Mussolini – syn XX. století

Parádní románová freska zachycující vznik fašismu a jeho nástup k moci. Perfektně se podařilo zachytit atmosféru poválečné Itálie: rozpolcenost společnosti, počáteční vzestup socialistů hlásících se k revolučnímu Rusku, stávky, obsazování podniků dělníky, tvrdý postup fašistů proti socialistům, touha obyčejných Italů po klidu… Autor často cituje novinové články, proslovy, vystoupení a tím knížku krásně oživí. Mussolinimu se nedá upřít, že dokázal vycítit, co chtějí lidé slyšet a zároveň byl schopný jedné straně slíbit X a druhé přesný opak. Připomínal provazochodce úspěšně balancujícího na laně mezi různými sliby, které ale byly vzájemně v rozporu. S tím, jestli je splní, si hlavu vůbec nelámal, zrovna tak neváhal často i velmi radikálně změnit názor.

Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se do knížky začetl, ale pak to byla neskutečná jízda. Množství útoků a vražd, které fašisté spáchali, bylo značné (tím, že se jednalo převážně o socialisty či komunisty, to nikdo moc řešit nechtěl). Míra násilí mě dost překvapila, mnozí fašisté se účastnili první světové války a lidský život pro ně neznamenal vůbec nic, pokud proti nim vystoupil nějaký hlasitý odpůrce, tak ho neváhali zabít. Celkově měl Mussolini problém s tím, aby své „černé košile“ dokázal udržet na uzdě (nezvladatelná síla, která občas jednala v rozporu s přáním samotného duceho). Knížka věrně zachycuje, co se v letech 1919 až 1925 v Itálii dělo, vřele doporučuju k přečtení.

Zajímavý počin Antonia Scuratiho, který se pokusil v románové podobě vyobrazit první roky nově zrozeného fašismu a několika klíčových postav. Popravdě mi úplně nesedla stylistika a rozsah knihy. Kdyby měla o půl stran méně, rozhodně by to knize neuškodilo. Přesto to nic neubírá na dosti reálném popisu divoké doby, kterou tehdejší Italské království procházelo.

Velmi zajímavá knížka, měla trochu pomalejší rozjezd, ale časem mě zcela pohltila, okamžitě jsem začal číst druhý díl.

Kniha je výborná, pokud jde o představení nástupu fašismu k moci. Myslím, že českého čtenáře překvapí míra násilí, resp. v podstatě skrytá občanská válka, která v Itálii probíhala. Přesně to, co o 14 let později začalo naplno ve Španělsku. Českého čtenáře to překvapí podle mne hlavně proto, že Mussoliniho pochod se vždycky v dějepise odbyl dvěma řádky ve stylu "nástup fašismu k moci po pochodu černých košil na Řím".
Babička (nar. 1914) mi často říkala, když jsem odsuzoval "komanče", že její otec, kdyby neumřel na tuberkulózu, určitě by se stal komunistou, takové měla vzpomínky na 30. léta na venkově a to žili na Hané, ale jako chuďasi. Když jsem knihu od Scuratiho četl, vzpomněl jsem si na ni, protože mi došlo, jak snadno se někdo mohl stát fašistou.
Nejhorší na tom je ten pocit být uprostřed mlýnského kamene. Násilí a šílenosti tlačené socialisty zblbnutými ruskou revolucí a na druhé straně násilí a šílenosti fašistů.
Jako humanista nemá člověk šanci přežít, leda se úplně schovat v ulitě nebo útect. Na to je i dobrý film - Než skončí válka - o španělském spisovateli Migueli de Uamonovi, kterého si chtějí španělští fašisté přivlastnit, ale stejně tak by se s ním rádi chlubili i levičáci, protože byl proti monarchii.
A on by "jen" chtěl, aby se lidi nezabíjeli.
Pokud jde české provedení, hrůza, strašně mi vadí formát, kniha se skoro nedá číst v technickém slova smyslu, pořád klouže z rukou, e-kniha není, vazba je zkrátka na efekt, aby si to někdo vystavil, ale ne na čtení, nevím proč nezmenšili písmo a formát, klidně i paperback.

Románová kronika popisující vzestup italského fašismu. Demokraté udělali smlouvu s ďáblem, když tolerovali fašistické násilí proti socialistům a pro vzájemné půtky je nebyli schopni včas zastavit. Stačil rozhodnější král či schopnější předseda vlády v době Pochodu na Řím a dějiny se mohli odvíjet úplně jiným směrem.