Já, legenda
Povídka od:
Richard Matheson
Z knihy:
Já legenda
Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století. Pravidelně se umísťuje mezi deseti nejlepšími díly v mnoha kritických studiích hororového žánru. V době vydání byl prezentován jako science fiction – poprvé vyšel v roce 1954, ale jeho děj se odehrává v budoucnosti roku 1976. Vliv románu na pozdější generaci hororových autorů je nepopiratelný, stejně jako vliv na tvůrce celé řady hororových snímků. Jde o dodnes čtivou, nestárnoucí klasiku, na kterou jsme u nás dlouho čekali.
Svět zdevastovala hrůzná epidemie a ti, kteří neměli to štěstí a přežili, byli přeměněni v krvechtivá stvoření noci. Až na Roberta Nevilla. Zdá se, že pouze on byl vůči nákaze imunní, jenže krutá ironie z něj učinila vyvržence. Ve dne zabíjí a v noci se schovává s nadějí na další den prázdného života. Je legendárním monstrem, které musí být zabito, protože se odlišuje od všech ostatních.
Richard Matheson nás svým drsným, téměř dokumentárním stylem jako jeden z prvních přesvědčil, že zlo může číhat v místním supermarketu a působí tak mnohem hrozivěji, než kdyby se skrývalo v gotickém hradu. Pokud byl v minulosti jeden upír děsivým stvořením, pak si představte svět plný upírů, svět, v němž tato stvoření nejsou čímsi mystickým, ale reálnou hrozbou, která by v budoucnu mohla ohrozit každého z nás.
I Am Legend
Rok vydání originálu: 1954
Komentáře (6)
Přidat komentář
Fantastické!
Výborná poviedka, miestami napínavá, miestami dojímavá - najmä trinásta kapitola, pri ktorej som mal slzy na krajíčku.
Atmosféra bola skvelá, postava Roberta Nevilla a vlastne aj celé prostredie a príbeh boli vykreslené veľmi uveriteľne, poviedka sa čítala neuveriteľne ľahko, určite si ju prečítam niekedy ešte raz.
Ja legenda je zatiaľ druhá najlepšia poviedka, akú som v živote čítal. Podľa môjho užívateľského mena je celkom jasné, ktorá je pre mňa prvá :)
Za mňa 10/10.
PS: Taktiež sa už teším ako si pozriem rovnomenný film s Willom Smithom...
Naprosto dokonalé!
A teď proč...
První kolík do srdce:
Začátek se tváří jako upířina, ale tohle je jenom katalyzátor příběhu. Který je vlastně o úplně něčem jiném...
Druhý kolík do srdce:
Úvod, kdy Robert zkouší v praxi různé věci, které jsou součástí legend o upírech. A bylo dost skvělé zamyšlení nad tím, zda to už nebylo v minulosti. Úplně stejná epidemie jako právě teď, když se z lidí stali "upíři"...
Třetí kolík do srdce:
Flashbacky se do děje hodily, aby trochu rozmělnily to vyprávění rutiny muže, který zůstal s velkou pravděpodobností na tomhle světě sám. S nimi. Já jediný normální. Nebo jako jediný, kdo je jiný...
Čtvrtý kolík do srdce:
Ano, přes tu všechnu samotu a popis fyzického i psychického rozkladu, jsem se během třinácté kapitoly málem oddělala. Až moc paralel do minulosti. Takže když přišla Ruth, v hlavě mi logicky jelo úplně to stejný jako Richardovi a naprosto jsem ho chápala...
Pátý kolík do srdce:
Konec. Hlavně poslední stránka. Bylo to jako kdyby autor zabodnul kolík do srdce mě. Těch 160 stran vedlo právě k tomuhle. A těch paralel tam bylo s začátkem příběhu až dost. To na tom všem bylo nejděsivější. Protože závěrečné:
Jsem legenda!
Velmi zajímavě pojaté téma upírství.Uvěřitelně popsaná morální situace jedince v extrémní situaci, přivyknutí nebezpečí a zapomenutí slušného chování.Dějové zvraty překvapivé, stejně jako závěr.V době prvního vydání to musela být opravdu síla.Místy děj působil zbytečně překombinovaně a jakoby závěr autor vytrhl z jiného příběhu.V průběhu nic nenaznačovalo takový závěr, tak to působí, jako by autor celou dobu nevěděl jak to zakončit a tenhle závěr tam tak nějak narouboval.
Kapitola 13 je jedna z nejsmutnějších věcí, co jsem kdy četl. Jinak tuhle novelu je těžké nějak charakterizovat, dlouho jsem o tom přemýšlel a pak mne napadlo, že víc než cokoliv jiného je to vlastně studie lidské osmělosti... Kdybych hodnotil v době vzniku, bylo by to na plný počet, dnes je to "jen" za 4*
Skvělá věc Mathesone. Opravdu skvělá!!! Tohle jsem přečetl tak rychle, že by i místní rychlo čtenáři záviděli :-)
Jen jedna věta, která mi uvízla v hlavě a je tak univerzální, že lze prakticky aplikovat na vše, vždy a všude:
"To já jsem tady ten nenormální. Normalita je pojmem většiny, standardem mnoha, nikoli standardem jediného člověka."
Naprosto fantastické, toto je čistokrevný upírský horor, plnohodnotný nástupce Drákuly. A i snad všech postapo fantasy. Jen tu mohlo být více z pohledu průzkumu okolí. Víc k tomu není co říct.