Nokturna

2 včera

Typický Ishiguro. Znepokojivý pocit, že váš život může míjet, aniž byste si toho všimli, zdánlivě jednoduché postavy a zápletky, melancholičnost a nostalgie.
Od romantických Benátek přes anglické kopce po Beverly Hills, neočekávaná setkání, nevšední situace, groteskní momenty, láska v mnoha podobách, smutek, naděje i zklamání, to vše za přítomosti hudby, zkrátka velice příjemný kvintet povídek, které se prostě čtou samy. A pozor, Ishigurovo psaní je návykové :)

5 20. září

Další přečtená kniha od mého oblíbeného Kazua Ishigura. Poprvé však nejde o román, ale o soubor pěti krátkých novel, jejichž jednotícím prvkem je nejen hudba, ale také naděje (versus zklamání).
Jsem si docela jistá že pokud jste někdy od Ishigura něco četli, jeho tvorbu mezi jinými autory docela jistě snadno rozeznáte. Svůj literární styl si totiž po celá ta desetiletí spisovatelské kariéry pevně drží a jen ho stále více a více piluje k dokonalosti. Ani tyto novelky tedy nejsou výjimkou a mají své pevné místo v Ishigurově díle.
Naopak je tomu však s hrdiny, s nimiž se v knize (i jiných jeho knihách) setkáme – ti jsou zpravidla neusazení, nemají své pevné místo ve světě, jsou neukotvení, na cestě životem spíše jaksi tápou, ovšem stále se dokážou upínat k nějaké té naději. Ty se samozřejmě ne vždy naplní, ale tak už to prostě v životě bývá.
Jak už jsem zmínila, novely pevně propojuje i hudba – ostatně ve čtyřech z nich je také protagonistou hudebník. Hudba je tu však pojítkem nejen mezi příběhy, ale i mezi postavami příběhů – často je tím, co je spojuje, co jim dává naději.
Ishigurův vypravěčský styl je osobitý, ale přitom střídmý, své hrdiny nijak nehodnotí a občas je staví až do absurdních situací. Ne vždy jim asi porozumíte, jenže i to je něco zcela běžného i v reálu – copak lze porozumět pohnutkám všech kolem sebe?
Nezbývá než se těšit, že v češtině brzy vyjde i poslední autorův román „Klara and the Sun“ (2021), vyjma něj jsem totiž od Ishigura nečetla už jen „Když jsme byli sirotci“. Pokud jste od tohoto nobelisty ještě nic nečetli, určitě vám ho doporučuji.

8 19. září

Otevřené konce, či spíše nekonce jsou na tom dost zajímavé a podle mě i nejméně iritující, dokládá to povahu autorovo tvorby. Jen ty slepence situací jsou občas právě slepencemi, ačkoliv musím uznat že se mi tato jeho " první " sbírka pravděpodobně líbi víc než druhá. Necítila jsem z pera uvolnění, je tam už v samé řeči znát až stud víc v jeho jiných dílech, kde to opatrností ze strany autora taky doslova sálá. V povídkové formě mě pravděpodobně sedne méně. Slabé 4 hvězdičky...

4 13. července

Domnívám se, že dobrého spisovatele od toho výborného neodlišuje ani tak myšlenka, nebo příběh, ale psychologické črty hlavních postav, od kterých se myšlenka díla a kvalita příběhu odvíjí. A právě to Ishigurova Nokturna jsou.
Ze všeho nejvíce mi připomínají psychologické črty začínajícího autora, který teprve zkouší, co všechno může, co všechno dokáže. Kdybych byla cynik (jakože jsem) nazvala bych je "Ishigurovými domácími úkoly", zkouškami nanečisto. Zahřívacím kolem. Rozcvičkou před tím, než nám akrobat předvede něco velkého. Jediný problém knihy spočívá v tom, že autor už své "něco" předvedl a příběhy jsou tak spíše (opravdu) lehkým zklamáním, než "návnadou" na další díla.
Celkově se tak i přes téma, která je záležitostí spíš těch starších z nás, nemůžu zbavit dojmu, že je psal autor mnohem mladší a mnohem nezkušenější, než je Ishiguro nyní. A i když beru v potaz, že je to autorova první povídková sbírka v rámci jeho dalších prací, bohužel spíše zapadá, než září.

4 22.11.2019

Některé povídky jsou dobré, některé výborné. Nejvíc mě pobavila povídka Come rain or Come shine, která mi svým lehkým stylem a absurdním humorem připomněla Zázračné hochy Michaela Chabona. Ishiguro mě asi nikdy nezklame, ani ve svých "hudebních" povídkách. Je ovšem potřeba začít je číst ve správné náladě a dát si načas. :-)

7 10.11.2019

Při čtení pětice povídek od K.I. se mi vybavil podobně komorně laděný soubor od jiného původem Japonce - Murakamiho (Muži, kteří nemají ženy). Musím přiznat, že Haruki se mi líbil v povídkách daleko více. Přesto hodnotím Nokturna jako povedené dílo. Autor v něm nezapře svůj vycizelovaný styl vyprávění. Příběhy psané v ich-formě , ostatně tak jako jsme u Ishigura zvyklí, dávají čtenáři vcelku pádný důvod k pochybnostem o spolehlivosti vypravěče.

2 21.07.2019

Myslela jsem si, že dám horší hodnocení, ale aspoň titulní povídka mě pobavila, i když stále nemůžu uvěřit, že to je stejný autor, co napsal Soumrak dne. Mám dojem, jako by šlo o neumělou fan fiction nebo pokus o telenovelu, všichni byli skrytí géniové a bez celebrity by se to neobešlo, konverzace přitažené za vlasy, které vedli lidé s nafouklými ale velmi dramatickým problémy.