Šílená ze Sacré-Coeur

“K čertu s etikou, ať žije estetika!”

Přes trochu zavádějící kresbu na obalu a název jsou 2/3 knihy - asi nejen pro mě - velmi zajímavé. Naopak poslední třetina je vzhledem k výrazné absenci filozofických myšlenek poněkud nudná.

Jak se nezbláznit a přežít šílenství ?
A nežijeme vlastně v takovém podobně šíleném světě ?
Akorád nemáme u pusy bubliny :)
Mix fanatizmu,falešných proroků,pokrytectví i filosofie v podání Jodorowsky-Moebius.
Scénaristická šleha i výstřik spermatu na puritány všech zemí.
Jízlivý ironický sarkastický výlet s Dorotkou schovanou za duhou.
Egoistické já hlávní postavy (hrdiny příběhu) s jeho upřímným druhým egem (dáblíkem a našeptávačem) vtipně glosuje a komentuje události.
Dokonce v jeden moment,jsem si vzpoměl na pár dílů rodiny Smolíkových na cestě kolem světa.
Dost podcenované a celkem nedoceněné dílko v rámci autora celkově.
Má to spád,nevíte a opravdu netušíte,jak to bude dál.
Vcelku slibně nepředvídatelné.
Zpočátku ani ne moc symplastický profesor.Možná posléze nastane i lítost,která se nakonec změní k pochopení i fandění.
Svěží závan,trošku schíza,ulítlá jízda na tripu i jedna nakoplá prorocká bába do zadku.
Možná to není úplně dokonalé,ale pohltilo nadsázkou i ulítlostí.
Má to hloubku a zadumání.A taky,sex je náš,ten nesmí chybět.
Nebrat se vážně,ale hlavně se z toho neposrat.
Strach a hnus a na to kaká pes.

Šílená je šílená. Nebudu předstírat, že mě nenalákaly špičatá prsa na přebalu, víc než cokoliv jiného. Příběh je trochu zvláštní, trochu šílený a značně metaforický. V centru dění je postarší emeritní profesor filozofie na slavné Sorbonně, Alain Mangel, který v příběhu prochází zásadní proměnnou. Katalyzátorem proměny a hybatelem děje je Elizabeth, mladá, krásná, živá, bláznivá, zdánlivě šílená dáma, agent změny, agent chaosu, agent života. Naopak Alain je zpočátku ztělesněním rezignace, stagnace, nezájmu a neuroticismu. Celkově to má silnější, slabší, hodně slabé a vyloženě špatné momenty. Mezi ty silnější patří rozmanitost děje, alespoň tedy v první polovině příběhu, též postavy protagonistům v dalších částech pak přechod k mysticismu, a částečně možná též mnohé ty kabalistické motivy. Prsa na deskách samozřejmě slibují jistou lehkou dávku erotična. Celý děj je protkán humorem, ten osciluje mezi divným a hodně divným, nelze opomenout parodické fekální vsuvky, nebo jak to lépe nazvat. Naopak k těm slabším bych zařadil celou anabázi s „Kolumbijci“, snad až na ayahuascové a houbové rituály, ty jsou naopak mimořádně zdařilé, vč. příznačného oddělení hlavy od těla – rozpuštění ega. V komiksu se snoubí několik závažných témat skrytých ve všeprostupujících metaforách, od hledání sebe sama, přes poražení vlastního ega, znovuzrození, obnovení zájmu o život a život beze strachu. Doporučuji nevynechat závěrečný zasvěcený komentář, který pomůže proniknout někdy prvoplánovým mysticismem a poskytne hlubší kontext a pohled na záměry autorů. Kresbu komentovat netřeba, je to Moebius, výtvarný styl je zcela charakteristický.

Šílená ze Sacré-Coeur je šílená... splácanina. A to se ještě krotím. Uznávám, že problém bude s největší pravděpodobností u mě. Spolupráce Jodorowského a Moebia mi nesedí. Nemám rád Incal a mám u něj vlastně ty stejné problémy jako tady - chrchlá se na vás nápad za nápadem, podivně popletené a propletené, filozofie, božství, metakecy, metabaroni, narkobaroni, kozy, péra, bezďáci, vysokoškoláci... Je to prostě divné a já se vlastně i nudil. A troufám si tvrdit, že měl i Moebius plné zuby téhle zakázky. Je to vidět na třetím albu - to je šíleně ukecané a mnohem jednodušeji kreslené. Celkově je tenhle komiks takové nic. Není to moc vtipné, sexy, akční ani hluboké.

Přívlastek Šílená se v názvu tohoto nevšedního komiksu nachází po právu. Je to totiž jedna velká a poměrně divoká jízda. Během čtení jsem se několikrát zasmál, někdy jsem se při čtení musel na chvíli zastavit, abych se ujistil, že čtu správně a to, co je psáno se v příběhu opravdu děje a někdy... Někdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Přesto ale nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Jde o svým způsobem jedinečný komiks, který po přečtení rozhodně zanechá stopu.

Nejnormálnější kousek od Joda i Moebia. Místy je to hodně sranda, hlavně druhý díl je obzvlášť vypečený.

Slovo 'šílené' nevystihuje popis tohoto literárního díla zcela, jelikož krom toho se jako přívlastek může užít i slov 'sexy' a 'božské' (to božské berte jako nadsázku). Bylo opravdu podivuhodné se začíst do něčeho, co bylo na počátku tak trochu divné (Alainova filosofie), leč obyčejné (chtíč starého muže po mladší ženě). Pak se do tohoto začalo nenápadně vkrádat náboženství, které z tohoto rázem udělalo crazy road-movie. Najednou byl Zachariáš a Elizabeth na útěku před spravedlností po únosu spojeném s vraždou společně s další /svatou/ dvojicí, která vstoupila do jejích společnosti /církve/. Opravdu šílenější to nemohlo už být. Nebo snad ano?

Pokud ne šílené, tak zaručeně komické. Ve druhé kapitole jsem se smál situacím, do kterých byl Alain uvrtán, a zvláště jeho průpovídkam a neustále potřebě na velkou. Konec této kapitoly bylo absolutno absurdum a vše co se mohlo stát se stalo jen čistou náhodou (slovy Elizabeth: zásahem božím), tudíž nebylo výjimkou únos, ponorka, stíhačky, vrtulníky, rakety, vojenská komanda a nájemni vrazi.
Děj byl překotný i po přetočení do kapitoly třetí. Postupně se to běsnění kolem začalo uklidňovat a být postupem více osvícenější. Alain podstoupil duchovní i fyzickou očistu a stal se otcem. Alain jako vyměněny se změnil v usazeného, spořádaného občana a Elizabeth jeho vroucně milující ženou, kteří společně na svět přivedli hodného a inteligentního chlapce, na jehož zrodu ovšem nebylo nic obyčejné...

Při četbě prošel děj řadou proměn, které budily zpočátku rozpaky, následované vzrušením až nakonec zavládl smích a uvolnění. Tenhle komiks - mnou považovány za "jen erotický", se ukázal být mnohem více literárním dílem než pornografii. Možná jsem při jeho četbě nedošel osvícení jako Alain, však zaručeně jsem se nenudil.
O kresbě mohu říct, že mi prvními lehčími okamžiky připominala tu od Mila Manary, což i vlastně celé zasazení. Jak valná italova tvorba, tak tento komiks se odehrávají v minulosti - zde tedy v první polovině 90.let, kdy ženský klín byl bujný (rozuměj zarostlý jak Boubínský prales) a umožnil tak kreslířům vymalovat Venušin pahorek decentní formou aniž by muselo být šahnuto po detailnějším znázornění.
Těch několik erotických scén mělo svůj půvab a sexuální nádech. Alainova touha byla hmatatelná, jeho chlípnost viditelná a samotný akt s mladými dívkami přirozený. Sex nehrál však nikdy hlavní roli, přestože má v příběhu své jasné místo, a bylo mu při porovnání s celkovou velikostí obrazového materiálu věnováno jen několik oken.
Nebylo nemožné si nevšimnout jak se kresba postupem letitého vydávání proměňovala. Jasné řezané rysy mnohdy i s řadou detailu přešly časem v uvolněnou formu, která si více hrála s barvami a jednoduchostí, aniž by trpěla kvalita.

Jeden z nejpřeplácanějších komiksů, co jsem četl. Autorům tu není nic svaté a po svém šijou do zatuchlých univerzit, náboženství, narkomafie, sekt, moderním drogám rozšiřujícím vědomí, sexu a mnoha dalšího.

A celé, jakoby se to snažilo do toho obout jakoby v Richardovské nebo Funesovské francouzské komedii.

Ale je to celý tak postavený na hlavu a tak moc se tlačí na pilu a je to tak plný nečekanejch a nelogickejch zvratů a humoru všech úrovní (od fekálního až po filozofický), až to působí jako nesourodej slepenec gagů pro gagy.

Příběh se skládá ze třech dílů, kde ten třetí už ani není se zbytkem moc kompatibilní, je děsně ukecanej, jinak se pracuje s obrazem a členěním stránky.

A i když je to moc pěkně nakreslený, Moebius je skvělej, tak Alejandro Jodorowsky tady podle mne moc nevěděl co a jak tím příběhem vlastně řekne, kromě toho, že se rozhodl ironizovat a vysmívat se úplně všemu kolem nás.

Jako největší pozitivum shledávám, že číst tohle Sakrblé je jako sledovat klasickou francouzskou komedii se zápletkou vybudovanou na poměrně neškodný křestanský mystice... takže asi "nejnormálnější" Jodowo komiks, co znám:) Taky je docela zábava sledovat Moebiho postupnou animátorskou proměnu, spousta těch kreací je prostě vtipnejch i bez textu. Akorát škoda velkýho náporu slov ve třetí části, vzhledem k citelnýmu zmenšení panelů to mohlo bejt mín ukecaný.

Ačkoliv Jodorowskyho obdivuju a mám rád jeho tvorbu, tak u tohohle komiksu jsem se tedy brutálně seknul. Příběh mě nebavil, přišel mi nudný a divný, možná až hloupý. Nedokázal jsem se vžít do postavy Alaina a asi tak od 20 strany jsem si pořád jen opakoval: "Proč proboha, proč to děláš, proč s tím souhlasíš, co to je za kravinu, proč by tohle někdo dělal." Moebius je možná velký umělec, ale jeho kresba zrovna taky nepatří mezi mé oblíbené, takže ve výsledku to byl skutečně tandem utrpení.

Postava Alaina je prostě trhlá, možná by se mi líbilo, že v sobě má dvě osobnosti, z nichž jedna je vážně predátor, ale celé to pobožné osvícení a otročení sektě feťáků, to už bylo moc. Elizabeth, to je s prominutím kráva na entou, to se prostě nedá. Její postava je šílená a štvala mě od začátku do konce. Horší jsou snad už jen ti dva feťáci Marie a Josef. No a nejhorší na tom všem je, že ono jim skutečně vše vychází. Když pominu tyhle nepříjemné postavy, tak se mi nelíbí celé to téma, které jsem asi úplně nepobral, protože po konci první části už jsem se nemohl překonat a nutit se do čtení, takže jsem knihu louskal hodně dlouho a na části. Nechci to úplně odsoudit proto, že mi to nesedlo, ale pokud v tom je nějaký obrovský význam, který mi měl obohatit život, tak jsem ho bohužel nenašel.

Dvě hvězdy dávám jen proto, že nechci být úplný trouba, co strhá knihu za to, že mu nesedla. Taky za hezké velké vydání Argo komiksů...

Typický Jodorowsky a témata kterými se zabývá. Nic jiného jste ani nemohli dostat. Buď vás baví nebo nedočtete.

šílené, ale zajímavý příběh se svěží kresbou

Sám Jodo na tuhle kniha nedá dopustit a považuje ji za jeden ze svých vrcholů, ale dle mě je to ujetá kravina. Navíc mě nebavila. Obě hlavní postavy jsou labilní až to bolí. Nyní, s velkým časovým odstupem už ani ani nevím, o co v komiksu šlo, což se mi u téhle dvojice fakt nestává. Jejich díla mají vždy nějakou hloubku, poselství... Při čtení jsem si říkal, jak dobré ještě byly Andělské drápky... OMG. Nejslabší dílo tandemu Jodo & Mœbius.

Luxusní komiks pro dospělé, který si utahuje z náboženství, filozofie i psychologie a nechybí ani drogy a sex (ve své době to musela být hodně velká provokace). Díky přehledu ve filozofii i mytologii jsem se u toho hodně nasmál, ale myslím, že zkáza života ctihodného filozofa pobaví i náboženského laika.

Je nutné dodat, že čím víc jste intelektuální, humanistickými vědami poznamenaní (tedy máte povědomí o křesťanské mytologii a různých filozofech), tím víc se pobavíte a pochopíte zlomyslný humor. Bez toho nevhodným divákům spousta podprahové zábavy a metahumoru unikne.

Tento erotický komiks zesměšňuje zejména náboženství, filosofii a sexualitu, ale není tak docela vyhraněn jen v těchto tématech, takže si vezme za terč třeba i drogové kartely, korupci nebo pokrytectví. Komiks se snaží za každou cenu šokovat. Několikrát určitě tyhle pokusy vyjdou, některé mě i pobavily (např. zobrazení „poslední večeře páně“ u kartelové mafie), někdy jsou ale tyhle pokusy zbytečně laciné.

Komiks je rozdělen do tří hlavních částí. V první sledujeme, jak se hlavní postavě postupně bortí jeho život uznávaného filosofa a mentora, plný filosofických blábolů a zamyšlení. Druhá část je již daleko akčnější, kdy se hlavní postava ocitne na hraně zákona a neustále se bojí následků svého jednání za hranou zákona. Ve třetí části se pak jedná hlavně o mysticismus, a o to, že přestože hlavní postava zažije nezpochybnitelný zázrak, i nadále je schopna si ponechat nevíru v ostatní zázraky. Jedná se vlastně o poukaz na to, že když něčemu (ne)věříte, nedokáže váš zarytý názor změnit ani jasný důkaz, že i něco dalšího, podobného, může být pravda.

Cože? Co to bylo? A proč se mi to docela i líbilo?

Absolutně nezaujalo.

Šílení tam jsou snad úplně všichni :)