Msourkova komentáře u knih

Za mě tedy o dost slabší než první díl, ale vzhledem k tak rozdílným prostředím se nelze divit. I tak si ale i druhý díl zachovává onu specifickou, nakaženou atmosféru. Bohužel jsem po dočtení nebyla tak nadšená, jako když jsem zavírala Anihilaci, i tak bych ale určitě chtěla dočíst triologii. Mimochodem, na filmu s Natalií Portman v hlavní roli se už pracuje :-)

23.06.2017

Velké myšlenky nedualismu autor schoval do krkolomné terminologie a místy až přílišného moralizování. Ale i tak je knížka skvělá, možná méně srozumitelná, ale bohatá na "aha momenty".

1 27.04.2017

Poutavě napsaný životopis... Zpočátku jsem měla strach, že tak obsáhlou knížku, která není románem, nezvládnu přečíst, nakonec jsem se ale až k poslední stránce úspěšně pročetla. Autorka podává až vysilující výčet informací nejen o samotné Marii Antoinettě, ale i o lidech, kteří se kolem ní pohybovali, o životě ve Versailles nebo revoluci. Knížka ukazuje královnu ve světle, které by ostatní nečekali, a onen provařený mýtus o jedení koláčů a chleba je vyvrácen hned na prvních stránkách. Rozhodně jsem si dokázala z popisu vytvořit nový a odvážím se říct i hlubší a detailnější obrázek doby. Mohu rozhodně doporučit.

1 19.04.2017

Klasický Kotleta - tak, jak ho mám nejradši.

3 04.04.2017

Upřímně, od Čapka jsem si celou dobu slibovala pouze a jen překonané moralizování a dnes již tisíckrát ohraná témata, která čtenáři 21. století nejsou schopna ukázat nové úhly pohledu na společnost a její problémy. Mýlila jsem se, drama R.U.R. mě docela mile překvapilo některými myšlenkami, i když konec byl příliš hektický a na mě možná zrychlený až do té míry, že mi přišel méně autentický a uvěřitelný (budiž, na prknech to ve výsledku asi vypadá jinak...). Čapka tedy rozhodně nezavrhnu a do budoucna šáhnu ještě třeba po Bílé nemoci nebo po Věc Makropulos.

5 04.04.2017

Skvěle, poutavě napsané, místy drobounce zavánělo červenou knihovnou, ale ve výsledku mi autor představil ženu, která se stala mým vzorem. Krásná Marlene se nezastavila před ničím a čtení o jejím životě bych doporučila všem, kteří mají zájem o příběh s jiskrou.

21.03.2017

Milé a čtivé. Elizabeth je jedna z mála klasických hrdinek, která nás ženy reprezentuje v dobrém světle.

1 06.03.2017

Náramná kniha, i když start byl u mě do sté stránky poměrně pomalý. Když jsem od autora četla Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta, musela jsem začínat několikrát, abych se ve všech postavách a jménech vyznala. David Mitchell píše hutně a ne zrovna jednoduše, ale pokud se tím nenecháte odradit, rozhodně se začtete a pohltí vás úžasně propracovaný příběh s překvapivou sítí propojení, která člověku vrtá hlavou ještě hodnou chvíli po dočtení. Příběhy Sonmi a Zacharyho pro mě byly asi onou pomyslnou třešničkou na dortu. Jinak film rozhodně doporučuji, ale víc si ho užijete (a rozhodně lépe pochopíte) až po přečtení knížky.

10 27.02.2017

Nějak vám nevím, co si o tom myslet... Kdykoliv čtu knížky víc jak sto let staré (a tomu se Krakatit rychle přibližuje), jen výjimečně v nich najdu myšlenky nové, které by ve mně rozsekaly ten pomyslný led, jak to někdo tak hezky řekl. Krakatit byl pro mě v tomto případě těsně na rozhraní toho, jestli mi něco nového donesl nebo ne. Ve své době to asi musela být vizionářská bomba (skoro doslova), dnes Čapkova témata možná zůstávají nadále aktuální, zpracováním už ale asi tolik neosloví. Rozhodně to ale není poslední knížla, kterou si od Čapka přečtu, mile mě překvapilo, že knížka nenaplnila moji představu nabubřelého moralizování.

4 17.02.2017

Barevná mozaika Japonska první poloviny 20. století - to byl pro mě asi největší přínos celého příběhu, který mi umožnil nahlédnout do úplně jiného světa, se kterým se při prvním pohledu můžeme zdát obeznámeni, pod povrchem ale narážíme na stále překvapivější odlišnosti. Ačkoliv je japonská kultura diametrálně odlišná od té naší, pohled na život zůstává však v jádru stejný všude, a i tak jsme vnímala hlavní poselství hlavní hrdinky - osud vás zavede tam, kam má, bez ohledu na cestu, kterou se vydáme.
Nemohu říci, že by se mnou příběh nějak významně pohnul, líbila se mi ale exkurze do míst, kde ženy (ne vždy zcela nevinně) bavily muže svojí přítomností a těšily je svojí krásou.
Film si raději pustím až za hodně dlouhou dobu, aby mi nezkazil dojem z knížky.

4 12.02.2017

Po dlouhé době knížka od české autorky. A jsem nadšena. Krásný, podivně intimní příběh, ve kterém se to celou dobu všechno kazí, ale jistota sběru bylinek zůstává nedotčena. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a opravdu mi bylo líto, když jsem se blížila k posledním stránkám. Líbila se mi posvátnost každého úterý, život v přírodě i hlavní hrdinka - víla, slabá na těle, silná na duši. Příběh budu ještě dlouho vstřebávat, ale už teď se těším na další autorčina díla.

15 07.02.2017

Tak dočteno, upřímně z posledních sil. Je těžké dnes hodnotit knížku napsanou před skoro stoletím a půl, autor rozhodně psal pro jinak smýšlející publikum.
Bylo toho příliš - příliš stran, filozofických rozprav umístěných tak, že to ději ubíralo na dynamice. Přišlo mi to příliš rozvleklé, místy zbytečně nastavované, smrti Anny se skoro nevěnovalo místo.
Zdá se mi ale, že klasická díla nemůžeme hodnotit z dnešního pohledu, proto je beru s rezervou a ty tři hvězdy jim dám.

3 03.02.2017

Krásné, smutné, melancholická nálada mě přepadla už od otevření knihy. Autorka mi zajímavě přiblížila každodenní New York druhé poloviny 20. století, obratně se vyhnula jakýmkoliv obscénnostem a přitom umně vykreslila elegantní příběh lásky jako každé jiné. Byla jsem ráda za konec knihy, čekala jsem něco naprosto jiného a ona závěrečná výhybka mi nakonec rozjasnila den.

4 20.01.2017

Asi jsem na psaní komentáře příliš ovlivněna seriálem. I tak se mi ale první díl ságy líbil, pevně kopíruje první sérii seriálu, a možná proto jsem si udělení páté hvězdy rozmyslela. Myslím, že mě filmové zpracování zaujalo víc (tvůrcům se vážně podařilo natočit seriál tak, aby se divák těšil na další díly), i když to možná způsobilo jen to, že jsem jako první nečetla samotnou knihu. Jsem zvědavá na další díly, které už se se seriálem tolik shodovat nemají.

18.01.2017

Divím se průměrnému hodnocení, za mě je Sputnik Murakamiho nejlepší kniha. Ideální délka, neotřepané téma a především hlavní zápletka příběhu mi opravdu přišla originální, skoro až jako z "Věřte nevěřte". Potěšila mě ponaučení ohledně času a vyzrálosti, které jsou k psaní knihy potřeba. Za mě top, 5 hvězd.

4 15.01.2017

Smutné, nesmírně hluboké myšlenky, některé z nich měl možnost plně pochopit asi jen autor sám. Těžké čtení s koncem, který mě jednoduše dorazil.

1 26.12.2016

Drobná jednohubka s místy krkolomným překladem, kde se nikdo racionálně nezeptá: "Proč?". Zdá se mi, že Murakami by neměl pokračovat ve psaní povídek a házet tak čtenářům drobky koláčů (dobré, ale jenom drobky). Každé jeho nepovídkové dílo je klenotem magického realismu a současné literatury vůbec, jeho povídky však vždy přinesou nad míru originální nápad (jako třeba zrovna u této knížky nebo u Spánku), který však kvůli délce povídky zůstává nadále neopracován.

2 26.12.2016

Je zajímavé číst komentáře a pozorovat hodnocení, které až nápadně osciluje okolo jedné až dvou hvězdiček, nebo na druhé strany škály na nejvyšším hodnocení. Noční cirkus vás buď dostal a nebo vám své brány neotevřel.
Tuhle knížku jsem nyní četla potřetí. S odstupem času čtyř let jsem se sama sebe ptala, zda - li je to opravdu ta nejlepší knížka, na kterou jsem zatím kdy natrefila. Za tu dobu jsem už skoro na všechnu tu intimitu, pocity a hlavně zvláštní souznění zapomněla. To vše se mi vrátilo, když jsem knihu opět otevřela.
Kouzla, magie, laskání všech smyslů, umění zhmotněné na každé stránce. A hlavně vlna pocitů. To vše ve mně vždy s každou další přečtenou kapitolou stoupá. Při každém čtení se vždy víc zaměřím na určitou dějovou linku, která je pro mě zrovna v současné životní situaci aktuální. Za krásným romantickým příběhem odehrávajícím se na zvláštním snovém místě může být něco mnohem komplexnějšího. Naše samotné vnímání a pojetí světa. Ten ohromně silný spodní proud je to, co z Nočního cirkusu buď udělá příběh, který vámi hne, nebo vám nedá nic, pokud se jím mezi řádky nenecháte strhnout.
Erin Morgenstern vládne krásným slovem. Jak jsem psala výše, Noční cirkus je pastvou pro všechny vaše smysly. Přinejmenším. Má však potenciál vás zevnitř trhat. A pak, tak jako někteří litují, že jim nepřišel dopis z Bradavic, já lituji, že neexistuje svět Nočního cirkusu.
Takže ano, záleží na čtenáři, s jak moc otevřenou myslí k cirkusu přichází, a co od něj očekává. A nebo neočekává. Jak sama autorka píše - ta nejlepší překvapení jsou ta, která nejméně očekáváme...

8 18.11.2016