chlapci, který přežil, který se stal přes noc nejslavnějším člověkem v kouzelnickém světě, ale tak nějak - úplně jiný. Člověk si ani neuvědomuje, jaký v tom je velký rozdíl. Nedokázala jsem nesrovnávat knihu s filmem. Hodně "(po)drobností" ve filmu nebylo. Dozvěděla jsem se více v písmenech než v obrazech, ale dovolím si tvrdit, že v jistých ohledech byl film vytvořen lépe než popsaná situace v knize. Možná jsem barbar.
Však knížka se četla báječně a upřímně se těším, až se podruhé vrátím do Bradavic. :)
I kdybych k tomu měla nějaké výtky, což nepopírám, že nejsou, díky za tento příběh jako takový. Je to skvělá záležitost, která svým časem způsobovala téměř revoluci v dobrém slova smyslu. Přesto, Harry Potter rozhodně nikdy fanoušky neomrzí a nikdy pro ně zcela nezemře. A proč? Zkrátka proto, že je to - Harry Potter!!! :)
Snad ani nemá cenu se zmiňovat, že vřele doporučuji! :)

19.04.2015


Léto, kdy jsme se potkaliLéto, kdy jsme se potkaliRobin Constantine

Jedná se o hrozně milý příběh, který je pěkně rozdělen do dvou pohledů, dvou hlavních hrdinů, a který se dobře a rychle čte. Upoutali mě hnedle první stránky, leč nezačíná příběh zrovna dvakrát pozitivně. Napsané to je nejen čtivě, samozřejmě, ale taky s určitou dávkou humoru klasického, tak i možná černého a ironie, což se mi líbilo. Musela jsem se často pousmát nebo nahlas uchechnout.
Prostředí je, jak už název napovídá, prostě léto u moře, což jsem i celkem záviděla, že tam nejsem s tou partičkou, která se tam ukázala, nejen kvůli plážím, promenádám, oceánu a ledovým tříštím, ale hlavně kvůli těm lidem jako takovým, protože byli naprosto bezvadně prezentováni nejen charakterově, ale i svými činy (kdyby to tak bylo u všech mladých lidí). A když jsem u těch postav, oba hlavní hrdinové měli něco do sebe, líbili se mi předtím a líbilo se mi společně s nimi sledovat tu jejich "přeměnu", cestu k sobě samému i cestu k sobě navzájem. Neměla jsem jim co vytknout. Dvojice Tori a Wadea jsem taky měla ráda - to jejich věčný "pošťuchování". Matt byl skvělej brácha.
Celkem mě překvapilo, jak všechny rodinný vztahy byly na pozitivní vlně, jak Cassina máma vycházela s novou rodinou bývalého manžela. Možná to autorka nechtěla dělat ještě tragičtější než měla původně v plánu anebo to někde na světě opravdu může tak fungovat, případně při psaní měla nasazený hodně růžový brejle, ale co. :) Začátek s Gavinem byl víc jak milý, líbilo se mi, jak se o Cass pokusil, ale postupem příběhu si to kapku pohnojil. Nevím v závěru, o co mu šlo?
---
Jednou jsem položila otázku své kamarádce, v určitém stavu :D, která mi v tu dobu vězela v hlavě a zrovna nijak dlouho. "Co bys dělala nebo jak se zachovala, kdybys dlouhodobě chodila s klukem, kterýho máš opravdu neskonale ráda a jemu se stane nějaká nehoda, taková, která ho přivede na invalidní vozík? Zůstala bys s ním, s vědomím, že to nebude žádnej med a možná si tím i "zničíš" život a to nemluvím o něm samotném, co se v něm musí odehrávat anebo bys ho (s)prostě opustila?" Už vůbec nevím, co mi odpověděla, každopádně já jsem si do dnešní doby ještě odpověď nedala. Obdiv mají u mě ti, kteří bez váhání dokážou odpovědět, ať už je odpověď jakákoliv.
---
Je jasné, že těm, co se něco tak hrozného stane se svým způsobem zhroutí svět. Už nebudou žít ty životy jako dřív. Všechno se musí od základu změnit. Nedokážu a ani nemůžu vědět, co pociťují, jak je to musí uvnitř bolet a sžírat, jak musí sledovat ty litující pohledy nebo naopak pohledy, které se je snaží záměrně ignorovat. Je toho tolik - vydalo by to na slohovku, raději přestanu. Každopádně - všichni takový lidé, kteří na tom vozejčku jsou, mají můj obrovský respekt, a tak jak je prezentováno v příběhu, každý má právo na to svoje štěstí.
Kniha je naprosto úžasná, milá a k zamyšlení. Škoda, že má tak malé hodnocení, zasloužila by si víc. Mimochodem obálka je příhodná a pěkná. Ode mě si tento příběh zasluhuje velké doporučení - jednoznačně. :) (protože to všechno, vám dojde až po přečtění)

22.09.2016


Sůl mořeSůl mořeRuta Sepetys

Kniha má opět tu moc, kterou mu s takovou lehkostí předala autorka, že se čte velmi rychle a víc než dobře. Už jenom ta forma vyprávění příběhu z několika úhlu pohledu přesto příběh totožný - snaha o přežití. Hned na úvod musím autorku vychválit. Umí. Jednoznačně mi to ukázala ve všech svých 3 knihách, kdy mě dokázala naprosto dostat. Nastavila laťku už dost vysoko a stále ji zvyšuje. Je to paní autorka s velkým A a já před ní smekám a klaním se!
Asi bych nikdy neřekla, že příběhy z válečné doby mě nějak budou bavit. Už tohle jsem si říkala při Šedých tónech, ale ty předčili moje očekávání přesně jako tato kniha. Nebála jsem se, že by příběh nebyl dobrý - už sama autorka zaručuje kvalitu natřískanou emocemi. Přesto kapku jsem měla obavu z toho tématu. Pff, hned po několika málo slovech bylo všechno zažehnáno a já to doslova hltala. Pokud jsem musela knihu odložit, trhalo mi to srdce. Opravdu jsem měla v podvědomí za největší lodní tragédii Titanic, člověku se vybaví hnedle filmové zpracování - detaily, kdy bezmocná lidská těla padala přes ocelové zábradlí do ledového oceánu s děsem v očích a křikem -, ale popis tragédie na Wilhelmu Gustloffovi je opravdu ještě děsivější a krutější, a to nejen počtem lidí, co zemřeli. Většina snahy přišlo vniveč.
Hlavní hrdinové, krom Alfreda - který mi k srdci vůbec nepřirostl, si toho zažili hrozně moc. Byl vůbec div, že některé situace přežili, a přesto tomu nebyl konec. Osud si pro ně připravil ještě větší ránu. Člověk, který žije v téhle době a pomine-li vřavy, naštěstí, několik desítek tisíc kilometrů v Asii, tak si ani neuvědomuje, jaké má vlastně štěstí, neuvědomuje si, že tohle byla opravdu realita. Samotnou mě to vždy šokuje, zarazí a zalije soucit s nepochopením.
Byl to velmi silný příběh, který ve čtenáři vyvolá neskutečné. Autorka dokáže svými příběhy spoutat a pohltit, roztrhat duši. Není třeba víc slov než: velice doporučuji! :)

28.11.2016


SkóreSkóreElle Kennedy

Dočteno. Bylo to opět a znovu skvělé, vtipné, dobře napsané a hlavně mě to bavilo. Četlo se to velmi rychle, protože je čtenář nahned ponořený do děje. Nejsou tam hluchá ani nudná místa. Nemám k formě a vyjádření výtky, jsem spokojená. Jenže tohle je prostě tahle autorka, jinými slovy - záruka. Umí a každou větou to dokazuje. Přestože takové příběhy už znáte a víte, jak to skončí, přesto si to s chutí prožijete s hlavními hrdiny. Takže mě osobně absolutně nevadilo, že to už znám, že vím, jak to s tím párem skončí, že to je prostě "to" klišé, které prostě stále funguje, a na kterém se stále těží. Prostě ne. Naopak s chutí jsem se do toho pustila. :)
Tentokrát hlavním hokejovým hrdinou byl Dean. S tak přehnaně dlouhým jménem, až to hezký nebylo. :D Týpek, který se po celé předchozí dvě knihy prezentoval jako totální extravagantní éro, byť jen velmi vzácně. Pane bože, ten kluk byl vážně éro. :D Dokázal si hrát na machra, který dostane vždycky to, co chce a každý mu uhýbá z cesty anebo mu ji přímo mete, ale taky to byl člověk, který je jen člověk, se všemi svými starostmi, emocemi a strachy. Měla jsem toho parchanta ráda a získal si mě. V mnohém mě překvapil, a to dosti mile. Např. volbu jeho povolání bych s ohledem na všechno v jeho životě netypovala, však se mi líbilo, jak pracoval s dětmi. A když to tak vezmu, tak vlastně zatím všechny kluky, nejen že jsem si zamilovala, ale hlavně proti nim nic nemám.
Naopak to je u děvčat, a ne jinak to bylo i u druhé hlavní hrdinky Allie. Ta holka jako by měla dvě já. To jedno bylo veliké a převažovalo. Měla jsem ji díky němu ráda, nevadila mi a přišla mi správná v mnoha věcech. Neměla to zrovna lehký především s rodičema - otcem, ale byla silná, takže mě to vlastně nutí jí fandit. Ale to druhé já, díky bohu, mnohem mnohem menší mě svým způsobem dost štvalo a otitulovala jsem jí prostě blbkou - např. útok na Deana těžítkem? Jako vážně? -_- Úchylka, že musí být ve vztahu? Jako celek si pak ta postava hrozně protiřečila. Ale chápu i to, proč měla všechny další a takové vlastnosti, aby k Deanovi jednoduše zapadla.
Tenhle příběh mě dokonce dokázal překvapit a šokovat, především ke konci knihy. Nejspíš jsem takový zvrat a nešťastnou věc nečekala - ale o to to bylo lepší. Krásně zakomponované. Líbilo se mi to a já si to užila. Kniha - série mi neskutečně sedla. Hraje mi to dokonale do not. A poslední věty v poslední kapitole mě napnuly jak kšandy, respektive jsem hrozně zvědavá a natěšená na posledního obyvatele toho baráku - na Tuckera. Začalo to opravdu zajímavě. :D
Každopádně i tenhle díl vřele doporučím a hodnotím ho plným počtem, protože si to zaslouží. :)

15.06.2019


RiskRiskElle Kennedy

Když jsem u prvního dílu říkala, že mi autorka a její příběhy chyběli, nelhala jsem. Tahle kniha mě v tom ještě víc utvrdila. Četlo se to naprosto skvěle a neskutečně rychle, jen těžko jsem knihu odkládala. Existuje i názor, že tenhle díl byl lepší než ten první. Musím dát za pravdu. Pokud to je ještě možné, byl opravdu ještě lepší než Lov.
Hlavní hrdinka Brenna, kterou jsem si oblíbila už teda v předchozím díle byla skvělá. Vážně jsem ji měla ráda. Byla to vtipná pohodářka i ranařka zároveň. Takovou kámošku chce každá holka. A byla jsem moc ráda, jak to s ní dopadlo - především s jejím tátou.
Co se týče druhého hlavního hrdiny, Jakea Connellyho... totálně si mě získal, ukradl mi srdce, láska na první větu. Byl báječný, bylo to zlato ve slabém kabátě hokejového parchanta. V Lovu jsem tvrdila, že Fitze Summer musí každá závidět - beru zpět, Fitz ať zůstane tam, kde je. Jake - toho každá musí závidět Brenně, a to je kriste pane na papíře! :D Mimo jiné, doufám, že nejsem jediná, které se zná, že hlavní postavy z minulého dílu, a to především Summer se chovala prostě... strašně, jako bychom jí neznali.
Hrozně se mi líbí, jak autorka v takovém pohodovém stylu vyprávění z dnešní doby dokáže zakomponovat i konkrétní problém, který každá hlavní postava má. Není to násilné ani vtíravé. Jen to ukáže, že příběh není povrchní a i druhou stranu/tvář hlavní postavy. Vítám to.
A co se týče ještě Brenny a Jakea, obrovsky se mi líbil ten jejich vztah. Byl skvěle vykreslený, od škádlení po bolestnou chvíli. Užívala jsem si ho.
Autorka tu postavila do dění dva rivaly, krom hlavních hrdinů - hokejový Briar a Harvard a do poslední chvíle nebylo jasné, ke komu se přikloní a já sama byla na vážkách. Briar byl jasný, ale kvůli Jakeovi zas... byla jsem rozpolcená a nemohla si prostě vybrat. Pěkně mě autorka pocvičila.
Musím se vyjádřit i k určitým postavám - Hollis, ten kluk byl vážně divnej, ale člověk se nad ním musí pousmát a ta jeho holka, pane bože... hrůza a děs, prostě ne. Hunter? Toho kluka mám ráda a jsem fakt zvědavá, co bude dál, takže na Hru se hrozně těším, mám tušení, že spáchá loupež mého srdce jako jeho kumpáni. :D Pak tu byla Hazel a tu jsem moc nemusela. Bylo jasný, o co jí jde, a i když věděla, že nemá šanci, tak měla tendenci hrát pořád křivě. A asi jako poslední stojí za zmíňku Bublinovej zadek :D - Brooks, ten byl hodně vtipnej. Ten by si snad zasloužil taky něco vlastního.
Celkově ke knize nemám výtku. Neskutečně mě to bavilo, bylo to hodně vtipné, že jsem se smála nahlas a dlouho, skvělé hlášky. Líbilo se mi to se vším všudy, pro romantické duše, jak vyšité a stejnak ten styl. Jsem nadšená a spokojená. Opět a znovu autorka poukázala, jak vysoko nastavila v tomhle žánru svou laťku. Takže musím "nečekaně" doporučit a do hodnocení střelit pět puků za sebou. :)

02.04.2020


Kluk odvedleKluk odvedleKasie West

Na další Westovku jsem se hrozně těšila. Její příběhy, ač pro mladší ročníky jsou hrozně milé, odpočinkové, úsměvné a i kouzelné. Tohle nebylo jiné. Bylo to všechno. Musím však hned na úvod říct, že tahle kniha asi po dvou posledních předchozích, které byly trochu slabší, tak byla naprosto skvělá a úžasná a řadí se hned na stejnou příčku jako její top věc - Náhradní kluk. Hrozně jsem si to užila, bavilo mě to a líbilo se mi to. Skvěle se to četlo, možná na škodu, že až velmi rychle. Je to opravdu taková několika hodinová jednohubka - nedalo se od ní odtrhnout.
Hlavní hrdinka Charlie byla skvělá, líbila se mi a bavil mě její charakter a humor. To, jak byla spíš takový kluk, který absolutně s holkama nemá nic společného, to jak když k tomu přičuchla byla nesvá a neznalá, to jakou měla snahu v tom trochu chodit, aby se tou holkou skutečně stala. Nemám vůči ní žádnou výtku, ba naopak.
Líbila se mi její rodina složená ze třech-čtyřech bratrů. Její opravdové bratry jsem si dost oblíbila, škoda, že třeba neměli prostor i další, ale ten, co vybočoval z řady pozorností, tedy Gage, tak ten si mě získal. Musím se přiznat, že jsem je Charlie fakt záviděla. Byla to parádní banda.
A s tou bandou souvisí i druhý hlavní hrdina Braden. Takový čtvrtý bratr, ale především soused. Toho kluka jsem si hrozně oblíbila, bavil mě a získal si mé srdce velmi brzo. Měla jsem ho ráda a díky několika vyhroceným situacím, které s Charlie měli to "naše" pouto bylo ještě silnější. Skvělá postava.
Ti dva, to co spolu měli - noční plot anebo různé dohady, které leckdy nebyly jednoznačné - ty záležitosti se mi líbili a sedělo mi to. Po dlouhé době to byla Westovka, která mi bodla, netvrdím, že ty předchozí byly špatné, to vůbec ne, ale tahle byla hrozně silná, vtipná, bavila mě a jednoduše jsem chtěla víc - bylo to dokonalé. Mrzelo mě, že ta kniha měla tak málo stránek, ale ve výsledku to nebylo na škodu příběhu, nebyl uspěchaný.
Tohle dílo můžu jen a jen chválit a rozhodně doporučovat. Bez ohledu na to, kolik čtenáři je, tohle se musí líbit a sedět každé věkové skupině. Mohu to tvrdit, protože tahle to cítím a jsem u živým důkazem. Jsem ráda, že tu knihu můžu mít ve své knihovně, protože mě rozesmála a dokonce i rozplakala - samozřejmě, že obsahovala krom milého příběhu i vážnou životní linku/téma. A těším se na další autorčiny knihy, doufám že se s nimi již brzy setkám. Takže všech pět hvězd, jednoznačně. :)

15.08.2020


Třpytící se městoTřpytící se městoLenka Bandurová

(+ SPOILER) No teda. Tahle kniha mě zaujala svou anotací a musím přiznat i obálkou, takže jsem neváhala a že si ji musím přečíst, ale po nějaké době mi to nedalo a já téměř naslepo po té knize rovnou sáhla, takže jsem si ji pořídila domů. A udělala jsem velmi dobře. Ve skutečnosti ta kniha vypadá nádherně - úchvatná obálka a má dokonce vevnitř krásné ilustrace, které ten příběh dělají ještě lepším. Ojedinělý a skvělý nápad. Jediné, co bych na první pohled vytkla je velikost písmen, přiznám se, pro mě trochu malé, ale neshledávám to jako chybu, která by se měla odrazit kdesi na hodnocení. Taky, pokud mi paměť dobře slouží, tak slečna/paní Bandurová je druhá česká autorka fantasy, po které jsem sáhla. Přeci jenom, buďme upřímní, téhle skupině se člověk buď vyhýbá anebo jednoduše sáhne po zahraničních dílech. Nemám předsudky, takže pokud mě zaujme anotace, jdu do toho, přeci jenom každá kniha/příběh se dá brát jako pokus-omyl. Díky bohu, že tady se nejedná o ten druhý případ. Četlo se to neskutečně dobře a rychle, mělo to spád, tempo. Nebyla hluchá místa, nudná, právě naopak. Hrozně mě to chytlo, ani jsem to nečekala.
Hlavní hrdinku Leu jsem měla ráda, byla fajn holka a vážně mi sedla i charakterem. Přiznám, že občas měla takový manýr, který se blížil k rozcapenosti, ale to bylo minimálně, takže ani to nepovažuju za výtku. Dokázala mě pobavit a překvapit. Měla kuráž a nebála se více směry. Bavilo mě, jaký měla vztah s Thomasem, co si navzájem vyváděli, jak se kočkovali, hádali, zakopávali válečné sekyry, co k sobě cítili - tolik různých pocitů. Držela jsem jí palce, litovala jsem jí, prožívala jsem ten příběh s ní.
Druhý hlavní hrdina Thomas byl chlap, kterého jsem si prostě musela zamilovat. Zní to možná zvláštně a místy nepochopitelně, ale je to tak. Získal si mě se vším všudy. Byl o deset let starší - což mě překvapilo, že k tomu autorka přistoupila, ale kupodivu mi to absolutně nevadilo, bylo to neobvyklé, ale skvělé - a život měl jinak zařízený, a to nebylo jen díky pohlaví a postavení. Líbila se mi jeho schopnost, většinou jistě užitečná. Bavil mě ten chaos, co k Lee cítil - ten vztek, ochranářství, zmatek, žárlivost, náklonnost. Ti dva byli neskuteční. Jak když zapíjíte jed protijedem a naopak. Pokaždé tak jiní, jiskřilo to mezi nimi, většinou teda vztekem a nenávistí, ale oni mě prostě brali, vážně jsem si je užívala.
Ostatní postavy jsem měla taky ráda - Kristiána, Stellu, Patricka - toho mi teda bylo trochu ke konci líto, protože si nejsem zrovna jistá, zda to dopadne dobře, ale jinak byl zlatíčko. A nakonec Fleur, která mě spíš štvala, královna Bella, kterou bych skalpovala rovnou a Perla - duch holky, která se stala "středem vesmíru" a začala jsem jí proklínat.
Děj v knize je pěkně natřískaný akcí, pořád se něco děje. Když si to vezmu zpětně, tak je až neskutečné, co se tam všechno stalo a je to jen v jedné knize na nějakých 343 stránkách. Musím přiznat, že mě to opravdu hodně bavilo, dokázalo překvapit. Prvky fantasy i pohádky. Líbila se mi myšlenka věšteb, především v čokoládových pralinkách. Jsem i jako romantická duše nad míru spokojená, dokázalo mi to sevřít bolestivě i mile srdce, což ohromně oceňuji a o to víc jsem si to užila. Vážně si cením toho, když se mě kniha dokáže dotknout a tahle to dokázala.
Taky je tam dost věcí, které jsou s otazníky a otevřené - zcela chápu, že to je přípravná půda na další díl, ale pro tu chvíli je to lehce matoucí a trochu to naštve. Především ten konec. Doufám, že to byl vážně záměr, mimochodem drsný pro čtenáře, jak k tomu vlastně přijde, protože jinak bych ho označila za nesmyslně unáhleným a evokovalo by to ve mě jako možnou bezradnost autorky, která udělala ráznou tečku tam, kde úplně neměla. Vzhledem k jinak celé knize tomu ale nechci věřit. Vážně by to pár stran ještě sneslo, aniž by se něco "zásadního" neprozradilo a čtenář by byl spokojenější. Byla to chvilka, kdy jsem frustrovaně nevěděla, co si o tom myslet.
Každopádně, je to "První díl fantasy ságy od debutující české autorky.", jak se píše výše v popisku, což je úžasné. Autorka ušla obrovský kus cesty a odvedla naprosto skvělou práci, opravdu. Vždyť výsledkem je tahle kniha! Jsem opravdu nadšená. Jsem opravdu ráda, že ji můžu mít v knihovně. A jsem totálně natěšená a nedočkavá na pokračování - chci se k té hlavní dvojici vrátit, zjistit, co se bude dít dál! Už teď se modlím, aby druhý díl vyšel co nejdříve.
Za mě to bylo skvělé, mrzí mě teda to hodnocení, co kniha zatím má, dle mého si to prostě nezaslouží, ale ty, co zaujala anotace - nehleďte na čísla - musíte si to přečíst a teprve pak usoudit dle sebe.
Autorka mě mile překvapila, fandím jí - jen tak dál, těším se na další její, doufejme že brzkou, knihu a tohle jednoznačně doporučuju a házím k tomu pět krásně rozkvetlých lilií. :)

04.06.2020


Americká královnaAmerická královnaSierra Simone

(+ SPOILER) To byla teda síla! A ne, nemyslím to v tom dobrém slova smyslu. Ach jo. Cítím se hrozně, okradeně, zklamaně, znechuceně. Alespoň anotace ve mě evokovala dokonale něco jiného. Romantiku, trojúhelník a takový ty věci, který mám ráda. Jenže tohle bylo naprosto a nepředstavitelně něco jiného. V mnoha ohledech souhlasím s komentářem Kubikuli.
Hlavní hrdinka Greer mi ze začátku přišla naprosto v pohodě, taková ta nevinná lehce naivní holčička, kterou čeká záviděníhodný romantický osud. Jenže potom, jak když ji přecvaklo. Ta postava byla tak neskutečně pitomá, dutá a labilní. Hrozně mě štvala a vytáčela. Nedokázala se držet své vlastní myšlenky. V jedné větě si byla schopná protiřečit. Nebudilo to ve mě důvěru, byla mi proti srsti a naprosto jsem jí nepobírala. Má svůj život, cíle, kariéru, plány a stačí lusknout prsty a nic kromě sexu s úchylem a ponižování se před ním jí nezajímá. Totální error v mozkovně. Ta holka s blbým jménem mě nabádala na myšlenky, aby se ze mě stal barbar a knižní neznaboh, a to kdybych jí mohla ublížit, tak klidně tu knihu spálím anebo rozcupuju na kousíčky stránku po stránce. Vážně, ta holka byla hrozná. Nesnesitelně tupá a neskonale mě rozčilovalo, jak se nechala tak jednoduše ponižovat, i vzhledem k tomu, že byla téměř nepolíbená, i když sama sobě přizná, že to pro ni ukrutné ponížení je - tak ty vado!
Druhá postava, pan prezident, dominantní úchylák anebo jen Ash - jakkoliv budete chtít. Pro mě měl hodně jmen a rozhodně jsem mu nepřišla na chuť. Nedokázala jsem si k němu vybudovat vztah, žádný emoce a city, maximálně odpor, nechutenství a nepochopitelnost. Nejsem sakra žádnej puritán, ale tohle bylo zatraceně přes čáru. Totálně. Mimo. Jeho příšerná a přehnaná dominance je pro mě nestravitelná věc. Ať už si to hraje na prezidenta Spojených států nebo ne, neměl by mít naprosto vše jako samozřejmost. Není bůh, sakra a měl by si to přestat myslet. Některý jeho činy mi přišly neskutečný, nepromyšlený a unáhlený. Kdyby ho teď někdo sejmul, určitě bych netruchlila ani omylem. Prostě ne! a nikdy! chlap.
Další a poslední postava do zvráceného trojúhelníku, protože nazvat ho milostným, tak ten přívlastek urazím, je Embry. Snad jediná postava, i když na sobě má taky hromadu hnoje, které se mi dvakrát nelíbí, tak alespoň mohu říct, že jsem si ho trošku oblíbila. Nejspíš jsem k němu cítila hromadu lítosti, protože byl po většinu času jako páté kolo u vozu, jen podrž-taška, kterého využívali. A stejnak tomu tak i bude do budoucna, to se vsadím. Bude to taková smutná postavička do rozjeté partie, do kterého ho milostivě pozvou. Blbeček Ash ho nechá jen sesbírat drobky a ten trouba Embry je s největší vděčností sezobe přímo ze špinavý podlahy s dalším všemožným bordelem.
Ten příběh je dějově naprosto jednoduchá věc, kterou by vymyslelo i dítě - protože se tam absolutně nic neděje a ruku na srdce, tady prostě nic hlubšího nehledejte - pár vět o strastech z války a politice to nezachrání. Tady v téhle knize jde především jen - každý s každým, bez ohledu na pohlaví nebo vztahové či rodinné vazby a především o sex. Bizarní, zvrácený, nechutný, šílený - totálně přitažený za vlasy, div, že se nejedná už jen o skalp. Koho to zajímá, zda v páru nebo v trojce? Zkousla bych jinou variantu vztahu - jo, prostě zlatá klasika, a to dva kluci pomrkávají po jedný holce a vážně ve slušnější verzi, ale to, že se milují všichni dohromady a navzájem, kluci, holky, a nemůžou bez sebe být - to je moc. Tohle prostě nedám. Nejde to.
Jako chápu, že se autorka chtěla lišit a být originální, což si cením a vlastně jí i tleskám, protože v dnešní době napsat něco, co tu ještě nebylo je zatraceně těžké, ale tohle? Psané porno. Hrozně mě to vůči té knižní formě mrzí. Napsat to lechtivě? Jo. Napsat to tak, aby se možná tváře červenaly? Jo. Ale napsat to tak, že se obrací žaludek? Ne, díky. K čemu je přepsání toho nejdivnějšího a zvrácenýho porna bez příběhu a nějaký špetky romantiky? Odpovídat snad nemusím.
Jdu těžce proti proudu, protože dle ohlasů se to každému líbí, neberu jim to, akceptuju každého názor i styl, ale na mě tohle teda není. Jsem zklamaná a znechucená, jak jsem psala na začátku a hrozně mě to mrzí. Je to vážně škoda, protože to místy mělo vážně obrovský potenciál, ale ten odumřel v počtu vzrušení a orgasmů. Dost váhám nad pokračováním, možná jen ze zvědavosti a časem, až se vzpamatuju, protože, co si budeme povídat, autorka to nahrála přesně tak, aby mohla mít půdu pro další díl.
S hodnocením jsem dost váhala, přeci jenom, tahle kniha mě potrápila, a to nejen obsahově, ale i časově, i když se to celkem dobře četlo, ale mě se k tomu prostě nechtělo vracet, což se mi prostě běžně nestává. Dvě hvězdy maximálně, protože nedokážu být zlá a dát ještě míň. A co se týče doporučení? Tohle by měl každý zvážit, dle svého mentálního zdraví, zda takové čtení dá. Za mě tenhle bizár prostě ne. :(

06.07.2020


Sexy profesorSexy profesorVi Keeland

Nad touhle knihou, než jsem jí vzala do ruky, jsem nijak výrazně neváhala. Šlo to rychle. Vi mám již několikrát vyzkoušenou a ještě nikdy mě nezklamala a nestalo se tomu ani teď. Naopak. Četlo se to naprosto samo, hrozně rychle. A neskutečně mi v ten okamžik bodla. Byla hrozně milá s trochou toho erotična a především vtipná. Hrozně mě bavila.
Hlavní hrdinka Rachel byla skvělá, neměla jsem vůči ní ani popel. Bavila mě, jaké měla štěstí na pozdní příchody anebo jiné nehody. Nebyla věčný smolař, že by se to s ní táhlo na každém kroku a nestalo se to ničím otravným. Byla pracovitá a svědomitá, přičemž všechno stíhala a byla v pohodě. Její vyjadřování bylo hodně úsměvné (společně s její kamarádkou Avou ještě lepší). A první setkání s Cainem? Hodně dobré!
Druhý hlavní hrdina Caine se mi hrozně líbil a nešlo si ho neoblíbit. Bavil mě, jak se choval ve společnosti celkově - zdvořile, a k Rachel - sebevědomě. Jak se svým způsobem dohadovali, laškovali, flirtovali nebo kočkovali. A nic z toho nebylo opět nic přehnaného, tomu chlapovi to dokonale sedělo. Bylo hezké vědomí, že se tak mladý muž dokáže chovat slušně a gentlemansky. V soukromější rovině už dokázal vyprodukovat trocha té sprostosti, přesto to bylo vše dobré a akorát. Holt nedá se úplně odolat profesorovi Pevný půlky. :D
Ti dva dohromady mě vážně - ano, opakuji se, ale to jinak nejde - bavili! Neskutečně. Tenhle pár byl skvělý, seděl mi, jejich vývoj vztahu byl neuspěchaný, nepřehnaný. Co se týče jejich minulosti, protože vždycky se objeví nějaký ten kousek, který s tím zamává. Ačkoliv jsem nad tím nijak nepřemýšlela, nejspíš by mě to nenapadlo. Ale bylo to zajímavé a možná vážně milé propojení. Ani jeden to neměl lehké, natož pěkné. Oba museli podniknout velké věci, především ty v sobě. Oba toho ušli dost, ale přeci jenom Rachel v tomhle případě došla o dost dál. Nešlo jim nic jiného než fandit a držet palce. :)
Z vedlejších postav se mi líbila Ava, Charlie a i Davis, kterého, musím prostě přiznat, mi bylo vážně líto. Taková postava, která to trochu - kapku - odnesla. Asi by si zasloužil taky něco dobrého, protože to nebyl absolutně špatný člověk a já ho měla celkem ráda.
Jako celek a pro shrnutí - tohle byla naprosto skvělá kniha, kde mi stránky mizely před očima. Byla milá, romantická, především vtipná, akorát erotická. Až pohádka. Bavila mě a líbila se mi, evidentně jsem na něco takového měla náladu či štěstí, protože, jak jsem psala již na začátku - ohromně mi sedla. Ústřední dvojice báječná, hodili se k sobě a já si je hrozně oblíbila.
Epilog byl fajn, i když končil klišé prvkem, ale odpouštím tomu - to bylo jasné, prostě se to stát muselo. :D Samozřejmě neváhám doporučit a hodnotím plným počtem a těším se na další Viinu knihu. :)

16.12.2020


VýzvaVýzvaElle Kennedy

Po dlouhé době jsem se zase vrátila na Briar mezi příjemné lidi, školu a hokejové prostředí a musím říct, že to bylo super, snad mi to i chybělo. Na knihu jsem se těšila, "poslední" kousek do skládačky. Jak jsme od Elle zvyklí, četlo se to hrozně dobře, zcela samo. Mělo to švih, příjemné tempo, střídání hlavním postav, bylo to vtipné, originální, romantické, oddechové a samozřejmě s kapkou vážného tématu. Fakt ideální kombinace.
Hlavní hrdinka Taylor mi sedla hned, a to ve všech směrech. Neměla jsem proti ní ani popel. Neuvěřitelně jsem se do ní dokázala vcítit, rozuměla jí a chápala, byla mi až neuvěřitelně blízká. Místy jsem jí musela až obdivovat. Měla jsem jí ráda a líbila se mi. V podstatě to nebyla ona, kdo měl něco z minulosti, do konce mi přišlo, že vše bude v pohodě, ale byla jsem na velkém omylu. Nemusí to být zákonitě průser z minulosti, čímž Tay byla živým důkazem. Byla to pěkná prasárna a vůči ní mě to dost mrzelo. Zvládlo se to ale chytře, protože zamést to pod koberec a snažit se na to zapomenout, aniž by se cokoliv udělalo nemělo cenu, zvlášť do budoucna, kdy to prostě může kdykoliv přijít a pěkně to zavařit.
Hlavní hrdina Conor, pro pánajána, to byl zlatíčko. Ten chlap mi ukradnul srdce, hrozně jsem si ho zamilovala. Stejně jako u jeho protějšku, neměla jsem vůči němu absolutně nic. Dokázal mě jen mile překvapovat a získávat si mě víc a víc. Každý má nějakou pózu a dejme tomu "masku", pod kterou se prezentuje, ale on to nijak nepřeháněl, nebyl to nikdy obrat o 180°. Byl v tom přirozený. Byl hodný a měl srdce na správném místě. Jen asi ne každý si to zasloužil vidět. Hrozně se mi líbilo, jak se "postavil" k Taylor, ať už díky té výzvě, která je přivedla k přátelství a k něčemu pak víc anebo k tomu, jak ji viděl. On jí opravdu viděl - bez posměšků, nedostatků, chybějící dokonalosti. Každý jsme nějaký, ať už s břišáky anebo s faldy a měli bychom se akceptovat a brát takoví jací jsme. Kdyby tohle fungovalo i v normálním životě, tak by to bylo úžasné, že? Conor to viděl a chápal, dokázal se projevit jako správný člověk, co mu na dokonalosti nezáleží. Nebyl povrchní. Dokázal Tay vytáhnout z toho dna bez sebevědomí a ukázat/dokázat jí, že je krásná, což se mi hrozně líbilo. Conor byl v tomhle příběhu ten, co měl tu minulost, před kterou utíkal. Chápu ho, že to udělal, že mlčel, že se za to styděl a cením si toho, že s pomocí přišel na to, jak se zachoval špatně a šel do toho to vyřešit dospěle.
Líbilo se mi, jak se ti dva doplňovali. Navzájem si pomáhali, slovy, činy. Že ti dva k sobě patřili, co v sobě viděli. Spolu jim to šlo moc dobře, od začátku do konce. Byli svým způsobem v jistých směrech svým opakem - dokonalý a nedokonalá, zkušený a nezkušená a přesto jim to šlo tak skvěle. Líbili se mi i jejich rodiče - Max hodně překvapil a bylo to až dojemné, postavení v příběhu i vztahy, jednotlivé kroky i trenér Jensen. To samé mohu říct i o jejich přátelích - milí lidé a především s rozumem v hlavě, čehož si cením. Hned to ten příběh dělá lepším, nadějným.
Kdybych to měla zakončit, tak musím jednoznačně říct, že to bylo skvělé. Hrozně mě to bavilo, celkem jsem se nasmála anebo se usmívala jak dement. Líbil se mi příběh, postavy, myšlenky i to, že to prostě nebylo dokonalé. Bylo to příjemné, zahřálo mě to a svým způsobem dodalo naději v soulad a krásno v lidech, kteří by celkový vzhled druhých nemuseli soudit, že i ti "nedokonalí" měli možnost být šťastní, akceptovaní s jistým respektem a milovaní. Četlo se to rychle, příběh mě pojmul, byla to jen radost. Tohle Elle umí, o tom žádná. Rozhodně to musím doporučit, a nejen, že je to další díl v sérii, a taky musím hodnotit nejvyšším počtem hvězd, bez výjimky. Těším se na další obdobné počiny autorky, protože tohle bylo parádní. :)

14.06.2021


Dopisy ztracenýmDopisy ztracenýmBrigid Kemmerer

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá, protože byla žánrové úplně jiná, než autorčina druhá kniha, která byla naprosto úžasná, a tak jsem se do toho pustila. Četlo se to neuvěřitelně dobře a rychle. Vyhovoval mi styl, dva vypravěči i způsob vyobrazení příběhu. Ten příběh samotný byl už od samého začátku protkán velkým zoufalstvím, bolestí i morbiditou. Začínal silně a nekončil jinak.
Hlavní hrdinka Juliet byla vlastně sympatická postavička. Nemůžu však říct, že jsem chápala její ztrátu a žal, natož její způsobené chování. A to z prostého důvodu. Takovýhle druh ztráty jsem osobně - díky bohu - nepocítila. Sledovala jsem její boj a bylo mi jí líto, soucítila jsem s ní, ale úplně pochopit jsem jí nedokázala. To nikdo, kdo nic podobného nezažil.
Druhý hlavní hrdina Declan byl chlapec, který na tom nebyl jinak než Juliet. Ztráta, bolest, vina, zoufalství i pocit, že je na všechno sám, že ho nikdo nemiluje. Vyčleněný. Zavržený a společností odepsán. Toho kluka jsem si zamilovala. Byl tvrdý jak kámen, ale i kámen dokáže puknout - otevřít se. Líbil se mi ve všech směrech bez výjimky. Chování, myšlenky, činy, slova.
Ten nápad s dopisy, respektive s dopisováním s cizím člověkem, různými formami, byl hodně dobrý, i když už jsem se s tímto setkala. Líbilo se mi to. Líbilo se mi, jak se lidé v anonymitě dokážou projevit, ukázat - oproti realitě. Je to druh bezpečí. Úleva svému svědomí. A tito dva hlavní hrdinové toho byli důkazem.
V té knize je neskutečně moc bolesti a i nespravedlnosti. Nelíbilo se mi, jak s Declanem zacházela jeho "rodina". Proč si to musela uvědomit, až tak pozdě? Nelíbilo se mi, jak Juliet vzhlížela k ženě, která vlastně nebyla tím, na co si hrála. Ztráta energie. Byla falešná, což mě vůči její dceři a jejímu manželovi pěkně štve. Čekala bych mnohé rozuzlení, ale tohle by mě snad nikdy nenapadlo.
Však jsem moc ráda, že to skončilo nakonec dobře. Mnohé se zjistilo, mnohé se vysvětlilo, mnoho slov bylo vypustěno mezi lidmi, kteří je museli ze sebe dostat ven a ti druzí je museli slyšet. Byť to nezačíná všechno pěkně a harmonicky, tak je to zakončeno láskou. Láskou mnoha druhů, od mnoha lidí s různými úlohami. A i mezi hlavními hrdiny, byť ta romantická linka je tak nevýrazná, až zanedbatelná. A možná to je dobře. Násilně do takového velkého příběhu to cpát by bylo jen na škodu a vůbec by se to tam nehodilo.
Pro shrnutí, jsem s příběhem spokojená, jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst a znovu se přesvědčit, že autorka umí skvěle psát, nezáležíc na žánru. Kniha se mi líbila, byť nebyla krásná. Nebyla krásná, protože se v ní píše o ošklivých a smutných věcech. Byla hezká úplně jiným způsobem. Nedá se vyslovit a vysvětlit. Je to všechno na takovém... vnitřním pocitu. Ti, co četli jistě chápou a ti, co se na tuto knihu chystají, tak po dočtení pochopí. Tento příběh má moc, že ve svém čtenáři přetrvá ještě dlouho po poslední větě. Hodnotím plným počtem, těším se na další výtvory a samozřejmě neváhám doporučit. :)

06.09.2019


Malum – část prvníMalum – část prvníAmo Jones

Prokrista. Knihu jsem dočetla ráno a to jsem neměla dělat, protože jsem na to musela neustále myslet po celý den. Neuvěřitelný.
Samozřejmě jsem se hrozně těšila a byla už od posledka napnutá jako kšanda. Hodně dobře a rychle se to četlo, až mi to bylo líto. Vtáhlo mě to do děje a nechtěla jsem ho vůbec opouštět, byť jsem - jak je použito v knize "byla zmatená jak lesní včela ve městě". :D
Autorka má dar anebo vadu, co se týče mysli, protože vymyslet něco tak šíleného je svým způsobem umění. Abych se přiznala, už od první knihy v tom mám trochu bordel, jelikož je to napsané tak nejasně, oklikou a vždycky s tím, že mám milion otázek, ale žadnou další větou mi není odpovězeno. První tři knihy byly o Madison a stejnak - ten její příběh za mě nebyl dokončen/vysvětlen. Nyní příběh pokračuje jinými postavami a ani touto knihou nic nebylo objasněno. Spíše naopak. Tolik tam toho přibylo.
Hlavní hrdinka Tillie, kterou jsem dřív tolik nevnímala jsem měla tu čest poznat. Ale jo, nebyla špatná, chvílemi sympatická a uměla jsem ji mít i ráda. Jenže jako matka se mi absolutně nezamlouvala. Ano, chápu, byla mladá a měla na to lidi, proto si vyhazovala z kopýtka, byla zmlsaná tím bohatým a hýřivým životem, ale pokud už mám dítě, které tak hrozně miluji a je to jediné světlo v tom temném pekle, tak mám vůči němu zodpovědnost. No, ne?! A to Tillie neměla. Chovala se jako kdyby se matkou nikdy nestala. Když toto pominu, tak zcela chápu, jak to měla s Nateem. Chápala jsem, jak hrozně ho milovala a zároveň nenáviděla. Jak mu hrála na nervy, jak ho chtěla vydráždit.
Nate. Postava sama pro sebe. Toho kluka jsem si zamilovala hned, jak se v příběhu objevil, už v první knize. Byl zvláštní. Provokace k pomilování. První čeho jsem si všimla na základě porovnání s hlavním hrdinou minulých knih Bishopem jsem zjistila, že Nate je jen slabým odvarem. Nebylo to špatně, ale možná jsem čekala, že každý z králů je pořádným, nebezpečným a zvráceným parchantem - přesně jako Bishop ve vztahu s Madi. Nate tím vším byl, ale mnohem méně. Líbil se mi vztah, který měl ke své dceři a dokonce i to, co bylo mezi ním a Tillie. Láska. Nenávist. Touha a žárlivost. Majetnictví. Bolest. Chápu Natea, že chtěl provokovat, když si držel po boku Tate, ale být v Tillieině kůži, tak z ní vyletím. Každopádně, ten vztah byl taky dost zvláštní - Tate byla zvláštní. Celkem se mi líbilo, jak vždycky se Nate dokázal objevit/zjevit tam, kde by to v tu chvíli nikdo nečekal. Např. poslední scéna. Uměl být tajemný, výbušný a nelítostný.
Co se ještě týká dalších postav, tak Madison, jak jsem jí měla ráda, tak nyní jsem nad ní jen kroutila hlavou. Totální blbka. Hrozně mě štvalo, že jsme se dozvěděli, že mezi ní a Bishopem se něco děje. To něco jsme se mohli tolikrát dozvědět, protože si holky chtěly promluvit, ale nikdy k tomu nedošlo. Do pekla, to mě chce autorka zabít?! Chci to vědět! Když už byl zmíněn i Bishop, tak tentokrát byl jen nečinná výplň řádku. K ničemu. Další postava, která mě zaujala už i minule a tentokrát mě zajímá mnohem víc - ráda bych si o něm přečetla klidně jeho vlastní příběh, tak to je Brantley. Ten kluk má v sobě něco, co mě snad dokonce vábí.
Celkově ten příběh je hrozně přitažený za vlasy, ale hrozně ho žeru. Je to svět, kterému nerozumím, protože je hrozně zamotaný, sahá hrozně daleko a hluboko a hlavně mi to ani nikdo objasnit nehodlá. Obávám se, že ani autorka poslední knihou to neudělá. Chování či vztahy mezi postavami jsou hrozně bizardní. Kluci si půjčují holky, mezi některými to šíleně jiskří a s nimi se nebojí násilí, tvrdého sexu, drog, alkoholu, bitek a vražd. Děj se nijak výrazně neposunul, respektive bylo to hodně založené na vztahy a vazby a pak jen zmíňka o tuně tajemství. Zjistili jsme, že Tillie je něco, co nevíme co může/umí/dokáže. Týká se to ostrovu Perdita, což mi už v minulé knize přišlo už jako "fantas blbost" - jsem prostě zvědavá, co se z toho vyklube. A dále, co mě šokovalo byla událost s dítětem, ale snad ještě víc zpráva o Daemonovi - prostě co, jak?
To znamená, že akutně potřebuju pokračování. Životně důležitě, jinak mě maj na svědomí - Amo a ti její slavní králové. Hrozně se mi to líbilo a až na tu stovku otazníků jsem převelice spokojená. Nejspíš jsem sama zvrácená. :D Chybí sice smysl, pointa, cosi toho celého jejich světa a pod-světů, ale rozhodně mohu doporučit a už vyhlížím pokračování. Amo je šílenec, kterého musíte svým způsobem zbožňovat. :)

15.10.2019


Jedna noc s nímJedna noc s nímElle Kennedy

Kniha je oproti jiným autorčiným knihám o dost tenčí, tím pádem se může zdát, že je kniha slabší kvalitou, jelikož není tak rozepsaná. Jenže mělo by se brát v potaz, že někdy není dobré srovnávat všechny výtvory jednoho člověka, protože každý se stále vyvíjí a zkouší nové věci - jakýmkoliv směrem a pak se může stát, že je čtenář zaujatý. Proto já srovnávat nehodlám a řeším pouze to, co jsem právě dočetla. Kniha se mi dobře a rychle četla. Byla napsaná stylem, který mi seděl, bylo to vtipné a milé a netáhlo se to - na to nebyla kapacita stránek. :D Naopak to pěkně plynulo. Pohled od obou aktérů vítám.
Hlavní hrdinka Maggie nebyla špatná, měla jsem jí ráda, i když žila... respektive vlastně nijak nežila. Ona přežívala. Chápu, proč tomu tak bylo, ale bylo mi ji na jednu stranu líto. Každý by měl mít chvíli času v tom shonu a starostech na chvíle zábavy, klidu a pohody nebo na vztahy.
Druhý hlavní hrdina Ben, to byl chlápek, který byl sice pěkně drzý takovým tím rošťáckým způsobem, ale měl zlaté srdce. Štvalo mě spolu s ním, jaké peklo měl od novinářských supů. Jeho pozici v showbyznysu - herec/zpěvák - mělo už několik hlavních hrdinů, se kterými jsem se viděla jinde a ačkoliv jsem to už znala, nebylo to nic, co by mi vyloženě vadilo a iritovalo mě to.
A ti dva dohromady mě vážně bavili. I přes to, že to byla otázka několika dní.
Byla to opravdu oddechová jednohubka, která mi zpříjemnila a vyplnila několik hodin času. Líbilo se mi to a nemám výtku. Takže rozhodně doporučím a hodnotím plným počtem. Byl to příjemný příběh včetně vizuálu na obálce. :)

27.10.2020


Královna ničehoKrálovna ničehoHolly Black

Nebyla jsem jediná, kdo na tenhle závěr čekal dlouho. A konečně jsme se ho dočkali, protože konec druhé knihy byl šílený. S velkou chutí a zvědavostí jsem začala číst a vracela jsem se zase do toho stylu/formy, čtivosti a především toho světa. Bavilo mě to, líbilo se, nenudila jsem se, ale... něco to postrádalo. Něco velkého, důležitého, něco, co by tu knihu vystřelilo až do nebe. Tenhle pocit jsem získala celkem brzo a vydržel až do konce. Bohužel. A to byla obrovská škoda, protože to pak evokovalo to, co vyjadřují druzí, jako "odfláknutí". A něco na tom bude.
Hlavní hrdinka Jude, pamatuju si, že mi pila krev a byla přímo děsně příšerná, ale tady to bylo jiné. Nevadila mi, neměla jsem s ní problém. S jejími činy, kroky jsem převážně souhlasila. Přišlo mi to kapku zvláštní, ale byla jsem za to ráda a svým způsobem se mi i velmi ulevilo, že se nad ní nemusím rozčilovat. Samozřejmě projevila velkou sílu a statečnost, přesvědčení na to, že byla jen člověk, a čtenář jí musel i fandit. Jenže jsem taky čekala víc toho jejich divného vztahu s Cardanem, odpovědi na otázky, nějaké dění, když byli v jedné místnosti, cokoliv a zase - úplně to nepřišlo. Ne tak, jak by si člověk asi představoval.
Cardan, druhý hlavní hrdina, Krutý princ a pak Podlý král, mužská víla, kterou jsme si zamilovali, ačkoliv dokázal být tak neskutečně zlý. Čekala jsem na jeho velkolepé účinkování v knize, po dlouhé době setkání a byla jen hrstka scén, kdy jsem měla tu čest. Myslím, že ani tady nebudu sama, co se cítila zklamaná a okradená. Cardan i my, jsme si zasloužili tedy víc. Navíc hned v první scéně je zmíňka o dopisech, které skutečně existují a o které je český čtenář v knize okraden. Nejen, že si je nemůžeme přečíst přímo, ale ani tam není trochu rozveden bližší obsah, který by řekl víc - v tom romantickém smyslu. Jejich romantická linka v průběhu příběhu je vážně slabá. Čekala jsem teda, zvlášť ve finále - víc - a mrzí mě to ve výsledku.
Příběh jako takový je naopak zase natřískaný akcí, o tom žádná. Mohu říct, že jsem byla i překvapena, kam až to zašlo, co všechno se tam vymyslelo a stalo. Pořád se něco děje - i když jsou i věci nesmyslné a zbytečné, pořád se plánuje, něco podniká. Jenže i tady vzniká malá nespokojenost. Schyluje se k bitvě, ale ve výsledku je to zase zvráceno jakými si dohodami, které jsou protkány podvody ze všech stran. Nakonec k bitvě přeci jen dojde a to ještě vlastně náhodou, ale trvá asi dvě minuty a nic dál. Nevím, co si o tom myslet, jako by se do toho autorce nechtělo, ale tak aby se neřeklo, tak přidáme pár mrtvol? Dobře, ale sakra proč to není v duchu té kruté série? Žádné drsné popisy, žádná krutost, potoky krve, plno bolesti a křiku, strachu... Já vám nevím - tohle bylo prostě divné. Nijaké. Krok, kterému úplně nerozumím, po tom všem.
Upřímně, čekala jsem víc, větší a ohromnější zakončení, nejen to kolem toho světa, ale hlavně linku Jude a Cardana. Ale samozřejmě není to jen špatné v jistých místech, je to naopak i dobré, protože mě to i tak bavilo a knihu jsem prostě jen stěží odkládala. Četlo se to poměrně rychle a dobře. Líbilo se mi to a na jednu stranu mi je líto, že je konec. Však takhle série se povedla a určitě ji musím doporučit, jen to hodnocení plné prostě zase není - všechny díly za 4*. :)

23.07.2020


Vévoda a jáVévoda a jáJulia Quinn

Tuhle knihu/sérii jsem měla v merku roky a vzpomněla jsem si na ní zase až po tom, co se objevil na scéně seriál, který jsem neviděla - takže jsem neměla zkreslené dojmy, za což jsem moc ráda, a tak jsem se rozhodla ke knize konečně dostat. Po dlouhé době jsem narazila na historický románek, taková ta klasická, sladká červená knihovna, která se zabývá hlavními hrdiny a jejich city především. Musím říct, že po tom standardu, který věčně čtu mi to vážně bodlo. Četlo se to velmi dobře a rychle, mělo to příjemné tempo i "jazyk". Myslím, že se moje první setkání s autorkou velmi vydařilo.
Hlavní hrdinka Daphne Bridgertonová byla naivní a nevinná slečna, což na tu dobu bylo v naprosto běžné a normální, každopádně naše hrdinka měla ještě "něco" navíc. Měla to v hlavě v pořádku, nebyla to taková ta klasická holčičí blbka, dohlédla dál a hlouběji a taky hodně dělalo to, že vyrůstala v tak velké rodině, a to především s několika staršími bratry. Líbila se mi, neměla jsem s ní vůbec problém, naopak jsem jí fandila a v jistých věcech i obdivovala. Co dalšího bylo fajn, tak její rodina - ten fakt, že je tak veliká a hlavně, jak se k ní chovali její bratři - ty jsem si mimochodem hodně oblíbila, proto se těším, až se s nimi setkám v jejich vyprávění.
Druhý hlavní hrdina Simon Basset mi taky padl do oka hned. Musela jsem ho litovat vůči jeho dětství, co se mu stalo, co si sebou nesl tolik let. Mrzelo mě to. Tohle by se dít nemělo, bez ohledu na dobu. Bylo to kruté a nefér. Jinak Simona jsem si oblíbila a jen jsem sledovala jeho počínání. Byl to takový přesný opak Daff, a proto se ne nadarmo říká, že se protiklady přitahují. Ono na tom snad něco bude. :D Ti dva dohromady tvořili vážně zajímavou dvojici. Byla to taková hra-nehra a mě to dost bavilo. Několikrát oba velmi překvapili - mile i nemile, šokovali.
Jejich příběh byl více než zajímavý, nijak jednoduchý, ať už obecně anebo na tu dobu samotnou. Člověk jim to moc nezáviděl, ale za to hltal každý krok, co udělali, držel jim palce a přál si, jen ať to dopadne dobře. I když to bylo nad slunce jasné, tak do posledních chvíle to tak nevypadalo. Rozhodně jsem byla dost napnutá. Autorka to dobře vymyslela, napsala a mě se to líbilo. Dokáže to hnout emocemi a chytnout za srdce, bavilo mě to. Připravilo mi to "těšing" na další pokračování. Já si tohle užila. Nemám výhrady. Beru to jako takovou téměř oddechovou historickou romanci, která každou romantickou duši potěší a dostane toho mnoho dalšího.
Rozhodně mohu doporučit, dobře našlápnutý začátek série. Hrozně mě oslovily další postavy budoucích dílů - potomci rodiny Bridgertonových, takže se těším. A co se týče hodnocení, mohu dát všechny hvězdy, tady nemusím přemýšlet. :)

10.09.2021


1 ...