mybrave komentáře u knih

Kniha je zvláštním pojednáním o tom, že okolnosti, ať jsou jakkoliv nepříznivé - v knize zasazené do vězeňské tématiky - nemusí předurčovat to, co cítíme a jak to prožíváme.

Hlavní hrdina Darrell Standing žil ve velmi nepříznivých podmínkách na samotce a často brutálně sešněrovaný ve svěrací kazajce na mnoho dní. Jeho tělo bylo nehybné, umrtvené špatným krevním oběhem, ale jeho duše se naučila opouštět zdi věznice a prožívat minulé životy. Často nejde o smyšlené příběhy, ale o události, které se opravdu staly - např. námořník na pustém ostrově, který osm let přežívá na tulením mase, než je zachráněn; nebo příběh masakru v Mountain Meadows. Pro mě je to příjemná kombinace Londonova dobrodružného vyprávění s filozofováním o životě a nesmrtelnosti duše.

Kniha se věnuje tomu, co se podle autora děje pod horizontem černé díry. Myšlenka je skoro celá v souladu s Einsteinovou obecnou teorií relativity. Až na jednu část, která zatím soudobé fyzice uniká. Tou je bod, kde se relativita střetává s kvantovou mechanikou. To možná v budoucnu popíše teorie kvantové gravitace.

Černá díra se nejprve zmenšuje Hawkingovým zářením, které je zde považováno pouze za tepelné nenesoucí informaci. Až se černá díra dostatečně zmenší a dalšímu zmenšování zamezí kvantové jevy, dojde k "odrazu" a vzniká díra bílá, která je jakoby časově obrácenou černou dírou a a do níž nemůže nic vstoupit. Informace uložené v černé díře zůstávají a později odcházejí z bílé díry. Autor si také pohrává s myšlenkou, že by bílé díry mohly tvořit část temné hmoty.

Nejde o mainstreamovou myšlenku, ale i tak je zajímavá. Líbil se mi i příběh jejího vzniku, kdy se Carlo Rovelli setkává s Halem Haggardem a spolu rozvíjejí diskusi, která následně vede k myšlenkám popsaným v knize.

Kniha se nečte snadno, ale podle mě by si ji měl přečíst každý. Wylie popisuje své zkušenosti z firmy Cambridge Analytica, jejíž praktiky později oznámil. Kniha ukazuje, jak snadno jsou naše online životy zneužitelné. Zejména pokud se najde skupina lidí bez morálky, pro kterou jsou peníze a moc nejvyšší modlou. Svět se prostřednictvím jeho výpovědí dozvěděl o tom, jaké nekalé praktiky SCL Group a její dceřiné společnosti včetně Cambridge Analytica testovaly nejprve v Karibiku a Africe a později v Británii a Spojených státech. Míru ovlivňování je těžké přesně vyčíslit, ale výsledky voleb a referend bývají často těsné...

Nejhorší je arogance samotného Facebooku. Nabídne platformu, která zdánlivě spojuje lidi, ale opak je pravdou. Umožňuje cílit na jednotlivé skupiny lidí, vyvolávat v nich vztek a tím ovlivňovat jejich rozhodování. Jeho platforma dokonce legálně umožňovala stahovat údaje o přátelích uživatelů, to vše bez jejich vědomí a bez kontroly, co se s daty dále děje. Následně právníci Facebooku zastrašovali Guardian, aby nevydal články, které popisují podíl Facebooku na celé situaci. Jediné, co ho zajímá, je náš čas, po který nám může servírovat reklamy a inkasovat peníze za inzerci. A to prý svoje produkty poskytuje zdarma. Jak směšné.

Souhlasím s autorem, že je potřeba zajistit zodpovědný vývoj technologií. Ty by měly pomáhat lidem a neměly by zneužívat lidské slabiny. Nemyslím tím zastavit pokrok, ale svět by měl mít možnost se podílet na tom, o čem za nás rozhoduje několik málo firem. Autor navrhuje například regulovat softwarové inženýrství jako licencovanou profesi s odpovědností, podobně jako ve stavebnictví, právu nebo medicíně.

Kniha začíná v období, kdy se objevují tajemné zóny, a ještě tajemnější bytosti, které v nich žijí. Mimo zóny ještě existují zbytky civilizace, ale ta se hroutí a dostává do období středověku. Hrstka lidí v zónách dokáže žít, ale ta je mění... Kniha obsahuje několik příběhů, které zpočátku nesouvisí. Děj knihy je tím bohatší a komplexnější. Zóny pomalu vydávají svá tajemství, ale část svých tajemství si ponechávají. Chvílemi mi kniha přišla poměrně zdlouhavá, ale závěr se mi velmi líbil a knihu doporučuji.

V knize se píše, že tohle není sci-fi, ale příběh, který se stane. A možná se některé jeho části už dějí dnes. Knihu jsem přečetl během jednoho víkendu — byla napínavá, místy trochu předvídatelná, ale nikdy ne tolik, aby to kazilo čtenářský zážitek. Líbily se mi lokální narážky i autorův styl. Kniha mě navíc přiměla k zamyšlení nad tím, co AI vlastně může způsobit. S jejím poselstvím souhlasím: umělá inteligence sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Je to nástroj, který může sloužit jak k dobrým, tak ke zlým účelům.

Afrika má mnoho podob, některé běžný turista ani nechce vidět. Autorka nás provedla zákoutími slumů, setkali jsme se s velmi chudými lidmi, pro které je nejdůležitější jejich rodina. Pro lidi kteří se těžko domohou pomoci nebo spravedlnosti. Líbilo se mi, že jsme se s příběhem dostali daleko mimo Nairobi až do severních pouští Keni. Tam se hlavní hrdinka dostala, když začala pátrat po něčem, co se místní mafii nelíbilo. Příběh se četl dobře a závěrečný happy end mě neurazil.

Autentický příběh odehrávající se v současné Keni. Ukazuje, jaké zlo může páchat režim na vlastních lidech. Lidé, kteří se rozhodli vyjádřit nesouhlas a poklidně demonstrovat, mnohdy zaplatili životem. Demonstrace se eskalovaly a střety s pořádkovými silami byly na denním pořádku. Policie, která by měla chránit, se snaží maskovat brutalitu předchozích zásahů. Lidé jsou bezmocní a nemají kam se obrátit pro spravedlnost. Někteří propadají zoufalství. Autorka uvádí i zdroje, kde je možné se dozvědět více o tom, co se skutečně dělo.

Příběhem nás provází sympatická, láskou zklamaná knihovnice Gabriela. Trochu nerozvážně odcestuje do Keni a sama zažije horké chvilky. Pomáhá pátrat po kamarádovi, místním taxikáři, který při jedné z demonstrací zmizel.

Kniha stojí za přečtení, je to silný příběh, který nutí k zamyšlení. Ostatně jako všechny knihy od paní Hindrákové, která jako vždy odvedla svoji práci velmi dobře a poctivě. Nečetla se úplně snadno, obsahuje těžká témata, bezmoc, ale i naději, že pokud lidé vytrvají a budou stát při sobě, tak snad nakonec zvítězí.

Walter Isaacson je mistr psaní životopisů. Tady ale nešlo jen o Jennifer Doudnaovou, ale o spoustu lidí, kteří se věnují biochemii, genetice a genetickému inženýrství. Snaží se detailně, ale pro poučeného laika pořád srozumitelně, přiblížit nejnovější objevy. Popisuje, jak základní výzkum a lidská zvídavost a následné aplikování objevů do praxe mohou vytvářet nové, a leckdy kontroverzní techniky.

V první části knihy šlo právě o onu zvídavost a radost z objevování, ale i soutěživost, která svým způsobem pohání další výzkum. Jennifer Doudnaová a Emmanuelle Charpentierová jako první ukázaly, jak využít systém CRISPRCas9 jako přesný nástroj pro úpravu DNA – takzvané genetické nůžky, za které později získaly Nobelovu cenu. Vyvinuly si ho bakterie jako obranu proti virům. A v knize se nejprve dozvíme, jak celý mechanismus funguje, a následně jak se dá využívat k modifikaci lidských buněk. Velká diskuse se vede ohledně modifikování lidské zárodečné linie, názory se velmi liší.

Poslední část knihy popisuje příspěvek týmů, které se věnují výzkumu k pandemii koronaviru – od vytváření testů po představení možností, které je možné využít k léčbě. Nestaví se jednostranně k očkování, ale představuje i další, často zatím experimentální možnosti léčby, které pomocí CRISPR a speciálně připravených enzymů a naváděcích molekul umožní najít virus a vlastně ho „rozstříhat“. Tyto metody je možné v principu upravit na detekci nejrůznějších virů a použít je, pokud bude potřeba.

V knize hraje důležitou roli i Martin Jínek, mladý biochemik z Třince pracující v laboratoři Jennifer Doudnaové. Provedl velmi důležité pokusy vedoucí k rozpracování a demonstraci použití genetických nůžek CRISPRCas9.

Knihu doporučuji k přečtení, i když by si zasloužila pečlivější korekturu.

Dlouho mi trvalo než jsem se začetl, autor budoval prostředí příběhu a přišlo mi, že se tam až tolik nedělo. Asi tak od poloviny už jsem věděl, že knihu dočtu a rád. Líbila se mi zápletka, detektivní styl i rozuzlení příběhu. Jen nešlo o sci-fi, v které jsem zpočátku doufal.

Jde o první knihu od Hermanna Hesse, kterou jsem četl. Doporučila mi ji lektorka kurzu mindfulness jako poetický příběh o Buddhovi.
Nevěděl jsem co od knihy čekat. Od prvních řádek mě zaujal příběh Siddhárthy, jeho putování, asketický život i život v přepychu s kurtizánou Kamalou a to jak se stal převozníkem. Kniha pěkně plynula, i když pojednává o složitých filozofických otázkách. Se čtením knihy jsem nepospíchal, chtěl jsem si vychutnat každou kapitolu. Chtěl jsem si dát čas o tom, co se píše, popřemýšlet.

Poslední kapitola, kde se setkává Siddhártha se svým přítelem z dětství Góvindou je velmi silná. Oba jsou už staří muži a Góvinda se Siddháthy ptá, jak dosáhl moudrosti a co je vlastně jeho učení. Siddhártha, který neuznává učení, tvrdí, že moudrost je nepřenositelná, že k ní člověk musí dojít zkušeností. Během své služby převozníka došel k tomu, že nic není černobílé, že čas je vlastně jen iluze a že život se odehrává vždycky v přítomném okamžiku.

Doporučuji tuto knihu každému, kdo hledá a nenalézá.

Trvalo mi než jsem se začetl, ale knihu jsem si užil. Nejen proto, že mám rád sci-fi, ale i kvůli své aktuálnosti. Nečekal bych, že se kniha z roku 1984 bude věnovat umělé inteligeci a hrozbám, které řeší spousta lidí i dnes. Někdy mi splívaly dějové linky (svět matrixu a "reálný" svět), také jsem si musel zvyknout na množství postav, některé měly komplikovaný vývoj. Když se za knihou ohlédnu jsem rád, že jsem si ji přečetl a určitě se pustím i do druhého dílu.

Příběh Dne nula předchází Moři rzi a začíná dnem, kdy bylo Izákovo město zničeno. Tím začala válka mezi roboty a lidmi. Robochůvička Dráp a jeho svěřenec Ezra prchají z města, vyhýbají se nástrahám, aby byli nakonec skoro zničeni. Příběh má pomalejší start, ale kniha je i přesto čtivá. Otevírá možnosti, které budou doufám zpracovány v dalším pokračování.

(SPOILER) Kniha se mi četla velmi dobře, téma bylo zajímavé a poměrně aktuální. Jde o post apokalyptický příběh, kde zemi ovládla AI a roboti, kteří nejprve bojovali proti lidem a později mezi sebou o nadvládu. Hlavní hrdinka nepatří k žádné z jednotných světových inteligencí (JSI) a protlouká se životem jak umí. Život robota je hlavně o tom sehnat si součástky, kterými by se mohl opravit. JSI se snaží integrovat co nejvíce robotů pod svou nadvládu a ničí se mezi sebou. Je nějaká naděje na svobodný život?

Příběh mi přišel originální, psaný čtivým jazykem a rozhodně jsem se nenudil. Doporučuji.

Adama sleduji už mnoho let, proto, když jsem narazil na tuto knihu, musel jsem si ji přečíst. Kniha se čte velmi pěkně, je v ní vysvětlena lezecká hantýrka, takže se člověk neztrácí v terminologii. Adam má rád oba světy lezení – závody i lezení po skalách. A v obou je velmi úspěšný. Přelezl nejtěžší cesty světa a sám postavil nejtěžší sportovní cestu, pojmenovanou Silence. O tu se pokoušel mnoho let a obdivuji vytrvalost, s jakou se na ni připravoval.

Knihu jsem začal číst poté co mi kamarádka ukazovala fotografii Pracovny J. Friče na Ondřejovské hvězdárně. Tam je na štítu psáno "Jsou-li tam žáby taky" a nad nápisem jsou vyobrazeny žáby dívající se na hvězdy. Pochopil jsem, že je to odkaz na Nerudovy Písně kosmické.

Sbírku jsem četl celou, ale jednu z básní jsem si oblíbil nejvíce a to právě tu s textem nahoře. Báseň 22 končí:

„Jen bychom rády věděly,“
vrch hlavy poulí zraky,
„jsou-li tam tvoři jako my,
jsou-li tam žáby taky!“

Sci-fi knih z českého prostředí jsem mnoho nečetl. Tato byla skvělá. Velmi mě zaujal motiv ekonomicky smýšlejícího mimozemštana, který se snaží zoptimalizovat náklady pro přípravu planety Země zákaznímům Galaktické společnosti. Doporučuji.

Knihu jsem si užil. Jednotlivé povídky jsou psány čtivě a velmi uvěřitelně. Zaobírají se pestrou paletou témat a hlavní hrdinové nejsou primárně kladní, jde o komplexní postavy. Autor má dobrý přehled o současném stavu vědy a astronomie a podle nich rozvíjí své příběhy. Přeju panu Honsovi hodně energie k dalšímu psaní a těším se třeba i na delší příběh ve formě románu.

Nejde o snadné ani příjemné čtení. Přesto bych knihu doporučil všem.

První část popisuje zážitky z různých koncentračních táborů. Jde o silný příběh, autor se však primárně nesnaží popisovat hrůzy, které tam lidé zažívali. Snaží se hledat důvody, proč někteří lidé mají sílu žít i v takto otřesných podmínkách, zatímco jiní to vzdají. Dochází k závěru, že ti, kteří mají důvod, proč žít, zvládají situaci lépe než ti, kteří všechno ztratili.

Druhá část se věnuje logoterapii, kterou Frankl založil. Jde o terapii, jejímž cílem je rozšířit pacientův obzor a pomoci mu najít důvody, proč žít i v utrpení. Frankl často mluví o tom, že člověk nemůže vždy změnit okolnosti, může ale zaujmout postoj k utrpení. Právě v tom spočívá jeho vnitřní svoboda.

Při čtení ve mě převažoval úžas nad souvislostmi, složitostí ekosystémů a důsledkům moderního hospodaření na biodiverzitu. Z autorova popisu je znát nadšení pro přírodu a kniha je místy psaná až poeticky. Samozřejmě, že důsledky už tak poetické být nemusí. V něčem na mě kniha dýchla nadějí, že možná není vše ztraceno, že lidé díky osvětě začnou péči o přírodu brát vážně.

Kniha neobsahuje mnoho textu, ale i tak je v ní plno zajímavých myšlenek. Popisuje příběh dvou přátel pandy a dráčka. Občas je potká smutek nebo si naopak užívají společných chvil. V knize můžete najít základy mindfulness (všímavosti) a budhismu. A navíc jsou tam nádherné ilustrace.