Netopyr07 komentáře u knih
Přidávám se k Tamaře... Název a anotace působí tak zajímavě... a pak člověk začne číst předmluvu a už si říká, že zřejmě nepatří do "cílové skupiny" autorky. Některé příběhy jsou samozřejmě lehce stravitelné, takže pokud by člověk četl jen je, asi ho to nijak neodrovná :-) Mně to nějak zavání "nezdravou formou feminismu" - nevím, jak to napsat lépe.
Tak jsem si podruhé přečetla Maus a musím říct, že jednoduše a prostě smekám. Ne, že by ty hrůzy Osvětimi byly vylíčeny mírněji, než v pouze psaných knihách. Obrázky více jitří fantazii. Nedávno jsem nedokázala až do konce zhlédnout film Pianista, stačily mi scény z první hodiny.. a prostě jsem to neustála. Tento komiks doporučuji vřele. Také je zde krásně vylíčeno, jak II. světová ovlivnila vlastně všechny...
Musím říci, že pan profesor Halík se mi touto knihou velice přiblížil. Pokud k němu máte jakýsi "opatrný" postoj nebo i výhrady, tato kniha vám jeho osobnost může pomoci pochopit. Nemohu jinak, než před ním smeknout a brát ho jako člověka, který je veden Duchem.
Přiznám se dobrovolně, že jsem původně myslela, že knihu nepřečtu. Vzala jsem si ji kvůli růži na obálce... A tak dlouho jsem ji nečetla, až mě "kámoš Covid" donutil ji přečíst díky zavřené knihovně.. Je to rozhodně zajímavý styl vyprávění. A páni.. ta přirovnání, to je fantazie (dobrý překlad). To by se člověk strhal smíchy. Např. "Byla to blondýna. Ale taková blondýna, že by kvůli ní biskup vykopl díru do kostelního okna." Nebo: "Přihnul jsem si tak důkladně, že jsem se div nepostavil na uši." Cynismus a černý humor pana detektiva je senzační. Takže jo, ale vracet se k ní nebudu.
Musím přiznat, že když jsem si přečetla text na zadní straně obálky, trochu jsem zpanikařila, co jsem si to vzala z knihovny za "Viewegha v sukních". Ale po začtení se do stránek sděluji, že se čte výborně, i když pro puritány jsou tam situace, při nichž se červenají, celkově se jedná o skutečně zdařilý příběh se vším všudy, od každého něco :-) Mohu jen doporučit.
Zatím jsem na konci 5. kapitoly, ale teď nemám sílu to číst dál. Je to výborné, čte se to "samo", ale téma je pro mě teď natolik těžké, že si musím dát "oraz" :-/
Znám knihu i film. Co není v knize je ve filmu a naopak - slabší nátury si mohou blahopřát (noha na stromě), i tak je všeho dost :-) Líbí se mi obojí. Lolu bych nakopala někam... Rozhodně nikomu nezávidím, když nemá možnost dostat "rozhřešení" za něco, za co by se rád omluvil a napravil to.
Četla jsem ji několikrát a díky Čtenářské výzvě znovu :-) Kniha mě vždy moc bavila, zvláště v -nácti. "Nam vygorela kvartýra" je nezapomenutelné :-)
Návrat ke školní četbě, kterou jsem v době "školní" nečetla. Vskutku poetický jazyk, který může některé čtenáře rozčilovat. Mně nevadil. Akorát občas bylo líčení tak květnaté (co tím chtěl "básník" říct???), že jsem se soustředila čistě na sdělení, aniž bych příliš zapojovala fantazii :-)) Takový jednoduchý letní příběh.
Velice smutná kniha o lidské závisti a nepřejícnosti a chamtivosti, která se ovšem výborně čte, a proto ji mohu vřele doporučit.
Krásná klasika. Obdivuji také Tolstého, že dokáže na 7-8 stranách popisovat sečení louky :-) Druhý díl zvládnu určitě také.
Zuby měl zelený jako mech, uši špinavý jako prase, ale věčně si čistil ty svoje nehty :-D
Medvídek Pú - zvířátek je bůh :-D Četla jsem to až v dospělosti, dobrá oddechovka. Prasátko je takové malé zviřátko. Čtená verze od Marka Ebena je KOUZELNÁ!!!
Díky Páté čtvrti jsem pořád courala po Židovském městě v Praze a snažila se "najít stopy a pozůstatky po původních domech a ulicích". Četla jsem to snad 6x.
Sice je to povinná školní četba, ale já to četla v dětství snad 5x.
Nepatřím mezi vyložené pamětníky, takže jsem se více méně poučila, jaký měli náhled "ti starší" a přitom mladí. Několik věcí se mi osvětlilo, na některé mám vlastní názor, nad jinými žasnu, jak se dění kolem mnohým lidem dařilo zametat pod koberec a tvářit se, že jsme všeci happy. Dalo by se o všech tématech vykládat a vykládat... až by z toho byla kniha o 7000 stránkách ;-) Doporučuji !!! A k tomu se mi kniha hodí do Čtenářské výzvy - autor nosí brýle a boj o lidská práva je tu taky :-D
Dobrý deníkový záznam, autor má smysl pro humor :-)) Praktické rady se určitě také budou hodit, minimálně pro srovnání, jak by člověk mohl být vybaven. A fotky jsou nádherné !!!
Opět splněna Výzva. Povídky z 16. století. První byla vážně dobrá. Ty dvě další mi už přišly kapku přes kopírák, i když se odehrávaly na jiných místech. Člověk by řekl, že 2/3 žen se v 16. století živily prostitucí. Za každým mordem hledejte ženu... Vondruška ale psát rozhodně umí, to jo. A v povídce Nepohřbený rytíř je famózní závěrečná replika: Kolik blbců musí člověk v životě potkat, aby byl spasen? :-))
Anotace mě nalákala a tentokrát to nemělo chybu! Kniha se čte výborně, i když mě trošku zchladila (je to spoiler?) "milostná vlna" v příběhu ;-) Zvláště na začátku knihy je spousta velmi cenných myšlenek. Např. (necituji přesně), že lidí ve "služebných profesích" si málokdo všímá, i když jsou to lidé nepostradatelní, kteří nám neustále vytvářejí příjemné prostředí... :---) A dobrá hláška je také "Nikdy mě nepřestane udivovat tendence lidí vytvářet kolem sebe nepořádek".
Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu, ale přesto, že má malý rozsah, bylo to pro mě utrpení. Podobné texty "promeditovávat" neumím. K pochopení "příběhu" mi nepomohl ani komentář překladatelky a doslov. Dílko beru jako námět na moderní divadelní hru. Tím se omlouvám všem obdivovatelům pana Kundery a jdu si přečíst Garfielda!