Panpalapax
komentáře u knih
Neočekávané dýchánky
Jan Dobiáš
Svěží a zábavné fantastické povídky. Autorovy neotřelé nápady mě hezky zbavily. Jo, také pěkná obálka a ilustrace.
Severní den
Ondřej Blaho
(SPOILER) Budu k první knize autora shovívavý, proto dávám 4*. Děj je celkem napínavý a zpočátku více nejasný. Něco se do konce tohoto prvního dílu trilogie vyjasní, něco ne. Postavy mají rozmanité charaktery i zájmy. To je dobré.
Co mi vadilo? Některé slovní obraty: několikrát "vystřelil (odněkud) jako kulka", "v ruce se mu objevil nůž" (odkud?!), "odkudsi vytáhl dřevěný žebřík" (tak malý asi nebyl, aby to bylo odkudsi...), při zapalování bomby bylo popsáno křesání - ale ne už hoření doutnáku... Také mi vadilo užívání délkové míry ve stopách, nejsem na to zvyklý, v hlavě si to sice přepočítám, ale není to komfortní a hlavně mi to přijde zbytečné. Zvláště, když "první" přišli že Starého kontinentu, tak si mohli přivést metrické míry... U jednotky času "úder" si myslím, že to je asi hodina, ale jistý si tedy nejsem... Také mi k závěru vadily například lehké návaznosti na křesťanství (zmiňována bible) a částečně i ukřižování lidí (i když ukřižování používali Římané atd, tak přece jen s křesťany se spojuje nejlehčeji).
Také by mi zvláště zpočátku usnadnilo orientaci v ději, kdyby u názvů kapitol bylo napsáno i místo, kde se odehrává. Na mapě mi chybí měřítko. Také vyznačení přístavního města Rovině kus od pobřeží je divné. Rovněž mi scházela případná setkání nebo alespoň pozorování místní fauny a flóry při putování hrdinů. A ještě mi přišlo třeba divné, že jednoruký muž si asi bez jakýchkoliv problémů na tržišti z váčku vybírá drobné na nákup. No, asi je již zvyklý, stejně bych uvítal to v textu zmínit.
Přeze vše výše napsané opakuji, že na prvnotinu je to dobrý počin. A doufám, že další díl snad bude lepší, vyzrálejší.
Podivuhodný svět Julese Verna
Ondřej Neff
(SPOILER) Jako kluk jsem četl verneovek co nejvíce. Některé jsem měl po otci (krásná knížka od Vilímka v červené vazbě), jiné jsem dostal od rodičů (velké knihy z edice Podivuhodné cesty) a co jsem nesehnal, to jsem si půjčoval v městské knihovně. Tolik vzpomínka.
Kniha se mi moc líbila. Dozvěděl jsem se o Verneově životě i dílech, o kterých jsem ani nevěděl. Hodně mě překvapilo, že například v Itálii koncem 19. století nevěřili v existenci spisovatele J. Verna! A že ho postřelil vlastní synovec!
Přehledy a seznamy na konci knihy mě také potěšily. Sám jsem si psal
jako kluk seznamy, které verneovky jsem četl, a které mi ještě k přečtení zbývají.
Autor je opravdový ctitel díla J. Verna. To je znát. Zároveň však přiznává, že některá díla jsou jaksi průměrná, nebo jen kopie již realizovaných nápadů.
Četl jsem od Ondřeje Neffa i jeho vlastní knihy ve stylu verneovek a byl jsem také spokojen.
Láska, smrt a všechno zlý
Martin Paytok
Moc pěkně dělaná kniha, příbuzenské souvislosti postav, plánky vily, kde se celý děj odehrává. Dobře popsané jednotlivé osoby. Při čtení jsem si říkal, kdy nastane první vražda. No, dočkal jsem se, a nejen jedné - jak už mi napověděla zadní předsádka. Je to spoiler, ale graficky to vypadá zajímavě. Některé postavy podle mě jednaly trochu zvláštně. Ale kdoví, jak bych se já sám v podobných situacích zachoval... Jinak jsem byl s dějem spokojen. V závěru knihy jsem se dočkal velkého překvapení, což mě potěšilo. A to už jsem si říkal, že je v textu přeze všechny korektury chyba, cha cha!
Pád Númenoru
J. R. R. Tolkien
Přestože víceméně fragment z pozůstalosti, a přestože jsem věděl, jak to dopadne, tak jsem si čtení užil. Tolkienův styl psaní, oproti dnešním dílům tohoto druhu je vlastně jemný. Nepoužívá vulgární výrazy, naturalistické popisy bojů a mučení ani barvitě vylíčené sexuální scény. Tato část jeho velkého mýtu ve mně přez výše uvedené vzbuzovala silné sladkobolné pocity. Růst moci Númenoru a nakonec jeho doslovný pád. Lidská pýcha a mocichtivost, ochota naslouchat lžím je vlastně hodně aktuální i dnes... Akorát dostatek s textem plánovaným pro vydání, vlastně parafráze historických zmínek o Atlantidě mě nudila. Kniha má už klasicky krásné a dokonale se hodící ilustrace od Alana Lee. Jen mapu Númenoru bych uvítal na jedné předsádce, takhle jsem musel listovat na stranu, kde byla malá mapka ostrova. Dvě mapy Středozemě na předsádkách jsou myslím úplně zbytečné, z toho jedna dokonce obyčejná nebarevná. To je jen ale malá výtka vydavateli.
Kosti, pasti, slepice
Jeffery Russell
Tohle divoké a zároveň víceméně milé dobrodružství se mi četlo dobře. Vtipný styl typuTerry Pratchett, ale akčnější a méně intelektuální, což nevnímám jako špatně. Také množství překvapení a roztodivných nápadů je osvěžující.
Divoké karty II: Trumfová esa
George R. R. Martin
(SPOILER) I druhý díl Divokých karet mě docela bavil. Jak už to antologií bývá, některé povídky mě bavily více, jiné méně. Celou knihou se táhne jako červená nit hrozba zničující invaze na Zemi. Někteří protagonisté invazi chtějí zabránit, jiní zase - ze zištných důvodů - napomoci. Všelijak se to zamotává a odhalují se další a další souvislosti. Asi nejvíce mě bavil superhrdina Modulár, který se začal vtipně sebeuvědomovat. Asi si i přečtu třetí díl...
Divoké karty I
George R. R. Martin
Mně ta fantastická alternativní historie celkem bavila. Některé příběhy se mi hodně líbily, jiné byly dobré a několik bych hodnotil průměrně. To spojení povídek různých autorů také pomocí známých "es" mi přišlo logické a zapadalo do konceptu.
Bastard
Jaroslav Mostecký
Hodně se mi ten příběh líbil. Drsný vzhledem k době, kdy se odehrává. Také se mi líbilo, že takových těch fantasy klišé tam bylo pramálo. Naopak jsem byl dějovými zvraty občas. Překvapen. Jen logičnost v pár případech se mi zdála trochu narušená. Hlavně když Yanniga svážou, nikde jsem nedohledal (a to jsem si to pak ještě pročítal) že by ho rozvázali. A on pak utíká a šplhá po skále... Ale možná jsem se stejně spletl. Hodnocení jsem dal vyšší i kvůli tomu, že je to poslední kniha J. Mosteckého.
Říše
Graham McNeill
Warhammer fantasy čtu již pár let. Sérii Time od Legends jsem si koupil na doplnění, i když mě zrovna zas tak moc zrod Říše nepřitahoval. Tento druhý díl se mi četl dobře. Bylo v něm však až příliš mnoho žánrových klišé. A také nelogičností a přehnaností, dokonce i na hrdinskou fantasy. Některé momenty se mi líbily, to přiznávám. Ale o dost více je těch, při kterých jsem si v mysli řekl "ach jo, zase ty béčkové scény a komentáře."
Hvězda mého života
Ondřej Neff
Kdysi jsem četl knížku Měsíc mého života. Nedávno pak Hu!, povídky Dědka Čucháka a Ultimus. Před chvilkou jsem dočetl Hvězda mého života. Že to tak trochu na přeskáčku mi nevadilo. V knize Hu! je na konci přehled jak to šlo všechno za sebou. Hvězda mého života mi tedy doplnila ságu o další příhody a důležité události, o kterých se mluvilo v následujících knihách. U čtení jsem se rozhodně nenudil. Ba přímo jsem si užíval toho krásného ilustrovaného vydání od Mystery Press.
Legie plamenů
Anthony Ryan
Jakože jo, celkem dobře napsané. Přesto se nemohu ubránit dojmu takovému umělému a až příliš okatému navazování událostí. Takže dej do sebe pěkně zapadá, ale mám z toho takový rozpačitý dojem. I když jsou některé nápady dobré a potěšily mě. Hodnocení bylo na hraně 3 a 4. Nakonec jsem dal nižší počet *, protože jsem prostezod Ryana čekal víc.
Spojenci českých zemí
Jan Kotouč
Za mě skvělá kniha. Napínavé a vzhledem k současné ruské agresi i příjemné počtení. A navíc, jeden z hlavních kladných hrdinů se jmenuje Melichar. Stejné příjmení měla i moje máma za svobodna.
Fantom
Martin Fajkus
Tato antologie se mi těžko hodnotí. Některé povídky se mi moc nelíbily. To co napsal Correia byl jen takový fragment. Styl povídky Hraničník vůbec není podle mého gusta. Některé povídky byly pro mě tak normál. Více se mi líbil text Jak zacházet se strašidly, Otázka lačnosti a smrti (podle které je i opět povedená obálka knihy) a Vodník. A úplně nejvíce se mi líbila Procházka parkem od Pavlovského a pak (nepřekvapivě) V souladu s přírodou od Kotlety.
Lovec čarodějnic
C. L. Werner
Jakože dobrý příběh, byť pro mě v něm pár nelogičností. Jak čtu převážně fantazy, tak v žánru nejsou bohužel výjimkou, spíše zavedeným klišé. Líbil se mi hlavní hrdina i jeho pomocník. Hlavně pro jejich charakterovou realističnost. Což vyvažuje to, o čem jsem psal předtím. A jelikož také hraji počítačovou hru Vermintide ll ze světa Warhammer, kde se to zplozenci chaosu jen hemží, a kde je možno mít i postavu Witch Huntera, tak se mi to pěkně doplňuje.
Malekithova zhouba
William King
Celkem dobře napsaný závěr trilogie. Ale pro mě fantasy klišé bez momentů překvapení. Četl jsem to jako popis děje a snadno jsem domýšlel, co bude následovat. Tím nemíním, že je to špatná kniha, jen bez výraznější originality.
Caledorův meč
William King
Řemeslně celkem dobře napsaná kniha. Pro mě však bez překvapení. Dalo se očekávat, jak se dej bude odvíjet, takže jsem vlastně četl jen jakýsi popis. Za celou dobu čtení jsem si v duchu neřekl "tak to jsem opravdu nečekal, to je dobrý!". A tenhle moment mi u W. Kinga chyběl snad v každé knížce. A to jsem jich od něj četl již dost.
Rytíř Sedmi království
George R. R. Martin
Tři pěkné, drsné rytířské příběhy. Čest i zrada, stín povstání černého draka. Pro mě najednou příliš mnoho postav, potulných rytířů, lordů i souvislostí mezi nimi. A hlavně propracovaný svět Ledu a ohně.
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Možná je to mou netrpělivostí, ale kniha se mi občas četla pomalu a musel jsem vynaložit úsilí k dalšímu postupu. Mnoho latinských, francouzských, anglických, německých a snad i jiných citátů a promluv, toho bylo důvodem. A také důkladně popisovaný děj, který se jen pozvolna odvíjel vpřed. To v mých očích snížilo hodnocení.
Samotná idea knihy je však skvěle nápaditá a velmi dobře propracovaná... Samý závěr byl takový sladkobolný, v jistém smyslu útěšný a v jiném zase vlastně beznadějný.
Otrávená krev
Nathan Long
Mně se to četlo dobře, stejně jako zatím všechny knížky od Longa že světa Warhammer, které jsem četl. Občas sice takové dost hrdinské, ale naštěstí ne přespříliš. Členové Černých srdcí mi celkem přirostli k srdci. Tedy to jejich zdravé jádro.