odejana komentáře u knih

Hausmanna mám ráda, ale tyhle povídky nejsou žádná literatura - jen příběhy lovce žen, jehož lov míří jen jediným možným směrem. Mají sice zajímavé prostředí, jsou vypointované, ale napsal to život sám a hodí se to snad jen jako vyprávění při pivu nebo táboráku. Jediná nosná myšlenka zní: musíme žít naplno bez ohledů na to, jak to dopadne, abychom měli co vyprávět. Hausman měl zůstat v té teoretické rovině.

08.02.2012

Krásná kniha - zápletkové puzzle, které se hezky skládá dohromady a přitom je celé o lásce, ale úplně jinak, než jak ji na nás chrlí média. Alma = láska. Nadchly mě některé pasáže: o době mlčení, o době skleněné, o době provázkové. Jak se zrodily city. AŤ ŽIJE LEO GURSKY!!!

9 07.02.2012

Rozešli se, protože každý vnímal lásku jinak. Augustin dal přednost duchovnosti a slibu věčného života, Florie obhajuje tělesnou lásku, tělesný princip, který sice žije krátký život - vita brevis -, ale je stejně tak hodnotný a Bůh věděl, proč ho lidem dal. Je v tom hodně antického vidění světa a dobového pronikání křesťanství, ale je to velká polemika s křesťanstvím. Proti lásce k Bohu se staví láska k člověku. Obě jsou rovnocenně intenzivní.

6 30.01.2012

Uvedená anotace vcelku věrně popisuje děj. Jak je pro Gaardera typické, zápletka je geniálně vystavěná, věty úderné a spousta myšlenek nutí čtenáře hodně přemýšlet. V knize je několik rovin: Petrovo neurotické dětství a s ním související "porucha", která vyústí v bujnou fantazii a neschopnost žít ve společnosti. Společnost je kolem něj proto, aby mu umožnila žít vlastní vnitřní život, který je tak bohatý, že nic zvenčí nepotřebuje. Existenciální problém má vyřešený. Jako pavouček zalitý 4 miliardy let v jantaru ví, že pozemské hemžení nemá valný smysl. Nadprůměrná inteligence. Úvahy o moderní literatuře - jaká je, kdo a proč píše. Několik Petrových příběhů je stejně silných jako příběh faktický - několikero fikcí ve fikci. Paralela "principálovy dcery", jejíž příběh se vyskytne v knize v obměnách několikrát, s Petrovým životním příběhem. Symbol pavouka a pavučiny. Reflexe o vztahu mezi mužem a ženou. Nejvíc mě fascinoval otevřený konec, který jakoby celým předchozím vyprávěním nutil čtenáře, aby nyní zapojil vlastní fantazii a pokračoval něčím postmoderním a stejně tak neosobním.
Úžasná kniha!!!

6 30.01.2012

Dost heslovitě - což je pro autorku typické - v útlé knížce sepsané osudy jedné dost rozvětvené rodiny, kde je snad pojítkem jen Petr, jeho postupné dvě manželky, jejich sourozenci a rodiče, Petrovy čtyři dcery. Osudy se odehrávají a točí, jako když mele kafemlejnek, ale celé to vyznívá velice smutně a nenaplněně. Sice je napsáno "prožívala své nejšťastnější období", ale není vůbec naznačeno či řečeno díky čemu nebo komu. Taková sága bez psychologie, i když rozlety a pády zaznamenány jsou. Zaznamenáno není ono niterné prožívání každého z nich. Vzhledem k tomu, že Soukupová píše vždy o "rodině", působí to na mě, jako by chtěla zaznamenat krizi moderní rodiny, kdy chybí někdo skutečně zajímavý, na koho se generace vzpomíná, kdy rodinné záležitosti jsou alfou i omegou života, kdy si rodiny dávají mnohem víc než "chalupu jako dědictví" nebo "zájezd k moři". Ti rodinní příslušníci spolu sice navenek komunikují, ale nikdy si nic podstatného neřeknou, každý jako by neustále něco hledal, na něco čekal, ale nikdy nic nenajdou, nikdy se nedočkají. Žijí tak nějak naprázdno, nanečisto. Jestli je můj dojem správný, pak styl psaní tomu odpovídá - holý, nevybíravý, nepřikrášlovaný, velice obyčejný ... přitom donutí i čtenáře také neustávat ve čtení, protože v něm také budí očekávání něčeho zajímavého, zásadního, podstatného ..., ale nic takového se nedostaví. Paralela s Woolfovou mi nějak uniká a netuším proč. Tam byl maják, kam jela celá rodina na výlet ... tam se prožívalo víceméně jen uvnitř a bylo to bohaté. Rodina byla mnohem soudržnější a lidé byli velice chápaví. Fakt netuším. K moři ... jako do života ... všichni něco čekají, ale nestane se vůbec nic .... a tak monotónně až do smrti.

3 28.01.2012

Skvělá kniha od skvělé investigativní novinářky. Promlouvá s vtipem a nadhledem, ale vkusně a nikoli trapně nebo neuctivě o tom, co všechno se kdysi dělo a může dít s tělesnými pozůstatky člověka. Zajímavý je i dodatek o tom, jak řeší české zákony práva nebožtíků. Skvělé čtení a informace.

1 25.01.2012

Není to klasická detektivka, i když používá veškeré rekvizity dobré detektivky. Spíš mi to připadalo jako vynikající psychologická studie Roba, který tento "román" (nebo záznam toho, co se stalo, viděno jeho očima) sepisuje po skončení celého případu a za blíže neurčených okolností (ponechává otevřeno fantaziím, co se s ním pak stalo ... osobně mi to přišlo jako ponor do vlastních postojů poté, co se mu zhroutilo úplně všechno a zůstala jen jedna obrovská frustrace ... něco na způsob terapie po prodělaném traumatickém ročním období). Vztah Cassie a Roba je perfektně popsané přátelství muže a ženy. Myslím si, že ani tak nešlo o to, převyprávět jeden zločin, ale vylíčit všechny okolnosti - především všechny slepé stopy a s nimi spojené psychické vyčerpání, dráždivé souvislosti s Adamovou černou minulostí a hlavně obrovský pocit zmaru, který se dostavil po uzavření případu, který neskončil famfárami a uspokojením, ale obrovským rozčarováním ze ztráty všeho, co bylo samozřejmé. Vše viděno Robovýma očima - je to detektivka přefiltrovaná Robovým viděním, ale těch verzí může být mnohem víc ... viděno očima Cassie, viděno Samovýma očima. Ta nabídka je velice lákavá, všechno, co se v životě děje, může mít mnoho verzí podle toho, kdo to všechno pak líčí a znovu prožívá.

3 16.01.2012

Zmrdologie v praxi ... jak na ně ... jsou všude. Po první knížce spíš praktičtěji zaměřené. Na konkrétních příkladech prokázáno, že zmrdy a vohnouty lze porazit. Nejvíc se mi líbily úvahy a návody v závěrečné kapitole Lišky a lumíci. "Systém může donekonečna lidi okrádat a vykořisťovat formou přímých i nepřímých daní, odvodů, poplatků a pokut. Jsou věci, které systém nemůže nikomu ukrást. Například vzdělání. Osobnost. Zážitky. Štěstí. Investujme do nich." Obě bible "zmrdologie" mám doma jako příručky a návody pro použití.

1 09.01.2012

Super četba, jazyk, názory. Absolutně mě dostala Murphyho závěť!!!

08.01.2012

Velice těžko uchopitelné téma. Není to z období dospívání, ale později, a epická linka je velice jemná a nepostižitelná. Mnohem hlubší je ponor do duše a abstraktní pocitové sféry. Prózu ocenil Hrabal, který ji také doporučil k vydání. Hezký jazyk. Z každé stránky čiší upřímnost a otevřenost.

6 08.01.2012

V české literatuře 19. století něco zcela nevídaného. Sci-fi kombinovaná s detektivkou. Záhada obrazu v kostele sv. Mikuláše je dechberoucí a hned jsem utíkala do chrámu si to prohlédnout na místě. Jakub Arbes je u nás hrubě nedoceněný!!!

4 08.01.2012

Báječné, konečně knižně vydané blogy z webovek D-FENSE. Výstižná a vtipně napsaná charakteristika osob, které jen tyjí ze společnosti, nic nového nepřinášejí, nové hodnoty netvoří a bohužel kazí a ničí to, co už je vytvořené. Skvělý popis a hlavně účinné metody boje proti nim. "Zmrdologie" je nepostradatelnou příručkou v domácí knihovně!

2 08.01.2012

S Martou jsem prožívala a sdílela, i když nejsem v jejím věku a neprožívám nic podobného. Líbil se mi ten nový telegrafický styl, dává to knize velkou autentičnost a dynamiku ... člověk tuší rozumem, co dělá právě špatně, co se jak vyvine a nevyvine, ale to prožívání je druhá strana mince, to sdílení je hrozně cenné. Taky jsem se hrozně bála, že to skončí nějakým happy-endem, to bych šla asi blinkat, záměr přesně ročního deníkového záznamu je moc šikovnej. Taky jsem ocenila malůvky - zabránilo se tím zdlouhavým a dramatičnost podkopávajícím popisům a vysvětlováním. Je to moc hezky "hořkosladké", jak už tak u mládí bývá. Trošku mi vadilo, že na to, jak byla Marta chytrá holka, v deníku nepopisovala další "duchovní" prožitky, které při svém intelektu stravovat musela - co ji nadchlo na knize nebo seriálu anebo proč se jí něco nelíbilo. Rodinka vyvedená skvěle a realisticky. Román pro ženy ... kdo to takhle škatulkuje?

4 05.01.2012

Pěkné. Takový Hamlet nového století. Spousta mrtvých, nijak nepřikrášlované zlo, bolesti světa.

1 01.01.2012

Už mi nepřišlo tak podnětné a osvětové jako předchozí dvě knihy. S moderními feministkami rozhodně nesouhlasím a děsí mě jejich pronikání do státních institucí a jejich "nabourávání" přirozených volnotržních mechanismů. Alarmující jsou také informace o domácím násilí páchaném ženami na mužích a dětech, jakož i o odlišném posuzování trestných činů u mužů a u žen. Na druhé straně mi připadá, že percentuální odhady škodlivého vlivu rozvodu na děti jsou poněkud sporné. Negativní vlivy se projevují i v úplných rodinách. Ale zaplaťpámbu, že nějaká kritika feminismu vůbec vychází, je to scestná ideologie.

4 29.12.2011

Stejně jako první díl i tato knížka provádí osvětovou dřinu na téma vztahy mezi muži a ženami. Stereotypy v chování žen i mužů jsou dány geneticky od pramáti, která po svém nutila partnera k vyššímu výkonu, aby všichni přežili, a od praotce, který se nechal buzerovat, ponižovat atd. Ti "hodní" a ohleduplní a empatičtí prostě další statisíce let nepřežili. Jen doufám, že jsem řádně zmutovaná, protože upřednostňování ženského pohlaví ve všem je fakt děsivé. Alarmující jsou postřehy týkající se ideologického a celospolečenského boomu "ženského" pohledu na domácí násilí, výchovu dětí po rozvodu, upřednostňování žen ženami soudkyněmi atd. Žánrem "humor" bych knížku rozhodně neoznačovala, i když se to na první pohled zdá vtipné. Ne, je to velesmutné! (Ale dobré a osvětové.)

4 28.12.2011

Kniha, která vzbudila tolik protichůdných reakcí, že to může znamenat jen jedno: Je to o něčem, čím žije každý z nás, promlouvá to o něčem velice bytostně základním. Kniha mě skutečně okouzlila, pročítala jsem mnohé věty několikrát po sobě a jen jsem žasla, jak prostě se dá promluvit o něčem, co se jinde zahaluje do statisíců řádků, které nic neřeší. Názory inspirují k mnoha reflexím, k revizi přístupu k druhému pohlaví, k revizi vlastního světonázoru. Inspirují i tím, jak myslet logicky, zdravě, s nadhledem a smyslem pro humor. Osobně bych zařadila do literatury, o které by se mělo diskutovat ve školách, neboť otevírá tolik cest, jak vnímat život a svět a vlastní místo v něm. Nebo možná ani neotevírá, jen nutí formulovat vlastní názory. Rozhodně to není jen reakce na feministické hnutí a rozhodně nevymezuje pravidla mužského šovinismu. Rozhodně to není humorná literatura. Jen velice dobře formulovaná a promyšlená člověkem, který je prudce inteligentní, který něco dokázal a který dost přesně ví, co od života čeká a jak by ho měl žít a ne jen být žit někým nebo něčím jiným.

10 21.12.2011

Přestože jsem postrádala satiru, nadhled a svérázný humor, brzy jsem se s tím vyrovnala a sledovala osud Gunnara, tu tichého a tu hlučného "blázna". Skvěle popsaná úzkoprsá společnost vesnice, hlupáci na vyšších místech, překrucování faktů, nálepkování lidí. Gunnar se nevzdává, všechno je pro něj výzva, je sám proti všem, je vyhnanec, může se spoléhat jen sám na sebe a činí tak s takovou vervou, až se tají dech. Několikrát ho srazí k zemi, ale on vstane a buduje znovu. Bojuje za vlastní svobodu, není konformní, má vlastní názory. Od nikoho nic nechce a přesto mu nedají pokoj a štvou ho hůř než divou zvěř. Plný počet hvězdiček.

5 03.12.2011

Úžasná kniha ... nadělila jsem si ji na čas adventní, abych se z té křesťanské vánoční zvůle nezbláznila. Staří pohanští bohové a skřítkové jsou tak lidští ... křesťanská pravouka tu, jak dobře napsala Jíťa, dostává fakticky nakládačku, ale ten humor, ten nadhled! Kde Ježíš krmil zástupy chlebem a vodou, tam Rutja uzdravuje finské blázny, což se zdá být obracení na víru mnohem efektivnější. Závěrečná věta knihy je toho důkazem ..."aspoň nejsou ve Finsku žádní blázni.." Všechny postavy jsou tak skutečné, tak hezky vystižené a působení Rutji je tak samozřejmé ... vždyť jeho šestero skutečně stačí, aby se člověk srovnal se svým svědomím i s požadavkem toho nejvyššího.

1 29.11.2011

Je mi líto, možná v době sepsání (1969) to byl novátorský počin, ale dnes to na mě působí jako synopse pro scénář, nic víc ...

4 20.11.2011