Psí hvězdy
Peter Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223053/bmid_psi-hvezdy-DEh-223053.jpg
4
182
182
Poté co na světě vypukla ničivá epidemie chřipky, zemřelo téměř 90 % populace. Hig, který tuto katastrofu přežil, našel útočiště na malém letišti poblíž svého domu. Moc mu toho nezbylo, jen stará cessna, pes a vzpomínky. Společně se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní a vyvinutých žen, se snaží přežít útoky zlodějů a rabovačů. Hig pravidelně kontroluje okolí letiště ze své cessny a jednoho dne zaslechne ve své vysílačce útržek hlášení. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Přežili snad nedaleko něj obyčejní lidé, kteří ho nechtějí jen oloupit a zavraždit? Po určité události se rozhodne opustit Bangleyho i poslední zbytky existenčních jistot a odletět dané místo prozkoumat… Peteru Hellerovi se v Psích hvězdách podařilo umně zkombinovat prvky dystopie, dobrodružného románu i melancholickou, ne však přeslazenou notu. Kouzlo příběhu tkví také v stylistické neotřelosti a strohosti vyprávění, díky nimž příběh působí až mrazivě skutečně.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Dog Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Čtyřicátník Hig, pilot s nezkaženou duší, který ještě věří v dobro a krásu, přežívá devět let po zkáze lidstva způsobené zmutovanou chřipkou a následnou nemocí krve na opuštěném letišti se starým psem a "Rambem v důchodu" společníkem Bangleym, se kterým si chrání krk před nájezdy tlup rabovačů. Během letů kontroluje perimetr a neustále myslí na volání, které zachytil před třemi lety. Věří, že tam někde v dáli mohou žít další zdraví lidé. Postapolakyptický příběh z amerických hor, kde osamělý hrdina zažívá sepjetí s půdou a přírodou, vzpomíná na staré časy, svou manželku a těší se z drobných maličkostí, dává čtenáři naději, že to dobré v lidech přežije.
Opravdu zvláštně krásná melancholická kniha. Také zajímavě napsaná, podávaná po lžičkách, čtenáře drží ve střehu, stejně jako zdivočelý svět hlavního vypravěče. Je jedno jaké má jméno, poznáváme v něm Člověka. Ne hned, postupně, často spíš mimo řádky, jak se s ním sžíváme a učíme se dívat jeho očima, žijeme jeho omyly, strachy, zklamání a nakonec i touhy, které přinášejí naději....
Kniha stojí v protikladu jiným akčně apokalyptickým příběhům, stejně jako třeba filmy australského režiséra Petera Weira jsou v protikladu k hollywoodským univerzálním produktům. Mrzí mě, že Psí hvězdy má do filmové podoby převést Ridley Scott. To je popový autor zaujatý vizuální podobou filmu, často na úkor věrohodnosti, o nějaké jemné psychologii nemluvě. Ideální by byl třeba právě tenhleten Weir. Tak nám zůstane alespoň pěkná knížka.
Naprosto úžasný příběh. Je to jako číst deníky přeživšího- ty absolutně krásný popisy a myšlenky. Jedním slovem - NÁDHERA. Už dlouho mě kniha takto nezasáhla- naprosto žijete s hlavním vypravěčem. Četla jsem tu ty mimózní recenze, takže jsem měla obavy- další důkaz proč nečíst recenze :-D Pro mě velké překvapení.
Postapokalyptický příběh Petera Hellera představuje svět, který zdevastovala ničivá epidemie chřipky. Hrstka lidí, která se potácí v troskách měst, neuvažuje o vybudování nové civilizace nebo záchraně technických, kulturních či jakýchkoli jiných odkazů a znalostí, oni chtějí jen přežít. Rabování, násilnosti, boj o zdroje jsou na denním pořádku. Přátelé v nouzi High s Bangleym tomu všemu unikli a teď střeží svou leteckou základnu všemi dostupnými prostředky. Heller si pro svůj román vybral téma, které si přímo říká o drsné výrazové prostředky a bezbřehý pesimismus, opak je však pravdou. Přestože Psí hvězdy nejsou nikterak veselým vyprávěním, nejsou ani temnou a chmurnou postapokalyptickou vizí. Hlavní hrdina High dokonce nerad zabijí, a to ani ve chvílích, kdy je postaven před volbu „buď já, nebo oni“. Kůži mu tak velmi často zachraňuje jeho druh a přítel Bruce Bangley, jenž si naopak se střílením na živé terče vrásky nedělá. Heller se koneckonců ve všem tom zmaru a troskách pohybuje s nonšalancí křehké tanečnice, filozofií stoika a najde si dokonce i čas koukat po hvězdách. Právě díky těmto charakteristikám je Hellerovo dílko lehce čtivé, vzdušné a dalo by se říct, že i zamilovánihodné s několika silnými momenty.
Nprosto svělé čtení! Nenápadná knížka, ovšem okamžitě si mne získala. Krásně vyprávěný děj, popisy zpracovány krásným jazykem, letadlo, pes, prázdno, smutek a hvězdy...
Nechápu ty stížnosti typu, nuda, nic se neděje, bla bla...
Tak si místo toho přečtěte Kotletu, ten má postapo akce dost... :)
Kniha není nijak zvlášť akční, hodně se zaměřuje na vnitřní pocity hlavního hrdiny, častokrát působí až velmi melancholicky a dramaticky, což je možná i důvod, proč mi tolik příběh nesedl, asi jsem očekávala více napětí, akce a ne až takový pohled do hlavy.
Co mi dost vadilo a kvůli čemu jsem se i hodně ztrácela, v knize není označená přímá řeč, což je za mě průšvih. Než se tedy dozvíte, zda se jedná o dialog, nebo myšlenky, jste u konce věty či rovnou odstavce.
Krásná, všeříkající obálka. Ale.. dostala jsem se na str. 120 a dál nehodlám pokračovat. Čtení mi trvá, příběh je celkem zajímavý.. ale dlouho trvající popisy všeho mě prostě "nudí". Kniha mě prostě nebaví.
Je to takové "poetické postapo", tak bych to asi napsala a uzavřela.
Celkom zaujímavé a pútavé postapo... ladené hodne poeticky, opisy prírody a podobne, úvahy, ale ak nastane akčná situácia, je veľmi pútavo napísaná, až sa mi pri čítaní zvýšil adrenalín. Pekné, áno, trochu to pripomínalo román Cesta.
(SPOILER)
Až se jednou stane to, co se stalo v této knize, bude svět vypadat nějak podobně, jak je tam popisováno. Nejdřív střílej, pak mluv. Bohužel...
Spojler: Jen nad jednou věcí jsem se pozastavil. Přišlo mi nepravděpodobné, že v postapo Americe, by bylo tak málo zbraní, aby nebyl každý vandrák po zuby ozbrojený. Hlavní hrdinové stříleli agresory jak králíky, protože ti na ně šli s noži a mačetami.
pět jedna ze skvělých dystopií. Moc se mi to líbilo. Kupodivu velice aktuální, i když vyšla 2014. Možná, že jsme od takového světa nebyli daleko?
Docela povedená kniha, ačkoliv věřím, že to není pro každého. Nebylo nic lehkého se příběhem prokousávat. Většinu času se příběh četl docela dobře, ale byly tam pasáže, ke kterým jsem se musela doslova nutit, abych je přečetla.
Tématem to není žádná originální perla... Pomalý konec světa jako následek globální pandemie. Nic nového. Většina knihy je spíš popis událostí ve stylu "co vidím, to popíšu". 316 stránek popisu se zdá být trošku moc.
Co knize pomáhat jsou velmi charakteristické hlavní postavy. Za mě autor vytvořil velmi zdařilé charaktery, díky nim budete chtít knihu dočíst.
Kolem a kolem, není to špatná kniha, ale občas u ní budete muset zatnout zuby a prokousat se k opět "zajímavým" odstavcům.
Tak s tímto sci-fi od Petera Hellera jsem se musela trošku poprat. Chyběla mi přímá řeč a to velmi a nesedl mi ani styl vyprávění. A tím pádem mne nechytlo za srdce počínání a osud hlavních postav, prostě jsem k nim nenašla cestu... Tak snad příště..
Hlavní postavou je čtyřicetiletý muž HIG, který bydlí na letišti, má psa Jaspera, miluje chytání ryb a létá v letadle, které pojmenoval Bestie. Potkává se se sousedem BANGLEYM, se kterým chrání své území. Lidstvo postihla epidemie chřipky, takže jen několik lidí je ještě naživu. Kniha by se dala zařadit mezi postapokalyptický thriller. V knize sice dojde k nějakým úmrtím, to k tomuto žánru určitě patří, ale myslím si, že to bylo střídmé oproti jiným knihám s tímto žánrem. Kniha má dobrodružný děj, který se mísí s nadčasovými úvahami o smyslu přátelství, sounáležitosti, lidskosti. Knihu hodnotím na 80 %.
Při čtení jsem narazil na jednu informaci, při které mne zamrazilo a obdivoval jsem Higa, že dokázal tento čin uskutečnit. Je vidět, že autor má rád přírodu, jeho popisy přírody a zvířat jsou pěkné. Některé části se mi hodně líbily, jiné se mi až tolik nelíbily. Autor používá docela hodně vulgarismů, ale někdy se vulgarismy k danému příběhu hodí. Pokud by jich použil méně, určitě bych se nezlobil. Líbily se mi dialogy mezi Higem a Bangleym. Při těchto dialozích jsem se pousmál. Bangley uděluje různé rady Higemu, jak se má chránit v tomto světě postiženém pandemií. Je zajímavé, že autor nepoužívá v přímé řeči uvozovky. Myslím si, že uvozovky by se měly vždy vyskytovat v přímé řeči, aby to bylo pro čtenáře přehlednější a mohli se tak lépe v textu orientovat. V knize se vyskytuje humor, ale také smutné okamžiky, které byly hodně dojemné a také různé myšlenky.
Kniha má 3 části. Příběh jako takový mne zaujal včetně stylu vyprávění, který působil na mne odlehčeně. Autor používal úsečné věty. Při některých úmrtích lidí jsem očekával, že u našich hrdinů se dostaví větší emoce, někdy to na mě působilo necitelně, jakoby to nic neznamenalo a bylo to považováno za samozřejmost, přešlo se to jen oznámením, že člověk je mrtvý, ale pochopitelně si uvědomuji, že když člověk někoho ohrožuje a obzvláště při této smrtelné pandemii, tak není čas na lítost, ale je to kdo z koho – boj o přežití. Kniha má pěkný přebal.
Zjistil jsem, že v roce 2020 má vyjít nová kniha s názvem ŘEKA. Anotaci knihy jsem si přečetl a kniha vypadá zajímavě. Myslím si, že bych si knihu mohl přečíst. Doufám jen, že autor si vzal ponaučení a v této knize uvedl uvozovky v přímé řeči.
Třebaže je to postkatastrofický román, je psán s úžasným citem pro dobrodružství, přátelství, ale i s nadčasovými úvahami o smyslu života, o přírodě a lidské sounáležitosti.
Naprosto úžasný román, je to jak číst staré sci-fi. Čtivé, zajímavé, otevřený konec, ne jak dnešní post apo literatura plná boje. Je to něco jiného a mě to strašně sedlo. Něják jsem se s hlavní postavou ztotožnil (jako myslivec):) Vnímání přírody, svého psa jako nej. přítele na pozadí katastrofy je popsáno tak, že jsem tam s nimi byl...
Tohle je trošku jiná dystopie než běžné scifi horrory, o hodně melancholičtější, podstatně méně akční, vůbec jí to ale neubírá na působivosti ani na mrazivosti. Je to psané docela jednoduše a stroze, najdete tu jen pár postav, příběh není nijak překombinovaný. Je to vlastně docela reálné a představitelné. I pilot Hig a jeho soused Bangley jsou prostě živí lidé. Samozřejmě pořádně poznamenaní osudem, žádní supermani ale také žádné obludy.
Pokud máte rádi příběhy o konci světa a pro jednou se obejdete bez tlupy lidožravých mutantů a podobně (nic proti nim), bude se vám tenhle příběh určitě líbit.
Tak táto kniha mi fakt nesadla. Čakala som pútavé postapo, ale nedočkala som sa. Veľmi čudne písaná kniha (nerozlíšená priama reč, čiže dosť mätúce),nesympatické postavy a prakticky bez akejkoľvek akcie. Až posledných cca 30 strán sa to trošku rozbehlo, ale aj napriek tomu som sklamaná.
Vůbec nevím, proč jsem si tuhle knihu koupila (v Levných knihách). Asi kvůli “psům” v názvu. Ale velmi (velmi!) příjemně mě překvapila. To zvláštní psaní přímé řeči mi nevadilo. On hlavní hrdina stejně v drtivé většině případů mluví spíš sám k sobě (a čtenáři).
Psí hvězdy
Tohle je sonda do duše jednoho člověka. Příběh tady není to nejpodstatnější - spíš není podstatný vůbec. Jde o pocity někoho, kdo přežil nějakou náhodou a jediné co ho drží jakš takš v normě je jeho pes. Zdá se, že ústředním bodem knihy je zamyšlení nad tím, co se stane s člověkem, který už nemá pro co žít.
Psáno to je ovšem takovou prazvláštní formou, kdy si občas v dialozích nejste jistí, která postava právě mluví a jestli mluví nebo jsou to jen její myšlenky.
Chápu hlubokost obsažených myšlenek, ale možná je to až příliš poeticky laděné.
Každopádně to stojí za přečtení.