oskli
komentáře u knih
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
(SPOILER) Kdybych na knihu nenarazila u někoho, kdo má obvykle dobré tipy na knihy, nikdy bych ji neotevřela. A mám pocit, že bych vlastně o nic moc nepřišla. Příběh jako takový je zpracovaný dobře, člověku se dělá úplně mdlo z toho, jak moc jedno setkání s učitelem změní celý život. Nikoli v dobrém. Kniha nedává moc naději, že by se Vanessa dokázala z toho všeho vymanit a žít normálně. Z manipulátora Stranea se mi dělalo vyloženě na blití. A celý ten školní systém? Jakmile něco smrdí, honem to tak nějak přikryjeme a děláme, jako že nic? To mi zase dost připomínalo naši společnost. Kniha určitě není špatná, ale možná by jí prospělo, kdyby byla o třetinu kratší a to, co je zjevné, neřešila pořád kolem dokola.
Knieža Smrť
Dominik Dán
Já můžu asi hodnocení u Dánovek kopírovat, neb se opakuji. Miluju je, miluju celou bandu, jejich slovní přestřelky před ranním rozdělením a všechno. Příběhy jsou uvěřitelné, kriminalisté se chovají logicky a navíc dostanu skvělou dávku humoru. Tenhle Dán byl navíc skoro mírumilovný, měřeno na stupnici Dánovek :-) Skvělé jako vždy.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Další kniha rozhovorů od pana Palána, které mají co předat. První protagonistka pro mě byla velmi kontroverzní a vyvolávala ve mně řadu emocí. Abych řekla pravdu, nebyly moc pozitivní. Takhle se plácat ve vztazích, ufff... Denisa zase skrze stránky předávala tak neskutečnou nálož vnitřní síly a pozitivní energie, že člověk při čtení žasl a nechápal, kde tu sílu bere. A takhle bych mohla pokračovat. Každá z žen byla zajímavá, a určitě stojí za to si knihu přečíst.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
Na knihu jsem narazila díky hodnocení některého čtenáře, které bylo u Zuzanina dechu. Po přečtení dalších recenzí jsem ji objednala a nadšeně se pustila do četby. Začátek mě uchvátil - Baťův Zlín, život v Indii, návrat do Československa... příběh frčel a měl šťávu. Jak se ale začal následně drolit do jednotlivých linií, tak jakoby vyčichl. Měla jsem problém udržet se v něm, postupně mi začaly být osudy jednotlivých postav skoro lhostejné, jak nešly do hloubky a trhaly se na nitě. Celá ta forma vyprávění o Ráchel někým dalším mi neseděla. Asi jsem měla moc velká očekávání, ale za sebe musím říct, že jsem na tohle téma četla lépe a čtivěji zpracované romány. Za sebe hodnotím výš Hanu i Zuzanin dech.
Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
Úplně jsem zapomněla knihu hodnotit, ač jsem ji četla hned po Vánocích, kdy ji dostal syn pod stromeček. Kniha je výborná, hlavně pro cílovou skupinu rozhodně doporučuji. Velmi čtivým a stravitelným způsobem nabízí větším dětem pohled na "jiné" děti, které neměly to štěstí, aby se narodily zdravé. Já pak synovi ještě citovala z knížky Matěj maluje mapy, která je naprosto úžasná a vřele ji doporučuji. Díky Jeremiášovi už jsem synovi nemusela vysvětlovat řadu věcí, které bych jinak musela. Už trochu tušil, o čem tyhle poruchy jsou.
Mé cesty do hlubin mozku
Martin Moravec
Kniha mě naprosto nadchla a okouzlila. Po jejím dočtení jsem měla chuť ji hned zase otevřít na začátku a dát si ji ještě jednou. Bylo úžasné číst jak odbornou část, kde pan profesor vysvětluje, jak probíhají operace mozku, tak vyprávění o životě, rodině, studijních začátcích i cestování. Z celé knihy vyloženě tryská nadšení a radost z čehokoli, co pan profesor dělá. V dnešní době něco, co opravdu potřebujeme číst, a při čtení žasnout a užívat si ten pocit radosti a hrdosti, jaké u nás máme lékařské osobnosti.
Spánek rozumu plodí příšery
Aleš Palán
Pět hvězd je málo! Poslouchala jsem audioknihu, takže jsem měla zážitek z toho, že jsem mohla oba pány poslouchat v jejich podání a navíc jsem měla jako bonus povídání prosincové, které proběhlo až po vydání knihy. Zajímalo by mě, jak by pak vypadalo, kdyby se potkali i po Novém roce, řekněme v únoru nebo březnu.
Každopádně papírovou knihu už mám objednanou nejen pro sebe, ale i pro moji mamku. Je totiž úžasná. Kniha i moje mamka :-)
Kniha je nejen o Covidu, ale celkově o tom, jak je důležitý kritický rozum a sdílená zkušenost. O životě i práci pana Konvalinky, který je neskutečně skromný, vzdělaný a vtipný. Prostě pokud tady zrovna nečtete recenze po dočtení knihy, ale řešíte, jestli si ji přečíst, vůbec neváhejte. Nebudete litovat ani jedinou minutu. Howgh!
Fialový poustevník
Ota Pavel
Povídky jsem četla loni synovi a moc jsme si to užili. Některé povídky mě oslovily více, jiné jsem jen přečetla, ale bylo moc fajn ponořit se do úplně jiné doby a krásného jazyka. A moc mě potěšilo, že když jsem některou dlouhou povídku dočetla do poloviny, devítiletý syn si ji dočetl sám. S barvitým a ne úplně jednoduchým jazykem Oty Pavla neměl problém.
Pohádka o Raškovi
Ota Pavel
Zapomněla jsem hodnotit, loni jsem knihu četla synovi, protože jsem si pamatovala, že mně se kniha moc líbila. Jak jsem se na ni těšila, tak jsem byla trochu zklamaná. Napodruhé už to nebylo ono. Ale syn byl nadšený. Dokonce si některé kapitoly v devíti letech četl sám, s Otou Pavlem neměl problém.
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1
Miloslav Švandrlík
Kopyta a Mňouka jsem v dětství milovala. Teď jsem po knize sáhla nostalgicky, pro večerní čtení synovi. Potřebovala jsem něco, co má jednotlivé kapitoly, aby syn neměl potřebu dočítat mnou nedočtené příběhy do konce a neodvádělo ho to od jeho rozečtené knihy. Přiznám se, že mně už čtení moc nebavilo, místy mi přišlo hloupé a humor moc na sílu, ale syna čtení bavilo moc a (většinou nepovedená) dobrodružství si užil. A to je hlavní.
Včera jsme vytáhli Baskarvilla, který mě v této sérii bavil nejvíc. Jsem zvědavá, jestli mě potěší i po letech :-)
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Další z knih, které bych nebyla schopná dočíst, ale audioknihu jsem zvládla, ač se skřípěním zubů. První třetinu knihy jsem trpěla a chtěla to vzdát. Příběh samotný je zajímavý, ale ta forma pro mě byla ubíjející. Formánkův styl mi nesedl a vím, že od něj už nic dalšího zkoušet nebudu. Vadilo mi, že v knize řeší svoje životní otázky, že na pozadí silného příběhu řeší svoje problémy. Kolikrát jsem měla chuť v zoufalství řvát, že koho to sakra zajímá. Kdybych chtěla číst o tom, jak Formánek neví co se svým životem, udělám to, ale proč to cpát do knihy o někom jiném?! Válečná část mi lezla na nervy snad nejvíc. Tam autor nacpal tolik klišé, tolik patosu, tolik svého ega. Celkově by knize sedl spíše trochu víc strohý styl, možná až reportážní. Nebo to jen vnímám jinak než většina čtenářů a chyba je ve mně? Vzhledem k vysokému hodnocení to vyloučit nemůžu, ale za sebe nemůžu dát více než tři hvězdy, ač pocitově to vnímám tak na 2,5.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
Šumavští samotáři mě bavili, ale pokračování je za mě ještě lepší. Tihle samotáři měli tak nějak víc co říct, co předat, zajímali mě svými názory, přístupem k životu i tím, co měli za sebou. I fotky mi sedly více než ty od Jana Šibíka z prvního dílu. Určitě doporučuji. Kniha člověku nastaví zrcadlo v tom, jak malicherné problémy občas řešíme, jak zbytečně se obklopujeme věcmi, které (ne)potřebujeme, jak třeba celé dny trávíme v poklusu a nekonečném kolečku práce-povinnosti-škola-práce doma-a tak pořád dokola, aniž bychom si uvědomili takové to "tady a teď". Jsem ráda, že jsem si obě knihy koupila.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Knihu jsem poslouchala v audioverzi a nadchla mě. Následně jsem si pořídila papírovou variantu, abych zjistila, že dva příběhy chybí a jala se je dočíst. Záhy jsem zjistila, proč v audioknize chyběly (Plus a mínus, Strážce prahu). Za mě skuteční exoti, kteří mi nedali nic. Ničím mě nezaujali a jejich životní styl a postoje se mi zdají tak mimo, že ten druhý příběh snad ani nedočtu. Každopádně jsem ráda, že knihu mám.
Italské jednohubky
Marta Kučíková
Poslouchala jsem jako audioknihu, ale už jsem si pořídila pro sebe i pro kamarádku knížku papírovou. Zvlášť v dnešní době to bylo milé pohlazení, které jsem potřebovala. V knize je nadhled, schopnost sebeironie a k tomu spousta zajímavých postřehů. Knihu jsem si užila a neustále citovala synovi a muži, aby nebyli ochuzeni. Za mě šest hvězd, jedna navíc za mega porci optimismu :-)
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Za mě zklamání. První kniha mě bavila, tady už jsem četla jen proto, že knihy nerada odkládám a taky proto, že autorka píše čtivě. Ale kniha mi už nic nedala, jen souzním s Kamilou, že člověk si v každé situaci může vybrat, jestli se bude litovat, nebo se situaci postaví a nenechá se srazit. Jinak prostě přečteno, ale během pár dní o knize nebudu vědět. Což se vlastně týká i prvního dílu. Heřmánkové údolí je úplně jiná káva, dílo o několik levlů výš než cokoli dalšího, co mi od autorky přišlo pod ruku.
Nevinným sa neodpúšťa
Dominik Dán
Výborný Dán, jak jinak. Tentokrát opravdu akce střídá akci a kniha jede ve vysokém tempu, že ani není čas na fórky a vtipné dialogy. Linie s partou kamarádů mě bavila moc, akorát od počátku jsem si vybudovala vůči některým dost antipatie, které se ukázaly jako opodstatněné. Dán je prostě srdcovka a neumím si představit, že bych měla některou jeho knihu číst v českém překladu.
Tentokrát jsem ale trochu zklamaná z audioverze, připadá mi, že to pan Mňahončák vzal nějak suše a sterilně, v minulých knihách byla četba taková šťavnatější, nebo jak bych to řekla.
Deník Anne Frankové
Anne Frank
Vůbec nechápu, že jsem se k deníku dostala až nyní! Každopádně jsem moc ráda, že jsem potkala audioknihu, která je zpracovaná naprosto úžasně. Člověk má pocit, že k němu opravdu mluví Anne, že mu vypráví své pocity, myšlenky i zážitky. Pro mě byla tahle kniha skutečný zážitek. Posluchačský, i čtenářský (papírovou knihu si rozhodně koupím také). Je neuvěřitelné, jak byla Anne talentovaná, jak dokázala formulovat myšlenky do psané formy, jak dokázala glosovat situace ze svého života. Na knize je úžasné i to, že zobrazuje rozpustilou, užvaněnou pubertální dívku, která během psaní dospívá a mění se. Někdy je Anne smutná, někdy zoufalá, ale ve většinu času je to dívka milující život, která měla být po válce šťastná.
Matěj maluje mapy
Michaela Hošková
Klobouk dolů před celou rodinou! Kniha v závěru vyznívá, jako že je všechno zalité sluncem, vše jede v dokonale zajetém rytmu a lehce, ale je zcela zřejmé, že bez obrovské urputnosti, lásky a odhodlání obou manželů by Matěj nebyl tam, kde je. Z knihy jsem průběžně citovala všem kolem sebe, vyprávěla jsem historky a dojmy, kterých jsem pořád plná. Kniha na mě opravdu silně zapůsobila a opravdu se hluboce skláním před celou rodinou, i před úžasně talentovaným Matějem, kterému přeji, aby se v tom našem světě neztratil, aby ho nepochopení od lidí neubilo a aby si život užil, jak nejlépe to půjde. Aby zažíval radost i úspěch z toho, co dělá a co ho těší.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Knihu jsem četla o Vánocích, ale zapomněla jsem ji hodnotit. Pořád si ale ještě pamatuju ten mrazivý pocit, tu beznaděj a obrovský smutek, který jsem při čtení cítila. Kniha je psaná výborně. Stroze a syrově. Navíc mému synovi je 10 let, takže je skoro ve věku Štěpána, když příběh začínal.
Pocit z knihy ve mně zůstal docela dlouho po dočtení, autorka má opravdu velký talent.
Stanice odložených lásek
Hana Marie Körnerová (p)
Čtivá oddechovka, kterou jsem teď přesně potřebovala. Původně jsem plánovala, že další dva díly číst nebudu, ale musím říct, že jsem zvědavá, jak budou životy holek ze Stamic pokračovat dál. Autorka píše prostě lidsky a umí vtáhnout do děje tak, že máte pocit, že hlavní hrdinky znáte a jsou i vašimi kamarádkami. Jdu honem kouknout do knihovny, jestli jsou další díly volné :-)