Jak si žijí nebožtíci

04.02.2024

Již druhá kniha, kterou jsem přečetla na doporučení a zase takový zážitek to nebyl.
Každopádně, jedná se o zajímavé téma, dozvěděla jsem se i něco nového, nicméně si myslím, že není nutné tuto knihu číst.
První 2 kapitoly mě bavily a díky kapitole Zločiny ve jménu anatomie jsem pochopila, že by bylo dobré se během studia na pitevně od mrtvých těl odosobnit a dodnes nechápu, že když už se s tím má student setkat, tak mu není řečeno vůbec nijak, jak s tímto nakládat a tak.... nebo jak je v této knize před více něž 20 lety napsáno - věnovat speciální blok o smrti a umírání místo pitvy (především u nelékařských zdravotnických oborů dle mého názoru).
Třetí kapitola - Život po smrti (o rozkladu člověka...) ve mně vzbudila odpor, bylo mně během četby mírně na zvracení a předpokládám, že právě proto jsem pak knihu četla nezvykle dlouho a pro jistotu vynechala kapitolu Sněz mě.
Během četby jsem pojala podezření, že se autorka v těchto záležitostech docela vyžívá...."Není to hrozný zápach, prostě pach spáleného masa. Chci se zeptat doktora Posselta, jestli se mu to líbí, ale nemůžu se odhodlat. Místo toho se ptám, jestli si myslí, že je špatně, když mi ten pach voní, což ale není pravda, nebo možná jen trošičku." "Řekl: Dívat se na někoho, jak je zpopelňován, není vůbec pěkný pohled. Rozhodla jsem se, že musím celý proces vidět na vlastní oči." Atd.
Jindy se mně autorka zdála až moc rádoby vtipná ve snaze dávat vtip i tam, kde to fakt nemuselo být, jakože na sílu. A to si nemyslím, že bych byla přecitlivělá na humor v této oblasti.
Pro mě byla nejzajímavější kapitola Jak se pozná, že jste mrtví (mrtvola s tlukoucím srdcem, pohřbívání zaživa a vědecké hledání duše) - zde jsem byla obohacena mimo jiné o slovní spojení orgánová sklizeň.
Kapitola Z ohně do kompostéru (a další novátorske způsoby, jak skončit) byla taky zajímavá.
Fascinuje mě, že ta kniha byla napsaná již v roce 2003, takže od té doby proběhl určitě další vývoj a pravděpodobně se ledacos mohlo vylepšit.
Nečekala bych, kde všude se mrtvoly využívaly a využívají a jak moc tato zjištění můžou prospět společnosti, třeba i v oblasti bezpečnosti.
Vždy na konci kapitoly je černobílá tematická fotka, pobavila mě jen kostra na kole, na většinu ostatních nebyl pěkný pohled.

23.01.2024

Velmi zajímavá knížka, chvíli jsem si musela na ni zvykat, takový prvotní šok, číst o tom, co se s námi děje po smrti. Ale nakonec děsně poučné, humorné a přitom myslím s úctou. Zrovna jsem měla nedávno rozhovor s kamaradkou, umírá ji pes, je leden, problém ho zakopat...prý ho nechá zpopelnit kvůli úctě k němu...,??? Ta kniha mi to připomněla, v jedné kapitole se tam rodina na hodinu loučí s tělem připraveným k pohřbu a autorka píše, proč se mám loučit s tím člověkem, ten už tu není, toto je jenom tělo. V knížce se dozvíte jakými různými způsoby můžou ještě po smrti sloužit těla lidí. Lékařský výzkum asi na prvním místě, ale pak různé crash testy, pády z letadel, těla se krájí na součástky a zkoumá se třeba jak ovlivní oko dítěte zásah basebalovým míčkem, atd. Kapitola o ukřižování taky dost bizarní. Stojí za přečtení, každopádně..!!!

05.01.2024

Extrémně zajímavé, zábavné a přitom uctivé.

Jdu googlit jak věnovat tělo vědě.

18.01.2023

Nechutná, vtipná a potřebná kniha. Pomíjím to, že na rýži, čistič odpadů a vlastní prsa už nikdy nebudu pohlížet stejným způsobem... Pomíjím to, že Chris Carter i Graham Masterton jsou oproti Mary Roachové v druhé a přírodě a určitému zvídavému typu lidí v první řadě žabaři... Ale některé věci o vlastním těle by člověk vědět měl. Nakonec jsem nezvládla jedinou kapitolu, a to tu, která se jmenuje Jenom hlava (dvouhlaví psi byli moc). Varuji choulostivé povahy! Ale zprávy o tom, jak člověk odchází a mění se v mrtvolu, která může být k ledačemu užitečná, a poslední část o současném progresu ve způsobech pohřbívání jsou pozoruhodné.

30.12.2022

Skvělá kniha...
Souhlasím, že není třeba pro každého, ale je napsána s citem a dost mi rozšířila obzory a uvědomila jsem si jak nebožtíci jsou fakt důležití mezi námi živými...

30.09.2022

Tohle není kniha pro každého, ale pokud sháníte nějakou šílenost, kterou budete vytahovat na své nové známé, aby se otestovalo, zda jsou to cvoci a stojí za to se s nimi bavit, vřele doporučuji. Setkáte se tu s useknutými hlavami, lidským kompostem, šílenými vědci, vykradači hrobů, pokusy na zvířatech a nejen na nich. Setkáte se tu s věcmi, které posouvaly medicínu vpřed, které zachraňují životy a nebo se zabývají tím, kdy a jak život skončí.

Autorka je skvělá a překladatelka báječná. Jak se člověk dostává skrz knihu dál a dál a kniha se stává stále bizarnějším a morbidnějším, stává se zábavnější i autorka, která doplňuje text populárně naučný svými nepatrnými jemnými kousavými vtípky a narážkami, u kterých se člověk s dobrým smyslem pro humor nemůže královsky nebavit.

Po dočtení jsem okamžitě předal dalšímu čtenáři, jednomu ji slíbil a s mnoha své poznatky sdílel. Tohle je velkolepá jízda a jsem rád, že ji mám v osobní knihovně.

11.02.2021

(SPOILER) "Pak odstrčí židli, shlédne na obrys ubrousku a říká: "Ať odpočívá v pokoji." Já to slyším jako "ať odpočívá po kouscích," ale to jsem celá já."

Tohle je tak NECHUTNÁ knížka, kterou můžete klidně využít jako start pro efektivní hubnutí, protože ani mně (a to toho snesu dost) to kafe po přečtení tohohle vůbec nechutná.

Ale k věci - opravdu, toto je velmi úzce zaměřené téma, které je pro spoustu lidí dost tabu a o hodně věcech, které autorka v knize popisuje, dost lidí ani nepřemýšlí. Je to důležité téma a autorce se solidně podařilo ho ve své knize podat.
Je teda pravda, že některé stránky byly ve stylu "Nesmím tu svačinu vyvrhnout na tu knížku", ale fakt nelituju. Je to fakt zajímavý. Akorát musíte počítat s tím, že je klidně možný, že pár hodin po přečtení nebudete mít moc chuť něco sníst. Morbidní téma podané dobře morbidně. Zajímavé kapitoly o tom, co se s tělem vlastně děje, když se rozkládá a jak je možné, že mozek po smrti za nějaký čas prostě vyteče ven a jak je možné, že někdo má po smrti větší penis; k čemu slouží mrtvoly při testování věcí, které živým lidem mohou zachránit život a jak se zařídí, aby mrtvola vypadala tak nějak.... živě.

Nedoporučuji citlivým povahám, opravdu to chce silný žaludek: ono není moc běžnou praxí číst o takových masožravých broučcích a jejich roli po smrti a larvách, nebo o tom, jak někdo strčí mrtvole prst do řezu v krku a hledá tam cévu, do které by mohl vstříknout něco, co je schopné mrtvolu opticky omladit tak, že někdy je nutno starším lidem přimalovat vrásky. To jen taková malá, šťavnatá ochutnávka jako případné upozornění.

12.03.2020

Nebylo možné to číst celé najednou. Jako laik jsem musela překonat nauzeu, kterou zprvu vyvolává dané téma. Vybavuji si zajímavě rozebranou možnost loužení těl jako prostředek ke zničení odolných nemocí a snížení nároků na plochu využívanou ukládání těl podruhé bych to asi nedala číst. Kniha je čtivě a zajímavě napsaná, téma snad bych řekla neobvyklé, ale důležité.

23.02.2020

3.5, protože Na to, že má kniha podtitul "Využití lidských ostatků ve vědeckém výzkumu", se velká část textu věnuje využívání zvířat (živých!!!) a pohřbům.
Nicméně mi tato kniha minimálně připomněla, že jsem si ještě nepodepsala souhlas pro využití mých ostatků pro LF, tak jsem to alespoň napravila (Což se mimochodem ukázalo býti pro některé lidi šokujícím aktem, protože oni by určitě nechtěli, aby se jim posmívali nějací studentíci, před kterými v kdo-ví-kolikati budou ležet nazí, vždyť to bude TRAPNÝ! Mě tedy spíše šokuje, kolika lidem /kteří nejsou věřící/ nedochází, že mrtví budou prostě mrtví, ale OK).
Každopádně tento týden jsem si v práci utvrdila svůj korporátní weirdo status, páč jsem oblažovala mé kolegy různými zábavnými fakty, které jsem se v knize dočetla. Ukázalo se, že mezi zábavným a nechutným je pro někoho tenká hranice. Pokud chcete tuto hranici identifikovat u svého okolí, řekněte jim třeba o zašívání zadků během balzamování (ale používají se i anální a vaginální kolíky, což Roach nepíše, ale evidentně mě tyhle procedury zaujaly natolik, že jsem si je googlila).

02.03.2018

K téhle knize jsem se dostala přes plnění jedné čtenářské výzvy, téma mikrohistorie. Přestože knihy s mrtvolami čtu pravidelně a prakticky pořád, kniha o mrtvolách se mi dostala do ruky poprvé. A přestože to zní divně, nevybrala bych si ji, kdybych nebyla při výběru omezována něčím takovým, jako je dostupnost v knihovnách v absenčním režimu.
Šla jsem do toho bez očekávání a byla mile překvapená. Některé způsoby využití mrtvol jsem znala, jiné ani netušila. Autorka nás zavede do různých koutů světa a historie.
Přestože se jedná o téma depresivní a morbidní, je podáno chvályhodně. Kniha se čte lehce a vždy v pravý čas je vyprávění odlehčeno nějakou vtipnou poznámkou, která ale rozhodně neubírá na vážnosti tématu ani nebožtíkům.

07.06.2016

Poučné, nad věcí, ale hlavně vkusné, což v kontextu zvoleného značně morbidní tématu knize silně prospělo.

07.09.2015

Perfektní kniha! Autorka popisuje případy s určitým nadhledem, vtipně, ale přesto je stále patrná úcta k nebožtíkům a smrti. Jednoznačně doporučuji, ráda se ke knize opět vrátím.

04.09.2012

Knihy z edice Zlom mě ještě nezklamaly a tahle není výjimkou. Autorka umí s nadhledem popsat situace, bohužel občas trochu zmateně. Vtipy byly decentní, o žádný drsný černý humor se nejednalo, já bych klidně i přitvrdil, tohle ale bylo taky fajn. Přesto ale musím strhnout jednu hvězdu, protože autorka byla očividně placená od slova a tak se zbytečně dlouho zaobírá s některými méně zajímavými věcmi a zbytečně často znovu vypisovala celá jména lidí nebo institutů, zkrátka aby to trochu natáhla. Knihu ale doporučuji, Jak si žijí nebožtíci edici Zlom ostudu nedělá.

25.01.2012

Skvělá kniha od skvělé investigativní novinářky. Promlouvá s vtipem a nadhledem, ale vkusně a nikoli trapně nebo neuctivě o tom, co všechno se kdysi dělo a může dít s tělesnými pozůstatky člověka. Zajímavý je i dodatek o tom, jak řeší české zákony práva nebožtíků. Skvělé čtení a informace.