mystery103 komentáře u knih
Nádherná kniha s otřesným obsahem. Neposlechneš, zavřeme tě do ústavu. Obdobné téma jako Bál šílených žen. Dějová linka ze současnosti pro mne byla odlehčením, protože, přiznám se, občas jsem se bála číst o Claře dál. Ta beznaděj! A konec si zasloužily románové postavy i čtenáři.
Souhlasím i s Petrasuvika. Psychopatický a bezcharakterní personál potřeboval "léčbu" víc, než mnozí pacienti.
(SPOILER) Další autorčina úžasná kniha. Hlavní postavu vlastně nikdo nenutil přidat se k sektě, ale přesto to udělala. A teď budu přemýšlet nad tím, jestli by něco takového mohlo potkat i mě. Nedovedu si to představit.
Nádherná kniha. A další z těch, u kterých lituji, že skončily.
Kniha je zajímavá (až na pár nelogičností). S van Guligem má společnou grafiku obálky, kresbu místa děje a seznam osob. A abych nezapomněla - zmínku v doslovu o inspiraci jedním ze soudních případů van Guligem přeložených. S komentářem Soukromy mám společnou alergii na róby :)
Kniha, jak je podle recenzí vidět, na každého působí jinak a také máme různá očekávání. Není to literatura faktu, ani populárně naučná, takže já jsem od ní očekávala pobavení a to se mi dostalo vrchovatou měrou. Neřekla bych, že je to horor, nebo thriller (to nešťastné škatulování!). Je spíše mysteriózní. Nicméně mně se moc líbila. Z mého pohledu byla lepší než Zimní lidé. Paráda!
Obálka je opravdu odrazující, ale kniha rozhodně stojí za přečtení. Je až neuvěřitelné, co to dítě dokázalo.
Kniha je skvělá a smekám klobouk před autorkou. Stejně jako před svým prastrýcem, který ve 30. letech pracoval na rodokmenu rodiny mých praprarodičů. Oba museli hodně studovat a ještě víc cestovat. Autorka měla navíc k dispozici DNA, o kterém před devadesáti lety nikdo neměl potuchy. Pra...matku s autorkou společnou sice nemám (ona je potomkem Uršuly, já Heleny), přesto pout´ napříč kontinenty je součástí minulosti každého z nás. Kniha pro mne byla zážitkem i inspirací.
Nesmírně zajímavá a napínavá kniha. Naši předci to neměli jednoduché.
Od těchto autorů jsem četla román Cheops, který se jen těžko odkládal. V románu Tutanchamon se na prvních 160 stranách téměř nic neděje. Teprve pak to začíná být docela zajímavé. A jen na okraj - stejně jako Tutanchamon i Anchesenamon měla ve svém původním jménu Atona - Anchesenpaaton. To nám autoři zatajili :)
To se nedalo odložit. Jen celkem nechápu Christopherovu slepotu. Doporučuji.