olle
komentáře u knih
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Rozhodně nedoporučuju těm, kteří nechtějí mlsat. Když jsem se do knihy začetla, nemohla jsem přestat myslet na to, jakou čokoládu si půjdu koupit. A jak by byla vyrobena, kdyby byla z čokoládovny Willyho Wonky.
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Kniha se četla se dobře, napínavá byla, ale na kráse jí ubírá její překombinovanost. Čtenář pak při zásadním zvratu v knize není překvapený, ale říká si, že už je to moc a následné vysvětlení událostí působí trochu těžkopádně. Rozhodně bych však Miniera nezatracovala, protože série s Martinem Servazem je podle mě skvělá.
Muž, který hledal svůj stín
David Lagercrantz
Zbytečně překombinované dva příběhy, které spolu vlastně vůbec nesouvisely. Část o Fárii a Benitě tak působila spíše jako vata na vyplnění, aby v knize vůbec něco bylo. Jako oddechovka dobré, ale nic, k čemu by se člověk chtěl vracet.
O Tyranii - Dvadsať ponaučení z 20. storočia
Timothy Snyder
Podle mě by měla být kniha povinnou četbou na školách a nahrává tomu i fakt, že je velmi krátká a srozumitelně napsaná. Člověk by neměl mít očekávání hluboké analýzy, ale díky své stručnosti může alespoň kniha zaujmout více čtenářů a zejména i ty, kteří moc nečtou.
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Šel pěšky, měl puchýře, bylo horko, nevěděl, kde bude spát, pil čaj a potkal spoustu milých lidí. Takhle to zní trochu nudně. Ale číst tuhle knihu je neskutečná zábava.
Dlouhý krok do tmy
Tomáš Bandžuch
Oceňuji historické souvislosti a pohled z druhé strany - jaké emoce mohl v Němcích vzbuzovat vznik Československa. To mi přijde jako skvěle nosné a neotřelé téma. Tak je jen škoda, že mi hlavní postavy nesedly. Celé jejich jednání mi přišlo takové těžkopádné.
Pražská zima
Madeleine Albright
Čekala jsem spíše autobiografii, ale spíše to byl výklad dějin Československa, který nešel nijak moc do hloubky. Skvělé pro někoho, kdo nemá o tehdejší době příliš informací, případně pro osvěžení si některých dobových událostí.
Zlatí úhoři
Ota Pavel
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke kterým ses ráda vracím. Krásný jazyk, krásné příběhy.
Bez tebe je mě jen půl
Smriti Prasadam-Halls
Nevím, jestli je to překladem, ale rýmy mi přijdou místy trochu krkolomné. Vizuální stránka ale super a velmi vtipná.
Já legenda
Richard Matheson
Celkově vlastně hodně nevyvážená kniha. Povídka Já, legenda je podle mě naprosto super. A ostatní povídky vůbec. Tedy přiznávám, že jsem je nečetla všechny a skončila jsem Nepříčetným domem, ale dál bych se musela hodně přemáhat. A nevidím důvod k přemáhání, když je tolik dobrých knih, co jsem ještě nečetla.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
V knize mi trochu chybí ona avizovaná cesta. Spíše jde o popis současných neduhů české společnosti s odkazem na Masaryka a několik dalších osobností 20. století. I tak ale kniha stojí za přečtení.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Mně mnohokrát doporučovaná kniha. A asi pro přílišné očekávání byla naprostým zklamáním. Nedá se říct, že bych neměla ráda daný žánr. Ale způsob, jakým je kniha napsaná, mě nijak nenadchl. Nerozvíjí fantazii, plytké a ve výsledku místy až otravné.
Jak se máš, Eliško?
Lucie Sunková
Hezky provedené. Ale proč ta myška celý den jen dře? :D
Karkulín je nejlepší
Astrid Lindgren
Tak nevím. Má Karkulín nějakou poruchu osobnosti? Nebo jen vědomě manipuluje se svým kamarádem Benem a citově ho vydírá? Fakt se nemůžu rozhodnout. Příběh fajn, ale postavu Karkulína vnímám dost negativně.
Jednou snad
Debbie Johnson
Čte se to dobře. Ale na můj vkus je v knize příliš patosu a jímavých proslovů.
Král vrkú
Adam Stower
Příběh mi nepřišel až tak nosný, ale moc se mi líbily ilustrace. Jsou skvělé a opravdu vtipné.
Ve světle toho, co víme
Zia Haider Rahman
Dojmy z knihy jsou rozpačité. Zejména polovina knihy mě příliš nebavila, dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na způsob, jakým je kniha napsaná, jak neustále odbíhají od tématu, absence přímé řeči, chaotičnost apod. A jediný důvod, proč jsem pokračovala ve čtení, byl slibovaný zvrat, který se měl odehrát v Afghánistánu. Bylo pro mě překvapením, že celá kniha je vlastně víceméně o vztahu Zafara a Emily a jak tento vztah ovlivnil Zafarův život i jeho jako člověka.
Asi jediné, co na knize dokážu opravdu ocenit, je několik zajímavých myšlenek. Avšak aby je člověk objevil, musí se prokousat spoustou balastu.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Samotný detektivní příběh mi přišel slabší, zejména vyústění, ale popis poměrů v Sovětském svazu v 50. letech naprosto skvělý, proto se vyplatí knihu přečíst.