Cosi divného v mé hlavě

Mevlut a Bozaciho teskné volání po potemnělých ulicích Istanbulu „Bozááá, dobrá bozááá“

5 09.11.2020

Cosi divného v mé hlavě aneb život, dobrodružství a sny prodavače bozy Mevluta Karatase a jeho přátel, jakož i obrázek života v Istanbulu mezi lety 1969 a 2012, zachycený očima řady lidí - tak zní celý název, který je zcela vyčerpávající a přesný. Proplétání výpovědí Mevluta, Suleymana a Ferhata v první řadě, dále žen, o nichž sní nebo si je berou, a mnoha dalších zachycují nelehký život v překotně se rozvíjejícím Istanbulu, jenž má na začátku knihy tři a na konci třináct miliónů obyvatel, v němž nově příchozí mění podobu a způsob života starousedlíků, ať chtějí či nechtějí, v němž načerno stavěné chatrče tvoří nové čtvrti, aby je vystřídaly mnohapatrové činžáky, a v němž pouliční prodej dnes neznamená to co kdysi... Souhlasím s Parwanou v tom, že naše mentalita je zásadně odlišná od turecké a leccos člověk hůře zkousne; na druhé straně zřetelně vystupuje to, co máme společné - úvahy o tom, zdali je silnější osud nebo svobodná vůle, zdali budeme souzeni podle úmyslů nebo podle činů a co je v životě to nejpodstatnější... Kvůli potřebě porozumět odlišnostem v myšlení a způsobu života plus množství postav a proměňujícím se vztahům se kniha nečte lehce, stejně jako středověké kroniky, které formálně připomíná, ale na druhé straně jde autor čtenáři vstříc, jak nejvíc může - na začátku je umístěn rodokmen, ukazující příbuzenské i jiné vazby postav, na konci pak jejich rejstřík s odkazy na stránky, na nichž se vyskytují či na nich déle souvisle promlouvají, a chronologie 1969-2012, v níž jsou vedle sebe vyjmenovány události reálné společenské i fiktivní osobní. To, co na románu, který mi dal zabrat a zároveň jsem se k němu vracela s chutí, oceňuji, je humor, smysl pro paradoxy všedního dne (či noci - protože kdy jindy prodávat bozu, nápoj, který se tváří nealkoholicky, aby ho mohli pít muslimové...) - a hlavně pozitivní, smířlivé vyznění.

2 30.10.2020

Tato kniha je skvělé krmivo pro mozek. Začátek byl trochu tužší, ale pak už to šlo samo. Pěkný příběh, hezky odvyprávěno, i když jsem místy cítila strašnou bezmoc, že Mevlut nikdy nic nedokáže a skončí po vzoru svého neschopného otce s křivými zády a bez peněz. V průběhu čtení jsem zjistila, jak moc je naše mentalita odlišná od turecké, možná orientální vůbec, stejně tak jako doba, v níž žijeme my a hrdinové příběhu. Za to dávám o hvězdu míň (nemyslím si, že je normální odtrhnout malého chlapce v devíti letech od rodiny, využívat ho k prodeji, nenechat ho dokončit školu, mlátit ženy a vdávat je v šestnácti letech).

19.07.2020

Asi jeden z nejlepších románů vůbec, co jsem kdy četl, kniha vynikající svou až neuvěřitelnou komplexností a hloubkou ponoru do reálií Istanbulu/Turecka a ohromující svým historicko-politickým kontextem - kde jinde se čtenář seznámí a nenásilnou formou pochopí tolik politologicko-etnicko-náboženských pojmů daného regionu - osmanská historie paradoxně plná náboženské a etnické tolerance, vznik moderního tureckého státu a jeho sekularizmus, postava a role Atatürka, ,,táty všech Turků", vojenské převraty a role armády, válečné eskapády s Řeckem o Kypr, Kurdové, alavité, rozmach i rozštěpení komunistických ideálů (marxisté a maoisté), pojetí a zásady sunnitské verze islámu, islamisté a jejich dnešní nástup, panturkismus alias fenomén alla turca, muslimské i turecké zvyklosti i tradice, a mnoho dalších fenoménů, v neposlední řadě vzestup a zásadní formativní proměna turecké megapole i společnosti na pozadí osobních dějin jedné muslimsky chápané široké rodiny původně z chudé Anatolie... V kontextu Pamukovy tvorby je pak zaznamenáníhodný tématický posun od istambulské smetánky k istambulské spodině a chudině, z istambulského centra na jeho periferii, z luxusních bytů ke gecekondu, přístřešku zbudovaného přes noc... Co ale dělá z Pamukovy románové fresky mistrovské dílo, je onen existenciální rozměr, který charakterizuje hlavního hrdinu a propojuje tak svůj román s velkými díly západní evropské literatury a filosofickým aspektem tvorby evropského intelektuála. Musím říci, že příběh Mevluta a jeho široké rodiny se hluboce zapsal do mé paměti...

28.12.2019

Krásné, důmyslně romantické.

19.12.2019

Nieco bolo vazne dobre, nieco som preskocila, presne ako pri Moje meno je cervena - styl pisania je iny, kultura myslenia je ina, pribeh je iny, bud to sadne alebo nie - vratit sa k tomu nevratim, ale pre utvorenie nazoru o jeho style si treba precitat aspon jednu Pamukovu knihu.

1 19.09.2018

Vzhledem k tomu, že český překlad zatím není a asi v dohledné době ještě nebude k mání, posloužilo mi slovenské vydání. A musím uznat, že je to pěkná kniha a dobře se čte (samozřejmě pouze za předpokladu, že čtenář nemá problém porozumět běžné slovenštině). Velmi uvěřitelný příběh. Mevlutův život prostě byl takový a nemohl se odehrát jinak. Tento prodavač jogurtu, bozy, zmrzliny a rýže mi docela přirostl k srdci i se svými vykutálenými příbuznými a přáteli. Perfektní přiblížení dějin novodobého Turecka a zejména města Istanbulu a jeho obyvatel.