Lea z Leeuwardenu

od:

Lea z Leeuwardenu

Esence ženy – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou. Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě p... celý text

Esence ženy – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou.
Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antverp a Tanga z Hamburku jsou tak trojí variací na výsostně existenciální téma. První z nich, která právě vychází v nakladatelství Mladá fronta v pozměněném vydání, je podivuhodným příběhem osmnáctileté dívky, jež přes své mládí a vědomí neodkladné smrti prožívá s plnou intenzitou úzkost z pozvolného ubývání své dívčí krásy. Přestože ví, že jí nebude dáno dožít se vysokého věku, děsí ji vteřinu za vteřinou přicházející stáří. Záhadná Lea z Leeuwardenu, terezínské ghetto, všudypřítomná nejistota a neobvyklý milostný příběh. To je kniha, kterou právě držíte v rukou. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/80_/807/lea-z-leeuwardenu-41R-807.jpg 429
Série:

Židovská trilogie (1.)

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Stolda
14. května

Lustig a jeho knihy netřeba komentovat. Psal to, co sám zažil,o to je čtení jeho knih smutnější.

Damato
18. dubna

Tak tohle byla depresivní pecka s přímým zásahem, a že jsem už pár děl od pana Lustiga četla... Tohle dílo jsem dočítala dnes v práci, pod papírama knížku a soustředěnost naprosto někde jinde. Na druhou stranu by mě nadřízení tuhle slabinu prominuli, obzvláš, když jsem po zavření dočtené knihy šla naprosto bez výhrad - a ráda- plnit své pracovní povinnosti, v teple kanceláře, voňavé kafe před sebou, s vidinou polední cigerety a s výhledem na poklidně strávený večer s lidmi , které mám ráda - a už jsem pracovala se 100% výkonem a lebedila si, jak skvěle se vlastně mám.

Msourkova
26.12.2016

Smutné, nesmírně hluboké myšlenky, některé z nich měl možnost plně pochopit asi jen autor sám. Těžké čtení s koncem, který mě jednoduše dorazil.

Evus
09.03.2014

K Lustigovi obvykle netřeba nic dodávat, tady mi závěrečný dojem trochu kazí neustálé opakování stokrát řečeného, ale pravda je, že tohle je přesně Lustigův styl, kterým se mu daří tak dobře evokovat pocity lidí z lágru. Tady to ale přeci jen trochu přehnal...