Pavlína197
komentáře u knih
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Byla jsem zvědavá na tvorbu současné autorky oceněné Nobelovou cenou za literaturu a když mi v knihovně přišly pod ruku Bizarní povídky, pochopitelně jsem po nich sáhla.
Styl psaní mi vyhovuje, povídky se mi dobře četly, žánr nikoliv, polovina povídek je sci-fi a utopie. Někde mi chyběla pointa, jinde se děj pěkně stupňoval. Celkově na mě povídky působily smutně a ponuře, občas mě mrazilo v zádech, vyvolávaly ve mě nepříjemný neklid.
Přemýšlím, co nám celou tou sbírkou chtěla autorka říct. Chtěla nám něco ukázat, na něco upozornit? V některých povídkách popisuje, jak dnešní společnost vypadá a v jiných, kam by se mohl svět ubírat? Nebo je to celé jen hra fantazie?
Levandulový pokoj
Nina George
To bylo krásné!
Hledala jsem něco lehkého na čtení a tato knížka si mě přitáhla díky názvu a pěkné obálce, taky mám ráda levanduli. Nic velkého jsem od knihy nečekala a asi proto mě tak příjemně překvapila. Romantický příběh neobvykle z pohledu muže nepůsobí vůbec lacině, má hloubku a úžasnou atmosféru.
Úplně se vidím v tom křesle u okna s výhledem na řeku a její okolí, s knihou v ruce a kočkou na klíně, hrnek čaje na dosah, nechávám se kolébat vodou a uklidňovat vůní levandule, tymiánu a dobrého jídla, obklopená spoustou knih a pár dobrými lidmi...
A jako bonus dostaneme pár knižních pilulek a několik receptů na dobroty z provensálské kuchyně.
Krásný zážitek.
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
K této knize mě přitáhla obálka, ilustrace na ní i uvnitř knihy jsou opravdu nádherné; přestože jsou tmavé, nepůsobí depresivně ani strašidelně, spíš snově, a pěkně doplňují text.
Pohádkově laděný, pěkně propracovaný příběh mě zaujal, líbilo se mi, jak autorka vložila do knihy své životní zkušenosti a u postav se inspirovala ve svém životě, jen toho na sto procent pohádkového konce jsem se nedočkala - doufala jsem v záchranu tatínka a ostatních poutníků.
Psychoterapeutická okénka mi přišla fajn, i když mi nic nového nepřinesla ( pár seberozvojových knížek už jsem přečetla, ale opakovaní je matka moudrosti. :-) ), neuškodí čas od času se zastavit, zamyslet se nad sebou a svým životem a odpovědět si na otázky ducha hory.
Sice mě knížka úplně nestrhla, ale na těch pěti stech stranách mi Agnes přirostla k srdci a bavilo mě sledovat její cestu.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Myslím, že Petra Soukupová vystihla opravdu dobře podobu dnešních vztahů. Ze svého okolí znám jen dvě opravdu funkční a spokojené rodiny. Ale čím to je? Dobou, lidmi, špatnou komunikací...?
Knížka se mi četla dobře, přímá řeč s uvozovkami mi nechyběla - bylo to jako být postavám v hlavě, poslouchat jejich myšlenky a sledovat, jak si přehrávají proběhnuté rozhovory.
No - bylo mi jich líto, všech.
1984
George Orwell (p)
Knihu jsem si vybrala do výzvy ( letos se hodí asi ke třem tématům) a opravdu to pro mě výzva byla - žánr antiutopie mi nic neříká. Naštěstí se mi knížka četla dobře, až na jednu krátkou pasáž, která pro mne byla nudná a složitá.
Zajímavá, nadčasová četba - i když jde o příběh smyšlený, působí děsivě a mrazivě, protože se zdá, že je v každé době z nějakého důvodu aktuální. Obdivuji, jak to měl Orwell promyšlené, dotažené do detailů.
Knížka mi zůstane v hlavě dlouho, vyvolala ve mně spoustu nepříjemných pocitů. Jsem ráda, že to končí se zavřením knihy, a vážím si svojí byť relativní svobody.
Vodopády
Joyce Carol Oates
Zvláštní knížka. O zvláštních lidech, zvláštně napsaná. Příběh jako takový byl zajímavý, přesto mi čtení dalo trochu zabrat. Čas přeskakuje z minulého do budoucího, odtud hned do přítomného, klidně v rámci jednoho odstavce, stejně tak časové roviny příběhu, a člověk musí dávat opravdu velký pozor, aby se v tom neztratil. Občas jsem měla pocit, jako by knihu psalo několik různých lidí. Prostřední část mi připomínala film Erin Brockovich. Anotace je poněkud zavádějící. Opravdu zvláštní zážitek.
A proto skáču
Naoki Higašida
Knížka mě tak zaujala, že jsem se od ní nemohla odtrhnout stejně jako od dobrého románu. Z Naokiho odpovědí cítím zmatek, smutek, bezmoc, zoufalství z toho, že si nerozumí s okolním světem a často ani sám sobě; taky slyším prosbu o pomoc, trpělivost, pochopení a lásku; občas prosvítá naděje, že s pomocí okolí bude líp. Naoki Higašida na mě působí jako inteligentní člověk, který to má v hlavě pěkně srovnané a jeho myšlenky a vyjadřování znějí opravdu smysluplně ( až mě občas napadlo, jestli jeho odpovědi někdo neupravil). Každopádně jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do světa autistů a pokud má kniha fungovat jako osvěta, nechť se tak stane.
Luštěniny ze Svatojánu
Eva Francová
Líbí se mi, jak je kuchařka udělaná - recepty jsou rozdělené podle ročních období, na jedné straně fotografie, na protější straně recept, postupy jsou srozumitelně vysvětlené. Souhlasím s autorkou, že luštěniny, ač zdravé, málo se jedí. A přitom dobře uvařené a ochucené jsou moc dobré. Několik receptů mě zaujalo a chystám se je vyzkoušet. Prima inspirace.
Posílám to dál
Lucie Bílá
Nejsem velká fanynka Lucie Bílé, i když v určitém svém životním období jsem některé její písně často poslouchala a mám je dodnes ráda. Nečtu bulvár, takže toho o Lucii moc nevím. Na knížce mě zaujal název a navíc se mi hodila do výzvy. :-) Lucie se tu otevřeně a snad i upřímně zpovídá ze svých pocitů, vysvětluje své názory, vypráví zážitky a to všechno je proloženo krásnými fotografiemi. Knížka se pěkně čte, což mě mile překvapilo, i když nevím, jak velký podíl na textu Lucie má - z anotace se dozvíme, že na knize spolupracovala s J. Fištejnem. Ale - celé to na mě působí za prvé jako oslava Lucie Bílé. Nepopírám, že Lucie je obdivuhodná a krásná žena ( minimálně na fotkách, osobně ji neznám), a určitě má důvod a právo být na sebe pyšná. Jenomže text je psaný v ich formě a vyznívá jako sebechvála a ta víte co... Prostě mi to není sympatické. A za druhé mám dojem, že si Lucie potřebovala vyřídit účty s těmi, kteří jí někdy nějak ukřivdili, ublížili, nebo třeba pohrdli její pomocí a dobrotou, ať už je to bulvár, únosce nebo kamarádka. Zkrátka, mám-li to shrnout, tato kniha byla zřejmě napsána pro Luciiny skalní nekritické fanoušky, pro ně bude pokladem.
Terapie sdílením
Ester Geislerová
Pravda - hodně papíru a málo textu, ale zase krásná obálka. Něčemu jsem se zasmála a něco jsem nepochopila, protože to bylo zřejmě vytrženo z kontextu. Pro zajímavost fajn, avšak co se týče zábavy - žádná bomba.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Ach to bylo počteníčko! Baví mě, jak autorka vždycky na začátku rozehraje partii s postavami, nastíní jejich motivy ke zločinu, nechá nás sledovat jejich myšlenkové pochody, ale kdo je opravdu vrah, se dozvíme až na konci. A ty sugestivní popisy beskydských lesů, luk, kopců a chaloupek... A navíc téma ochrany zvěře... To teda bylo něco pro mě. Knížka mohla být klidně dvakrát tak dlouhá, skvěle jsem si ji užila.
Snědla dětem sladkosti
Martina Formanová
Na tuto knížku už jsem si nějakou dobu myslela, ale odpuzovala mě reprodukce obrazu na obálce. Nicméně když na mě vykoukla v knihovně, donesla jsem ji domů a pustila se do čtení. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Knížka je psaná opravdu s nadhledem, bez jedovatého sarkasmu, z velké části lehce humorně laděná, doslova mi zvedala náladu. Při splínu vřele doporučuji.
Velké a malé v životě a ve světě
* antologie
V sešitku najdeme básně, pohádky, povídky a úvahy dětí ve věku šest až patnáct let. Jde o překvapivě pěkné texty, zvlášť od žáků praktických a speciálních škol. Je zajímavé sledovat, jak se s věkem dětí mění náměty jejich prací.
Křesadlo
Petr Mika
Je jasné, že aby se tato klasická Andrsenova pohádka vešla na deset malých stránek, je výrazně zkrácená, respektive zestručněná. Myslím ale, že v této knížce o text až tolik nejde, hlavní jsou tu obrázky. Když knihu napůl otevřete, postaví se domy, stromy, lidé, zvířata... a s některými se dá dokonce hýbat.
U babičky jsme měli stejně dělanou Perníkovou chaloupku, jako malá ještě nečtenářka jsem ji milovala.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Dočetla jsem a jsem plná dojmů. Kdybych byla na koncertu, tleskala bych ve stoje a prosila o přídavek. Takto si jen dovoluji vyjádřit obdiv k práci autorky a knihu doporučit.
Stellino vítězství
Elinor Glyn
Tuto knížečku jsem vytáhla z knihovny po babičce s jasným záměrem splnit poslední úkol do výzvy ( v originále vyšla v roce 1913, já mám překlad z roku 1918). Ke čtení jsem zasedala s lehkými obavami kvůli archaismům a naivitě ženské prvorepublikové literatury. Archaismy mě skoro nerušily a četla jsem s mírným pobaveným úsměvem. Od začátku bylo jasné, o čem příběh bude a jak skončí, takže žádné napětí, co bude dál, žádné dumání, jak to asi dopadne. Prostě jen čtení a vypnutá hlava. Nakonec knížku hodnotím jako super odpočinkovou četbu.
Korálky z klokočí
Naďa Horáková
Tahle knížka mě prostě bavila. Začátek je pomalý, seznamujeme se s postavami a prostředím, a když to začíná vypadat na nudu, přijde první překvapení a pak další a další a děj se pěkně zamotává. Ke konci je ale vše vysvětleno a moje čtenářská zvědavost ukojena. Líbila se mi ženská rodinná pospolitost, prostředí středověké vesnice, i to, jak děj odsýpá a přitom nestresuje. Fajn čtení.
Soukromá tajemství
* antologie
Poslední dobou přicházím povídkám na chuť a i tyto se mi líbily. Není to nijak těžké čtení, přesto poskytují náměty k zamyšlení. A i když se jmenují Soukromá tajemství, řekla bych, že jsou hlavně o vztazích, což je pro mě vždycky zajímavé téma.
Cilčina cesta
Heather Morris
Z této knihy mám podobný dojem jako z Tatéra z Osvětimi. Cilčin osud je zajímavý a její nezdolnost obdivuhodná, ale podání Heather Morris mě za srdce nevzalo.
Revoluce jednoho stébla slámy
Masanobu Fukuoka
,,Jsem přesvědčen o tom, že nejuspokojivějším životem žije ten, kdo se stará o své, dobře jí a spí a ničeho se neobává."
Knížka přesně pro mě. O tom, jak jednoduchý a příjemný by život mohl být, kdyby lidé nebyli tak chamtiví. Zpočátku trochu náročnější nezáživné čtení, ale pak už je to perla za perlou.