OlafSveinsson komentáře u knih

Nové století přináší před, teď už seržanta, Richarda Sharpa nové výzvy. Po tom co přijde o své muže je hnán hlavně pomstou proti odpadlíkovi a touhou po tom stát se důstojníkem. Někdy jsou tyto touhy v souběhu, jindy zase jdou přesně proti sobě.
Jako doprovod starého skotského plukovníka McCandelsse, případně sluha samotného Wellesleyho se tolik neúčastní bojů, přesto nám jeho přítomnost nabídne možnost nahlédnout na tažení anglické armády Indií přes obléhání a dobývání Ahmednugúru po bitvu u Assaye.

Po páté za sebou trávím podzim s knihami Bernarda Corwella. A už teď je jisté, že tuhle sérii na zátah nezvládnu. Po devíti letech, co je mám v knihovně přišla konečně řada na vojína britské armády Richarda Sharpa.
První díl nás zavede do horké jižní Indie, kde se britská armáda, pověstná krutostí i ke svým vlastním vojákům, vydává dobýt Seringapatam, město sultána Típúa.
A tady potkáváme hlavního hrdinu, který na vlastní kůži pocítí tvrdost nadřízených během bičování, ale nakonec je vyslán na nebezpečnou misi, přímo do centra nepřítele. Tak jako u ostatních cornwellových knih se musí vypořádat nejen s nepřáteli, ale i s nebezpečím uvnitř vlastní armády.
Cornwell je skvělý vypravěč s citem pro dobové reálie. Sice někde občas ujede s akčností, ale i to k tomu patří.

Prokletá kniha, na kterou se se čekalo proklatě dlouho. A vyplatilo se to. Skvělý detektivní příběh s několika linkami, akčními odbočkami a zajímavým rozuzlením.

Další kniha objevená díky podcastu Pár Praslenov. Paleolit rozhodně není můj hlavní zájem, ale určitě jsem neprohloupil.
Kniha je zajímavá, poučná a přestože je psaná odborníkem, je dostatečně poutavá i pro laika. Vykresluje pohled na neandrtálce od prvních objevů v 19. století, po současné znalosti získané díky moderním výzkumům. Přibližuje prostředí ve kterém se pohybovali, jejich život v dobách ledových i meziledových, materiální kulturu i věci, které jdou z archeologických nálezů zjistit jen velice obtížně, jako je řeč nebo přístup k abstraktnímu myšlení.

Pojďme tam, kde to všechno začalo. Tam, kde ponížení přetavilo božskou oddanost v nenávist. Tam, kde uražená pýcha dovolila démonům dostat se do hmotného světa. Tam, kde čtyřicet let usilovné práce nakonec strhlo do kacířství i samotného Vojevůdce.
Jako mnoho dalších tady jsem se na tuhle knihu fakt těšil. Protože odhalovat počátky je vždycky zajímavé. Tady hodně depresivní, ale zajímavé. A tak můžeme sledovat, jak po tom, co Císař odmítne jeho uctívaní, se Lorgar, a celá jeho legie s ním, obrací ke staré víře Colchisu, která je ovšem přivede do spárů krutých bohů Chaosu.

Autor si nevytyčil malý cíl. Protože sepsat historii starých Seveřanů během doby vikinské, tak aby to bylo čtivé, zároveň stále odborné a nemělo to dva tisíce stran je opravdu složitý úkol. A myslím si, že se mu to povedlo. Informací, od obecných až po velmi konkrétní, je v knize vrchovatě i se spoustou zdrojů v poznámkách. Za mě velmi dobrá kniha.
Jediné, co mi trochu vadilo, je nadužívání slova viking/vikinský. Do názvu knihy určitě dobré, tohle slovo prodává. Ale v textu bych určitě ocenil, kdyby se víc užívalo jiného označení.

Osm let po konci hledání svatého grálu se znovu setkáváme s Thomase z Hooktonu, nyní známým jako Le Bâtard, vůdcem družiny lučištníků a těžkooděnců. A v neklidných časech Stoleté války rozhodně nemá o práci nouzi. Jako špatný nápad se ale ukazuje jeho služby využít a nezaplatit předem domluvenou odměnu. A do toho další relikvie, kterou je třeba nalézt. To jsou dvě hlavní zápletky, které ale mají dovézt čtenáře k závěru a to k naprosto epickému popisu bitvy u Poitiers.

Ve třetím díle zavede Thomase z Hooktonu hon za svatým grálem až do jihofrancouzského Gaskoňska, kde jako velitel oddílu lučištníků pátrá po svých předcích, katarských kacířích. Ti, jak věří církev i jeho lenní pán, měli kdysi grál ve své moci. Nové místo přináší novou lásku, staronová nebezpečí a hlavně výzvy, které prověří sílu přátelství a loajalitu druhů ve zbrani až na samou mez a mnohdy i za ní.
I v tomhle díle Cornwell ukazuje svůj cit pro příběh a prudké zlomy. Navíc i pochopení mentality středověkého člověka a jeho strachu z církve a Boha.

(SPOILER) Osud Tisíce synů byl od jejich založení těžký a zdálo se, že dokonce spěje ke svému konci. Až objevení Magnuse Rudého dokázalo, zdálo se, jejich pád zastavit. Nakonec se jednalo pouze o pozastavení trajektorie pádu a i cena za to byla víc než vysoká. Legie učenců, pro něž je boj až na druhém místě za studiem, se vymykala všem ostatním. Studium Warpu z nich dělalo nebezpečné protivníky, ale zároveň stálo za jejich koncem. Neuposlechnutí přímého Císařova rozkazu je dovedlo k válce s loajálními Hvězdnými vlky a jejich neúprosným primarchou. A přestože za Magnusovými rozhodnutími nestála snaha o uvrhnutí lidí do spárů Chaosu, bohové Warpu se ukázali jako velké sousto i pro Karmínového krále.
Čtvrtá kniha od Grahama McNeilla z Horova kacířství a znovu se ukazuje, že prostě umí. Styl, jakým je kniha napsaná, se spoustou přídavných jmen dokonale sedí k atmosféře učenosti Tisíce synů. A konečná pasáž očekávání a bitvy o Prospero je naprosto skvělou ukázkou deprese nesmyslné občanské války.

Po tom, co v bitvě u Kresčaku získal zpět kopí svatého Jiří, se Thomas vrací do Anglie, aby z pověření svého lenního pána pátral po svatém grálu. Během plnění tohoto úkolu se opět přichomýtne i k velkým dějinným událostem, jako je bitva mezi Angličany a Skoty u Neville's Cross nebo závěrečné obléhání La Roche-Derrien. Mezi tím se Thomasovi staví do cesty další hledači grálu jejich setkání končívá tragicky pro jednu nebo druhou stranu.

Od jižní Anglie, přes Bretaň a Normandii až do Flander. Všude tam můžeme sledovat cestu Thomase z Hooktonu během začátku války, které se časem začne říkat Stoletá.
A tak jak je Cornwellovo zvykem, nechá svého hrdinu proplouvat velkými historickými událostmi, ať už se jedná o dobývání Caen nebo bitvu u Kresčaku v závěru. V celém příběhu zase ukazuje jak umí pracovat s postavami a tak ne všichni, kteří na začátku vypadali jako jasní nepřátelé jimi budou i na konci.

Byl jsem zvědavý, jak si překladatelé poradí s veršovaným zpěvem Leithian a musím říct, že se čekání opravdu vyplatilo. Veršovaný příběh skvěle ubíhal a měl tu správnou atmosféru. Opravdu jsem si četbu užil.
Studium původních verzí bylo jako vždycky zajímavé. Baví mě sledovat, jak se v Tolkienově mysli příběhy rodily a přetvářely. I co se týče jmen, která postupně vybrušoval jako Silmarily. Hodně mě bavila i časem opuštěná verze s kočičím knížetem a jeho družinou. Třeba u jména Miaulë, jsem se vážně pobavil.

Tato kniha, přestože opravdu tenká, je naprosto jedinečný pramen k historii národů žijících v ranném středověku ve střední Asii a Povolží. Navíc měl ibn Fadlán nepopiratelný vypravěčský talent, takže se opravdu čte jedním dechem.

Silný příběh o velkém hrdinství nejen parašutistů, ale i ostatních "obyčejných" lidí, bez kterých by se nikdy nepodařilo atentát úspěšně provést.
Nejen, že je kniha věrná, jak jen může být z pohledu historicky doložitelných skutečností, ale má i naprosto perfektně zpracovanou atmosférou. Ať už z pohledu hlavních hrdinů nebo jejich protivníků. Takže můžeme sledovat láskyplné setkávání parašutistů s přítelkyněmi, brutální výslechové metody gestapa, odhodlání členů odboje a nakonec hrdinný poslední boj v kryptě.

Kniha stojící na nádherných ilustracích s krátkým výkladem ke každému vyobrazenému hradu.

Rozhodně lepší díl než Sestup Andělů. Nicméně první polovina knihy mi dala zabrat. Přeskakování z jedné dějové linky na druhou mě ze začátku docela dost vadilo. Pak jsem si zvykl a konec knihy už byl poměrně čtivý.

Jarošova sólo akce je rozhodně jiná, než když sebou má Steina s Barbaričem. Pátrání po ztraceném kapitánu Galovičovi určitě není detektivkou, kde by se zápletka rozuzulila na posledních pěti stranách. Spíš připomíná akční příběhy Kornela Báthoryho. A to mi rozhodně nevadí.

Už poměrně dlouho čtu středověké literární památky, ale musím konstatovat, že tahle kniha byla suverénně nejtěžší na čtení. Strašlivá spousta jmen z absolutně jiného jazykového okruhu mě vyčerpávala a pokud jsem zvládl na zátah víc jak patnáct stran, byl to spíš zázrak.
Nicméně i přes tyto překážky je to skvělá kniha a sledovat růst Čingischánovi moci je fascinující.

Mám raději delší příběhy, kde je možnost poznat i vedlejší postavy více do hloubky. A tak i tady jsem si užil nejvíc poslední povídku. Ostatní jsou většinou svižné, akční jednohubky, ale kolikrát s morálním přesahem. Takže vzhledem k tomu, že se v nich vyskytuje mluvící zvíře, jde vlastně o bajky :-)

Poslední část putování za mocí Krvavého ohně je pořádně zamotaná. A rozhodně to není bezpečná cesta. Vede na zemi i pod ní, do hloubi Jesenných hor. Přes bitvy, potoky a řeky krve ke konečnému rozzuzlení.