Já legenda

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Svět postihla hrůzná epidemie a ti, kdo neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19056/big_ja-legenda-v7Y-19056.jpg 4386
Žánr:
Literatura světová, Povídky, Sci-fi

Vydáno: , Laser-books (Laser)
Originální název:

I Am Legend, 1954


více info...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Já legenda

orson
dnes

Viděl jsem film, ale až teprve po přečtení komentářů tady jsem zjistil, že knižní předloha je dost jiná a tedy poprvadě se mi míbila více než film. Mělo to nějakou myšlenku a také vysvětlení toho názvu (což ve filmu vlastně nebylo). A ty další povídky byly také dobré! Sice některé byly slabší, ale zase jiné byly super. Hlavně ty extra krátké.

slawa.cap
13. května

Poslouchal jsme jako audio.
Původně jsem myslel že kniha je jen Já legenda, další povídky mně dost překvapily. Vůbec jsem je nečekal a i když žádná z nich nedosahuje kvalit té titulní, a málo kdy jsem pochopil jejich pointu, všechny byly poměrně zajímavé.


BrooksWasHere
27. dubna

Výborná poviedková kniha, no moje konečné hodnotenie som musel zostaviť z celkového priemeru mojich hodnotení k jednotlivým poviedkam.

Definitívne najlepšia bola novela "Ja, legenda", ktorá mi pripomenula tvorbu môjho obľúbeného spisovateľa Stephena Kinga.
Naopak najslabšia bola pre mňa poviedka "Obeť ", ktorá mi nemohla pripomenúť vôbec nič, čo som doposiaľ čítal.

Svoje postrehy ku jednotlivým poviedkam som už napísal ku každej zvlášť, no jediné, čo by som spomenul je to, že nerozumiem ako mohol človek, ktorý prišiel s takou geniálnou vecou ako "Ja, legenda" napísať niekoľko poviedok, pri ktorých som sa dokonca aj nudil.
No, ale aj tak to nemení nič na tom, že som si celú túto knihu dal do Doporučených, už len kvôli "Ja, legende" a "Kdo je na dráte?" :)

Ešte by som rád pridal aj celkové poradie poviedok, pre mňa, od najlepšej po najhoršiu aj s mojim hodnotením...
1. Já, legenda *****
2. Kdo je na drátě? *****
3. Pohřbené nadání *****
4. Bílé hedvábné šaty *****
5. Za pět minut dvanáct ****
6. Pohřeb ****
7. Nepříčetný dům ****
8. Tanec mrtvých ***
9. Válka čarodějek ***
10. Z hlubin stínů **
11. Oběť *

Merlin_CZ
01. března

Upírská apokalypsa ale bavila mě hodně :)

Lenka.Vílka
18.10.2021

Na začátku jsem chybou vydavatele byla zmatená, co vlastně držím v ruce. V anotaci se píše: "Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století." a na knize je "Literární předloha k filmu...". A já na to: "Hele, neměla to bejt povídková sbírka?" Kouknu na databázi a tady se mi to potvrdí. Kouknu tedy znovu do knížky. Na ní to nikde není napsané. Filmový obal nepomohl. Ani anotace, což je podle mě přepis anotace adaptace. Až v obsahu. Že se jedná o knihu obsahující román Já, legenda (podle délky, to už asi nebude novela) a deset dalších povídek. A když na to koukám, nové vydání se kromě hezčí obálky taky moc nepolepšilo. Když čtu anotaci vydání Arga, tak tam píšou pohádky úplně stejný. Jako kdyby se jednalo o román (byť Já, legenda románem je, vo tom ani potom) a nic dalšího v knize nebylo.

No, ve výsledku jsem stejně nejdřív četla nejdřív krátké povídky. Měla jsem na ně náladu víc.

A musím říct, že mě vážně moc bavila "dvojitá" povídka Za pět minut dvanáct a Pohřeb. Obě měly svoje kouzlo právě toho tajemna. Protože já na to jednou přijdu, co lidi fascinuje ne přímo na smrti, ale na hřbitovech a pohřebních službách. A co jsem četla, autor si právě na tomhle ujížděl vážně hodně.

Hodně mě zasáhla hned (z kraťasů) úvodní Pohřbené nadání. Na první pohled nevinný, ale když se člověk zamyslí, poměrně hluboký.

Nejvíc mě asi vyděsila povídka Bílé hedvábné šaty. To bylo vážně brutální.

Než jsem na noc začala vytahovat ze zásuvky rádio, samo se mi zapínalo o půlnoci. Ten večer se nám přesně ve tři ráno někdo opřel o zvonky. Den na to jsem četla povídku Kdo je na drátě?. Bez vědomí, kdy to začíná zvonit. Večer jsem se bála usnout. Byla to druhá noc od příhody se zvonky. Ale...co když to nebyl ožrala?

Moc mě nebraly povídky Oběť a Válka čarodějek.

A potom Já, legenda. Jsem vážně ráda, že jsem měla větší náladu na kratší povídky, a začala jsem jimi. Protože jinak by mě první polovina asi moc nebavila. A nepochopila bych,o co autorovi jde. Ale jako kdybych ho díky tomu prokoukla. A věděla jsem, co mám čekat.

Pár mojich blbých keců k jednotlivých povídkám u jednotlivých povídek.

Skvělá sbírka obsahující celou paletu žanrů. Od klasického tajemného hororu, jinou upířinu, apokalypsu, tajemné posedlosti, až po démony. A většinou je na prvním místě nitro člověka. Co to s ním dělá. Jeho vnitřní rozpad. To, jak se temnu podvolí.

Jednoznačně doporučuji  :)

Asi by hodnocení vycházelo na čtyři hvězdy, ale pocitově jsem nemohla jinak, byť se mi dva kousky líbily jenom průměrně...

Luigi1
28.07.2021

Tak toto byla síla u které mi běhal mráz po zádech a bál se jen pomyslet,že by se mohlo něco podobného odehrát.Po zhlédnutí filmu ve které hlavní roli ztvárnil nezapomnutelně Will Smith,i četba byla krásně upřímná .Vřele doporučuji.

Apache
09.09.2021

Já, legenda (1954) je naprosto zásadní dílo moderního horroru, podobně jako Den trifidů (1951). Vemte z obou knih to podstatné, promíchejte a dostanete většinu zombie filmů, počínaje proslulým Night of the Living Dead (1968) George A. Romera. A je jedno, že v Legendě jde o upíry a v Trifidech zase o rostliny.
Zatímco autor Dne Trifidů, John Wyndham (obvykle vnímaný spíše jako tvůrce sci-fi) je u nás poměrně známý právě díky Trifidům, vydaným už za totality (později se objevily i překlady dalších jeho zásadních děl - např. Midwichské kukačky), Richard Matheson je (snad pro jeho těsnější spojení s horrorem) autorem u nás takřka nevydávaným. A nebýt filmu s populárním Willem Smithem, kdo ví, zda bychom tu dnes od něj vůbec hodnotili alespoň tuto knihu.
Přitom pokud jde o svět filmu, právě Mathesonovo jméno v něm figuruje mnohem častěji než Wyndhamovo. Už jen proto, že je uveden pod spoustou televizních i celovečerních snímků nejen coby autor předlohy, ale i jako jejich scénárista. Za všechny připomeňme alespoň "Duel" Stevena Spielberga, klasiku z 50. let "The Incredible Shrinking Man" nebo slavný mysteriózní seriál "The Twilight Zone" ze stejné doby. Ostatně, jenom samotný román Já legenda byl zfilmován hned třikrát (i když jen jednou pod tímto názvem).
Matheson ovšem nezůstal nic dlužen ani světu literatury. Napsal více než dvě desítky románů a vyšel mu zhruba stejný počet povídkových sbírek. Psal sci-fi, thrillery, westerny, ale naprosto dominantním byl u něj především horrorový a mysteriózní žánr.
Povídka "Noemovy děti", která u nás naštěstí vyšla už v antologii Hlas krve, patří k absolutní horrorové klasice. Stejně jako román Já, legenda ovlivnil úspěšný subžánr zombie filmů, tato povídka je pokládána za praotce všech horrorů o nebezpečí číhajícím na nic netušící cizince v buranských vidlákovech na americkém jihu.
Nutno dodat, že Matheson byl průkopníkem v oblasti prolínání nadpřirozena do moderního světa, kdy je zdání komfortu a bezpečí narušeno vpádem triumfující hrůzy. Tento dnes v žánru už zavedený postup si velmi dobře osvojil například Stephen King, jenž v předmluvě k jedné z Mathesonových sbírek napsal zhruba toto: "Nebýt Richarda Mathesona, žádného Stephena Kinga byste dnes neznali."
Toto konkrétní vydání Mathesonova nejznámějšího románu je doplněno o několik jeho méně známých povídek. Bohužel, žádná z nich nedosahuje kvalit takových Noemových dětí, a jen o málokteré se dá hovořit jako o nadprůměrné. Škoda, že vydavatel při výběru bonusů nesáhl raději právě po "The Children of the Noah" a nepřidal k nim další klenoty jako např. "Button Button", "Nick of Time" či "Nightmare at 20,000 Feet", adaptované pro legendární Zónu soumraku. A kdyby tento výběr doplnil ještě o slavnou "Zrozen z muže a ženy", vytvořil by tak jakýsi mini-Best of Richarda Mathesona a prokázal by tím autorovi v našich končinách mnohem větší službu.
K mému hvězdičkovému hodnocení jen tolik, že do něj nezahrnuji dojem z bonusových povídek ani dojem z překladu, který se mi zdál místy trošku těžkopádný. (Možná je to jen moje zdání, těžko říct.)
Hodnotím zde především význam románu, jehož příběh je fenomenální z hlediska doby vzniku, mistrovský vzhledem k žánru, který reprezentuje, a přímo geniální ve své pointě, přicházející v naprosto nečekaném závěrečném zvratu.
Bravo Matheson!

hetzerjoke
08.09.2021

Titulní povídka (resp. krátký román) je skutečný hororový skvost, inteligentní postapo, jednoduše příběh, který je kopírován a ždímán, nikdy však překonán. Sám se divím, proč se o Já, legenda v česku prakticky neví. Děj měl spád, byl velmi napínavý, dojemný a ke konci přinesl neotřelou myšlenku. Dokonalost.
Ani ostatní povídky nebyly nijak podřadné, dal se v nich najít vzor pro budoucí Kingovi thrillery, na rozdíl od nich si však Matheson vystačí s minimem krve a pouhým tajemnem. Až na povídku "Pohřeb", která nebyla nijak chytrá ani strašidelná, měl každý příbeh co nabídnout, od znepokojivě aktuálního "Tanyny", přes noční můru každého spisovatele "Nepříčetný dům" až po "Kdo je na drátě" s chladnokrevným uměním gradace dialogů. Ochotně odpouštím někdy zbytečně akční líčení útěku před příšerami (např. oběť) a dávám plný počet. Takto příjemné překvapení jsem při čtení dlouho nezažil.

1