Pavlaj komentáře u knih
Nečte se špatně, ale proti sérii Sackettů je to slabý odvar. Trochu moc překomplikovaná zápletka.
Docela pěkné oddechové čtení, navzdory příšerné obálce a kýčovitému názvu. Proč knížka s názvem Ocean Child (což je jméno koně) vychází v češtině jako Ostrov ztracených snů? A ta obálka je fakt děsná.
Oproti filmu je vyprávění mnohem pomalejší a chudší na události. Inman pořád někam jde a Ada pořád čeká. A po další stovce stránek Inman pořád jde a Ada stále ještě čeká. Film je vynikající, ale knížka je vlastně přesnější. Věrohodnější.
Originální a zvláštní příběh. Při čtení je potřeba se trochu přeladit do jiného rytmu a vychutnat si prvky magického realismu, myslím, že kdo by se tu soustředil jen na děj, bude zklamán.
Oddychová tuctovka, když potřebujete odpočinout po něčem náročnějším.
Prvních 200 stran jsem si říkala: asi pěkné, ale místama mě to moc nebaví. Pak jsme se s knížkou sladily na stejnou vlnovou délku, při líčení přírody na Konci světa už jsem zapomínala dýchat a posledních 100 stran jsem probrečela. Nádherné.
Přes docela špatné hodnocení tady na dtb mě ten příběh úplně dostal. Milostný román z pohledu muže není zas tak běžný jev a celé to mělo zajímavou perspektivu a úhel pohledu. A ten konec....Nevěřili jí, a ona to přesto dokázala, změnila se. Jak to mohlo dopadnout, kdyby Cescu podržel ještě jednou naposledy? Už dlouho jsem tak moc nepřemýšlela nad alternativními konci a co by se bývalo mohlo stát, kdyby...
Pokud pravidelně sledujete např. CNN, tak kniha nepřinese až tak moc nového. Příšerný překlad.
Schematické, předvídatelné, čekala jsem o hodně víc. Zajímavý je vhled do pocitů týrané ženy a taky do toho, jak se v Americe žije sociálně slabším vrstvám. Jinak úplně nezajímavá a nenáročná tuctovka. Nejlepší na knížce je rozhodně obálka.
Tak to bylo moc a moc pěkný. Jak se na jeden malý ostrůvek vejde tolik osudů a příběhů? Knížka, kterou si neužijete při čtení v metru. Musíte jí číst v tichu, pomalu a beze spěchu a nejraději byste ji četli se zavřenýma očima.
Z historie mé zamilované Austrálie tam něco bylo, dokonce z toho ani úplně moc nečouhala červená knihovna. Ale ten děj....tragédií a překážek potkalo hlavní hrdinku trochu moc na to, aby bylo i jen vzdáleně uvěřitelné. 70%.
Jsem opatrná na knihy s označením milostný příběh. Ona ho miluje, on jí taky, ale přesto trvá na tom, že se stane knězem? Člověk by řekl: blbá červená knihovna. Ale ne, ta kniha je prostě dobrá. I když to rozhodně je hlavně milostný příběh. S kapkou historie - ani jsem netušila, že v rámci katolické církve ve Vatikánu existovalo podzemní hnutí, které zachraňovalo židy před likvidací.
Všechny tři série ze světa lovců stínů patří k tomu nejlepšímu v žánru Yoli. Teda aspoň podle mě. Která jsem dospělá. Některé Yoli knihy jsou pro dospělého moc pubertální (všichni kluci mají úzký pas a široká ramena, holky krásné vlasy a hebkou kůži), ale tohle se prostě čte dobře, každá kniha má zajímavý příběh a zápletku. I když i tady mají všichni kluci široká ramena a holky ty nejkrásnější vlasy na světě a všechny lásky jsou na celý život :-).
Ona je bohatá princezna, on je špinavý ponižovaný trestanec. Ukáže se, že ona má nekonformní názory a on je ve skutečnosti citlivý, inteligentní, vzdělaný....to není žádný spoiler, protože zápletku a konec odhadnete po prvních třech stránkách. Červená knihovna jak vyšitá. Uznávám ale, že výborně napsaná. Reálie trestanecké kolonie jí činí snesitelnou a jako letní čtení je to vlastně docela fajn, minimálně pro ty, kdo jsou jako já zbláznění do románů z doby osidlování Austrálie. Tak okolo 70%.
Moderní paralela Jany Eyrové je v první polovině originální a zajímavá. Druhá polovina mi přišla horší - důvody, proč hrdinka utekla od svatby, mi připadaly nevěrohodné nebo jsem je nepochopila, její další boj s životem se zbytečně protahuje a konec je naopak uspěchaný. 70%.
Oproti Městu snů se Město slávy nezabývá historií lékařství, což je škoda, o to víc se soustředí na dějepis New Yorku. Popis, jak se v tehdejším NY žilo, je docela barvitý a plastický, opět se hodně věnuje tehdejšímu stavu otroctví. Postavy mi tu přišly míň reálné, bylo jasné, kdo má být klaďas a kdo záporák, a bylo jich hodně, skoro aby si je člověk sepsal na papírek a občas se mrknul, o kom vlastně zrovna čte.
Kombinuje historii New Yorku a historii lékařství, osudy jsou ne vždy s happy-endem, takže uvěřitelné. Skoky v čase byly z hlediska jednotlivých postav a jejich příběhů nepříjemné, ale z hlediska vylíčení historických událostí dávaly smysl.
Jeden z největších čtenářských zážitků za dlouhá léta. Ale těžké říct, že nejlepších. Mně se to četlo hrozně těžce, protože příběh i popis je prostě....české srdcervoucí je divné slovo, anglické "heartbreaking" asi odpovídá nejvíc. Heartbreaking na druhou. Měla jsem z toho boty jako cent a občas jako sto centů.
Právě jsem dočetla a zatím se nemůžu rozhodnout, jestli šlo o historický román nebo červenou knihovnu zabalenou do historických reálií. Spíš to druhé.
Od Larkové není nic tak dobré, jako starší novozélandská sága z doby osidlování ostrova. Tenhle nový román střídá prostředí od Sibiře přes Persii až na Nový Zéland, ale nikde se pořádně nezastaví, všude klouže po povrchu. Příběh je předvídatelný s očekávaným happy endem, nakonec nejzajímavější pro mě byl návrat na Kiward k postavám z původní trilogie. Snaha zapojit do příběhu maorské zvyky a mytologii, ale jsou spíš zmíněné, než že by v ději hrály nějakou roli. Na plné 4 hvězdy to není, něco mezi 3 a 4, a to se zavřenýma očima.