Msourkova komentáře u knih

Žádný zázrak české literatury to není, ale když jsem si do knižní výzvy měla vybrat knihu s hrdinkou pojmenovanou stejně jako já, výběr byl poněkud úzký a obsahoval buď červenou knihovnu pro náctileté, nebo toto. Chyběla mi nějaká hlubší myšlenka, ze které by mě ve výsledku zamrazilo, takhle to ale skončilo jen u příběhu o několika neukojených znuděných jeptiškách a zločinci na útěku... Nic moc.

3 18.09.2018

Nečtěte hladoví.

3 13.08.2018

Je to zajímavé, každé léto už po několik let se mě zmocní nějaký sci-fi/fantasy svět a úplně mě pohltí. Letos to byly právě Hunger Games, kterým jsem se záměrně vyhýbala od dob jejich vzniku. A uznávám, dělala jsem chybu. Příběh mě úplně pohltil a výjimečně nenacházím nic, co by se mi nezdálo, nebo mi vadilo. Vlastně ano, lituju, že nebude pokračování...

6 23.07.2018

Rozhodně zajímavý počin, knihu jsem četla až po zhlédnutí filmu, který mě k ní přivedl. První polovina knihy víceméně odpovídá ději filmu, krásně se to čte, jazyk jedna báseň, zajímavý příběh i postavy. Z druhé poloviny knížky už jsem tak nadšená nebyla, ne, že by byla špatně napsaná, najednou jsem ale místo románu četla akční detektivku. Myslím, že filmové zpracování z knihy vytěžilo to nejlepší.

5 19.07.2018

Jedna z mých oblíbených :)

3 11.07.2018

Knížka pro mě byla ohromným překvapením a jsem ráda, že jsem ji nakonec upřednostnila před filmem, který jsem doposud neviděla. Většinou knížky, které vychází souběžně s filmy, ignoruji a nečekám od nich nic hlubšího. Tak napínavý, krásný a smutný příběh o lidskosti a jejím vztahu k přírodě jsem ale opravdu nečekala. Knížka navíc nerozvíjí pouze a jen příběh záhadného vodního tvora a nemluvné uklízečky, vypráví o životech dalších hrdinů, ukazuje na další palčivá témata tohoto období - boj černochů za svá práva, utajovaná homosexualita, postavení žen... A to všechno způsobem, ze kterého vidíme, že nikdy nebylo snadné nic vydupat ze země.
Na jedné straně jsou promítány cit, morálka, základní lidské hodnoty, krása a divokost přírody na druhé straně nepochopení, strach, touha ovládat, věčný boj dobra se zlem. Jazyk je jednoduchý, příběh napínavý, schopný zasáhnout do citlivých míst, ovládnout vás a nechat vás o údělů nás pozemšťanů přemýšlet ještě hodnou chvilku.
A navíc oceňuji překrásné vydání a ilustrace, které knihu doprovází.

4 09.03.2018

Po Hartlovi jsem si spravila chuť. Ten jazyk! Zezačátku mi to volné psaní dělalo trošku problémy, ale člověk si brzy zvykne. Možná je to odvážné přirovnání, ale trochu jsem si při čtení zavzpomínala na Hrabalovy knížky. Jinak za mě určitě ano, malá sonda ze dna naší společnosti myslím nikomu neuškodí, jak už tady bylo zmiňováno, autorovy zajímavé postřehy rozhodně stojí za ocenění, jen jsem teda očekávala víc od konce knížky (nějaké důvtipnější rozmotání?).

4 12.02.2018

Dočteno. Byla jsem upřímně překvapená, když mi děj knížky začal být po první čtvrtině povědomý a já si vzpomněla na film Komorná, který jsem před pár týdny viděla, a poté zjistila, že je to adaptace této knihy. Každopádně, příběh stojí za to, nečekané zvraty, které nastanou v druhé polovině trochu nabírají takové to Cimrmanovské: já vlastně nejsem tvůj strýc, ale tvůj syn..., ale aspoň zůstává příběh dynamický. Pokud máte rádi Anglii 19. století, originální zápletky a postavy, a rádi si zavzpomínáte na Kvítek karmínový a bílý, tak je Zlodějka rozhodě pro vás.

3 17.01.2018

Asi záleží, z jakého úhlu pohledu na knížku nazíráte. Pokud jste duše umělecky založená, tak se pomalu necháte unést poetickým příběhem a celou jeho lehkostí i vážností první prožívané lásky, užíváte si krásné popisy pobřeží Sardinie, zamilované dívky, přírody a zvláštních pocitů. Pokud jste duše ryze praktická, po chvíli vás začne ta rozvleklost a přílišná melancholie unavovat a řeknete si, že takhle se to stát může opravdu jen v knížce (byť je to myšlené hezky a všichni bychom si to tak zažít přáli) . Pokud jste duše umělecky praktická, budete chvílemi uchváceni a chvílemi znuděni. Moc se mi líbila postava Julie, která do příběhu vnesla trochu té realističnosti, a to, jak krásně byl k popisu použit jazyk. Bylo to krásné, ale pro mě asi příliš málo uvěřitelné...

2 10.01.2018

Moje první opravdové setkání s Umbertem Ecem (pokud tedy nepočítám to, jak jsem před několika lety otevřela Pražský hřbitov a následně ho zase zavřela, protože mi to připadalo příliš těžké na moji středoškolskou hlavu). Rozhodně se mi tyto krátké eseje moc líbily, vtipně a výstižně napsané s nějakým tím materiálem na následné přemýšlení navíc. Moc se mi líbí Ecova idea Antiknihovny, to, jak cestoval s lososem, i jak používat při psaní tři tečky. Knížka se čte rychle a dobře, eseje nejsou zdlouhavé ani nudné. Rozhodně doporučuji.

1 09.01.2018

Jako oddechovka to rozhodně posloužilo. Místy to bylo vtipné, místy smutné, místy trošku amatérské. Víc se mi líbila Jáchymova část, zdála se mi svižnější, míň rozplizlá, Veronika by občas zasloužila dělo. Moc se mi líbil nápad napsat dvojromán z pohledů dvou osob, dokonce se i zajímavě vyplňovaly mezery v příběhu, občas mi to ale všechno přišlo trošku předvídatelné a unylé. Ve výsledku jsem s Okamžiky štěstí uzavřela konec tohoto roku vcelku spokojeně, po další Hartlově knížce ale asi už nesáhnu.

3 07.01.2018

Bez toho, aniž bych viděla film, bych knížku asi vůbec nepochopila. Ale jo, takové My děti ze stanice Zoo dvacátého prvního století, trochu přemoudřelejší, stejně beznadějné (až nakonec mi došlo, že říkat hlavní hrdince, ať se sebou něco dělá, prostě nic nezmění.) Mifti mi něčím přišla velice blízká, ve filmu byly možná vztahy mezi hrdiny líp vykreslené a forma celkově stravitelnější.

23.12.2017

Příběh o dívce Grace nebyl úplně tak příběhem o dívce Grace, ale vyprávěním o životě Davida Winklera. To mu však neubralo na působivosti. Doerr prokládá životní osud zajímavými vědeckými fakty (zajímalo by mě, jestli se těmi sněhovými krystaly inspiroval u Masaru Emota) a přibyl tak další pravdivý, dojemný a komplexní příběh do sbírky současné literatury tohoto druhu (Zlodějka knih, Jsou světla, která nevidíme, V šedých tónech apod.). Rozhodně zajímavé (byť lehce mainstreamové) dílo, Světla se mi ale líbila o něco víc. Líbí se mi, že autor zachycuje delší životní etapy hrdinů, sleduje jejich život po delší dobu, čímž pak celá knížka dostane na působnosti a od příběhu se těžko odtrhává.

2 18.12.2017

Až do sedmdesáté strany mi knížka přišla příliš zmatečná na to, abych pokračovala v jejím čtení. Poté ale přišel zlom, kdy mě ten místy trochu příliš hutný příběh oslovil a pohltil. Chvílemi to celé bylo těžce stravitelné (a zároveň seversky ponuré) pokud ale čtenář v poklidu pokračuje v četbě, začne se před ním příběh rozvíjet sám a jeho otázky už nezůstávají nezodpovězené. Zvláštní, kam až může příběh o vlasech zajít. Trochu mě zklamal příliš rychle a jednoduše utnutý konec. Myslím, že celou knížku perfektně vystihuje tato její část:

"Kdo ovládá sny, vládne celému světu. Kdo ovládá vlasy, vládne ženám. Kdo ovládá jejich schopnost množit se, vládne i mužům. Kdo udržuje ženy spokojené, uspokojuje i muže, a ten, kdo léčí lidi prahnoucí po vlasech či dětech, je jejich králem."

12.12.2017

Příběh se mi moc líbil, bylo zajímavé číst knížku z prostředí, které mi není úplně neznámé. Bohužel, Havlíček se mi do paměti zapsal už na střední škole knížkou Helimadoe, která pro mě zůstane nedotknutelnou a s jinými jeho díly nesrovnatelnou. Citlivost, se kterou byl Helimadoe napsán, jsem bohužel v Petrolejových lampách nenašla (a asi není divu, když jde o úplně odlišné téma). Zaujalo me, jak dobře byly jednotlivé charaktery postav rozebrány, aby v závěru byly důsledky jejich jednání a rozhodnutí čtenáři jasné. Rozhodně to nebyla poslední knížka, kterou jsem od Havlíčka přečetla.

09.12.2017

Po knížce jsem sáhla v levných knihách, zaujal mě přebal a cena. To jsem ale ještě opravdu netušila, po čem to vlastně sahám. Příběh je perfektní. Bezútěšné vyprávění hlavního hrdiny v první polovině knihy vám sice navodí lehkou depresi a strach, že by se jeho příběh mohl velice snadno stát i tím naším, přináší ale i určitou volnost v názoru, že teď, po konci světa, už je vlastně všechno jedno, což v sobě skýtá určitou míru svobody. Líbil se mi lehký a osobitý styl psaní, smutné i absurdní situace a vůbec nějaká představa, jak by to s námi jednou mohlo skončit. Možná jsem na konci očekávala trochu víc mrtvých, aby příběh zasadil finální hřebík do čtenářových emocí, ve výsledku ale nemůžu hodnotit jinak než pěti hvězdami.

8 01.12.2017

Anotace zněla skvěle, jedno splněné přání, kdo by se nad takovým originálním námětem nepozastavil. Bohužel, už když jsem otevřela knížku, čtení mi hned na první straně začal znepříjemňovat otrocký krkolomný překlad, který se snad poslední dobou u Murakamiho povídek stává standardem. Opět ohromný potenciál nápadu, naplněný maximálně tak z poloviny, stejně jak tomu bylo loni touto dobou u Útoku na pekárnu. Povídka si žádá řádné rozuzlení, za které bych rozhodně nepovažovala pár životních mouder o narozeninách na konci knihy, která se mi na Murakamiho styl psaní zdála až příliš klišoidní. Škoda. Hvězda za nápad a druhá za krásné ilustrace.

1 01.12.2017

Sama bych se ke knížce asi nedostala, ale nakonec se mi skrze rodinné příslušníky dostala do ruky a rozhodně nelituji. Nenapadlo by mě nad otázkou vzdělání uvažovat tímto způsobem a sama jako student humanitních věd souhlasím s tím, že pokud nestudujete doktořinu nebo jadernou fyziku, setkáváte se s otázkou typu "A k čemu ti to vlastně je?" docela často. Studuje se za účelem uplatnění na trhu práce, zkoumá se opět za účelem uplatnění na trhu, možná bych uvítala, kdyby autor trochu více nastínil vlastní názor, jakým směrem by se z toho dalo uniknout.

2 24.11.2017

Zámek byl druhým Kafkovým dílem, které jsem od něho zatím stihla přečíst. A musím říct, že až Zámkem mě Kafka zaujal. Samozřejmě, opět se dostáváme k tomu, že je těžké soudit knihy, které byly napsány před více jak sto lety ( a tomu se bez devíti let Zámek blíží). Zaujala mě ta celková absurdita, která hlavnímu hrdinovi nepřijde nijak zvláštní, nebo ano, ale najevo to nedává a naopak se v tom ohromném úředním kosmu pohybuje velmi sebejistě. Neumím si však vysvětlit, co všechno (samosebou až na obludnost úřadů a byrokratického systému) nám chtěl milý Franz sdělit. Možná je to také tím, že dílo nebylo dokončeno a končí v tom nejlepším (což je ohromná škoda). Některé pasáže byly pravda zdlouhavé, pokud se jimi ale člověk prokouše, rozhodně se dostane do fáze, kdy ho ta prazvláštní atmosféra bezmoci, zbytečnosti a malosti proti struktuře zcela pohltí.

3 13.11.2017

Krásný příběh neobyčejné Fridy. Rozhodně bylo zajímavé se poniřit do víru mexických barev, dějin a života velké umělkyně. Vadilo mi ale občasné přehánění (třeba ohledně Fridy jako dítěte a jejích až přemrštěně vyspělých názorech) a taky fakt, že značná část příhod byla vymyšlená. I tak mě ale příběh zaujal a stejně jako životopis Marlene Dietrich mi byl inspirací. Všem také doporučuji film Frida.

2 16.08.2017