OlafSveinsson komentáře u knih
Veselá kniha z neveselé doby. I při několikátém čtení se jsem se musel smát, ale zároveň mě dost mrazilo, při ukázkách strachu, který na začátku padesátých let ve společnosti panoval.
Tik!
S časem si není radno zahrávat, pak mají chudáci mniši hrozně moc práce a nemůžou si užívat ten jeden krásný den, který u nich v údolí je. On se vždycky někdo nakonec najde, i když by to mělo vyvolat apokalypsu. A taková apokalypsa, to není jen tak. Protože bez jezdců apokalypsy žádná pořádná apokalypsa být nemůže. A svolávejte si je, když se jim nechce.
I když jsem četl o dost delší čas, než by mi bylo milé (ne vinou knihy), jsem si tenhle lehce zašmodrchaný příběh užil, jak se na Zeměplochu sluší a patří. Udělejte si na něj taky Čas.
Tak!
-aně dobrá kniha. Na pozadí vzniku prvních ankh-morporských novin a nezávislé žurnalistiky se odehrává příběh, v kterém je místo na spoustu paralel s světem, který nejenom, že nestojí na želvě, ale ke všemu není placatý.
Mikuláš ze Slova, odhodlaně bojující za Pravdu, ve spolupráci se slečnou Sacharózou, trpasličími tiskaři a abstinujícím upířím fotografem tak rozplétají složitý případ spiknutí za účelem odstranění patricije.
Zároveň bojuje i se svou výchovou, když musí setřásat vliv svého přísného otce, lorda ze Slova. Ale lidé (i trpaslíci) dokáží své názory změnit, jak dokládá trpasličí předák Dobrohor: "Moje babička si myslela, že lidé jsou něco jako holí medvědi. Dnes už si to nemyslí."
"A kdy si to přestala myslet?"
"Já bych řekl, že když umřela."
(SPOILER) Druhý díl příběhu Derfela Cadarna je jako na houpačce. Nejdřív záchrana Nimue z ponurého Ostrova mrtvých, pak očekávání zbytečné války Bretoňců s Bretoňci, následované splněním největšího přání po vítězství proti přesile, na konci se sebevražednou výpravou na legendární Ynys Mon, kdy se do příběhu dostanou i fantasy a hororové prvky.
Druhý podzim za sebou, který trávím ve společnosti Cornwellovy ságy z raného středověku. Tentokrát s tou starší - jak datem vydání, tak dobou, ve které se odehrává. Tou je čas, kdy římská moc je definitivně minulostí a britonští králové musí čelit už několik generací invazi germánských nájezdníků připlouvajících z východu přes moře. To jim samozřejmě nebrání aby vedli i války mezi sebou.
Tohle zpracování Artušovské legendy z pohledu kopiníka, Merlinova chráněnce a Artušova přítele Derfela mám prostě rád a jednou za čas si ho připomenu.
Jasně, není to Kulhánek, ale to neznamená , že je to špatné. Do příběhu dostal všechno, co bylo potřeba k napasování na informace, které jsme dostali v Divokých a zlých. Jenom opakování určitých slov mě zhruba od protivnické základny dost unavovalo.
Ale díky za ukončení příběhu.
(SPOILER) Tam, kde se v prvním díle držel ještě relativně při zemi a většinou i v evropských reáliích, se mantinely reálnosti otevírají opravdu do široka a tak si můžeme užít létání v třistatunovém štábním vozidle, lovení lidí v pralese, pojídání pavouků, tankovou bitvu za účasti atomového tanku a spoustu dalších kratochvílí, patřících ke klidnému životu po konci lidstva.
Znáte to, kouknete na hodinky a tam se ukáže: Je čas na Kulhánka. A jelikož se ten den nic zvláštního nestalo, vzal jsem Cestu krve. Samozřejmě, není to žádná vysoká literatura, ale skvělá bláznivina, která nemá šanci nudit.
Po velmi dobrém minulém díle, pro mně trochu slabší. Hlavně tedy první polovina, která je sice hodně akční, ale přišlo mi to trochu až moc na sílu, aby se pořád něco dělo. V druhé polovině, po návratu Catona už to bylo o mnoho lepší a konec knihy jsem si užil.
Můj nejoblíbenější díl. Mám rád to objevování Voldemortovy minulosti, tu tíživou atmosféru odlehčovanou vztahovými problémy pubertální mládeže. No a konec... Tenkrát při prvním čtení neskutečné překvapení.
(SPOILER) Jedna z těch knih, kdy se ve mně mísí nadšení ze zpracování se smutkem/zhnusením z obsahu. Protože příběh o tom, jak se dostalo Kacířství na Mars a celý ho rozvrátilo je všechno, ale určitě ne příjemné čtení.
Osudy jednotlivých postav rámuje až kronikářské vyprávění o jednotlivých útocích a ztrátách dosahujících obrovských počtů aby to vše vygradovalo bitvou, kde všichni zúčastnění vědí, že nejde o to přežít, ale slavně padnout.
Stejně jako první díl skvělá kniha se spoustou návodů a rad jak pěstovat a upravovat bonsaie.
(SPOILER) Po úvodní kapitole, která by se sedla do jakékoliv Ďurovo fantasy knihy se rychle dostaneme ke "klidnější" vyšetřovatelské práci, kterou zase komplikuje to, že nezůstává u jednoho zločinu a nitky vedou i k nejváženějším občanům Kremnice. Přece jenom, všichni jsou si před zákonem rovni, ale někteří jsou rovnější.
Hrozně se mi líbí i vývoj postav... Stein je stále prudký a nepříjemný, ale Barbarič už není tím, který se ho bojí, ale klidně si prosadí svou i v přímé konfrontaci. A Jaroš, ten je svůj tak, že už víc snad ani nemůže.
Skvělá kniha! Nádherný pohled na společnost a lidi žijící před víc jak tisíci lety, i přesto, že ústně předávané příběhy byly zapsané několik staletí po smrti lidí o kterých vypráví. Krásný přímý styl, přerušovaný spoustou genealogických pasáží, které byly důležité pro současníky, ale pro mě bylo absolutně nemožné si všechny příbuzné zapamatovat a po chvíli jsem se o to ani nesnažil. Jenom jsem si, hlavně v Sáze o Njálovi, občas připomněl hrdiny z předcházejících ság.
Ještě musím zmínit, že na konci knihy je odkaz na detailně zpracované mapy, ze kterých vycházejí mapy před jednotlivými ságami. Já na to přišel až po přečtení a docela mě to mrzí, rád bych cesty jednotlivých hrdinů sledoval i na mapě.
Zatím nejlepší kniha o bonsajích co jsem četl. Perfektně a detailně popsané základní i pokročilejší techniky doplněné o informace o jednotlivých druzích. Oproti ostatním knihám se nesnaží popsat co nejvíce druhů či technik a proto má místo na to rozepsat se více dopodrobna.
Tato kronika se sice tváří, že popisuje celou historii polského knížectví/království, ale o vládcích, kteří žili před autorovou současností, se většinou dozvíme jen něco málo v první knize. O to víc se věnuje svému současníku a vládci, Boleslavu III. Křivoústému. Jeho život popisuje ve druhé a třetí knize opravdu podrobně a až s fanatickým opěvováním. To mě tedy docela iritovalo, hlavně ve druhé části, ale třetí část už byla daleko lepší. I vzhledem k tomu, že se osudy polského vládce hodně prolínaly s osudy jižních sousedů, Čechů.
Jako mnoho dalších i já jsem s příběhy Harryho Pottera vyrůstal. Poprvé mně a mému mladšímu bratrovi četl Kámen mudrců děda. Dodnes si pamatuji jeho souboj s anglickými jmény, třeba profesorka Emcégonagallová neměla chybu :-) Později jsem ho četl snad každý měsíc a i když jsem ho naposledy četl zhruba před patnácti lety, pořád si to pamatuji skoro slovo od slova.
Dnes už by ode mně tenhle pohádkový příběh pět hvězd určitě nedostal, ale nostalgie je nostalgie :-)
Když je člověk policajt a ještě ke všemu sir Samuel Elánius najde si zločin všude. I když aktuálně není policajtem, ale diplomatem a od domovského Ankh-Morporku ho dělí doslova EmEmZU. K tomu si přidejte dějové linky s Karotkou, Anguou nebo Tračníkem v roli velitele Hlídky a dostanete další ze skvělých zeměplošských příběhů.
Z posledních několika dílů mi Vyhnanství přijde jako nejpovedenější. Je tam od všeho trochu: od palácových intrik a samozřejmého válčení, přes boj se zákeřnou nemocí po romantickou linku.
Vyčerpávající pohled na první generace Přemyslovců s přesahem i do Velkomoravské říše a ke germánským národům obývajícím českou kotlinu před slovanskými kmeny. Poutavé vyprávění je narušené jen kapitolami, kde vykládá původ nejstarších svatováclavských a svatoludmilských legend. Ty pro mě byly opravdu únavné. Navíc mi přišlo, že u čtenáře v těchto kapitolách předpokládá znalost latiny. A přestože i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, já do okruhu těchto znalců nepatřím a docela mi to vadilo.