msjadepaton komentáře u knih

Tenhle díl se mi líbil dokonce víc, než ten první, což mě velice překvapilo. Čekala jsem totiž, že to bude takový ten mezidíl, kde se asi nic moc podstatného nestane a bude to jenom taková výplň mezi prvním a třetím dílem, jen aby to byla trilogie. Namísto toho jsem dostala zápletku nabitou intrikami, která mě držela přilepenou u stránek. Ano, možná tam nebylo tolik akce jako v první knize, ale bylo tu takové to napětí bublající pod povrchem, kde se dvě strany s kamennými tvářemi pod stolem přetahují o moc nebo bojují o holé přežití. Cia je lapená v jámě lvové a její boj spočívá v opatrném promýšlení všeho co dělá, v diplomacii, opatrně formulovaných odpovědích a vytrvalém překonávání všech překážek, které jsou před ni postavené. A to pro mě bylo mnohem napínavější, než kdyby se tam navzájem honili a stříleli po sobě.
Ve vysvětlení toho, proč se neúspěšní studenti musí odstraňovat, jsem ocenila odkaz na Orwella, ať byl nebo nebyl zamýšlený. Připadá mi, že celkově je tahle série mnohem víc politicky zaměřená než jiné YA dystopie a to je jeden z důvodů, proč jsem z ní tak nadšená.
Byla tam jediná věc, která mi opravdu vadila, ale bohužel to je jeden ze základních prvků YA, takže to tam asi muselo být. Na druhou stranu se to dalo udělat lépe. Byla to romantická zápletka, která byla naštěstí tak v pozadí, jak to jen šlo, ale občas se vynořila, a já už protáčela oči. Cia a Thomas nemají podle mě žádnou chemii a vůbec jsem nechápala, proč spolu vůbec jsou. A už vůbec ne, proč mu Cia tolik věří, když u kohokoliv jiného pochybuje o každé maličkosti, i když jí stokrát dokáže, že je důvěryhodný. U Thomase má spoustu důvodů pochybovat a stejně mu spolkne všechno, co jí řekne. Navíc, jejich vztah nemá (nebo zatím neměl) žádný pořádný dopad na hlavní zápletku a kdyby byli jen přátelé, dopadlo by to úplně stejně. ALE protože se tam Thomas naštěstí nevyskytoval tolik, není to na sražení hvězdičky. Navíc musím opravdu ocenit, že milostný trojúhelník zatím veškerý žádný, což se u tohoto žánru rovná téměř zázraku.
Tahle série je pro mě prostě nádherné překvapení. První díl byl dobrý a bavil mě a tenhle druhý byl prostě skvělý. Už se nemůžu dočkat závěru trilogie, protože soudě podle konce téhle knihy to bude stát za to.

3 19.02.2017

Líbila se mi o něco víc než první díl, ale u téhle série jsou prostě všechny díly skvělé. S odstupem času se na to samozřejmě dívám jinak než, když jsem to v devíti četla poprvé, ale zábava je to pořád.
Vlastně si nemůžu pomoct, ale mám pořád tendenci se na to dívat těma logickýma očima. Zážitku to ale vůbec neubírá. Jen nevím, jestli bych to dala číst dítěti, protože si sama pamatuji, jak to mě a pár mých kamarádů inspirovalo, abychom se proháněli po vesnici, řešili fiktivní případy a pod tou záminkou lezli cizím lidem bez dovolení na zahradu. Vlézt v noci k někomu do domu a prohlížet lidem boty jsme se naštěstí neodvážili, ale i tak.
Jsem ráda, že ani tenhle případ nebyl nijak průhledný. Lépe řečeno bylo sice jasné, kdo to udělal, ale nebylo úplně průhledné jak, a i když jsem si částečně pamatovala, co se tam stalo, byla jsem docela napjatá a nutilo mě to číst dál. A některé ty hlášky byly vážně skvělé.
Nelituji, že jsem se k téhle sérii vrátila.

1 11.02.2017

Z celé série pro mě byl tenhle díl rozhodně nejzajímavější. Díky určitým náznakům v prvních dvou knihách už se dalo odhadnout, že Zoe toho má za sebou hodně a postupné odkrývání té minulosti byla na téhle knize jedna z nejlepších věcí.
Hledání klíčů jako takové mě na knihách až tolik nezajímalo, ale aspoň se dá říct, že u Zoe nebyla ta skrýš tak průhledná jako u Dany, takže jsem neměla tendenci chytat se u čtení za hlavu. Ta fantasy zápletka na mě působila spíš jako nástroj, než jako něco plnohodnotného. Přestože byla neustále v popředí, ve skutečnosti ta kniha o tom nebyla. Bylo to spíš takové koření a ani mi to nevadilo.
Ze všech tří dívek měla pro mě Zoe i nejlepší romantickou zápletku. Jednak proto, že jsem mezi nimi cítila jistou chemii už od začátku, a navíc tam ještě figuroval Simon, takže už tam šlo o víc než u Malory a Dany.
Tenhle díl byl určitě nejlepší. Na rozdíl od druhého dílu nebyl tak zbytečně natahovaný (doteď jsem nepochopila proč byla ta dvojka tak dlouhá) a první díl byl spíš ještě rozjezd a navíc byl příběh Malory takový obyčejný. I tak pořád dávám 4 hvězdy (ale tady je to spíš 4,5), protože některá klišé mi moc nesedla a občas byly některé věci až přehnaně dramatizované. Jasně, já vím, je to Robertsová, je to červená knihovna, atd., ale tu půlku hvězdičky prostě nedám a nedám. Líbilo se mi to hodně, ale na zadek jsem si úplně nesedla. Co se týče porovnání v rámci žánru navíc nejsem moc kvalifikovaná, protože to není úplně má typická četba.

11.02.2017

Tuhle knihu jsem četla někdy před patnácti lety, když jsem v knihovně dělala pravidelné nájezdy na oddělení s dětskými detektivkami. Enid Blytonovou jsem měla z tohohle žánru nejraději a i když její Správná pětka je Správná pětka (a já byla tehdy nehorázně zamilovaná do Juliána), u mě vždycky tak nějak vítězila série Tajemství. Poslední dobou mě chytá nostalgická a tak jsem se rozhodla se do té série znovu pustit.
Musím říct, že mě nezklamala. Jednoduché, milé a nenáročné, ale pořád zábavné. Tyhle knihy mě udržely u čtení i v období krize, kdy nám na základní škole začali nutit povinnou četbu a já díky tomu pomalu ztrácela o knihy zájem. Trochu jsem se bála, že jsem si tuhle sérii kvůli tomu trochu moc zromantizovala a že jako dospělou už mě nebudou bavit. Jsem ráda, že to není ten případ. Působí na mě stejně i po všech těch letech a já je můžu jen doporučit, ať jste jakkoliv mladí nebo staří :).

4 05.02.2017

Bavilo mě to o něco méně než první díl, hlavně proto, že Dana mě zaujala nejméně ze všech tří dívek (i přesto, že miluje knihy). Celou knihu jsem docela výrazně vnímala, jak jsem zbystřila, když se na chvíli odbočilo k Malory nebo k Zoe a nebo dokonce k Flynnovi, Bradovi a občas i Jordanovi (ačkoliv u toho až tolik ne). Tenhle díl byl navíc nejdelší, i když mi přišlo, že to, kde byl klíč ukrytý nebyla až taková záhada. Samozřejmě je jasné, že na to se autorka příliš nesoustředila, ale u prvního dílu bylo třeba docela jasné, proč na to Malory nepřišla dřív, zatímco tady jsem to nechápala.
Tak nějak jsem se celou dobu nemohla dočkat, až to dočtu, abych se dostala ke třetímu dílu a to prostě není až tak dobré. Pořád musím dát tři hvězdy, protože je to příjemné čtení. Oddychová romantika se špetkou fantasy. Až na to, že mě zajímaly všechny ostatní postavy, je ne ta, o kterou šlo.
Víc k tomu asi říct nemůžu. Rozhodně se ale těším na příběh Zoe v další knize.

04.02.2017

Můžete vzít všechny knihy o zdraví a dietách od absolventů smyšlených univerzit, vyhodit je a místo toho si dát do knihovny tuhle knihu. Lieberman vám velmi podrobně a velmi srozumitelně (a přitom na vědeckém základě) vysvětlí, na co je vaše tělo adaptováno a co přesně a proč děláme momentálně špatně. Nesnaží se navrhovat nějaké radikální změny ani vás do něčeho nutit, ale řekne vám, jak vaše každodenní činnosti působí na vaše tělo, jestli a jak mu škodí a co s tím můžete případně dělat. Nemoralizuje ani nedramatizuje, což mi bylo na knize velmi sympatické.
Kniha je rozdělená do tří částí. V první autor popisuje vývoj lidského těla od australopitéků až po zemědělskou revoluci. Ve druhé části vysvětluje, co znamenala pro naše tělo zemědělská a průmyslová revoluce a jakým způsobem to ovlivnilo zdraví našich předků. V poslední části se pak zabývá nemocemi, které jsou dnes mnohem častější než u lovců a sběračů (zubní kazy, cukrovka 2. typu, určité typy rakoviny atd.) a vysvětluje proč vznikají a proč, i když se jim dá často zabránit, nás často naše vlastní biologické nastavení vede k tomu, abychom je nechali propuknout a pak teprve léčili jejich příznaky.
Rozhodně je to důležitá kniha, i když poněkud hutně napsaná. Opravdu velmi příjemně mě překvapilo jak je srozumitelná a přitom nemáte pocit, že by autor něco přehnaně zjednodušoval nebo vynechával. Trochu mě zklamalo, že třeba nebyla doplněná o nějaké podrobnější rady, co se týče výživy, protože velká většina nemocí se jí týkala a z knihy, kromě toho, že nemáte jíst velké množství jednoduchých cukrů a naopak přidat vlákninu, moc informací o tom, jak byste se měli stravovat není. Na druhou stranu si na základě téhle knihy uděláte slušnou představu, která se pak dá doplnit jinde, když už máte nějaké základní informace. Zvlášť když nepotřebujete přímo zhubnout, ale spíš chcete prostě jíst zdravě.
Tuhle knihu rozhodně doporučuji!

8 31.01.2017

Přiznám se, že mě pořád tak nějak svrbí prsty, dát tomu plné hodnocení, protože se to strašně snadno četlo. Otevřela jsem knížku na první stránce a přelétla prvních pár řádků a najednou jsem byla ve čtvrtině. Na druhou stranu, když se zamyslím nad tím dějem, tak přece jenom tam byly části, u kterých jsem protáčela oči a lehce se nudila. Je to klišé. Krásné klišé a jedno z těch, které si vždycky ráda přečtu znovu, ale pět hvězd tomu dát nemůžu.
Ocenila jsem fantasy zápletku a také zápletku se zakládáním podniku, protože příběh o budování něčeho od základů je něco, co prostě můžu. I když už vím, jak to dopadne, protože jsem kdysi četla celou trilogii, nedělalo mi problém si to užít znovu. Navíc jsem zjistila, že si vlastně spoustu věcí vybavuju a to je dobrá vizitka, protože to znamená, že ve mně ty knihy něco zanechaly. Na rozdíl od prvního čtení mě teď trochu méně zajímají milostné zápletky (ano, já vím, že o tom to je) a víc právě to zakládání podniku. Pamatuji si, že tehdy mě zajímala nejvíc asi Dana, kvůli tomu, že je knihovnice. Teď mě ale nejvíc zaujala Zoe, u které si třeba úplně nepamatuju, jak to přesně bude s tou milostnou zápletkou a hodně mě to vzhledem k jejímu synovi zajímá.
A hodně jsem ocenila ještě jednu věc. Po tom, co se rozmohl trend erotické literatury se stalo zvykem, že děj ustupuje právě erotickým scénám. Bylo osvěžující vrátit se k románu, kde sice pár takových scén je, ale jsou jenom kořením a nejsou až tak přehnané (ano jistě, trochu nerealističnosti tam je, ale ne tolik jako se teď nosí).
Upřímně nevím, jestli bych od autorky četla nějaký klasicky romantický příběh, bez té špetky nadpřirozena. Mám dojem, že jsem to kdysi zkoušela a nijak zvlášť mě to nebavilo. Každopádně vím, že autorka má ještě další knihy podobné téhle, takže i po dočtení téhle trilogie, se k Noře Robertsové v budoucnu vrátím.

1 28.01.2017

Tématem mi to trochu připomíná Není zač od Glattauera nebo Máš mě vůbec rád od Brizziho, ale je to mnohem drsnější a méně zromantizované než ty dvě jmenované. Už od první stránky víte, že tohle rozhodně nebude žádná procházka růžovým sadem. I když se v podstatě jedná o příběh o nápravě jednoho problémového kluka/muže (kniha sleduje Nikolajův život až do jeho dospělosti), což vyznívá poměrně pozitivně, většinu knihy jsem byla smutná, rozčilená, zoufalá nebo dokonce šokovaná z toho, co se v knize děje, a většinu času jsem si kladla otázku, jestli Nikolaj vůbec může své skutky nějak odčinit.
Sám Ježíš tu funguje jako rádce a svědomí, ale co se týče náboženské stránky, je naprosto minimální. Je ponecháno na čtenáři, jestli byl Ježíš v románu skutečně Ježíš nebo jen jakýsi podivín, který chodí po světě a pod falešným jménem pomáhá lidem. Pokud vás tedy od knihy odrazuje dojem, že tam najdete citáty z Bible a diskuze o Bohu, bát se nemusíte. Téma víry je párkrát nakousnuto, ale naprosto střízlivě, až cynicky.
Kromě neurčitého vnitřního pocitu, že to prostě není úplně top, mě od plného hodnocení odrazuje závěr románu, který je přinejmenším podivný. Konec totiž není na konci. Příběh se v podstatě uzavře několik stránek před koncem a pokud by to bylo všechno, asi bych o pěti hvězdách uvažovala. Na několika posledních stránkách se ale najednou odehraje změť událostí, které by podle jejich dramatičnosti člověk čekal spíš někde uprostřed. Navíc většina z nich (alespoň mně) nedávala příliš velký smysl. Sloužila totiž evidentně pouze k tomu, aby konec zůstal otevřený. Otevřené konce nejsou nic špatného, ale zrovna v téhle knize už závěr byl a teprve na něj byl uměle namontovaný otevřený konec.
Kromě téhle jediné vady jsem ale byla z knihy nadšená. Hlavní i vedlejší postavy jsou skvěle vykreslené. Nebudete je mít vždycky rádi (občas vám mohou být vysloveně odporní), ale budou vás zajímat a budete chtít vědět, jak to s nimi bude dál.
Děj ubíhá rychle a plynule s několika retrospektivními částmi, které ale nejsou dlouhé a navíc jsou celkem zajímavé.
Velmi mě to překvapilo a můžu jen doporučit.

3 19.01.2017

Nečekala jsem od toho vzhledem k žánru vůbec nic, ale docela pozitivně mě překvapila. Už samotný koncept knihy je v tomhle žánru docela originální, i když jsem měla při čtení mnohdy pocit, že co autorka nabrala na originalitě konceptem a celkem i hlavní hrdinkou (která překvapivě není uťápnutá panna, jak je v těchto knihách zvykem, ale docela holka od rány se zkušenostmi), potřebovala si nutně vynahradit na všem ostatním. Ledabylá výmluva na to, aby se nějak rozjel děj a pak už rychle k erotickým scénám. Samozřejmě všichni ti chlapi jsou strašně sexy a hlavně s velkým nádobím a sotva se hrdinky dotknou roztřesou se jí okamžitě kolena. Absolutně nezáleží na tom, jak se chovají nebo co říkají, hlavně že mají vypracované tělo s vybavením pornoherce. To bych ale asi kritizovat neměla, protože to je prostě součást žánru.
Další věc je, že ze tří klientů je jeden Francouz a jeden Ital, přičemž jsem docela zírala, kolik národních stereotypů do nich autorka dokázala vecpat.
Kniha měla chvílemi přesah do nechtěné komedie, kterou pravděpodobně způsobil překlad, ze kterého jsem měla dojem, že ho dělala třináctiletá holka. Překvapivě se mi nezdálo, že by překladatelka měla problém s angličtinou (která tedy u podobných dílek bývá dost nenáročná), ale s češtinou. Spousta slovních obratů byla kostrbatá a nepřirozená, ovšem hotovým ternem byl překlad právě erotických scén, u kterých jsem měla nutkání se nahlas smát.
Na druhé straně měla kniha pozitivní stránky, které mě donutily dát jí průměrné hodnocení.
Jednak se mi líbilo, že se hlavní hrdinka dostává s každým klientem do nového prostředí, které ji nějakým způsobem ovlivňuje a hlavně ona ovlivňuje lidi kolem sebe a to ne jen své klienty. Samozřejmě je naprosto dokonalá a inspiruje každého, komu přijde do cesty, ale to se v tomhle žánru tak nějak předpokládá a mně se docela líbílo jakým způsobem to bylo zpracované. Jistě, pořád je to de facto příběh o prostitutce, ale já jsem měla vždycky docela ráda Pretty Woman :).
I tak bych možná dala pouze dvě hvězdy, kdyby nebylo třetího klienta. Březen mě naprosto nadchl a dokonce jsem kvůli tomu přejela zastávku, protože jsem vůbec nevnímala nic jiného. O březnu bych si klidně přečetla mnohem delší knihu než byla tahle celá, i když to byl vlastně neuvěřitelný slaďák. Ale i tak jsem se u toho konce zubila tak, až jsem z toho slzela. Samotný březnový příběh by si u mě mimochodem pravděpodobně vysloužil plné hodnocení, protože jsem prostě měkkota.
Celkově to tak nějak vychází na takový průměr. Ve svém žánru možná lehký nadprůměr, i když zase tolik jsem jich, pravda, nečetla. Na druhý díl se asi podívám, ale nevím, jestli dokážu přečíst celou sérii.

7 15.01.2017

Docela mě překvapilo, kolik věcí jsem si nepamatovala. Knihu jsem četla předtím už dvakrát, ale měla jsem spíš zafixovaný film. Tenhle příběh je jeden z mála, kdy se nedokážu moc rozhodnout, jestli je lepší kniha nebo film, protože film má určitou přidanou hodnotu v podobě Julie Andrews a několik skvělých momentů, které v knize chybí. Na druhou stranu, v knize je Mia taková víc puberťácká. Meg Cabotová umí psát teenagery tak, že vás baví a nepůsobí otravně, ale zároveň nemáte pocit, že čtete vlastně o dospělém člověku (což je problém většiny dnešních knih pro mládež). I když nejlepší hrdinkou knih Meg Cabotové pro mě bude vždycky Suze z Mediátora.
Další věc, kterou vážně oceňuji je nenucená romantická zápletka, která má přirozený průběh. I když je tu něco, co by se možná dalo nazvat milostným trojúhelníkem, není to to přehnané klišé, které najdete jako podle šablony ve všech Hunger Games, Selekcích a Stmíváních. Jistě Meg Cabotová tu byla dřív a určitě v té době existovala klišé, která se v knihách objevují, ale oproti současné tvorbě je to příjemné osvěžení.
Vzhledem k tomu, že tahle knížka není nic napínavého, forma deníkových zápisů ji o nic nepřipravuje. Naopak se skvěle čte a čtenář lépe nahlédne do Miiny hlavy. Líbilo se mi, že například celá zápletka s Joshem nebyla řešena tak dramaticky jako ve filmu a naopak se to všechno docela hezky urovnalo.
Plný počet hvězd ale prostě dát nemůžu. Schovávám si to pro knihy, které ve mě opravdu vyvolaly nadšení, což se tady nestalo ani když jsem to četla poprvé. Je to příjemná, oddechová jednohubka, ke které se občas ráda vracím, ale top to prostě není.

1 14.01.2017

Nebylo to špatné, ale bylo tam několik zásadních nedostatků, za které jsem prostě nemohla dát víc než tři hvězdy. Hodně lidem zřejmě vadilo to, že se tam řešila americká občanská válka. To mi nevadilo, protože to bylo do děje zakomponované celkem dobře (až na ty vstupy Charlese Francise Adamse, který byl z nějakého důvodu neustále nazýván plným jménem, a který tam neplnil žádnou podstatnou roli kromě toho, že neustále mlel o tom jak je potomek prezidenta a chce si zasloužit úctu a způsob, jakým na tom pracuje - vzhledem k tomu, že ale nebyl hlavní postava a na hlavní postavy měl minimální vliv, to prostě v knize nemělo absolutně co dělat).
Bohužel to nebylo jen o občanské válce. Nebo jen o smrti prince Alberta (nepovažuju to za spoiler, protože je to historický fakt :D). Nebo jen o pohřebnictví. Nebo jen o vyšetřování vražd. Nebo jen o problému britské neutrality v americké občanské válce. Nebo jen o špezích konfederace a unie na britské půdě. Bylo to o všem.
Kniha neměla jednu jasnou dějovou linii. Měla dvě hlavní linie (na jednu postavu) a pak spoustu menších, které ty dvě doplňovaly. Byl to mix absolutně všeho co tam autorka dokázala vecpat ze skutečných historických událostí dvou let (plus několik událostí, které se ve skutečnosti staly jindy) a navíc ještě smyšlené události a příběhy smyšlených postav. Violeta nejen žila vlastní život, ale ještě se nachomýtla snad ke všemu, k čemu se dalo.
To, co mě na knihu nalákalo, když to ve své recenzi zmiňovala Rodaw, byly deníkové zápisky někoho záhadného, kdo chce někomu ublížit a vy nevíte kdo to je a komu chce ublížit. Bohužel to na knize byla ta nejméně záživná část (tedy hned po Adamsovi), protože deníček by napsán stylem Stewieho ze seriálu Family Guy (to odporné miminko se jmenuje Stewie, ne?) a navíc jsem si myslela, že to celé bude mít s Violetou mnohem větší spojitost (tedy ano, na konci mělo, ale odhalení toho člověka mě prostě dost zklamalo).
ALE. Za přečtení to stálo. Autorka měla nastudováno, což bylo sice občas na škodu, protože tam cpala všechno, ale ta atmosféra byla skvělá. Děj, i když byl rozkouskovaný, mě hodně bavil, i když jsem se do toho chvíli dostávala. Bylo tam spousta zajímavých scén a historických událostí. Hodně mě bavily části s královnou Viktorií a princem Albertem. Pak samozřejmě pohřby a pohřební zvyklosti. Zajímavé byly i politické záležitosti, pokud je zrovna nevyprávěl Adams (ano, já vím, ale jak ten člověk prošel přes editora, to nechápu). I osobní život Violety mě zajímal.
Celkově to hodnotím docela kladně a přemýšlím o druhém dílu (ačkoliv mě dost odrazuje ta událost na konci, která naznačuje, že druhý díl bude o dost jinačí). Kdyby nebylo Adamse a Stewie byl nějaká výraznější postava, bylo by to na čtyři hvězdy. A kdyby děj držel lépe pohromadě a autorka trochu probrala seznam událostí, které tam musí strčit, bylo by to na pět.
Každopádně nelituju, že jsem si ji přečetla. Bylo to dobré :).

3 07.01.2017

Je to takový zvláštní mix mezi YA a dětskou knížkou, takže jsem vlastně byla celou dobu rozpolcená z toho, jak to mám brát. Od každého z toho totiž čekám něco jiného a podle toho k příběhu přistupuji. U téhle knížky se ale nevyplnila žádná má očekávání a to mě naprosto nadchlo. Od začátku do konce, co mi autor sám neřekl, jsem nečekala.
Bylo tam pár klišé, ale autor s nimi zacházel natolik opatrně, že to ne vždycky bylo na škodu. Občas bych ale ubrala. Konec byl naprostý chaos, až jsem měla občas problém sledovat, co se děje, ale asi spíš proto, že většinou čtu v tramvaji, tak mě leccos rozptýlí. Je tedy pravda, že pár momentů jsem i po důkladném přečtení považovala za nesmysl. Například Tedrosovo nepochopení Sophiina vzkazu. Tady se ovšem nabízí možnost, že v originále byl vzkaz skutečně dvojznačný a prostě se to nepodařilo přeložit.
Tohle jsou věci, za které jsem srazila malý bezvýznamný bodík. Všechno ostatní bylo úžasné. I přes chaotičnost byl závěr epický a překvapivý a navíc svým způsobem uzavřený, což už dnes nebývá u trilogii zvykem. Vlastně se tím uzavřela jedna éra příběhu. To je ideální, protože člověk si nepřipadá, že by přestal číst uprostřed, ale zároveň má představu, jak by se mohl příběh dál vyvinout a kvůli tomu chce číst dál.
Celá kniha je v podstatě o tom, že nic není jen zlé nebo dobré, takže ani hlavní postavy nejsou černobílé a to velmi oceňuji, zvlášť u knihy pro mladší čtenáře.
Musím poděkovat Markétě ze Světa podle Marillee, protože bez ní bych o téhle trilogii vůbec nevěděla. Rozhodně si přečtu i další dva díly a pravděpodobně si je koupím do knihovničky. U mě se sice nekonal návrat k Harrymu Potterovi, protože mi to přišlo dost odlišné, ale rozhodně to byl zážitek!

1 19.12.2016

Bylo tam pár míst, u kterých jsem protáčela oči, ale i tak jsem se zasmála, protože Milana ve většině věcí stejně nešlo brát vážně. Je rozhodně nutné brát to s hodně velkou nadsázkou a nenechat se urazit, protože Milan opravdu střílí na všech frontách. Na druhou stranu je těžké nechat se urazit od někoho, o kom si stejně od začátku myslíte, že je to blbec.
Netroufám si odhadnout, jak moc je Pražská buzna založena na skutečnosti, ale ve výsledku je to jedno.
U podobných blogů jsou už téměř povinností takzvané škatulkovací články, které rozdělují do kategorií všechno, na co si jenom vzpomenete. V tomhle případě sice byla většina z nich úsměvná, ale bavila mě poněkud méně než "deníček", který tvořil zbytek textu.
Četlo se to v podstatě samo, ale v podstatě se pořád opakovaly ty samé situace dokola a po nějaké době jsem se začala trochu nudit. Vtipné to ale bylo, o tom žádná.

09.12.2016

Opravdu skvělé.
Četla jsem v angličtině, protože jsem si chtěla tu knihu užít se vším všudy, včetně skotského nářečí, takže to šlo trochu pomaleji. Alespoň zezačátku, kdy jsem musela občas i sahat po slovníku, než jsem si zvykla. Možná i proto jsem několikrát měla pocit, že je knížka až příliš zdlouhavá.
Jedna věc je, že tempo je opravdu volné. Gabaldonová nikam nespěchá a klade důraz víc na atmosféru a na vykreslení tehdejšího života ve všech jeho podobách, než na děj jako takový. Mnohdy je děj spíš záminkou k tomu, aby se dostala k podrobnostem o nějaké tradici nebo společenských záležitostech. To mi ale nevadilo a naopak mi to přišlo zajímavé. Zasekávala jsem se spíš v částech, kde se v trochu jiné podobě opakovaly dějové zvraty, které se už v knize odehrály. Po nějaké době to ztratilo na efektu a začalo to trochu nudit.
Ve skutečnosti to byl opravdu malý problém, který Gabaldonová vykompenzovala brilantním, čtivým stylem a zajímavými epizodami, ale co se týče výstavby děje, je to rozhodně nedostatek, za který jde jedna hvězda dolů.
Hlavní postava, tedy Claire, je žena, která si opravdu zaslouží, aby byla středobodem celé série. Nedovedu si představit, jak by se s něčím podobným vypořádávala nějaká moderní studentka z velkoměsta. Pravděpodobně by nepřežila ani prvních 50 stránek.
Co se týkalo vztahu Jamieho a Claire, přišel mi celkem realistický. Rozhodně to v drtivé většině knihy nebyla žádná romantická idylka. Neměli si vzájemně co vyčítat, co se týkalo konfliktů, které mezi nimi pravidelně nastávaly, a oba měli ke svému chování jasné a pochopitelné důvody (ne nutně racionální, ale pochopitelné ano).
Vzhledem k tomu, že má kniha pokračování, zůstalo hodně nezodovězených otázek a otevřených konců, takže nemohu moc hodnotit jak příběh držel pohromadě. Zatím je prostě vidět, že je to teprve začátek.
Celkově je to velmi podařený začátek. Autorčin jazyk a schopnost vykreslit atmosféru dělají z knihy něco výjimečného. A přestože má příběh fantastické prvky, v podstatě bych dost váhala, ji označit za fantasy, protože cokoliv nadpřirozeného se tam odehrává je tak skvěle zakomponováno do toho prostředí, že to vlastně působí jako jedna z věcí, která se prostě v téhle části Skotska běžně děje. Život tam je opředený mýty a pověstmi a není těžké uvěřit, že se mnohé zakládají na pravdě.
Já jsem velmi spokojená.

3 04.12.2016

Skvělá kniha. Opravdu originální fantasy se v dnešní době těžko hledá a tohle originální bylo. Už je to nějakou dobu, co jsem to četla, takže si to budu muset zopakovat, abych se mohla pustit do druhého dílu. Jen škoda, že se Baronet rozhodl druhý díl nevydat. Budu to muset sehnat v angličtině.

2 04.11.2016

Původně jsem očekávala trochu něco jiného. Spíš než jen příběhy týraných dětí, se naučíte něco o rozvoji lidského mozku v raném dětství a o tom, jak traumata pozměňují jeho fungování nebo mu zabraňují v růstu. Perry vysvětluje, jakým způsobem se dají diagnostikovat potíže spojené s traumatem jako silné reakce na stres, které jsou typické pro týrané děti, nebo nedostatečný vývoj v některých oblastech, zejména u zanedbávaných dětí. Často je totiž těmto dětem chybně přidělena nálepka ADHD, poruchy opozičního vzdoru nebo se jejich fyzické symptomy považují za hlavní problém. Perry popisuje především situaci v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, ale bohužel i dnes existují "oblíbené" choroby (jako ADHD), které se diagnostikují dětem jako na běžícím pásu bez pochopení souvislostí.
Perry nezabíhá do podrobností konkrétních případů týrání. Používá je spíš jako pomůcku při popisu chorob a jejich léčení. Občas jsem měla trochu potíže přelouskat některé hutnější pasáže a zdálo se mi, že některé věci se opakují stále dokola. Ale vzhledem k tomu, že případy byly evidentně vybrány tak, aby se vzájemně doplňovaly nebo vytvářely kontrast, není divu, že Perry cítil potřebu hodně věcí připomínat.
Většina případů mě něčím zaujala, dojala nebo šokovala, ale nejsilnější mi připadaly asi kapitoly o malém Jamesovi, který na vlastní pěst hledal pro sebe a své sourozence ochranu před vlastní matkou, o davidiánech a o satanské panice. Satanská panika byla šokující především tím, že velice připomínala středověký hon na čarodějnice. Je asi příznačné, že se to odehrálo právě v USA, kde je dodnes segregace církevní a světské moci přinejmenším diskutabilní a často zůstává pouze na papíře.
Kniha také upozorňuje na mnohdy alarmující metody systému při zacházení s týranými dětmi, ale i na hlubší společenské problémy dnešní doby. Fakt, že spousta lidí v moderním světě žije sama, že se už neklade důraz na vztahy a lidé se chlubí tím, že jsou nezávislí a nevídají se s rodinou ani nemají partnera, že jednotlivé generace žijí odděleně a nepředávají si vzájemně zkušenosti, to všechno je dnes považováno za normální, ne-li žádoucí. Dítě mnohdy potřebuje pro svůj správný vývoj podporu větší komunity lidí, než jen nukleární rodiny, která je dnes tolik propagována. Nehledě na to, že lidé už neumějí na vztazích pracovat, ale také otupěli vůči sociálním signálům, které nás varují pokud je náš partner nevhodný pro založení rodiny. To vede k nárůstu počtu svobodných matek a otců, kteří své děti vychovávají takřka v izolaci. Společenská averze vůči určitým typům párů zase znamená, že dětské domovy jsou přeplněny dětmi, kterým se nedostává individuální péče, která je klíčová pro jejich rozvoj.
Přestože je tato kniha zaměřena na případy týraných a zanedbávaných děti, je o celé společnosti a mohla by být dobrým vodítkem lidem, kteří mají možnost nějak pomoci, ať už individuálnímu dítěti nebo třeba celé škole nebo dokonce celému státu.
Určitě knihu doporučuji.

2 09.10.2016

Vlastně nemám co vytknout. Ve skutečnosti hodnotím spíš 4,5 hvězdičky a půl dolů je hlavně je spíš kvůli pár detailům, které mi neseděly.
Holmese jsem četla už před nějakým časem, takže mé vzpomínky nejsou zrovna čerstvé, ale přišlo mi, že atmosféru a styl příběhu autorka vystihla velmi věrně. Evidentně měla také nastudováno, co se týče doby a samotného případu Jacka Rozparovače.
Celkově příběh krásně držel pohromadě a i události, které do hlavního případu zdánlivě nezapadly se ukázaly být jako klíčové. Pachatel i důvod, proč nemohl být odhalen, dávali smysl, takže s rozuzlením jsem byla spokojená. Jen bylo možná trochu uspěchané, co se týkalo motivace pachatele k určitým maličkostem. Pro ústřední zápletku to nebylo důležité, ale trochu mi to bránilo v tom, abych si o Jacku Rozparovači z knihy udělala ucelenější obrázek. Proto hodnotím čtyři a půl místo pěti.
Trochu jsem se bála toho, jak bude fungovat dynamika mezi Holmesem a Watsonem, ale autorka je oba vystihla a jejich přátelství odráželo to v původních Doylových románech. Já sama jsem momentálně trochu víc zvyklá na to, jak je jejich vztah vykreslený v seriálu, ale při čtení mě to vůbec nerušilo. Naopak jsem si ráda připomněla, jak to mezi nimi fungovalo v původních knihách.
Za mě spokojenost. Docela ráda bych si přečetla od autorky i jiný Holmesův případ.

2 03.10.2016

"Září: Je zádumčivý. Říjen: Je zádumčivý. Listopad: Přinesl do školy benzín. Únor: Je zádumčivý. Duben: Přinesl do školy sirky. Květen: Navádí Kuncovou, aby zítra nechodila do školy. Zbytek třídní knihy je bohužel ohořelý."

"Kdo je tady nejstarší, kdo je tady nejstarší!" křičel jedenasedmdesátiletý Strauss a tloukl o stůl svým občanským průkazem.

"Víte, koho máte před sebou? Sprostého vraha!" "No dovolte." "Přinejmenším sprostého podezřelého."

Jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Hlášky z ní bych mohla opakovat donekonečna. Jako dítě jsem zbožňovala detektivky a tahle hra za to nejspíš trochu mohla. Skvělý je i film Rozpuštěný a vypuštěný, který úderné duo Trachta-Hlaváček reprezentuje na televizních obrazovkách. Ačkoliv největšími hrdinkami filmu jsou samozřejmě kachny :).

7 25.09.2016

"Otevřel si hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi."
Cimrmany jsem poslouchala od malička místo pohádek na dobrou noc. Byly doby, kdy jsem je znala všechny nazpaměť. Hospodu na mýtince zase moc často nevyhledávám, mám raději jiné hry. U Hospody mě vlastně nejvíc bavil seminář, i když jsem se nedávno dočkala velkého zklamání, když jsem zjistila, že to, co jsem celá léta slyšela jako "a ráno skutečně došlo k vraždě" je ve skutečnosti "a ráno skutečně došlo k dražbě", čímž jsem se ochudila o svůj oblíbený vtip :). Být Padevětem, napíšu nové Přetržené dítě.

6 25.09.2016

Alenku jsem chtěla zkusit už dlouho. Po Narnii, kterou jsem četla v šestnácti a naprosto mě uchvátila, jsem doufala, že tohle bude podobný případ. Bohužel, tohle není Narnie. Ani mi to nepřipadá jako dětská kniha. Spíš mi to připadalo jako surrealistická psychologická studie dětské mysli. Nebo jako halucinace totálně sjetého člověka.
Je to v podstatě stále stejná epizoda opakovaná do omrzení. Alenka se zvětší nebo zmenší, Alenka potká nějakou výstřední postavu, Alenka naváže s postavou rozhovor, Alenka jde dál... Jediná z postav, která mě skutečně zaujala byla kočka Šklíba. Za ni a za to, že mě některé části lehce pobavily dávám dvě hvězdičky. Jinak je to na mě prostě příliš abstraktní. Většinu času jsem buď zmateně kroutila hlavou nebo nevěřícně hleděla na stránky a přemýšlela, jestli si ze mě autor dělá legraci.
Mám prostě ráda výpravnější věci. A pokud už kniha nemá klasický příběh, chci, aby alespoň měla nějaký hlubší smysl, něco, co bych v něm mohla hledat. Tady jsem hledala marně. Bylo to barevné, hlasité a pokud v tom byl nějaký hlubší smysl, byl tou diskotékou zcela přehlušen. Brzy jsem se začala nudit a i když byl příběh krátký, připadalo mi jako věčnost, než jsem ho přečetla.
Bohužel, tohle nemůžu hodnotit nijak kladně. Možná bych měla zkusit anglický originál. Je možné, že právě v překladu je skryto jádro pudla, ale uvidíme.

8 25.09.2016