Ozzy86 komentáře u knih
Koncept knihy mě úplně neseděl. Čekal jsem jiný přístup a tak se kniha nečetla úplně snadno. Ferguson používá konkrétní finanční příběhy, které jsou sice zajímavé, ale myslím že byly nadhodnoceny na úkor širšího rámce, který by lépe pomohl jejich pochopení.
Za mě velké zklamání. Čekal jsem analýzu české politické scény od První republiky po současnost, ale dostal jsem jenom prodloužený úvodník Respektu do knižního formátu. Není problém v tom, že bych s autorem nesouhlasil, ale v tom, že pro mě kniha nebyla vůbec přínosná a šlo pouze o souhrn obecně známých věcí bez originálního vhledu, který by donutil přemýšlet.
Kunderova románová reflexe emigrace a nemožnosti návratu. O tom, jak se každý snaží vyprávět svůj příběh, ale už nemá zájem poslouchat druhé.
Paměti jsou problematický žánr, kdy autor často po několika desítkách let vzpomíná na události, které si mozek upravil v rozporu se známými fakty (operace Anthropoid, význam agenta A-54). Nejzajímavější mě na knize přišel ambivalentní vztah k Benešovi, kdy mu je Moravec na jedné straně absolutně loajální a na druhé ho viní za Mnichov a následné přetočení kormidla na východ, které vedlo ke komunistické hrůzovládě.
Spíše než o ucelený výklad jde o črty k různým historickým tématům. Knihu vnímám jako rozcestník, který má čtenáře přimět promýšlet zdeformovaný výklad českých dějin a nasměrovat k dalším pramenům.
Ishiguro je výborný spisovatel a vše se čte příjemně. Nicméně povídkový formát mě úplně nesedl a myslím, že pro jeho vyjadřování je román vhodnější.
Přestože spousty věcí z nedávných dějin Evropy člověk zná, je dobré je přečíst zasazené v celém širokém kontextu. Já osobně jsem si nikdy neuvědomil, že poválečný ekonomický zázrak nebyl samozřejmou věcí a nechybělo mnoho a dějiny mohli jít jinudy. Také mě překvapila poměrně vysoká podpora komunismu v západní Evropě.
Pátý díl románového deníku mapuje Knausgärdova studentská léta v Bergenu. Stejně jako ostatní díly se čte kniha sama, díky geniálnímu mixu jednoduchosti a hloubky. Nejvíc zde vysvítá jeho nespokojenost se sebou samým, touha po perfekcionismu, kterého nejde dosáhnout, neschopnost přestat se brát vážně, jako důsledek otcovské výchovy.
Historie Křížových výprav, která je pro laika na krapánek odbornější úrovni. Ztrácel jsem se v množství jmen a událostí, nicméně splnila účel a poskytla ucelený přehled o tomto středověkém fenoménu.
Román o neodvratně se blížícím zániku. Řád, symbolizovaný stárnoucím císařem Františkem Josefem, který je nesmrtelnou konstantou oproti měnícím se generacím, se pomalu drolí. Poručík Trotta, třetí pokračovatel svého rodu, se dostává na scestí, stejně jako celá monarchie. Děje je v knize pomálu, ale atmosféra neodvratného konce se zhmotňuje na každé stránce.
Románová hříčka, která se bude líbit tím víc, čím víc se orientujete v reáliích 16. století. S povšedními znalostmi zůstane pouze nereálný průměrný příběh o podmanění Evropy zámořskými civilizacemi.
Výpravná kniha o Britském impériu. Hlavní teze Nialla Fergusona je, že přes všechny zločiny, kterých se říše dopustila, by alternativní historie s jiným světovým uspořádáním byla dramaticky horší.
Pamukovo srdeční téma Istanbulu, tentokráte toho chudinského. Na ploše několika desetiletí popisuje odcházení známého, jednoduchého světa, který je nahrazen odlidštěnými betonovými monstry, kterým hlavní hrdina Mevlut už nerozumí.
Pohled do duše amerického teenagera, kterého právě vyhodily ze školy. Cílovkou budou spíše dospívající čtenáři, kterým bude Holdenovo tápání životem mnohem bližší.
Po nedávno čtených revizionistických Náměsíčnících standardní pohled na příčiny vzniku konfliktu. Hastings vidí habsburský útok na Srbsko jako neopodstatněný a německý souhlas ním jako hlavní příčinu vypuknutí války. Podrobně rozebírá především západní frontu, podle mě zbytečně detailně na úkor makroskopického pohledu.
Tak tohle patřilo mezi ty těžší kousky. Autor nepoužívá přímou řeč ani odstavce. Jde o nepřetržitý proud myšlenek hlavní postavy. Kritiku Rakouska, nesoudružné rodiny a vlastně všeho. Děj by šel shrnout do věty: Syn obdržel telegram a o smrti rodičů a bratra při autonehodě a vrací se na rodové sídlo na pohřeb. Několikrát mi četba evokovala Proustovo Hledání ztraceného času.
Románová kronika popisující vzestup italského fašismu. Demokraté udělali smlouvu s ďáblem, když tolerovali fašistické násilí proti socialistům a pro vzájemné půtky je nebyli schopni včas zastavit. Stačil rozhodnější král či schopnější předseda vlády v době Pochodu na Řím a dějiny se mohli odvíjet úplně jiným směrem.
Ishiguro se pustil do Kafky a sepsal rozsáhlý román o návštěvě slavného klavíristy v jednom nejmenovaném městě. Autorovo osobní témata jako nespolehlivost lidské mysli či společenská konverzační konvence, která zabraňuje říci cokoliv podstatného, vložil do kafkovského světa s prapodivným ohýbáním prostoru a času.
Nejde o jednoduché čtení, ale o odbornou studii, která rozebírá témata, která společnost řešila v poválečném období. Autorka demytizuje představu tří let demokracie a ukazuje, že v socialistickém poblouznění uvízla většina národa a jiným myšlenkovým proudům se nedostávalo slyšení. Z tohoto úhlu pohledu byl komunistický puč, jako nejradikálnější hlas socialistického smýšlení, logickým vyústěním. Zároveň ale pro současníky byl boj o budoucnost otevřeným a nepředvídatelným procesem, který se klidně mohl vydat i jinými cestami.
Na dobu svého vzniku velmi originálně, až postmodernisticky, napsaná kniha s vypravěčem, který dává najevo svou moc nad textem. Ve filozofické rovině se točí kolem myšlenky lidské svobody v jednání vs. „je to napsáno tam nahoře“.