Panpalapax komentáře u knih
Moc se mi to líbilo. Bylo dobře, že to Correia napsal s ženou, když hlavní hrdinkou je žena. Pan Popelnice byl fajn humorným aspektem. Souboj upíří babičky o "svého" vnuka se mi také líbil. Stejně jako závěr, který byl krvavou tečkou, a který jsem takto nečekal.
Přestože povídky nepreferuji, u této sbírky jsem se rozhodně nenudil. Dokonce jsem si jí, k mému vlastnímu překvapení, hodně užil. Šťávu tomu čtení dodali různí autoři, kteří nahlíží na svět Lovců monster z různých úhlů. Četl jsem všechny předchozí knihy ze série. Proto jsem ocenil jak povídky s některými starými známými, tak i "jen" doplňující kousky. První povídky mě nadchly, namlsal jsem se. Pak mé nadšení opadlo, docela nuda. Ke konci knihy se to tak nějak srovnalo.
Protože mám rád rytíře, přečetl jsem si tuto útlou knížku. Potěšili mě dobové výrazy i historické pozadí příběhu. Také myslím realistické středověké bitvy a výzbroj bojovníků. Nesedlo mi však střídání Falkových dobrodružství s politicko vojenskými popisy. Příběh hlavního hrdiny se sice vyvíjí, ale ani zdaleka se neuzavírá. Takže v případě zájmu musí čtenář hledat pokračování (dohledal jsem jen v podobě e-knihy). To sice není neobvyklé, ale prostě se mi zdálo příběhu málo. To ve velké politice k jistému ukončení dojde, nebudu však vyzrazovat. Při čtení vysvětlivek k textu mě zarazil fakt, že bojový oř rytíře je údajně "valach vysoký v kohoutku deset sáhů"!!! Což je v přepočtu úctyhodných 18 metrů. Takže pěkně velká potvora, která by jistě zvládla sám i bez jezdce zmasakrovat sama značnou část nepřátelského vojska ;)
Líbilo se mi to hodně, dobře se mi to četlo, mělo to spád. Nicméně téměř na konci mně to přišlo již trochu plytké. Hlášek k panu Delvinovi a jiným bylo příliš, a zdály se mi trapné. To ale jen trochu snížilo dobrý dojem z knihy.
Nic moc překvapivého v knížce pro mě nebylo. Takovéto jednoduché fantazy klišé. Nějaké nové postavy jsou v boji zabity, staré a důležité postavy přežijí i nepřežitelné situace. Potěšili mě však dawi zharr. O nich byly zmínky v jiných knihách ze světa Warhammer. Jejich popis a jednání mi na ně sedí.
Takový starý, poctivý, inteligentní styl psaní. Pěkně popsané postavy i třeba různé artefakty mimozemšťanů. Nedávno jsem četl povídky Kira Bulyčova, a v něčem byl ten způsob psaní podobný. Možná takové to zamýšlení co ten objev/setkání/vynález přinese lidstvu, jaký bude mít dopad?
No, trochu mě to nudilo. Nic moc překvapivého v ději nebylo. Některé nápady však docela zajímavé. Rád jsem byl za ostrov Albion a za Teclise. Jako zakončení sedmi Kingových knih o "zabíječi" to bylo dostatečně hrdinské, přeci jen tu tentokrát šlo nezpochybnitelnou o záchranu světa.
Inspirující kniha, která může zásadním způsobem proměnit život. Směrem k opravdovému nepodmíněnému vnitřnímu štěstí a soucitné moudrosti.
Stále hledající vražedná Ulrika. Její krvavá jízda je plná zvratů a zklamání očekávání. Ale i pár hvězdiček v její temnotě probleskne. A zhasne...
(SPOILER) No tenhle zabíječ se mi líbil. Děj mi přišel trochu rozmanitější. Noví svérázní trolobijci. Steampunkový trolobijce Makaisson opět na scéně. A hlavně drak, který plně probudí Felixův kouzelný meč...
Kniha se překvapivě strefila do mého aktuálního rozpoložení. Ne tedy, že bych vše zrovna prožíval. Ale podobně jako autor také vzpomínal. Některé vyjádření jsou hlubší zamyšlení, obecná i osobní. Jinde zase až na kost odhalené zdánlivě všední události, které však vždy mají co říci, a jsou nazírány pronikavým vhledem autora.
(SPOILER) Gotrek a Felix pomáhají v boji o Nuln, na který si brousí své řezáky hordy skavenů... Líbil se mi popis jednotlivých skaveních klanů. Rivalita mezi nimi ale již méně. Zdála se mi přehnaná a zbytečně směšná. Jinak dobrá, akcí nabitá knížka.
Pěkné zakončení trilogie grafických knížek pro děti. Opět nějaké hádanky a dobrá společnost starých známých, ale i nových postav.
No, asi jsem prostě čekal více a něčeho méně. Více propracované v různých ohledech, více zmínek o rozmanitých detailech na dobrodružné cestě dvou hrdinů. Méně fantazy klišé a snadno odhadnutelných vývojů situací. Ale dočetl jsem a doplnil si znalost světa Warhammer.
Mně se tahle sbírka líbila. Takové náčrtky budoucích příběhů. Sem tam je zmíněno město, dávný hrdina, některý z bohů, mocný artefakt... To co bylo v dalších knihách ze světa Warhammer buď rozvinuto, změněno nebo třeba i zcela zapomenuto.
Dost let jsem se odhodlával k přečtení téhle bichle. I když na některých stranách je jen pár řádek textu. Pro mě, jakožto částečného znalce to bylo zajímavé a občas i překvapivé čtení. Zadumaný a odměřený Březina zamilovaný v druhé půli svého života do své kolegyně učitelky. To je oč tu běží. Takové dvě výjimečné osobnosti, jakoby pro sebe zrozené a vzájemně se respektující, však svou lásku nenaplní běžným sňatkem. A právě o tom, jak to vlastně všechno asi bylo, vypráví tato kniha.
Pravý Pratchett. Břitká satira v podání mnoha již klasických zeměplošských postav. Velký příběh o dosud nevídané cestě. Jo, vlastě hlavně o hrdinech (i antihrdinech), kteří jsou věrní Kódu. A spousty krásných celostránkových ilustrací, plánků, nákresů i map od Kidbyho.
Dokonale hrozivá vize. I když se pro některé obyvatele může zdát život relativně svobodný, je to klam. A všechen ten klam kvůli moci, která ovládá, překrucuje a ničí.
Bylo to pro mě drsné čtení. O to drsnější, že to bylo realistické. Mnohá fantazy kniha, s obrovskými bitvami proti armádě zla, mě nechávala v klidu. Příběhy z dědiny mě však zasáhly plnou silou. Protože podobné události jsem také prožil. Všechno to patří vlastně k běžnému životu, nejen na dědině. I když tam je to jaksi kumulované na menší prostor. Jak jsem četl ty propletené osudy nahlížené různými postavami, tak to bylo nějak hrozivé. A vedlo ke znepokojivým úvahám. Co si o mě myslí sousedka? Neměl jsem říci něco tetě při poslední rodinné oslavě? A bratranec? Jak to vlastně má s tím barákem...