Osice komentáře u knih

Od knihy jsem měla velké očekávání. Při prvním čtení jsem byla zákonitě trochu zklamaná. Myš a Krtek nejsou Kvak a Žbluňk – musela jsem se s tím nejdřív vyrovnat:-) … Další čtení už jsem si užila. Oproti Kvakovi a Žluňkovi na sebe kapitoly navazují, Krtek často kleje (do háje, do háje zelenýho), ale je to vtipné, má to nápad a Myš a Krtek jsou skuteční kamarádi, kteří si pomáhají a snaží se potěšit jeden druhého. Hodně se mi líbilo, že je text prokládaný citoslovci. Krásně zněl, když jsem předčítala. Pink! Žbluňk! Šmik, šmik, šmik! Tik-tak! Šup, šup!! atd. Podobně jako A. Lobel také W. H. Yee svůj text sám jednoduše přesto krásně ilustroval.

Dnes si dcera na Myš hrála při houpání. Po jejím vzoru volala – „víc“ a „ještě“:-)

29 14.01.2020

Další dokonalá knížka od P. Čecha, kterou jsem s chutí přečetla, resp. prožila s klukem Františkem. Dětská fantazie nezná mezí. … Jak dospíváme, tak o schopnost „vidět“, co je za zdí, bohužel přicházíme. Dětství je podle mě nejkrásnější období. Vzpomínám si na tu intenzitu prožívání, dobrodružné výpravy, tajuplná místa, která jsem toužila probádat, při procházkách v lese jsem si představovala, že pod skalními mini převisy, bydleli pravěcí lidé, s úžasem jsem visela babičce a dědovi na rtech, když něco vyprávěli, atd. Místa mého dětství dnes pro mě už ztratila své kouzlo. Když sleduju své děti, tak jim závidím, že schopnost naplno prožívat stále mají a plnými doušky vychutnávají. A já si díky knize O zahradě zase na chvilku své dětství připomněla. … Tak si říkám, že v P. Čechovi musel zůstat velký kus dítěte…

Knížka zaujala i mou skoro čtyřletou dceru. Hned poznala obrázek Tarzana, kterého zná od pavoučka Čendy:-)

49 14.01.2020

Po veverce Barborce jsme si už 2x přečetli i o mlsném ježkovi Toníkovi, který chtěl jíst jenom jahody. Jenže ty nejsou vždycky k mání a ježek by si měl před tím, než ulehne k zimnímu spánku, udělat tukové zásoby. … Dcera opět nezklamala. Navrhla, že si mohl jahody nasbírat do zásoby, aby je měl i v době, kdy už nerostou. Popřemýšlely jsme pak společně nad tím, jak by je mohl uchovat, aby mu vydržely. … Líbí se mi, jak je kreativní, nějaké poučení „ať vezme čert“:-) … Krásné ilustrace má na svědomí sama autorka A. Reitmeyerová. Kromě příběhu je obsažena v knize naučná část, která poskytuje spoustu zajímavých informací o ježcích. Zaujalo mě, že dokáže ujít za den až 2 kilometry. Dcera už ví, že by za 1 den zvládl dojít od nás na jedno hřiště, kam ráda chodí:-)

30 13.01.2020

Když dcera zahlásí, že si chce půjčit Kašpárka, tak víme, že má na mysli Divadélko se zvířátky. Knížka se v knihovně moc neohřeje:-) Obsahuje 5 básniček (Pecivál, Strašpytel, Zlodějíček, Mobilmánie a Zlobidlo). Z názvů je patrné, jaké „dětské“ nešvary si vzala autorka na paškál. Básničky jsou vtipné a srozumitelné i malým dětem, vždycky se u nich pobavím. A nejde v nich jenom o zlozvyky nebo špatné chování. Malý nezbedové mají kamarády, kteří nad nimi jen tak hůl nezlomí, i když je to někdy pěkně štve…

„…
Slon jen kopl do konzervy:
„Už na něho nemám nervy!
Všechny tady zklamal zas,
nebudem s ním ztrácet čas!“
Medvěd slona trochu krotí,
v zásadě však není proti.
…“ /Mobilmánie/

28 13.01.2020

Martinka prožije tentokrát dobrodružství na školním výletě. Navštíví ptačí rezervaci. … A my měli možnost spolu s ní poznat některé zajímavé opeřence, např. jeřáb korunkatý, ibis červený, kukačka kohoutí, kolpíci, zoborožci, ale nejvíc mě zaujali člunozobci, kteří prý loví i malé krokodýly. Měli by je mít v pražské ZOO, tak už se těšíme, až tyhle ptačí macky uvidíme na vlastní oči.:-)

26 13.01.2020

Easy? … to write this comment wasn´t so easy! … a dál už česky:-) Knihu jsem si vyhledala v době, kdy jsem se zajímala o YA knihy. Přečíst jsem ji musela už jenom kvůli tomu zajímavému názvu. Prakticky 4 dny, které jsem s knihou strávila, jsem přemýšlela o tom, k čemu se otázka z názvu může vztahovat. … Hodně zajímavé mi přijde, že oproti originálu v českém překladu přibyl do názvu otazník.

Možné SPOILERY???
Na první pohled průměrná love story, přesto dávám 5*. Sílu této knihy nespatřuji v milostné lince, nýbrž v tématech (sexuálně motivované útoky na ženy/dívky), jimiž se zabývá. V závěru knihy jsou uvedeny statistické údaje, jež jsou alarmující.
„V ČR je oficiálně registrováno jedno až dvě znásilnění denně – předpokládá se, že znásilnění je oznamováno pouze v 8 % případů (znásilnění, ke kterému došlo v rámci rodinných a partnerských vztahů, je nahlašováno pouze v 3 % případů).“ … už dříve jsem si sama nějaká čísla dohledávala a nejsou přehnaná. On stačí „pouhý“ pokus o znásilnění nebo nevhodné nevyžádané doteky a s dívkou to pěkně zamává. … Autorka trefně vystihla chování a pocity oběti – odmítá mluvit, stydí se za to, dělá si starosti, aby ostatním nepřidělala starosti, atd. … a násilník? Bezostyšně lže a vymýšlí si historky, z kterých vychází jako hrdina. A když se to provalí, tak má ještě tu drzost prohlašovat, že mu dotyčná zničila život! Zlehčování okolí také situaci moc nezlepšuje.

Myslím si, že je důležité, aby takové YA knihy vznikaly. Možná někomu dodají odvahu a promluví o tom, co se mu stalo. Nebo motivují k absolvování kurzu sebeobrany. … Nejvíc mě děsí, že si něčím podobným projde moje dcera!

Překvapivě jsem objevila spoustu podobností s hlavní hrdinkou Jacqueline – i já svůj výběr školy podřídila tomu, kam šel na VŠ můj přítel, rozchod po 3 letech, úplně jsem se viděla, jak extrémně jsem ho prožívala, škola mě také v tu dobu vůbec nezajímala … a brzký nový vztah (já byla tehdy rychlejší a jsme spolu doteď:-)) a našlo by se toho víc … Hodně mě bavily zmínky z makroekonomie a e-maily přispěly k příjemnému osvěžení příběhu.

„Sedm týdnů může všechno změnit.“ (s. 235)

35 13.01.2020

Prvním dílem nasadil P. Čech laťku skutečně vysoko a za mě se mu ji bohužel překonat nepodařilo, ani se jí přiblížit. Chybí mi hravost, která byla v prvním díle do textu zakomponována, příběh samotný nenese tak silné poselství a konec je neukončený, takže si musíme přečíst i poslední díl:-) Přesto dávám 5*, resp. 4,5. Vše mi vynahradily nádherné ilustrace, na které jsem u autora zvyklá. Tady mě nezklamal a navíc jsem získala zajímavý tip na aktivitu – kreslení jehličím namočeným v borůvce (to musíme rozhodně vyzkoušet). A hodně mě zaujalo, kdo všechno se živí pavouky. Když dcera viděla ošklivé střevlíky (jsou znázorněni opravdu děsivě), tak se jich i trochu bála. Musela jsem jí ukázat fotky střevlíků na internetu, aby viděla, že jsou ve skutečnosti nádherní a teď se těší, až si je necháme v létě nalézt na ruku:-) … Kdo četl od P. Čecha knihu Dědečkové, tak si při čtení možná vybaví jeden konkrétní příběh z této knihy...

24 12.01.2020

Skvělá polská knížka. Přečetly jsme s dcerou několikrát. Není od věci občas si připomenout, jaké zázraky dokáže „obyčejné“ objetí… Přišlo mi, že dceru nechává objímací mánie klidnou, ale pak se jednoho rána u snídaně z ničeho nic zeptala, jaké zvířátko bychom mohli obejmout:-D Při čtení jí pomotala hlavu fráze „louskat napínavý román“… Medvědi berou život s lehkostí a vtipem (úsměv a vlídná slova nás také nic nestojí) … a my navíc obdivovali krásné ilustrace od E. Dziubakové.

30 12.01.2020

Tak jsme prvním dílem zakončili sérii o Aničce a hned 2x:-) Konečně víme, jak na svět přišla nedělní kočka Zlatuška... Na čtenáře nebo posluchače čeká hodně kreslení, vyprávění pohádek a nechybí ani spousta koček. Obdivuji laskavost a moudrost, kterou jsou knihy o Aničce protkány. Hodně mne oslovila tři přání, která jsou zmiňována, obzvlášť to třetí… Malinko mě zklamalo, že je velmi málo prostoru věnováno ostatním dětským postavám (Vášovi, Mikšovi a Miládce). Váša a jeho chodníková chůze nemají chybu. Dcera si na Vášu hraje skoro při každé procházce:-)

Máme vypůjčenou z knihovny v salátovém vydání. Dcera prohlásila, že když je tak rozpadlá, tak by nám ji mohli nechat:-D Tak či tak, já už se těším na nějakou další knihu od E. Petišky.

Knihu jsem objevila mezi novinkami v knihovně, zaujala mě svou obálkou a její název ve mně vzbudil zvědavost. Dodnes jsem netušila, že J. Wolker napsal něco i pro děti. Upřímně jsem z knihy nadšená. Má krásný příběh, protkaný hlubokými myšlenkami, které mne nutily šáhnout si do svědomí – např. když něco dáváme těm, kteří jsou na tom hůře než my (v příběhu sirotek Jeník), tak nedáváme svoje nejlepší věci; míra štěstí je relativní (kdo nic nemá, tak je šťasten i z mála) a i ti z nejchudších mají svá tajná přání, netouží pouze po dobrém jídle a pití. Hodně sympatické mi bylo, že se Jeník snažil udělat něco pro to, aby svých přání dosáhl. Pohádka (původní název O kominíkovi) je plná lidské dobroty a ten konec je skutečně nádherný...

Jazyk může někomu připadat podivný, zastaralý, ale právě v tom je to pravé kouzlo. Atmosféru dob dávno minulých dotváří „luxusní“ ilustrace L. Sunkové. Dcera (necelé 4 roky) napjatě poslouchala, občas se na něco doptala a i přes archaický jazyk příběh pochopila. Přesto samostatně čtoucím dětem bude text pravděpodobně působit velké problémy, a tím pádem nemá kniha Zámek a pomeranč šanci stát se populární dětskou knihou. Škoda, mě si získala!

30 11.01.2020

Může obsahovat pro někoho mírné SPOILERY???

Kraťoučká kniha se zvláštním názvem, který jsem si byla schopná zapamatovat až tehdy, když se mi jeho význam při čtení objasnil. Smutné téma, o němž jsem zatím moc nepřemýšlela, resp. jsem se o něm bála přemýšlet. Po zhlédnutí korejského filmu A Moment to Remember (Vzpomínky na lásku), jenž byl emočně velmi vypjatý, se téma postupného zapomínání a s ním spojené ztráty vlastního já stalo pro mě jistým vnitřním tabu. Ale kniha F. Backmana je tak vřele napsaná, že jsem nepociťovala nepříjemné emoce. Ano, bylo to melancholické, ale příjemně. Nechybí humor … „Kdo na život spěchá, toho smutek čeká,…“ (s. 36) a zajímavé myšlenky … „Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“ (s. 37) … Nemusíme věřit ve stejnou věc, důležité je se někde uprostřed potkat. Všechno má v knize své místo, umně propojená vnější realita s prožíváním "uvnitř hlavy" a atmosféru textu hezky dotváří ilustrace Elly Laytham.

Nikdy bych nevěřila, že je autorovi jen o pár let více než mně. I teď mi pořád pohrává na rtech laskavý úsměv a převládá ve mně příjemný pocit. Určitě přečtu víckrát.

52 08.01.2020

Začalo to slibně. Básničky o sluníčku, hvězdě, dešti atd. byly ovšem záhy nahrazeny básničkami o kostce cukru, uhlí, přehradě, vodovodu a jiných technických vymoženostech jako je třeba počítač a televize...

"...
Narodím se v prudkém varu
mnoha kotlů cukrovaru.
Budu něžná, budu bílá,
bude ve mně sladká síla,
..." /Kostka cukru/

Knihu objevila dcera v knihobudce v knihovně. Tentokrát ji tam s klidným srdcem vrátíme (Honzíkovu cestu jsme si nechali:-)).

23 07.01.2020

Po zajíčkovi Ušáčkovi a králíčkovi Petrovi došlo i na Lucku Šmidlifouskovou:-) Na knize je patrné, že pochází z pera "Daisy Meadows". Mnoho podobností se sérií Duhová kouzla - hlavní záporačkou je nyní čarodějnice Grizelda a úlohu šotků zastávají Strašbahňáci, atd. Jinak mi přišel příběh střižený i Julčou, skoro veterinářkou, Pušíky a kočka Zlatka mi připomměla Petiškovu Zlatušku:-D

24 07.01.2020

Přečteno po několikáté. První příběh je postaven na oblíbené dětské hře, a to hře na doktora nebo doktorku. Ani mě neminula. Pamatuju si, jak jsem dávala plyšovému medvědovi injekce opravdovou injekční stříkačkou s jehlou. Léčivou látkou byly ve vodě rozpuštěné fluoridové tabletky, které tehdy děti zobaly na zoubky. Dalším pokusným králíkem byl můj mladší brácha:-) A dnes si po vzoru Sovy, Králíčka a ostatních zahrála na doktora i naše Barča (a po ní i náš mimišák). Vyvázla jsem z toho s bolavým nosem:-) … Nebýt vzpomínek, tak se mi víc líbí druhý příběh, který v sobě nese poselství – domov nedělají věci, ale lidi, kteří nás obklopují.

25 06.01.2020

Může obsahovat drobné SPOILERY???

„Ale když tu po opětovném namáhání zase ležel a oddychoval jako předtím a znovu viděl, jak nožičky spolu zápolí snad ještě krutěji, a nepřipadalo mu již možné vnést do té zvůle klid a řád, říkal si zas, že nemůže setrvávat v posteli a že nejrozumnější bude obětovat vše, jen bude-li tu sebemenší naděje, že se tím z postele vysvobodí. Zároveň si však znovu a znovu připomínal, že mnohem lepší než zoufalé rozhodnutí je klidná a nejklidnější rozvaha.“

Nikdy bych nevěřila, že mě to bude tak bavit. Situační humor, groteskní situace (i jsem se rozesmála) vzápětí střídají pasáže, které mě nutily k zamýšlení. Třeba: proč je naše společnost nastavena tak, že tak silně vnímáme pochybení člověka? - neochota vcítit se, pochopit, porozumět, jako by člověk před momentem, kdy pochybil, vůbec nic nedokázal…; Jak naši nejbližší reagují na vnější změnu (proměnu)? – jsem to přece pořád já, tak proč se ke mně chovají odtažitě, co všechno může maskovat změna chování (strach, odpor, bolest, láska, …) – lidé mají velké rezervy, když přijde na vyjádření niterných strachů…

Proměna. Všichni jí procházíme. Sice na první pohled ne tak drastickou jako Řehoř Samsa, ale na další třeba uvidíme, že byla velká, že okolí nebo i my sami jsme měli s přijetím problémy, nějakou dobu nám trvalo, než jsme se se změnou srovnali, nebo se v našich očích někdo proměnil tak moc, že už s ním nechceme nic mít… Také ostatní postavy v rodině hlavního hrdiny projdou jistou proměnou.

A kde byla ta pověstná bezpodmínečná láska, o které ze všech stran slýcháme? Kafka nic nemaluje na růžovo a to se mi na něm líbí. … Z nejmilovanějšího člověka se může stát ze dne na den přítěž. Stane se z něj „obtížný hmyz“. Obviňování na sebe nenechá dlouho čekat…

Od 1. vydání uplynulo více než 100 let. Pro mne je to dílo nadčasové. Určitě mi uniká spousta významů, ale líbí se mi…

57 06.01.2020

„Jednou – v hodinách to klaplo,
dvakrát – v ciferníku vrzlo,
třikrát – něco drnklo,
čtyřikrát – cosi brnklo,
pětkrát – neozvalo se nic.“

Milý příběh o přátelství mezi pavoučkem Čendou a kukačkou z hodin nás zavede do opuštěného domu „plného vzpomínek, ozvěn a zaprášeného harampádí, které tu dávní majitelé zanechali“… P. Čech na velmi malém formátu ukazuje, že na velikosti nezáleží… Kromě vynikajících ilustrací, na něž jsem u autora zvyklá, je vyšperkovaný i samotný text, hravost z něj přímo sálá - tu se zhoupne, tu se napne, tu se otřese, atd. P. Čech prostě umí!

Přečetly jsme s dcerou několikrát a už na nás čeká pokračování.

43 05.01.2020

Carrie je první vydaný román S. Kinga, ale ne první, který napsal! Pro mě je Carrie druhou knížkou, kterou jsem od tohoto mistra hororu četla. Je tomu už hodně let. Studovala jsem tehdy v Plzni VŠ a jela jsem si ji vypůjčit na pobočku na Bolevec:-) … Jaké bylo moje překvapení, když jsem o těchto Vánocích objevila pod stromečkem knihu Carrie (first edition, s autogramem z roku mého narození), asi povídat nemusím:-)

Možné drobné SPOILERY??? (a předem se omlouvám za anglické citace)
Je zvláštní, jak odlišně knihu vnímám teď jako dospělejší… Poprvé se mi samozřejmě líbila, ale tím stěžejním, co mě u čtení drželo, byl samotný děj, tedy akce a pak také fakt, že King dokáže mistrně vylíčit situaci, nepotřebuje dlouhý popis, a přesto si dokážu krásně představit scénu, kterou líčí. Dnes jsem čtenářsky vyspělejší (značně se na mě podepsala zkušenost ze čtenářského klubu, který jsem 3 roky vedla:-)) - větší pozornost jsem věnovala samotným postavám, jejich vztahům, okolnostem, pohnutkám, prostředí, atd. Při druhém čtení ve mně vzbudila mnohem větší emoce. Byla jsem fakt naštvaná na její matku. Chápu, že někdo chce své dítě vychovávat po svém a třeba jinak než je „většinovým zvykem“, ale nemělo by být úkolem rodičů připravit své dítě na svět „venku“? A jak by řekla moje babička: „nic se nemá přehánět.“, ale to bychom tu neměli tak skvělou knížku:-D … Co dělá s člověkem fanatická víra:-( … Obdivuju Carrie, že se dokázala postavit matce (I´m sorry momma but I can´t be sorry.“) a na ples šla. Cítila jsem z Carrie obdivuhodnou vnitřní sílu a touhu po normálním životě teenagera, který chodí na střední školu. … Vymanění se z vlivu rodičů, jít si vlastní cestou, dělat vlastní rozhodnutí x matka, i když z mého pohledu šílená, se snaží svým způsobem uchránit dceru před nástrahami vnějšího světa. … Rodiče děti formují (většinou nevědomky) a ony jim pak nastavují zrcadlo – až se někdy zarazím, když pozoruju dceru, jak věrně kopíruje mé zlozvyky. … Děti chtějí, aby se s nimi jednalo jako s dospělými, ale když se jim to hodí, tak jsou přece pořád dětmi. „We were kids.“ (pro mě hodně důležitá věta z knihy). Špatná rozhodnutí děláme přece všichni, otázkou je, jak se k nim postavíme…

Klíčové slovo, které mě při četbě napadalo, bylo MOC. Mít moc nad někým, mít moc ovládat někoho, zranit,… (např. šikana, matka nad dcerou, v partě, ve vztahu), ale i moc něco změnit. Různé nuance moci zakusí mnoho postav, bohužel využívají moc převážně v negativním smyslu. A protipólem byla BEZMOC, kterou jsem při čtení také pocítila.

Na závěr bych ještě chtěla ocenit, jak King v Carrie postupně doplňoval mozaiku příběhu a využíval různé způsoby (výňatky z fiktivních publikací, policejních výslechů, střídavě zaměřená pozornost na různé postavy, atd.) k informování čtenářů. Přečetla jsem od něj určitě přes 20 knížek a s podobným přístupem jsem se v žádné z nich nesetkala. Jsem ráda, že tenkrát Kingova manželka vytáhla rozpracovaný rukopis Carrie z koše a dodala mu odvahy k jeho dokončení:-)

50 04.01.2020

Po Zajíčkovi Ušáčkovi vytáhla dcera záměrně z knihovničky knihu o jeho příbuzném králíčkovi Petrovi:-) Začátek mě trochu vyděsil… „Nezapomeňte, že váš tatínek tam měl nehodu! Chytili ho a paní Gregorová z něj udělala paštiku.“ …měla jsem obavu z dceřiny reakce, ale nerozhodilo jí to (je asi zvyklá od prarodičů ze Šumavy, kteří chovají králíky a jiné domácí zvířectvo).

Knížka obsahuje 4 příběhy a v každém z nich hrozí někomu z králičí party nebezpečí. Moc hezky se mi příběhy četly, byla jsem napnutá, jak se budou dobrodružství králíčka Petra a dalších vyvíjet a obdivovala jsem ilustrace, jimiž svůj text doprovodila B. Potterová. Bylo sympatické, že občas autorka ke čtenářům promlouvala – tím získal vypravěč, resp. vypravěčka kontury skutečné osoby z masa a kostí. Z příběhů dýchá doba dávno minulá, ale nikterak jim to neubírá na čtivosti, ba naopak. Příběhy mají příjemné tempo. Když jsem četla o tom, jak malí králíčci usnuli, tak se do říše snů odebrala i dcera:-)

Dcera nejvíc prožívala poslední příběh o panu Todovi. A nejvíc řešila, že spí jezevec Tomy Brok v botách v posteli a jak lišák Tod vysuší mokrou postel:-)

Vyřazená z knihovny, ale u nás má své místo.

27 03.01.2020

Knížka plná lotrovin, vynalézavosti, úskoků, pomstychtivosti, snahy druhého přechytračit a přelstít. Lišák, vlk a medvěd se snaží mermomocí vymyslet, jak nachytat zajíčka Ušáčka, chtějí mu oplatit jeho lumpárny namířené proti nim. Přestože není Ušáček ani omylem příklad čestného zajíčka (vymýšlí si, lže, je líný, někdy sobecký, apod.), nemyslím si, že by byl v jádru špatným hrdinou. Když je potřeba, neváhá pomoci své kamarádce želvě, varuje husu, nakoupí mamince věci do domácnosti, zbaví zvířátka obávaného lva, atd. K tomu, aby se mi dětská kniha líbila, nemusí stát dobro proti zlu. Ani ve skutečném životě není nic černobílého. Sáhněme si do svědomí, vždyť i my (já teda určitě) jsme občas líní, sobečtí, vždycky se nám nechce s pravdou ven, atd. atd. :-)

Normálně bych ubrala 1 hvězdičku, protože strany 33-48 jsou v naší knížce slovensky. Byla celkem výzva plynule překládat do češtiny, když jsem předčítala dceři. Slovenský text je větším písmem a musím říct, že to knížce svědčí. Lépe se mi to četlo a stránky působí vizuálně lépe (bez větších bílých míst). Ale slovenštinu mám ráda, proto ubírat nebudu:-)

Vlastníme vyřazenou z knihovny... Další exemplář máme na Šumavě u babičky. Zajíček Ušáček je jediná kniha, o které můj brácha prohlašuje, že ji přečetl celou:-D

30 03.01.2020

Vlastníme vyřazenou z knihovny. Hrubína mám moc ráda, ale tuhle jsem neznala. Schválně jsem to spočítala a znala jsem předtím jenom 4 říkanky. Autor nás v ní pomocí krátkých básniček provází celým rokem. Četly jsme s dcerou už mnohokrát a ještě určitě číst budeme. Líbí se mi, jak některé verše zní…

„Máma pere, drum, drum, drum,
až se třese celý dům.
…“
/Máma pere/

A zajímalo by mě, jak se hrála hra „fazole“ (v básničce Po škole). S touto básničkou máme spojený zážitek – dcera nevěděla, co znamená, že jich prohrál půl čepice, tak aby si dokázala představit, kolik toho asi prohrál, dala jsem jí klobouček a korálky, aby ho naplnila z půlky. Náš mimišák měl ale s korálky jiný plán, všechny (a že jich byl skoro plný kyblík) rozházel a my je pak všichni asi hodinu sbírali (je to dobré na jemnou motoriku a dělali jsme něco společně:-))

38 01.01.2020