Psí hvězdy

1 17. února

Kniha mě mile překvapila, avšak jsem se do knihy byla schopna pořádně začíst až od poloviny. Co mi na knize vadilo, bylo zvolené psaní, bohužel se mi z počátku těžce četlo, než jsem si na to zvykla.

3 05. ledna

Knihu jsem si pořídil víceméně náhodou. Tento typ knih mě nikdy nějak extra nebral, ale nakonec jsem byl mile překvapen.

Ze začátku mi přišlo, že je to en jedna ze stovek knih s podobným tématem, ani jsem si nepřišel vžitý do děje knihy, ale po jedné určité události v knize jsem opravdu poznal, že jsem do knihy "zažraný" a že opravdu soucítím s hlavním hrdinou. Po té události jsem knihu už nemohl odložit a to je moc dobře. Kniha nemá nějakou hlavní zápletku, což by určitému okruhu čtenářů mohlo vadit, ale má spousty takových "mikrozápletek", které vás udrží u čtení, protože vždy budete chtít přece vědět, jak zrovna tohle skončí. Konec knihy byl pro mě trochu překvapivý, de nějakého jejího vývoje jsem očekával něco jiného, ale konec mě mile překvapil.

Jediné co mi asi vadilo byla neoznačená přímá řeč v knize. V takové filozociké knížce pak člověk ani neví kdo zrovna mluví a jestli to říká nahlas nebo jen v duchu a to je podle mě škoda.

Za mě povedená knížka a dal bych jí tak 7,5 z 10

1 26.12.2018

Neuveritelne silnej pribeh.. libila se mi obalka, ale to co jsem pak cetla, se mi usadilo hluboce v dusi a zustane mi to v ni po hodne dlouhou dobu. Moc doporucuji precist.

2 23.12.2018

Joo, tak tohle je skvělý!!! Jeden z nejlepších postapo románů, co jsem kdy četla.. přirovnání k Cestě? - nevím - ty knihy jsou si tak podobné a přitom tak rozdílné.. rozhodně tahle se mi dostala víc pod kůži, blíž k srdci..Hig a Bangley, velice zvláštní dvojice přežívající osobitým stylem v ruinách starého světa, fandíte jim nejen za jejich přístup k tomu, jak jsou nuceni přežívat a máte je oba rádi z různých důvodů... Kniha je napsaná bravurně, zajímavá je absence uvozovek u přímé řeči, ale zvyknete si hned po pár řádcích..k této knize se jednou určitě vrátím :)

2 24.11.2018

Niekto má "guilty pleasure" čítanie detektívok a thrillerov, mojím tajným potešením sú "post apo" knižky. A táto mala v sebe aj to aj prírodu, aj premýšľanie hrdinu, aj idylický život, aj všetko. Bavila!

3 21.10.2018

První třetinu jsem si říkal, že námět je jako přes kopírák snad stovek obdobných, že se tam nic neděje a že autor se do psaní románu ani neměl pouštět. Pak se ale ukázalo, že mě styl tak nějak dostal. Kniha se čte velmi dobře, jsou okamžiky, kdy téměř jedním dechem. Výsledek je tedy nakonec víc než jen dobrý. Jediné, co mi snad trochu vadí, je z mého pohledu trochu neuvěřitelnost nastalého stavu (nechci být moc konkrétní, abych neprozrazoval děj, jde o ten způsob přežití a obrany). 85%, 21.10.2018.

41 15.06.2018

Nikdy bych si nemyslela, že mě bude tolik bavit knížka, ve které se až tak moc neděje a svojí podstatou je hlavně mužská (zbraně, letadlo, rybaření, a ano, i na sex dojde)... Ale stalo se. Vyprávění Higa si mě zaháčkovalo od prvních stran a odmítalo pustit. Mimo jiné i pro svoji zvláštní poetiku. Pro ukázku posuďte sami:

"Jmenuju se Hig. Jenom tak. Velkej Hig, jestli chcete dvě jména. Big Hig.
Jestli se někdy budím s křikem, a neříkám, že se to stalo, tak proto, že je veta po pstruzích. Potočáci, duháci, siveni i lipani, všichni jsou pryč.
Zmizeli tygři, sloni, opice, paviáni i šimpanzi. Sýkorky, fregatky, pelikáni (skvrnozobí), velryby (plejtvákovci), hrdličky zahradní. Smutný, ale plakal jsem, až když proti proudu plul poslední pstruh, snad za chladnější vodou.
Melissa, moje žena, byla stará hipísačka. Vlastně ne tak stará. Vypadala dobře. V tomhle příběhu klidně mohla být Evou, jenže já nejsem žádný Adam. Jsem spíš Kain. Bratra, jako jsem já, v Bibli snad ani neměli.
Četli jste někdy Bibli? Myslím, sedli jste si a četli jste ji jako knížku? Tak mrkněte na Pláč. Tam někde teď jsme, takříkajíc. Takříkajíc pláčeme. Takříkajíc si vyléváme srdce jako vodu z kbelíku."

Bavilo mě sledovat tok myšlenek tohohle chlápka, který pomalu ztrácí smysl všeho, ale i uprostřed zpustošené krajiny, kdy v případě, že se potkají dva neznámí lidé, mohou navzájem od sebe čekat maximálně kulku doprostřed čela, smysl opět nalézá. Hig není žádný Mirek Dušín, aby přežil, dělal věci, které jsou z našeho úhlu pohledu neomluvitelné. Přesto mi jako postava byl neskutečně blízký, jeho myšlenkové pochody byly uvěřitelně popsané a při čtení jsem se mnohokrát přistihla, že si kladu otázku, jak bych se asi zachovala já... Jak bychom se zachovali k sobě navzájem my všichni?