Nokturna

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních – a Ishigurovy postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným, soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou rezervovaností. Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně zklidněné, komorní – jde skutečně o nokturna, tedy kompozice spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den, bude jiný než ten, který se právě skončil. Jasně si uvědomujeme, že není důvodu, aby tomu tak bylo; víme (podobně jako protagonista titulní povídky Ishigurovy knihy), že ta naděje je klamná. Lze se však ponořit do noci v hluboké beznaději?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473794/big_nokturna-L3g-473794.jpeg 3.8149
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Argo
Originální název:

Nocturnes, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Nokturna

debreno
27. ledna

(čítané v ang. jazyku). Pozitívum knihy je, že je v nej len 5 poviedok. Sú si v niečom výrazne podobné, a neviem, či by kniha zniesla ešte ďalšiu stránku. To je pozitívna kritika, jeden z predpokladov kvality je vedieť, kedy skončiť, hlavne, keď ide o zbierku, kde sa vždy dá ešte niečo doplniť. Dôležité je neodkladať knihu po prvom príbehu, pretože ďalšie tri poviedky sú kvalitou úplne inde. Ten skok ma až zaskočil. Najviac na mňa zapôsobila poviedka Come Rain or Come Shine, ktorá v sebe naozaj mala "hudbu," jej atmosféra na mňa fungovala podobne ako intímne, hudobné dielo.
Posledná poviedka však u mňa zanechala hroznú pachuť a nebyť spomínanej druhej poviedky, úplne by som zabudol, čo som čítal.
Každá kniha, metodika, esej, na tému tvorivého písania, či ide o "artových" spisovateľov a pedagógov ako "Gardner" či dokonca "brakových" ako S. King - všade autori hovoria, aké dobré je pre kvalitu diela urobiť akýsi "rešerš", (napríklad vedieť, ako fungujú zbrane, keď popisujem balistický test v detektívke.) Toto Ishiguro maximálne zanedbal, a niekto s hudobným vzdelaním sa na poslednú poviedku pozerá ako na nepodarený sloh. Mohol si pozrieť aspoň jeden hudobný "masterclass" na youtube :) ,(nechcem spoilerovať.) Veta "When you played Rachmaninov.....it was love..." (parafráza) sa skôr hodí do nemeckého filmu v stredu o 21:00. Nielenže to bolo lacné, podobné vety, či ukryté "významy" alebo aj nevyrieknuté, nepopísané "hodiny čela" nielenže ubrali poviedke na uveriteľnosti (čo nevadí), ony ju urobili nechcene absurdnou. Psychologický efekt, ktorý inak mohla mať sa tak úplne vytratil. Pokiaľ chcete odchádzať od knihy nadšení, poviedky "Come Rain....," "Nocturno".... a "Malvern Hills" majú určite obrovské čaro (pre mňa presne v tomto poradí, za každú jedna hviezda :) ), ale krajné dve akoby boli od iného autora. Jediné, ćo mali spoločné s ostatnými, bol veľmi pekný, jednoduchý jazyk. To nie vždy stačí. Ale vždy je to subjektívny komentár, narozdiel od kvality autora, tá nie je len subjektívna.

Alíša236
23. ledna

Moc se mi povídky líbily, možná proto, že mám blízko k hudbě, možná proto, že jsou takové náladové, "neukončené", často téměř bez děje a přesto vás pohltí, přesto ve vás něco zanechají...


cathyblack
11.12.2022

Proč se mi líbila? Tahle útlá knížečka je souborem nekolika milych povídek o lidech a hudbe. Povídky mi prisly trosku v oparu tajemna, ale pritom se tam nic nerealneho nedelo. Poslouchala jsem u toho vsechny zminene pisnicky a plula jsem na vlnach slov. Nejvíc jsem si uzila povidku o nadejnem muzikantovi, ktery nebyl moc pohledny, proto se rozhodlo, ze pujde na plastickou operaci. Cela hlavni zapletka byla dost legracni a ja se dost nasmala. Tohle cteni jsem si uzila, bylo jako pohlazeni a nalakalo me ke cteni dalsich Izighurovych knih. Na druhou stranu musim priznat, ze ikdyz se mi kniha moc libila, nezdala se mi byt majstrštykem nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ale tesim se az na nejakej takovej narazim. Uz jsem si nejake dalsi jeho knihy vyhlidla: Kláru a Slunce a Pohřbeného obra.

alef
10.10.2022

Je jich pět a jsou to jen krátká zastavení,
jen taková zajímavá intermezza,
a přesto bilancují životní plány a předsevzetí,
vzpomínají na dávná pohnutí mysli,
ale hlavně na okamžiky zjištění …
„Hele, díky, ale tohle není úplně můj žánr.“
které platí nejen pro hudbu.

A tak se životní plány bortí,
pohřbívají staré sny,
ožívají nová předsevzetí,
smutné myšlenky střídají bláznivé nápady,
a všemu vévodí – pocit ustrnutí –

Ishigurovy hořkosladké balady dokáží vyvolat opravdu zvláštní pocit ...

„Zvláštní úsměv, který ke mně vrhla přes místnost naprosto bezdůvodně, prostě jen tak.“
… a „najednou mi přišlo, že vidím podstatně jasněji“.

tonysojka
06.10.2022

Ani nevím proč jsem si to půjčil.
Kvůli jménu,ano, četl jsem Pohřbený obr i Neopouštěj mne.
Nokturna..... několik povídek o ..... ničem???
Nejsem hudebník,nikdy jsem na nic nehrál ( no tak jo,deset minut na kytaru a celý život manželce na nervy.),po třech povídkách jsem chtěl čtení nedokončit.
Jenže to nešlo.
Ishiguro je vynikající vypravěč, povídky sice začínají,ale nekončí a mi to vůbec nevadilo.
Nechal jsem se unášet pomalým, stylisticky dokonalým vyprávěním o setkáních... které pominuly a něco zanechaly .
I ve mně.Nevím co, ale bylo to hezké.

puml
05.10.2022

Určitě nadprůměrné povídky. Komorní příběhy setkání a míjení. Melancholické a lehce tajemné. Doporučuji.

MistrCZ
21.08.2022

Ishiguro má neskutečnou výhodu v tom,že je skvělý spisovatel...do zdánlivě banálních povídek dokáže dostat zajímavá témata k zamyšlení

Clair16
07.08.2022

Pět delších povídek s rozdílným námětem, a přesto mnoha společnými body. Jejich vypravěči, ovládající hru na některý z hudebních nástrojů, nejsou snad přímo zkrachovalci, ale v životě se jim příliš dobře nevede. Lásky (vlastní i jen přítomné v jejich akčním radiu) mizí, peněz se nedostává, profesní úspěch nepřichází. Navzdory tomu je ale jako potížisty vidí spíš jejich okolí, zatímco oni věří v obrat k lepšímu.
Podobně jako u Ishigurových románů nelze očekávat jasná vodítka. Děj začíná, a může se zdát, že se bude odvíjet podle obvyklých literárních schémat. Jenže autor přihazuje postavy a okolnosti, které vyprávění obracejí do nových směrů. Jaká tedy vznikne zápletka? A co víc, přijde rozuzlení? Mně stačilo sledovat postavičky pohybující se v ohraničeném světě vlastních představ a postřehů, jejich zvídavost, smutek i (převažující) sympatickou poťouchlost.
Kazuo Ishiguro píše specificky, ale nikdy, zdá se mi, dvakrát stejně. Tahle knížka je v porovnání s jeho rozsáhlejšími texty oddechová, ale stejně podprahově nabitá tématy, jimž tentokrát dominují mezilidské vztahy.

1