Msourkova komentáře u knih

Příběh ve mně zanechal podobné pocity jako autorčina předchozí kniha Vrány - narcistická matka, otec alkoholik/pedofil, nedýchatelné rodinné klima a v něm dvě pláňata - "černé ovce", kterým se možná podaří prolomit generační kletbu a traumata svých rodičů jednou provždy zaléčit. Málokterá postava mi byla sympatická, autorce gratuluji za tak realisticky vykreslenou mizérii a beznaděj. Závěr knihy vysílá silný impulz, že ne nadarmo se mnohdy zdánlivě problémové děti stávají nejlepšími učiteli svých rodičů, pokud jsou rodiče dostatečně vyzrálí tyto lekce přijmout.

8 19.01.2024

Ubírám jednu hvězdu jen z lítosti nad tím, že se povídce Mladík nedostalo takového zpracování jako následující Události (nic na tom nemění fakt, že posloužila jako prolog).
Úzkost, opovržení okolím a především neúprosně ubíhající čas charakterizují druhou povídku. Nedokážu si představit tlak, pod kterým se autorka v onom období nacházela, do nebe volající nezájem veškerých lékařů, pocit ponížení a zoufalství, když se ani z řad blízkých nenabízí jediná pomocná ruka. Ve velice intimní podobě autorka vyjádřila noční můru (a zároveň i zoufalou realitu) mnoha žen po celém světě. Téma v současné době bohužel znova aktuální.

2 14.01.2024

Nedotčeno, tohle je opravdu hodně mimo.

Už dlouho jsem nečetla knihu, nad kterou bych tak dlouho přemýšlela, a o které by se mi i dokonce zdálo. Skvěle propracované a promyšlené dílo, úžasné metafory, překvapivý jazyk a příběhová mozaika, která se pomalu skládá s každou další stránkou. Slovníkový formát mě neodrazoval, spíš naopak, knize dodával spád. Četla jsem klasicky lineárně, ale určitě mi dost spojitostí uniklo. Můžu rozhodně doporučit.

4 01.05.2021

Čtivý a smutný román, dobře propracovaný i napsaný, od určitého bodu ale poměrně předvídatelný. Jako určitý apel pro dnešní zapomnětlivou společnost kniha určitě může dobře zafungovat, alternativní chod historických událostí pro mě byl ale poměrně těžko uchopitelný a byť jsem se snažila, nedařilo se mi příběhu uvěřit. "Co by, kdyby" alternativní historie je pokaždé výprava na velmi tenký spisovatelský led a byť je Listopád skvěle napsaný, některé věci mi čtenářský zážitek bohužel srážely.

11 01.05.2021

Smrt v Benátkách bylo mé první přečtené dílo od Thomase Manna a už prvních pár stránek mě přesvědčilo o mistrovství jeho spisovatelského umu. V popisu stárnoucího Aschenbacha a jeho pocitů šel Mann hluboko pod povrch, a šílenství, které zde nastává, lze snadno připodobnit k Nabokovově Lolitě nebo Čaroději.

6 03.11.2020

Byly to nanejvýš obohacující tři měsíce, které jsem četbou této knihy strávila. Postupně, kapitolu po kapitole, se čtenář dostává skrze chronologický vývoj umění od dob nejstarších až po první polovinu dvacátého století. Jsem ráda, že spíše než vyčerpávající výčet děl a jejich autorů, mi čtení poskytlo dostatek informací k pochopení okolností, za nichž daná díla vznikala. Rozhodně si člověk z návštěv galerií a studia umění odnáší víc, když ví, jakým způsobem má na obrazy, sochy a architekturu nazírat. Kapitoly o umění dvacátého století mi přišly poměrně stručné, není však možné obsáhnout všechno. Doporučuji všem, koho zajímají dějiny umění v souvislostech.

9 01.10.2020

Knihu jsem četla už několikrát a stala se mi důvěrným průvodcem pro vlastní tvorbu i pro osobní rozvoj.
Kniha není určena jen pro ty, kteří sní o umělecké kariéře. Byla napsána pro každého, kdo by rád vyzkoušel něco nového, ale z různých důvodů to sám sobě nedovolí. A právě tyhle důvody se autorka v knize snaží zpochybnit. Velká část knihy je o zpochybňování a přehodnocování našeho chápání umění a kreativity, odbourávání názorů, které nás mohou v tvorbě brzdit nebo nás od ní odrazovat. Ano, může to trochu působit jako pouťový kolotoč dnešních motivačních rychlokvaškových biblí, kniha se mezi ně obsahem ale rozhodně neřadí. Naopak, celý proces kreativního uzdravování je dosti pomalý, byť je v knize naplánován do dvanácti týdnů.
Autorka předkládá různé nástroje a úkoly, které mají za cíl rozhýbat naši kreativitu, objevit to, co nás skutečně baví a především nebrat všechno okolo sebe tolik vážně.
Myslím, že by knihu neměli otevírat příliš předpojatí jedinci.

5 16.07.2020

Hutné a barvité vzpomínky chlapce, které v mnohém připomínají sny, které se čas od času zdají každému z nás. Krásná hra na pomezí snění a reality, místy jsem vzpomínala na povídky Isaaca Bashevise Singera. Doporučuji všem, kteří nutně nepotřebují racionální dějovost.

2 09.07.2020

Přiznávám se, že po přečtení "Je léto, půl jedenácté večer" se mi už další kniha od paní Duras otevírat nechtěla. Nakonec jsem se k přečtení "Milence" přeci jen odhodlala, a to pod záminkou, že je to přeci jen tenký svazeček. Díky bohu za tuto prozřetelnost! Styl autorky se může zdát trochu těžkopádný, ale hloubka i citovost textu mě ohromily. Autorce stačilo pouhých sto stránek k ucelenému, krásnému a bolestnému zážitku určenému čtenáři. Nevadila mi forma kratších odstavců ani střídání příběhu s ryze pocitovými pasážemi, ve výsledku do sebe všechno zapadlo tak, aby si čtenář zapamatoval tíživou atmosféru příběhu s nahořklým dozvukem.

2 14.04.2020

MOŽNÝ SPOILER!

Do Houbařky jsem se pustila především proto, že mi anotací připomínala knihu "Do tmy" od Anny Bolavé, ze které jsem byla nadšená. Srovnání těchto dvou děl je, myslím, na místě, opět se zde setkáváme s hlavní postavou podivínky utíkající před lidmi, společenským systémem a částečně i před sama sebou a svojí minulostí. Nacházíme se tentokrát při sběru hub v šumavských lesích, což však staré rány neléčí, spíš určitým způsobem konzervuje. Nečekala jsem ale tak temný scénář a téma zneužívání v rodině, které je podáno dost mrazivou formou.
Houbařka mi přišla dějovější a ve srovnání s "Do tmy" méně snová, popisuje ale komplexní příběh jedné rodiny, který ve výsledku vyznívá až velmi nepříjemně realisticky.

6 11.01.2020

Je otázka, jestli bych se měla vůbec vyjadřovat k světoznámému (skoro již klasickému) dílu, které se mnohdy zařazuje do maturitních seznamů povinné četby, a snažit se vyzdvihovat jeho kvality. Udělám výjimku, protože knihu jsem tak dlouho odkládala stranou, že si ode mě určitě zaslouží amatérský nadšený komentář.
Od Eca jsem dlouhou dobu četla jen jeho stati o umění, estetice a filozofii. Až nyní jsem se přinutila otevřít Jméno růže především kvůli seznámení se se středověkým prostředí opatství a skriptorií. Eco opět nezklamal, na jedné straně je Jméno růže úžasné beletristické dílo s napínavou zápletkou a osobitými charaktery, na druhé straně nemůžu dostatečně ocenit ohromné přesahy do umění, filozofie, historie a středověkých reálií, na kterých je příběh vybudován. Ecovi se povedlo skloubit jak umění zaujmout čtenáře napínavým příběhem, tak vytvořit malé universum středověkého světa se všemi náležitostmi, které k němu patří. Radost mi dělalo rozeznávání témat, které Eco popisuje například V dějinách krásy: středověká posedlost světlem, barvami, drahokamy, vnímání křesťanské mystiky a tak dále. Myslím, že čtenář, který si přečte některé z dalších tentokrát esejistických Ecových děl, bude mile překvapen poznáváním zmíněného.
Knížka se mi opouštěla jen těžko a těším se, až se k ní zase vrátím. Filmové zpracování mě bohužel dost zklamalo, avšak těm, kteří se s příběhem nechtějí jen tak rozloučit, můžu doporučit nové seriálové provedení, které dle mého názoru je vcelku dobře provedené. A mě nyní čeká období Ecových středověkých románů :)

23 09.12.2019

Bohužel, pro mě bylo čtení Cizince zklamáním a ztrátou času (vzhledem k počtu stránek naštěstí ne moc velkou). Ani kafkovská absurdita celého dění příběh neprohloubila, namísto geniality jen samá netečnost.

4 19.10.2019

Proboha... Něco tak nedomyšleného už jsem dlouhou dobu nečetla. A to nejsem zrovna typ člověka, který rýpe do drobných historických nesrovnalostí. Druhá polovina knížky už byla spíš úsměvná. Škoda, skvělý nápad, bohužel hrubě nedotažený.

2 16.08.2019

Ani vlastně nevím, čím mě tenhle opus v knihkupectví zaujal. Možná nějakou pochvalnou recenzí, nominací na cenu Magnesie Litera, krásně zpracovanou nápaditou obálkou, těžko říct. Knihou jsem se začala pomalu prokousávat, ale bylo to prokousávání nadmíru příjemné, pár kapitol každý den. A musím uznat, že jsem byla ze čtení naprosto nadšená.
Kniha je více popisná než dějová, její čtení se víc než hltání příběhu podobalo meditaci, rozjímaní. Těžko posoudit, jestli se čtenář místy necítil zahlcen politicko-kulturně-historickým kontextem, který však ve výsledku propojoval dějové linky postav do souvislostí. Co myšlenka, to malý poklad a malé osvobození (aspoň tedy pro mě).
V některých recenzích byla zmíněna jistá černobílost postav nebo fakt, že se v knize stále opakuje stejný názor bez nabídky rozuzlení nebo řešení. Nemyslím si, že by něco takového měla kniha nutně poskytovat, jde o vyjádření pocitů, často až úzkostných, o vyjádření apelu, těžko říct, jestli nad námi již byla zlomena hůl. Každopádně pro mě bylo přečtení Hodin z olova startem do nového druhu přemýšlení o zmíněných fenoménech, návštěvou do Říše středu i do osudů mnoha postav, ať už to byla návštěva příjemná či nikoliv. Autorka zdůrazňuje, že by fenomén Číny neměl být podceňován a opomíjen, stejně jako otázka demokracie, totalitních systémů, lidských práv a dalších témat, kterých se příběh dotýká. Nezbývá mi než souhlasit. Rozhodně se těším na čtení dalších knih paní Denemarkové a gratuluji k ceně Magnesie Litera.

10 06.05.2019

Myslím si, že v recenzích a komentářích bylo řečeno již dost, tak jen krátce několik mých dojmů. Poznamenávám, že knížku jsem četla až po zhlédnutí filmu. Nejdřív jsem kritiku snímku upřímně nechápala, po přečtení knížky mi to došlo...

Jazyk a komplexita. To jsou vlastnosti, kterých si na rozsáhlejších románech cením ze všeho nejvíc. Musím říct, že Skleněný pokoj jimi nad míru disponoval, příběh byl úžasně historicky propojený, což, pokud je dobře uděláno, dojemně zapůsobí na konci knihy. Psychologie postav byla skvelě vykreslená (ačkoliv je Carice van Houten kus ( a skvělá herečka k tomu), knižní Haně nesahala ani po kotníky), těžko se mi s nimi loučilo. Kromě poutavého příběhu jsem si oprášila a doplnila penzum kulturně historického přehledu meziválečného období.
Film z knihy vytáhl nejzajímavější aférky a dost situací pokroutil. Jako samostatný počin to špatné nebylo, ale srovnání s knížkou se tak jako tak nabízí, a film nutně schazuje. Rozhodně doporučuji a těším se na další Mawerovu knihu (a na výlet do Brna).

5 30.03.2019

Příběh byl rozhodně zajímavě napsaný a plný zvratů. Trochu mi ale připadá, že zapadá do kategorie dojemného válečného mainstreamu, který v poslední době zaujímá v současné literatuře čím dál větší prostor. Navzdory jejímu osudu mi byla Noa dost nesympatická, s Astrid to bylo o něco lepší. Místy mi přišel příběh trochu nevyvážený přílišnou snahou šokovat a dojmout, v celku se knížka ale četla rychle a bavila mě.

3 19.03.2019

Nakreslené a graficky upravené je to nádherně. Nápad dobrý, příběh už pokulhává, ale asi je trochu pošetilé od komiksu (navíc s BDSM tématikou) očekávat vytříbený poetický jazyk a akční dějové zvraty. Knížku jsem brala jako oddechovou záležitost, což sama o sobě také je, a nejde v ní hledat nic moc víc. Těším se na dvojku :)

3 17.03.2019

Po tématicky podobně laděné knížce "Ty a nikdo jiný" (ze které jsem mimochodem skákala nadšením do stropu), mě Strážkyně domácího krbu bohužel tolik nenadchly. Možná je to jen nedostačující délkou, kvůli které nemohly být postavy a jejich historie více rozvinuty. To však tápajícímu čtenáři neusnadní pochopit rozhodnutí, která se v příběhu stala. Na poetičnost slov se v knížce příliš nehraje, kusé pocity hlavní postavy zůstávají nedovysvětlené, je otázka, zda by vícero stran přineslo i větší hloubku příběhu.

1 09.03.2019

Na mě asi příliš zdlouhavé vypravování, ale paní Durasové dám rozhodně ještě šanci.

1 27.09.2018