Nerevanin Nerevanin komentáře u knih

☰ menu

Temná dcéra Temná dcéra Elena Ferrante

Velice čtivé, místy až napínavé dílko. Zřetelně se zde objevují pohnutky, pocity, místa a další prvky vlastní hrdince Geniální přítelkyně, jedná se o velice podobný rukopis až do té míry, že jsem někdy měla pocit, že autorka vykradla sama sebe. Není to úplně lehké čtení, naopak je potřeba interpretovat různé symboly zde použité, zejména pak osudovou panenku, která zosobňuje harmonický vztah mezi Ninou a její dcerou. Rozuzlení celého příběhu mi připadalo poměrně slabé. Přesto doporučuji.

23.07.2020 4 z 5


Platnéř Platnéř František Niedl

Největší předností této knihy je jednoznačně jazyk a způsob, jakým s ním autor zachází. Nedokážu posoudit, nakolik jsou zobrazované skutečnosti věrné realitě tehdejšího světa, nicméně autor se snaží barvitě přiblížit měšťanskou společnost té doby. Upřímně řečeno děj mi připadal takový nemastný neslaný, pořád jsem čekala, kdy se to skutečně rozjede a přijde na scénu nějaká veliká záhada nebo nečekaný zvrat, ale to se nestalo. Vlastně celý příběh se zlodějskou bandou mi připadal celkem okrajový a jako hlavní příběh jsem vnímala Lukášovy osudy. Určité výhrady mám také k milánskému vyslanci a jeho dceři, oba v knize působili jako klišé a berličky pro další pokračování. Vlastně celkem hodně postav představuje archetypy nebo klišé (nepříliš fyzicky přitažlivý chlapec s velkým talentem, pokrytecká Tekla, zákeřný mistr upřednostňující vlastního syna, hodná babička, zhýralá děvečka, tajemný mocný spojenec s překrásnou dcerou a podobně). Celkově bych ale knihu hodnotila jako zdařilou a doporučuji ji přečíst.

14.07.2020 3 z 5


Dům Dům Simon Lelic

Kniha začínala co do děje celkem slibně, ačkoli styl vyprávění je nezvyklý a určitě nesedí každému (mně třeba ne). První polovina kniha je laděná jako duchařská historka, proto jsem byla druhou polovinou mírně řečeno zklamaná. Děj je vyprávěný napřeskáčku a podle mého názoru dost zmateně. Obě hlavní postavy (možná spíš všechny postavy) se podle mě často chovají iracionálně a/nebo nerealisticky a stejně tak jednotlivé stopy jsou čtenáři předkládány halabala a stylem "nemohl jsem uvěřit, co jsem našel...!", načež obsah tajemného nálezu je přiblížen až za nějakých 30 stran. Závěrečný monolog vraha pak nechává některé otázky nezodpovězené, příběh působí nedodělaně. Myslím, že nestojí za to tuto knihu číst.

02.07.2020 2 z 5


Nejkrutější měsíc Nejkrutější měsíc Louise Penny

Kniha mě příliš nenadchla. Jedná se o první knihu od této autorky, kterou jsem četla, možná je tedy nedostatek mého nadšení způsoben i tím, že nejsem na její styl zvyklá. Při četbě mi vadil způsob vyprávění, který bez sebemenšího předělu přeskakuje mezi různými časovými rovinami a mění bez varování "vyprávějící" postavu (POV), často i třeba jen na jednu dvě věty. Jednotlivé postavy v Three Pines mi připadaly velice ploché a nepříliš odlišné jedna od druhé. Co se týká samotné zápletky, často jsem se ztrácela v machinacích uvnitř policejního sboru a při odhalování vraha jsem se nemohla zbavit dojmu, že inspektor neuspěl díky pečlivé práci či geniálnímu mozku, ale spíš přišel k podezřelému i důkazům jako slepý k houslím (a věšteckým kartám). Do knihy se mi vůbec nedařilo začíst a vlastně jsem ji dočetla jen kvůli četným referencím k provincii Québec, kde jsem určitý čas pobývala.

25.05.2020 2 z 5


Tady byla Britt-Marie Tady byla Britt-Marie Fredrik Backman

Velmi zdařilé. Vtipné. Ačkoli se jedná o pomyslné pokračování "Babičky", řekla bych, že tato kniha je lepší. Postava Britt-Marie působí trochu jako karikatura, ale zároveň má potřebnou hlubku co do jejích úvah o vlastním životě a jejích motivů. Role fotbalu v příběhu není nepodobná hokeji v Medvědíně od téhož autora, takže to trochu působí jako když autor vykrádá sám sebe. Stejně tak pasáže o ztrátě milované osoby jsou v dosti podobném duchu jako v jiných autorových knihách. Závěr slabší a kdyby se odprostil od té dramatičnosti, asi by to vůbec nebylo na škodyu. Doporučuji přečíst, jedná se o zdařilé a milé dílo.

16.02.2020 4 z 5


My proti vám My proti vám Fredrik Backman

Rozhodně zdařilé, to bezpochyby, a velmi čtivé, ale oproti Medvědínu trochu slabší. Zatímco Medvědín nabízel nejen psychologické rozbory jednotlivých postav, ale i vývoj jejich psychologie a postavy tak dostávaly zřetelnější obrysy a hloubku, v My proti vám se mi zdá, že postavy v tomto ohledu stojí vlastně na místě, žádný takto výrazný posun se neděje. Stejně tak děj působí trochu jako recyklace Medvědína. Celkově působí kniha trochu nedokončeně a nedotaženě. Přesto doporučuji.

12.02.2020 4 z 5


Nebeští jezdci Nebeští jezdci Filip Jánský (p)

Zdařilá zpověď o marnosti války i křehkosti lidského života. Kniha se mi zvláště ze začátku hůře četla, některé popisy mi připadaly matoucí a jednotlivé kapitoly na sebe obvykle nenavazují. Mně osobně připadaly zajímavější mezilidské vztahy vykreslené v knize, válka mi připadala spíš jako kulisa. Autor se se svým hrdinou opravdu nemazlil a druhá polovina knihy obsahuje mnoho silných a tklivých momentů. Jen by mě zajímalo, jestli "Hezounek" je přezdívka, příjmení nebo křestní jméno hlavního hrdiny (nebo tak nějak vše dohromady).

31.01.2020 4 z 5


Hry bez hranic Hry bez hranic Michal Kašpárek

Dobré. Kniha se dobře čte a kladně hodnotím také práci autora s jazykem a styl vyprávění. Nejsem si zcela jistá tím, co autor chtěl touto knihou říci, ale po delší úvaze se kloním k tomu, že chtěl poukázat na egocentrismus a lhostejnost dnešní generace. Na první pohled se zdá, že hrdina je obyčejný floutek a frajírek, který tváří v tvář katastrofě (za tímto účelem je použita uprchlická krize) prozře a začne konat dobro. S určitým odstupem mi ale připadá, že ve skutečnosti je ve středu všech činů hlavního hrdiny jeho já, vše dělá jen pro svůj užitek. Jako dobrovolník do uprchlického tábora jede vlastně z nudy, hrůzy tábora pak vidí jen jako zpestření všedního dne a i když uznává, že se jedná o hrozné věci, přesto využívá zdrojů určených pro uprchlíky a přes noc se nechá odvézt taxíkem do pronajatého pohodlného domu. Ačkoli vše na vlastní kůži zažil, později souhlasí se silným protiuprchlickým názorem jisté ženy jen kvůli vidině sexu, nemá nejmenší zájem ji poučit o tom, co se skutečně děje. Ve finále zajistí práci desítkám či stovkám uprchlíků, ale vše směřuje jen k jeho vlastnímu pohodlí, aby se mohl věnovat svým koníčkům, a k problémům svých přátel z řad uprchlíků se staví zcela lhostejně. Nezajímá ho, jak se cítí, ačkoli to vlastně odpovídá duševnímu stavu jeho samotného, záleží mu jen na zisku. Autor sám kritizuje počínání svého hrdiny buď jeho vnitřními úvahami nebo prostřednictvím Vandy, jejíž názor ale zároveň znevažuje tím, že z ní učinil radikální feministku. Po přečtení jsem knihu zhodnotila jako divnou nedodělávku s potenciálem, ale po úvaze jsem došla k názoru, že se jedná o poměrně zdařilé dílo, které nutí k zamyšlení.

21.01.2020 3 z 5


Babička pozdravuje a omlouvá se Babička pozdravuje a omlouvá se Fredrik Backman

Zdařilé. Kniha je o vyrovnávání se ztrátou milované osoby a o zjištění, že svět není tak černobílý, jak to na první pohled vypadá. Zde je vše vnímáno z pohledu malého dítěte a prostřednictvím pohádek, které mu vyprávěla babička. To je relativně originální přístup, ovšem mně osobně úplně nesedl. Připadalo mi, že to zpomaluje tempo "děje" (kniha děj vlastně nemá, jde spíše o psychologický vývoj hlavní hrdinky, finální akční vložka působí tak nějak navíc) a navíc jsem si většinu času nebyla jistá, jestli se to nakonec nezvrhne do fantasy a nezjistí se, že pohádková říše je opravdu skutečná (možná ta nejistota svědčí o vypravěčském umu autora, ale mě to spíš rozčilovalo). Jednotlivé postavy jsou zpočátku spíše karikaturami, ale postupem děje dostávají hloubku (tento přechod je nejspíš záměrný). Autor velice dobře pracuje s jazykem a kniha je velmi dobře přeložená, různé narážky na současnou popkulturu pobaví stejně jako sarkastické komentáře hlavní hrdinky. Místy dojemné. Je to další kniha, která dokazuje, že pan Backman prostě psát umí, ale mně osobně se příliš dobře nečetla a vracet se k ní nebudu. Přesto doporučuji.

19.01.2020 4 z 5


Deník kastelána Deník kastelána Jan Bittner (p)

Celá kniha vzbuzuje dojem, že autor nabaloval a nabaloval záhady, načež zjistil, že není s to je smysluplně vyřešit, tak předstíral, že mu došel papír. Jinak kniha není špatná, ale to, že končí prakticky uprostřed věty a beze slůvka vysvětlení čehokoli, dojem silně sráží.

19.11.2019 2 z 5


Hrdý Budžes Hrdý Budžes Irena Dousková

Nemohu si pomoci, ale musím knihu srovnávat s divadelní adaptací, za níž bohužel knižní předloha poněkud zaostává. Vlastně knize nemám co vytknout (snad až na přehnaný počet zemřelých postav), ale nemohu dát 5/5, když mám stále před očima nedostižnou Báru Hrzánovou.

28.09.2019 4 z 5


Talisman Talisman Nicholas Sparks

Dobře napsané, ale je to taková červená knihovna. Rozhodně neurazí, ale taky nejspíš nenadchne. Z postav pro mě zdaleka nejzajímavější Clayton, škoda že mu nebylo coby vypravěči věnovéno více prostoru a že nebyl více rozpracován co do psychologie. Příběh obsahuje nejedno klišé a závěrečné vyvrcholoní je na jednu stranu poněkud zmatené, na druhou trochu působí jako oslí můstek. Přesto knize víceméně nemám co vytknout a mohu ji doporučit, byť se nejedná o nijak výjimečné dílo s originální zápletkou.

25.09.2019 4 z 5


Medvědín Medvědín Fredrik Backman

Nejlepší kniha, jakou jsem četla za dlouhou dobu. Kniha možná nemá děj plný zvratů nebo strhující závěr, ale o to v téhle knize ani nejde. Stejně tak nejde ani o hokej, který hraje jen roli určitého společného zájmu, který stmeluje jinak různorodé postavy. Tohle je příběh o lidech, o jejich touhách a slabostech, radostech, přátelství, bratrství a sesterství, strachu, zklamání, motivech, vině, rodičovství a dilematech. O tom, jak snadné je schovat se v anonymitě davu, ale jak těžké je z něj vystoupit. Kniha sleduje děj prostřednictvím rozličných postav a jejich vnitřních úvah, epizod i vzpomínek. Jedná se o psychologický rozbor různých postojů a charakterů v uzavřené bublině jednoho města. Postavy jsou komplexní a poměrně originální, snad až na Amata, který víceméně splňuje archetyp opomíjeného hodného kluka s velkým talentem, který je zlákán na scestí, ale nakonec udělá správnou věc. Autor se nesnaží moralizovat nebo odsuzovat, spíš předkládá čtenáři složitý a realistický spletenec různých názorů a úhlů pohledů na určitou věc a nechá ho, ať si udělá názor sám. Autorovi této knihy tleskám vestoje a těším se, až si přečtu jeho další knihy.

09.09.2019 5 z 5


Stopy v krvi Stopy v krvi Steve Robinson

Dobré. Celkem čtivé a napínavé. Místy trochu předvídatelné (typu náhodné seznámení v letadle je velmi příhodné pro další děj). Chvílemi poněkud překombinované a přehnané (zcela chápu přirovnání k Danu Brownovi), knize by neškodilo, kdyby se některé z těchto příliš komplikovaných zvratů nebo pasáží vypustily. Připadalo mi, že některé věci nejsou dostatečně vysvětlené. Skoro bych až řekla, že v ději byly buď logické chyby nebo prostě mezery, ale vzhledem k tomu, že chvílemi jsem se ztrácela nejen já, ale dle mého názoru i autor (ať sám čtenář posoudí, zda ztracená závěť má pro klienta z USA vůbec nějaký význam, jak autor tvrdí - podle mě ne), nedokážu na žádnou konkrétní chybu či pasáž ukázat prstem. Přesto doporučuji.

31.08.2019 4 z 5


Knihkupec Knihkupec Mark Pryor

Nejedná se o špatnou knihu, ale je to jedna z knih, o kterých po týdnu už nebudete vědět, že jste ji četli. Začíná docela slibně, ale ke komci už mě upřímně řečeno ani nezajímalo, jak to dopadne. Plusem je, že ačkoli se hlavní hrdina ničím nevymyká standardu, tak nepatří mezi ty, kteří po padesáti stranách lezou na nervy tak, že jim přejete, aby na konci knihy umřeli (ale možná jen proto, že je vám ta postava zkrátka ukradená). Jeho vztah s Tomem (a taky sekretářkou Emmou) jsou ovšem mnohem zajímavější než ten s obligátní femme fatale, která se rovněž ničím nevymyká standardu. Velkým mínusem je, že ačkoli jsem knihu dočetla před dvěma dny, nejsem si schopná uvědomit, jestli motiv vražd vůbec nějak souvisel s knihami, kolem nichž se děj opakovaně motal, nebo jestli se jednalo o dvě dějové linky v rámci jedné knihy. Ani u toho motivu vražd si nejsem moc jistá, jaký byl. Ostatně vrcholně dramatické scény typu, kdy hlavní hrdina získá klíčovou stopu, odhalí vraha, odhalí motiv, jde si pro vraha do jeho skrýše a podobně, vyznívají v podání tohoto autora poněkud plytce a nezajímavě. Průměrná kniha, neurazí, ale určitě nenadchne.

24.08.2019 2 z 5


Ochráním tě Ochráním tě Peter May

Mezi tvorbou P. Maye se jedná o spíše průměrné dílo. Časté retrospektivní vsuvky, které, jak bývá u Maye zvykem, jsou asi nejzajímavější částí knihy. Výsledné rozuzlení děje pro hlavní postavy (především Niamh a inspektorku) velmi křečovité a podle mě to výsledný dojem z knihy velmi sráží, pokud by se to odehrálo jinak, nejspíš bych přidala o hvězdičku víc. Chování některých postav mi připadalo poněkud zvláštní a nedomyšlené (zejména v širší perspektivě), navíc tam postavy vyskakovaly jak čertíci z krabiček, ovšem pro výsledek detektivky měly přínos minimální. O detektivce se vlastně ani nedá pořádně mluvit, spíš mi to připadalo jako soubor miniepizodek ze života jedné postavy pospojovaný detektivní zápletkou. Přesto myslím, že se nejedná o špatnou knihu a za přečtení stojí, byť znovu se k ní vracet nebudu.

15.08.2019 3 z 5


Kar Kar Miloš Urban

Velmi rozpačitý dojem. První cca půlkou jsem měla velké problémy se prokousat, několikrát jsem knihu skoro vzdala, byť jsem jinak velký příznivec "krváků". Pak se to trochu rozjelo, ale konec opět slabý. Na to, že se jedná víceméně o detektivku, počet podezřelých lze spočítat na prstech jedné ruky s několika amputovanými prsty a žádný překvapivý nečekaný zvrat při odhalení vraha se nekoná. Hlavní hrdina se nekonečně dlouho točí na místě bez jakéhokoli postupu vpřed, načež tajemství fotografií (jejichž význam pro vyřešení případu je přinejmenším diskutabilní, spíš to vypadá na berličku, jak vše udělat "detektivkovější" a záhadnější) i podivných vražd je vyřešeno náhle na pár stránkách. Děj nepřehledný, chvílemi moc nedává smysl, zvlášť při ohlédnutí zpět po dočtení knihy. Závěrečný post-mortem "happy end" je čirý děs. Nedoporučuji.

09.08.2019 1 z 5


Můj psí deník aneb Jak přežít s lidmi Můj psí deník aneb Jak přežít s lidmi Zuzana Peterová

V knihovně jsem na tuto knihu narazila mezi vyřazenými, vzala jsem ji a divila se, proč zrovna toto vyřadili. Po přečtení chápu. Všechny epizodky jsou započaté, převyprávěné a skončené v patnácti větách, víc prostoru se jim nevěnuje, takže potenciálně velmi vtipné historky (například ta ze psí výstavy) působí naprosto fádně a nezajímavě. Psí vypravěčka s postupem času čím dál méně sympatická. Znovu to číst nebudu. Nabízí se srovnání s Robinem od Zdeny Frýbové, ovšem Robin (oba díly) jsou naprosto jiná liga, s níž se paní Peterková měla seznámit, než se pustila do toho díla.

04.08.2019 2 z 5


Běžkyně Běžkyně Peter May

Zdařilé. Některé předchozí knihy z řady Čínské thrillery mě tolik nezaujaly, ale tato se mi velmi líbila. Pomocí napínavé a čtivé detektivní zápletky zpracovává aktuální téma dopingu ve vrcholovém sportu. Na předchozí knihy příliš nenavazuje, takže není nutné je číst. Souhlasím s některými ostatními komentáři, že hlavní dvojice hrdinů jako zamilovaný pár příliš nefunguje (šla bych až tak daleko, že jejich společné scény a dialogy jsou nejslabší místa knihy), ale jako dva "oddělení" hrdinové fungují dobře. Tradičně mě chvílemi mátla různá čínská jména, ale to se mi stává u různých exotičtějších jmen, takže se nejedná o nic, co bych Mayovi vyčítala.

28.07.2019 4 z 5


Strašidla z Woodlandu Strašidla z Woodlandu Jaroslav Kuťák

No nevím. Některé postavy jsou docela zajímavé (všem vévodí Dan, oproti tomu hlavní dvojice Marie a Karel působí nedodělaně a ploše) a povedené dialogy, ale jako detektivka je kniha spíše zklamáním. Děj je poněkud zmatený a navíc čtenář nemá šanci odhalit pachatele, protože mu nejsou poskytnuta žádná vodítka. Nejsem příznivec detektivek, ve kterých je vrahem někdo, kdo se v ději za celý příběh nevyskytoval, a tak nemohu nijak zvlášť kladně ohodnotit ani tuto. Kdyby autor zvolil jiný žánr a nesnažil se za každou cenu vecpat do děje detektivní zápletku, věřím, že by se jednalo o slušnou knihu. Děj nepozvedává ani golfové prostředí, které sice působí na první pohled atraktivně, ale pokud čtenář sám golf nehraje, tak z nekonečných popisů jednotlivých jamek nemá vůbec nic a není schopný si cokoli představit, protože se jen hemží golfovými termíny, k nimž ovšem nikde není žádná definice, což není ke čtenáři moc ohleduplné.

17.07.2019 2 z 5