pajaroh komentáře u knih

Ze začátku mi kniha silně připomínala McCarthyho Cestu - jak stylem tak námětem, ale naštěstí se příběh vydal svou vlastní "cestou". Neveselé čtení, i když prostoupené téměř šťastnými okamžiky (v kaňonu, u řeky), naděje do budoucna z textu nečiší. Chvilkami autor děj příliš akčně kombinuje a nenechá čtenáře procítit situaci.
Vzhledem k poselství pro nás a sympatickému Jasperovi dávám 4*.

2 21.07.2017

Tuto knihu dlouho odkládala kvůli předpojatosti - film jsem sice neviděla, ale z ukázek jsem si nesprávně vydedukovala, že se jedná o milostný doják alá Hollywood. Chyba. Už u Ptáků bez křídel jsem byla překvapena autorovým vypravěčským talentem a tohle dílo ho jen potvrdilo (či zesílilo). Už dlouho jsem si knihu tak nevychutnala, těšila jsem se na každou chvíli strávenou na ostrově Kefalonie a stejně tak se obávala osudů oblíbených (vlastně všech) postav. Pohledy různých osob na život ve vesnici i vojenské a politické kapitoly (vtipné i smutné zároveň) jsou osvěžující, výborně je popsán kontrast idylického předválečného období a války, přírodní katastrofy i změny dnešní doby a modernizace. K závěru mám výhrady (více nechci prozradit), ale i tak dávám 5*.

18 18.07.2017

Krásné, moudré a smutné, jak už to u těchto indiánských textů o ztrátě ticha, prostoru a úcty bývá. Mrzí mě, že se u nás vydávají pouze fragmenty původních textů a proslovů, kniha by klidně mohla být 4x delší a působila by uceleněji.

3 10.07.2017

Faerské ostrovy - místo izolované a originální asi jako duše obyvatel. Román mi připomněl islandskou literaturu (K. Gudmundsson), nicméně autor se zaměřuje spíše na popisy lidí, jejich činů a duševních pochodů než na okolí. I když typologie hlavních postav byla rozmanitá, nepodařilo se mi do žádné vcítit a pochopit jejich chování a myšlenky (jen jsem si vzpomněla na frázi jednoho farmáře v Norsku, u kterého jsem pracovala: "na ostrovy nejezdi, tam jsou lidi JINÍ." :-) ).

3 07.07.2017

Úvahy a texty plné osobité moudrosti jsou pohlazením pro duši (i pro mozek :-)), především kapitoly o literatuře a úvodní "hravá" Heterotopie.
Ráda si z knih vypisuji citáty, ale v tomto případě bych musela opsat půl knihy.

3 05.07.2017

Drsné, vyčerpávající, depresivní. Jedná se o kvalitní záznam jednoho etnika, mezilidských vztahů, vzpomínek na kruté dětství, které citlivě zasáhne především s přihlédnutím k autorově smrti.. Ke čtení jsem se musela nutit, ne proto, že by kniha nebyla zajímavá či nekvalitní, ale přestože mám tento typ literatury ráda, bylo toho těžkého přemýšlení a pocitu beznadějné prázdnoty už nějak moc.
Růžové vydání alá barbie se odeonu nepovedlo, ani pokud to bylo myšleno jako kontrast k obsahu. Forma má dle mého názoru vyjadřovat obsah.

4 03.07.2017

Nemohu jinak než dát opět 5*. Kniha není tvořena hlavní dějovou linií ale minipříběhy, zpočátku zdánlivě neslučitelnými, které však dokupy tvoří celý svět. Autorčin styl mi vyloženě sedí, dokáže v pár větách dokonale vystihnout nálady přírody i ročního období, detailně popsat typy lidí, ať už se jedná o aristokracii na zámku, chudého vesničana, místního samotářského podivína. Jak uvedla ve výborném komentáři Tyet: soucit, to je to, co je z knihy cítit nejvíce.

5 30.06.2017

K této knize se vskutku hodí přívlastek "podivná".
Mám ráda Finsko, mám ráda magický realismus a v dětství jsem milovala Správnou pětku. Nicméně kombinace v tomto podání je zvláštní. Když se rozpačitý začátek začne konečně rozjíždět, tato tendence brzy ustane. Dva různé závěry mi přijdou už jako velké experimentování a celkově knihu ruší snaha zaujmout za každou cenu na úkor pěkné literatury.
Tentokrát mě autor nepřesvědčil.

2 26.06.2017

Pamuk je Pan spisovatel a Mistr esejista a tahle kniha zraje jako víno. Od počátečních rozpačitých úvah o životě přes kapitoly o oblíbených románech (vzbuzující touhu okamžitě si přečíst knihu od Dostojevského či Nabokova) a eseje o vlastních dílech (vzbuzující touhu přečíst si znovu všechny Pamukovy knihy) k zajímavému rozhovoru a autobiografické povídce. Zakončení v podobě proslovu k Nobelově ceně knihu uzavírá vskutku na úrovni.

3 22.06.2017

Svět je plný krásných knih
a tohle je jedna z nich.
Nečekaně nitěrní a blízké, vyjadřující pocity člověka, který se opomenul v dnešním světě a bolí ho neohleduplnost doby, vztahů, lidí a nelidí. Anna Bolavá se v knize velmi inspirovala...

14 21.06.2017

Přiznám se, kniha mě zpočátku nijak nestrhla jako jiné čtenáře, vadily mi přehnaně vzletné romantické popisy a polidšťování stromu a knihu jsem neodložila jen kvůli krásnému archaickému vydání z roku 1929, ale postupem času jsem připomínky a kritiku odhodila, začetla se, prožila s borovicí všechny zkoušky přírody i člověka a čtení si užila.

3 19.06.2017

Nedávno jsem četla podobně založenou knihu Třicet let na zlatém severu od J. Welzla. I když je tematicky podobná, styl psaní a přístup autora je nesrovnatelný. Zatímce J. Welzl přeskakuje tématicky, geograficky, píše těžko uvěřitelné historky, odsuzuje eskymáky jako smradlavé divochy a mlátí tuleně hlava nehlava, z řádků Knuda Rasmussena je cítit zaujetí a úcta k domorodcům (aniž by je idealizoval), jejich písním a legendám, lovení považuje za nutnost potřebnou k přežití a styl jeho psaní (přestože se jedná o výňatky z deníků) je na vysoké úrovni (u cestopisů jev ne až tak častý). Střídání popisů cesty, života obyvatel, písní i osobních pocitů je osvěžující a poutavé a i v dnešní době, kdy knihkupectví přetékají cestopisy každého druhého rádoby dobrodruha, je tato kniha psaná počátkem minulého století velmi zajímavá a řadí se mezi nejlepší díla v oboru.

4 14.06.2017

"Nedotčeného však u nás už není zhola nic."
Kniha pro dnešní dobu sekaček, řezaček a motorových pil působí jako poklad, i kdyby ovlivnila jediného člověka, který si uvědomí, že i jedno posekané křoví způsobí v lesním světě malou pohromu.
V tom je její cena.
Z literárního hlediska mám výhrady, především mi v textu vadilo polidšťování stromů, porovnávání vlastností lidí a rostlin. Přišlo mi to jako lacinější snaha se přiblížit čtenáři. Na druhou stranu je to možná potřeba, aby tento "lesní" text zaujal více lidí (k čemuž dopomáhej obálkou Světový bestseller).
Čtěte a doporučujte knihu dál, třeba ovlivní dalšího víkendového "sekáče".

10 07.06.2017

Při čtení knih Sofi Oksanen se cítím jako anorektička v cukrárně. Autorka je dobrá vypravěčka, především v niterních detailech jídlem posedlých myšlenek hlavní postavy, nicméně mě "něco" od dalšího čtení doslova odpuzuje...
Politické vztahy a problémy Estonska, Finska, Ruska jsou nastíněny právě na životě Anny, ztráta identity i domova se promítá do její nemoci a ta zpětně ovlivňuje ztrátu domova i identity... Vyčerpávající.

2 05.06.2017

Po Zlodějce knih je to další dobrá kniha od M. Zusaka (i když samozřejmě nesrovnatelná), ty ostatní mě bohužel zklamaly.
Zajímavý příběh, výtky by nějaké byly, ale pes Portýr je umlčuje a získává 2* navíc.

8 04.06.2017

Pěkný příběh z Islandu psaný "starším" stylem. Povedené jsou především popisy krajiny a atmosféry Snaefellského poloostrova (krásné místo) i Reykjavíku.

3 31.05.2017

Napínavý a až příliš akční příběh ze Sovětského svazu plný zrady, komplotů, lítosti a odplaty. Sladký závěr popírá předešlý děj a bohužel snižuje hodnotu knihy.

2 28.05.2017

Cestopis a životopis jednoho úctyhodného dobrodruha či zabijáckého Barona Prášila?
Pokud jsou příběhy pravdivé, jedná se o zajímavou sondu do neznámých krajin Novosibiřských ostrovů, nicméně tolik věcí je v knize sporných a těžko uvěřitelných a tento pocit zesiluje i nadlehčený styl popisování všeho drsného a krutého... A jestli se nejedná o zdroj informací, netřeba knihu číst, protože literární skvost to vskutku není.
Vyloženě mi vadilly kapitoly o lovení zvěře. Chápu, že lov byl nedílnou součastí tehdejšího života, ale nadšení čišící z řádek popisující umlácení stovek tuleňů (klackem) či masové lovení velryb je příliš velké.

4 26.05.2017

Romantické příběhy a básně ve stylu Svatopluka Čecha či J. V. Sládka ideální pro ty, kteří nekriticky milují staré Valašsko bez lyžařských vleků, wellness hotelů...
...
A člověk mu to závidí -
ten mír a pokoj v duši.
Och, moci prchnout od lidí
a žít v té horské hluši!
...

:-)

24.05.2017

Velice příjemná oddychovka - tajemné prostředí Irska, sympatické postavy, chytlavě stavěný příběh - co více si přát. Jen těch vztahových zápletek a zvratů bylo v druhé polovině příliš a konec knihy malinko "přistřižený", ale pokud máte chuť na něco nenáročného, ale ne hloupého, je tohle správná volba.

1 24.05.2017