Noctua8 komentáře u knih

Pro mě rozhodně zajímavější než první díl. Hodně asi proto, že děj prvního dílu jsem znala z filmu a nečekalo mě žádné překvapení. Ale druhý díl, je překvapení od začátku do konce. Charlotta je opět v nesnázích, ale už to není ta naivní panenka, nad kterou kroutíte hlavou a dokáže být i chvílemi akční a dost ostrá. Kolem je spousta intrik a postav, které skrývají mnohá tajemství. A když se na scéně objeví anglický profesor a vědec se záhadnou truhlou, je to už jen ta správná "romanticko-dobrodružná radost".

3 02.11.2022

Mě celou dobu neuvěřitelně štvala hlavní hrdinka Mara. Snažila jsem se jí pochopit, ale nakonec jsem se s ní nedokázala ztotižnit. Chápu její traumata z dětství, chápu i jistý odmítavý postoj vůči spiritualismu, ale její chování i tak nechápu. Nechápu ani její závěrečný osobní "vývoj" .... Tím chci jen říct, že kniha má sice zajímavý duchařský nápad, ohledně motivace nejsilnější entity, ale toto téma je vlastně naprosto nevyužité. Obrovská škoda. Postavy a jejich chování jsou tak málo uvěřitelné, že touto neopravdovostí odvádějí pozornost čtenáře od děje a tím ho úplně zabíjejí.
Pro mě je kniha zklamáním.

3 13.01.2022

Pěkný strašidelný příběh s uvěřitelným vývojem i závěrem (uvěřitelný z literárního pohledu). Příjemně jsem se bála i bez toho, abych musela číst popisy nechutných scén, a to se mi moc líbilo. Dalo by se říct - inteligentní horor, který správným způsobem jitří obrazotvornost čtenáře.
Dvě, resp. tři dějové linie jsou opravdu pěkně poskládané a navazující. Našlo by se sice několik děr v událostech, příčinách a následcích, ale s tím se čtenáři jistě vyrovnají.
Třeba bude nějaké pokračování....

3 15.11.2021

Pěkný příběh. Velmi svižně se čte. Od popisu nálad, starostí a drobných radostí v okupované Paříži, se děj přesouvá v sled rychlých událostí v boji za zachování holého života na jedné straně a v jeho naprosté nerespektování na straně druhé. Hlavní hrdina projde poměrně významným vývojem, co se vlastního charakteru, statečnosti a odpovědnosti týče. Možná, že někdy až dost zkratkovitě, tudíž málo uvěřitelně. Ale kdo z nás, žijících v míru si troufne hodnotit, co a jak rychle může člověka změnit. V každém případě se jedná o pěkné spojení románové literatury s architekturou.

3 23.02.2020

Červenou knihovnu normálně nečtu, ale nijak ji neodsuzuji. Chladnokrevný ničema se mi dostal do rukou náhodou, ale zřejmě v dobrém načasování, a protože je občas potřeba intelektuálně vypnout, tak jsem si ho přečetla s chutí. Bylo to milé čtení. Lisa Kleypas je určitě velice dobrá spisovatelka-vypravěčka. Struktura příběhu je dobře poskládaná. Prvotní zápletka, nástup na scénu, rychlé odsouzení, pomalé přiblížení, dramatické události, zadostiučinění.... vše co má dobrý román mít, aby vás nepustil. A že už od začátku víte, jak to dopadne, to přece nevadí :-) Obzvlášť když si potřebujete odpočinout. Důležité je, že se neztrácí krása jazyka, charakter postav a alespoň nějaká zápletka. A to vše v této knize najdete.

3 21.08.2018

Osobně si myslím, že pan Vašíček jednou špatně skončí. Nic ve zlém. Je to zajímavý patron, ale tady už zašel hodně daleko. Asi se už ani nedivím, proč se s Jiřím Strachem nakonec nedomluvili a zastavili natáčení detektivky, ještě před první klapkou. Ale dost spekulací...
Všeobecně si myslím, že pan Vašíček je zajímavý vědec, jednoznačně skvělý konspirátor, ale není moc dobrý romanopisec. Krev démona mě v tomto názoru, ve všech bodech, opět utvrdila. Začátek je trochu líný, ale na druhou stranu musím přiznat, že s přibývajícími mrtvolami dostává děj rychlejší spád a ke konci se už nezastavi. A konec, tak ten je velice překvapivý, bombastický a děsuplný. Troufám si říct, že by se dal nazvat "překročení hranice". Krev démona se čte velice dobře a rychle. Místy je jasné, že autor počítal s tím, že se podle této knihy bude psát scénář, takže některé dialogy a situace jsou přímo napsané pro kameru. Ale co. Všichni si vybaví při čtení Sumaru jako Dvořáka, Runu jako Trojana a Šímovou jako Geislerovou. Příběhu to myslím prospívá, protože tyhle tři chytré hlavy má každý, kdo čte knihy od Vašíčka, rád.... Jen bych snad vytkla těch několik zbytečných sexistických poznámek, které jsou v textu jak pěst na oko. Škoda, že už se asi nedočkáme dalšího pokračování....

3 01.10.2017

Moc pěkná kniha. Zajímavý příběh, který má hlavu a patu, dynamiku, napětí, velké emoce a naprostou uvěřitelnost. Líbí se mi i nenásilné zakomponování "sněhové a lavinové" osvěty pro čtenáře. Bagley je velmi dobrý vypravěč s dostatečnou erudicí. I když jsem od začátku věděla, jak to dopadne (příběh je psaný retrospektivně), hltala jsem každé slovo a s napětím očekávala další krok. A jako správně pohlcená čtenářka, jsem si i poplakala. Smrt je zde popsána neuvěřitelně lidsky a obrazotvorně, že jsem osud každého z lidí v městečku měla před očima jako na plátně. Tomu se nedalo odolat. Jedinou výtku bych měla kvůli konci. Chybí dostatečně rozepsaný závěr, jako by z knihy někdo vytrhnul posledních 5 stran. I když jeden z hlavních hrdinů říká "...ano, tohle je konec", chybí mi v příběhu závěr, takříkajíc konečná řeč nebo zpráva vyšetřovací komise. Nicméně klidně doporučuji k přečtení. Obzvláště v horké letní dny, aby se člověk trochu zchladil.

3 04.06.2017

K přečtení knihy mě inspiroval film. Ten je fajn. Kniha - to je čirá hrůza. Povrchní, těžko uvěřitelný příběh, co vlastně ani není příběh, protože mu chybí děj, spád, hloubka, cokoliv co by zaujalo. Charaktery postav nejsou charaktery, ale splácanina dívčích snů o princi a kamarádech, o nezávislém životě, ve kterém si chce hrdinka jen užívat bez ohledu na následky - utopie. Spojení vele-úspěšné podnikatelky a sexuálně závislé blbky v jedné osobě, snad ani není prakticky možné. Hlavní hrdinové jsou prototypem lidí, které bych v životě nechtěla nikdy potkat. Připadá mi velice smutné, že tak špatně napsaný příběh, ne příběh - kniha, se mohla stát bestsellerem. Svědčí to o rapidně klesajícím zdravém rozumu a soudnosti čtenářů a o celkové dekadenci společnosti ? Čas na čtení raději věnujte jinému autorovi !!

Zajímavá sonda do mysli ženy, která náhodou zjistí, že její minulost, resp. rodinná historie, je mnohem "divočejší" než si doposud myslela. Srovnat se s takovou novou skutečností určitě není lehké a domnívám se, že všechny popsané emoce, obavy a otázky jsou tu zcela oprávněně. Kniha je psána jednoduchým, svižným jazykem a dá se přelousknout za dvě odpoledne.
Mě zaujala a zároveň naprosto vyděsila citovaná myšlenka/přiznání spisovatele H. E. Holthusena, který ve své knize popisuje vysvětlení proč se mladí Němci přidávali k očividně zločinecké organizaci SS: "Organizace v černých uniformách s emblémy lebek byla považována za elitu, mysleli jsme si, že je šik a elegantní, a proto ji mnoho zhýčkaných mladíků upřednostňovalo. Považovali se totiž za příliš fajnové na to, aby nosili, podělané hnědé hadry SA, nacistických úderných oddílů." - No, jak jsou některé věci jednoduché. Žádná ideologie, ale slušivé hadry.
Taky mě zaujala zmínka o tom, že se v koncentračních táborech používal k tetování vězňů inkoust od firmy Pelikan. To mě, jako inkoustového nadšence, hodně překvapilo. Rozhodně mě to nasměrovalo na hledání dalších informací.

2 15.01.2024

Taková klasická aristokratická romantika. Nijak komplikovaná, ani překvapivá.
Co mě ale překvapilo velmi, byl fakt, jak moc je kniha stejná jako film. Vlastně naopak. Jak film doslova kopíruje knihu včetně většiny dialogů. Scénárista si to značně ulehčoval... Snad kromě umístění zámku, které je ve filmu na pobřeží moře a v knize v hlubokých lesích. Nicméně ve mě kniha probudila zvědavost, přečíst si i druhý díl....

2 02.11.2022

Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.

2 14.07.2022

Čtivé, svižné i celkem uvěřitelné (no, pár momentů bylo trochu přitažených za vlasy). Vytkla bych autorovi jen ten zkratkovitý konec. Oproti pěkně vystavěnému příběhu na předchozích stránkách se konec jeví příliš rychlý a odfláknutý. Ale jinak jsem se od knihy nemohla odtrhnout a za dva večery jsem ji přelouskla.

2 13.10.2021

Předpokládám, že každý kdo četl ságu Stmívání si nenechá ujít ani tuto nadstavbu. Bohužel se nemohu zbavit dojmu, že tento prostý fakt, byl jediným důvodem, proč paní Meyerová Půlnoční slunce dopsala a vydala. Ta záruka prodejnosti... (bez ohledu na to, jaké je její oficiální vyjádření).
700 stránek !! Tolik prostoru pro nové nápady, příběhy, drobnosti a popis nočního života. Wouu. Mohla to být úplně jiná-nová kniha a přitom mohla dobře převyprávět známý příběh. Jenže téma je už očividně vyčerpané. Takže se v podstatě nic nového nedovíme a to považuji za hlavní mínus. To málo nového co nám autorka poskytne, je na tolik stránek vážně málo. Další nelichotivý pocit, který jsem při čtení měla byl fakt, že kniha sama o sobě nedává vlastně moc smysl. Bez informací z přechozích knih byste byli ztraceni. To je svým způsobem pochopitelné, pokud je zahrnutá do "ságy", ale z literárního hlediska je to "paskvil".
Hlavní změna příběhu není v tom jiném úhlu pohledu, ale v tom, že místo otravné Belly a jejího věčného rozporu "E. vs. J." se celou dobu zabýváme stejně otravným rozporem Edwarda "zůstanu nebo uteču". Jeho obdivuhodná oddanost Belle z původních knih se zde úplně vytratila a nahradila ji osobní schíza, která ale nebyla milá.
No, najde se i něco legračního a zajímavého :-) Třeba jízda ve vytuněném Subaru nebo myšlenky Mika Newtona. Rozhodně zajímavá byla sonda do soužití rodiny Cullenových. Jejich sounáležitost a vzájemná oddanost byla velmi inspirativní. A jako vždy tu byl naprosto okouzlující Jasper (mimochodem, jeho chování v Novém měsíci je v kontextu nových informací dost nepochopitelné a těžko uvěřitelné).
V konečném součtu je to tak 50/50. Neumím si představit, že bych si tuto knihu nepřečetla, ale na druhou stranu se k ní nemám důvod vracet.

2 12.04.2021

Romantický příběh, který se odehrává na vícero stránkách, než bývá u tohoto žánru zvykem. Vlastně by se dalo říct, že na těch víc jak 500 stránkách se toho zase tolik nestalo, ale přesto to uběhlo velmi rychle... Prostředí univerzitní knihovny a jejích tajných zákoutí je lákavé pro každého knihomola. I když by si přeci jenom zasloužili větší prostor, víc epizodních situací a možná víc tajemství. Stejně tak postavy - Reedovic bratři, Elisa, poslíček Phillipe i univerzitní hospodyně a vlastně i další postavy, které byly většinou dobře načnuté, ale s malým prostorem pro vlastní život. Poslední 2 kapitoly jsou skutečná červená knihovna, dle mého názoru zbytečně. S trochou snahy mohl být příběh pěkným knihovnickým románem, ne jen lovestory.

2 04.08.2020

Milá literární jednohubka. Takový snový romantický příběh ve stylu Amélie z Montmartru. Námětem, atmosférou, stylem vyprávění a hlavně duchem Paříže a věčnou pravdou, že pravá láska je nad vším.

2 23.07.2020

Ze začátku velmi pomalé a rozvláčné, později napínavé a na konci vážně děsivé. Závěr dost šílený s absencí zadostiučinění. Celkově mě to příliš nenadchlo.

2 31.01.2020

Opět milá oddychovka a romanťárna. Corina Bomann má bezesporu skvělé vypravěčské nadání. Děj je spletený ze třech dějových linií, třech různých žen, které se postupně přibližují a proplétají. Nutí vás číst dál a dál, protože v okamžiku napětí děj přeskočí do jiné doby, kde je to taky moc napínavé.
Mě ale velmi zklamal konec knihy. Konečné rozuzlení celé záhady života hlavních hrdinek a houslí s růží je smrsknutý do několika málo stránek, principem Deus ex machina. Buď autorce došla inspirace nebo na ní agent tlačil s termínem odevzdání rukopisu. Škoda. Závěrečný sprint všech těch vysvětlení proč?, snižuje hodnotu knihy.

2 10.03.2019

Připojuji se k níže uvedeným názorům, že tato kniha se moc nepovedla. Mě autor nepřesvědčil ani na chvilku, že by konspirační teorie o pokrevní příbuznosti T.G.M a císaře Františka Josefa I. mohla být pravdivá.
Jediný "zajímavý prvek" v knize, je ona zmiňovaná noticka v písemných záznamech císaře Františka Josefa, ale hlavně proto, že tím poukazuje na fakt, že, že si císař dělal záznamy úplně o všem - jako že úplně o všem, než samotný vyfabulovaný odkaz na těhotenství maminky Tomáše Masaryka. "Kropaczek erl." může znamenat úplně cokoliv a stavět na tom teorii o pokrevní linii je hodně odvážné. Bohužel nic dalšího, v knize uvedeného, tuto teorii nepotvrzuje. A srovnání, že T.G.M a císař měli stejné návyky týkající se stravování a oblékání jsou vážně úsměvné....

2 08.02.2019

Grafická podoba této knihy je jednoznačně nádherná a byla také hlavní důvod proč jsem si knihu koupila. Námět se zdál byl také zajímavý, ale v konečném součtu příběh neuspokojil mé počáteční nadšení a očekávání. Nepopírám, že je mi to líto...
Sonda do duše single muže, poeticky nazvaného - osamělý pošťák, který svoje touhy, sny a vzrůstající vášeň pro poezii a život jako takový, prolnul do života úplně cizího muže a ženy není ani tak smutná, jako spíš úchylná. Možná, kdyby z knihy zůstal jen smutek, bylo by to lepší. Mě ale připadá, že ten člověk byl fakt "divnej" a cítím spíš znechucení, než soucit, nebo dokonce sympatie. Tento pocit, pak posouvá hranici uvěřitelnosti celého příběhu někam za horizont. Autor se snažil vystihnout podstatu životního kruhu/cyklu/opakování. To je sice zajímavý nápad, ale nejsem si jistá, jestli tímhle příběhem celý "kruh-Enzo" vyjádřil tak, aby si člověk řekl: "Wouu, ten chlap má pravdu...".
Umím si ale představit, že si knihu přečtu za pár měsíců ještě jednu a třeba mi to docvakne lépe :-)

2 08.02.2018

Aristokratka ve varu plynule navazuje na Poslední Aristokratku. Prostě začíná tam, kde předchozí kniha skončila. Nutně se vkrádá nezodpovězená otázka, proč byl deník rozdělen do dvou knih, obzvlášť když obě knihy mají něco málo přes 100 stránek. Jediné vysvětlení, které se nabízí je komerce = peníze. Ale o tom žádná..... Dějově jsou si obě knihy podobné a čas na hradě Kostka prostě jen plyne dál a přináší další humorné a bizarní situace. Jen se při čtení nemůžete zbavit dojmu, že už to vlastně všechno znáte. Že se to všechno pořád opakuje dokola. Hrdinové reagují stále stejně a v tak krátkém časovém úseku se nikam neposunuli. Což je sice přirozené a pochopitelné z pohledu života, ale už ne tak z literárního hlediska (obzvlášť pokud se jedná o 2. díl knižní série). V knize chtě-nechtě nějaký vývoj očekáváte. Takže, i když se občas zasmějete, je to vlastně pořád stejné = nuda.

2 24.08.2017