OldaB komentáře u knih
Pár šílených týpků navíc v kombinaci s masakrem v organizaci Grálu. Tohle je jízda.
Další porce povídek začíná příběhem o Orfeovi, který posunuje celou ságu zase dál. Následuje Havraní sněm (byl už v Crwi) a Ramadán, kde mi tak úplně nesedla kresba. Atmosféra opět vynikající.
O něco slabší než předešlé dva díly, ale pořád se výborně bavím. A neskutečná postava Herr Starra. to je opravdu slušný kousek.
Tohle se čte prostě samo. Příbuzní kazatele jsou opravdu z pekla, závěr příběhu pootvírá nové možnosti dalšího pokračování.
Tohle je komiks, který mám strašně rád. Dá se říct, že mi definoval dospělejší věci a definitivně zhatil moje představy o pouhých komiksových superhrdinech. Skvěle napsané postavy a pak také výborná kresba Dillona. Tohle je moje srdcovka.
Ideální kniha pro ty, kteří chtějí založit poradenské pracoviště ve škole. Občas utopie a množství administrativy, ale na to už jsem si ve školství tak nějak zvyknul.
První díl povídek a já se musím s nechápavým výrazem zeptat, kde na ty nápady Gaiman chodí. Císaře jsem už četl a musím říct, že je to přesně ten příběh, pro který je cyklus o Sandmanovi považován za geniální. Thermidor je hezkým příběhem s historickým pozadím, Lov pak vlkodlačí historkou. Císař Říma je žebrák a písek je oblíbená rekvizita Pána snu.
První přečtená kniha od Nesba a jsem spokojen. Syrová atmosféra, zajímavá hlavní postava, slušná zápletka. Tohle asi dobře nedopadne.
Moje oblíbená postava v jednom z těch zásadnějších příběhů. Pokud překousnete tunu textů, může se vám celkem líbit. Když to ale srovnám s Winter Soldierem, tak nevím.
Pohádka? Možná ano, ale zatraceně dobře napsaná. Léta mi to leželo doma, než jsem se odhodlal ke čtení. Možná mě odradila kresba, která mi ale po přečtení příjde přesně pasující. Krásný příběh o dámské jízdě bez Thelmy a Louisy.
Kdysi jsem nadšeně četl v Kometě, takže nostalgie jako prase. A pořád se mi to líbí, Mr. Sweet je prostě borec.
Sebevražedná jízda hlavního hrdiny drsných příběhů, která končí špatně pro většinu zúčastněných. Al by mohl vyprávět.
Ač mě hanba mlátí šroubovákem přes ksicht, musím jednoznačně konstatovat, že tohle je slabší kousek Lobáka. Minule (1. díl souborných spisů) jsem se řezal jak dříví v lese po sezóně, ale teď už jsem se tak nebavil. Hlavní tahák Sedm zbytečných je vyčpělý jak Cibulka na Barandově.
Mně se to líbilo hodně, ačkoliv jsem od toho prakticky nic nečekal. Ze začátku mi to přišlo jako intelektuální slátanina, ale pak se děj rozjel a opravdu mě do sebe vtáhl. Ani jsem se nenadál a kniha byla přečtená. A pamatuju si ji i po třech měsících, co víc si přát. Mohu jen doporučit.
První setkání se Šlechtou nedopadlo zle, ale že bych hýkal blahem, to se říct nedá. Možná je to tím, že má cyklus více dílů a nestačil jsem tak postavy úplně poznat (předchozí děj). Postapo tomu sedne, ale ta detektivní zápletka mi přijde nedotažená. Ke konci tomu zjevně dochází šťáva.
Oddechové povídky? Možná, ale v Gaimanově podání je to opět lahůdka. Nejradši mám hned tu první, která popisuje netradiční řešení autorské krize. Bravo!
Bylo to těžké, ale povedlo se. Druhá kniha je možná ještě lepší než první. Jedno slovo - Korinťan, dál už netřeba.
Tohle je prostě klasika. Četl jsem to poprvé takřka před patnácti lety a pořád to neztratilo nic ze své působivosti. Je úžasné, co vše dokázal Gaiman do děje dostat, když uvážíme, že hlavní postava není nějakým extra hybatelem děje. Dva momenty si budu vždycky pamatovat: postupné stárnutí (smlouvání) mága Burgesse a Destinyho vstup do bistra.
Sice pro děti, ale celkem jsem se tím pobavil. V mezivánočním čase ideálka.