msjadepaton komentáře u knih

Tři hvězdy jsou pro mě za tenhle díl opravdu maximum. Připadalo mi to hrozně zdlouhavé a přehnaně dramatické, především, co se týkalo Jace a Clary. Když k tomu přidám Pekelné stroje, tak to prostě asi bude celkový trend, že u Cassandry Clare neustále protáčím oči, když přijde na romantický vztah mezi hlavními postavami. Vedlejší vztahy totiž autorka zvládá podstatně lépe a to nejspíš právě proto, že se na ně tak nesoustředí. Takže se upřímně docela bojím, co vzejde z nové knihy, která vyjde v AJ nejspíš příští měsíc a bude mít Magnuse a Aleca jako hlavní postavy. Doufám, že mi je ta kniha nezkazí.
Jinak Jace mám plné zuby snad ještě víc než Willa. I když možná je to dobře, protože v první trilogii to byl jen nudný patron. V téhle knize měl alespoň pár zajímavých momentů. I tak jsem ale ráda, že se velká část téhle knihy věnovala Simonovi, který je alespoň zajímavý, když už nic.
Každopádně mi tenhle díl přišel hrozně rozlítaný, na to jak zdlouhavé to bylo. Jenže jsem to taky mohla čekat. Je to vlastně začátek nové série, protože první trilogie byla uzavřená a s prvními knihami ze sérií (Město z kostí a Mechanický anděl) je to, zdá se, vždy stejně slabé. Což by ale mohlo znamenat, že další dvě knihy to zase trochu napraví.

3 15.03.2019

Tahle kniha není špatná, ale naprosto mě zaráží, že učebnice z velké části ignoruje nebo bagatelizuje některé autorky. Kdyby nebyla tak podrobná u spousty (i monhem méně známých) autorů, tak bych to nezmiňovala, ale fakt, že Austenová a Shelleyová chybí úplně a Brontëovy jsou zmíněny jen mimochodem, stejně jako Agatha Christie, je pro mě nepochopitelné. Na druhou stranu kniha ignoruje i Doyla a u Dickense zapomněli zmínit Příběh dvou měst, což byl nejen podle Dickensova vlastního soudu, ale i podle soudu mnohých dalších, jeho nejlepší román vůbec. Ale hlavně, že je tam Dorritka a Pickwickův klub. Že tam není takový Kurt Vonnegut nebo Daphne du Maurier, Harper Lee, E. M. Forster, Elizabeth Gaskell nebo George Eliot mě ani nepřekvapuje, protože by pak hrozilo, že by se do školní četby propašovalo něco, co by mohlo středoškoláky bavit :).

Harryho Pottera mi to úplně nepřipomíná, ale je to jen první díl, takže je možná ještě předčasné to takto hodnotit. Nevím, jestli má autorka z hlediska záběru podobné ambice jako Rowlingová, ale zatím mi to tak nepřipadá. Dokonce i ve srovnání s Kamenem mudrců mi to připadá jednodušší a trochu pohádkovější. Pokud bych měla srovnávat z hlediska pocitů, které ve mně kniha vyvolala, tak bych spíš jmenovala asi Narnii nebo Čaroděje ze země Oz. Možná Matyldu.
Rozhodně to ale neznamená, že by se mi to nelíbilo. Naopak je to čtivé, barevné, originální a zajímavé. Druhý díl si nenechám ujít.

2 13.11.2018

Prakticky vše už zmínil callahanh. Měla jsem podobný problém s nepřehledností jmen a hutnějším stylem psaní, ale zato jsem dostala podrobný pohled do zákulisí jednoho z nejsledovanějších amerických soudních procesů. Pokud navíc s případem nejste podrobněji seznámeni, je to naprosto fascinující čtení, protože po části s výčtem důkazů člověku připadá výsledek procesu nepochopitelný. Kniha se ale výrazně zaměřuje na otázku rasismu v americké společnosti a na celkovou náladu lidí, která proces provázela, a pokud výsledek procesu vůbec lze vysvětlit, tahle kniha odvedla skvělou práci.
Zmínka o tom, co po procesu následovalo včetně civilně právního procesu a knihy If I Did It (která by se dala označit za největší drzost v dějinách knihtisku), už jen dokresluje, jak absurdní tenhle proces byl. Možná bych ocenila, kdyby autor i tuhle část trochu rozvedl, ale chápu, že to nebyl účel knihy.
Rozhodně mohu doporučit, zvlášť pokud vás zajímají soudní procesy. Bylo to podobně podrobné jako Případ Sant'Ambrogio a přestože byl Simpsonův případ hodnocen s menším časovým odstupem, podobně nezaujaté. Takže za mě ano!

13.11.2018

Panství Downton jsem neviděla, takže podobnost nemůžu posoudit, ale celkově mi to přišlo jako průměrná záležitost. Několik dějových linek, z nichž některé jsou podstatně zajímavější než jiné. Například příběh vztahu Paula a Marie byl na celé knize asi to nejslabší. Kitty a Elizabeth byly podstatně zajímavější postavy a Kitty dokonce prošla větším vývojem než hlavní postava, což mi připadá dost zarážející. Bavilo mě ale i Mariino odhalování vlastního původu a Paulův vztah s otcem a vše, co mělo do činění s továrnou. Trochu mi to připomínalo Sever a jih od Elizabeth Gaskell, i když ten je o třídu výš.

2 13.11.2018

Pořád mi připadá, že by Elle Kennedy udělala líp, kdyby psala sama. Off-Campus byla skvělá série hlavně proto, že se vyhnula některým rádoby romantickým klišé, které moc nemusím a dokonce na ně v některých případech narážela, takže bylo jasné, že to bylo záměrné. Papírová princezna v tomhle směru pohořela. Hodnej kluk je o něco málo lepší. Zaokrouhluji 3,5 hvězdičky nahoru hlavně za čtivost a proto, že je to pořád to lepší, co lze v tomto žánru najít. A já jsem k tomu kritická hlavně kvůli těm klišé, o kterých vím, že je má spousta jiných čtenářek naopak ráda, i když nechápu proč (nebrat ne jako odpověď mi například přestalo připadat sexy už v pubertě).
Jinak je to ale příjemné, lehké čtení. Jsem kritická spíš proto, že vím, že Elle Kennedy má na víc.

4 13.11.2018

Obvykle mám s podobnými facebookovými a blogovými výtahy ten problém, že kvalita jednotlivých příspěvků kolísá a často mi třeba i polovina přijde hrozně slabá, jako by autor neměl dost opravdu vtipných příspěvků a tak to vycpal vatou. U téhle knihy se mi to ale nestalo. Co stránka, to perla.
Normálně si vypisuji citace nebo pasáže z knih, které se mi líbily nebo mi připadaly vtipné. Tuhle knihu bych musela opsat celou. Hodí se i výborně jako dárek. Už nemusím přemýšlet, co dostane táta k Vánocům.
Děkuji za značné prodloužení života :).

3 21.10.2018

První díl byl rozhodně lepší, ale ani tohle mi nepřišlo špatné. Byla jsem upřímně nadšená, že se tam neřešily nějaké ex-přítelkyně, žárlivost nebo podobné věci, kterými je tenhle žánr prolezlý. Naopak byl Ellin vztah s Brianem její největší jistotou, takže anotace je úplně mimo. Tu psal nejspíš někdo, kdo tu knihu nečetl a jen předpokládal, že o to tam půjde.
Je to hlavně o Ellině vztahu sama k sobě a o tom, jak má přijmout sama sebe a najít své místo v šíleném světě, ve kterém se ocitla díky vztahu s Brianem. A také o jejím vztahu s rodinou.
To, co se týkalo Hollywoodu a Ellina pracovního života, bylo to až absurdně přestřelené, ale zbytek mi připadal celkem věrohodný (v rámci žánru). Její rodinné vztahy a její psychické a fyzické zdraví především. To jsem ocenila.
Brian je Brian. Potěšilo mě, že se vyhnul typickým charakteristikám dokonalých mužů - nebyl to úplný blbec a nezacházel s Ellou jako s kusem hadru. To považuji v romantických knížkách téměř za zázrak. Většinou na chování těch chlapů nic romantického nevidím, ale Brian byl v tomhle směru napsaný celkem dobře.
O trojce nic nevím, ale pokud bude, minimálně do ní nahlédnu. O téhle knize jsem si taky myslela, že už k tomu příběhu nemůže dodat víc než zbytečné drama, ale bylo to celkem příjemné překvapení.

4 16.06.2018

Je to dobrý začátek. Rozhodně bych dala minimálně doslov jako povinnou četbu každému, kdo jde k volební urně. Jsou tam výborné postřehy, co se týče myšlení lidí a jejich vnímání okolního světa. Hodně z toho jsem věděla nebo předpokládala, ale neškodí si to připomenout.
Možná bych ocenila podrobnější analýzu některých problémů a přidání více rozdílných příkladů pro ilustraci. Čísla jsou sice důležitá, ale tady jich bylo občas tolik, že mi dělalo problémy se soustředit na to, co ve skutečnosti znamenají.
Jinak je to ale důležitá publikace, která by neměla zapadnout, i když se obávám, že vzhledem k současným trendům, se přesně to stane.
Autor rozhodně nepodceňuje určité globální hrozby, které se v současnosti objevují, ale zároveň je dává do kontrastu s celkovou situací a s tím, co se dělo v minulosti.
Rozhodně doporučuji. Kéž by bylo takových publikací víc.

1 09.06.2018

Nevím, je to vážně tak půl napůl.
Na jednu stranu se mi moc nelíbila ta míra nesnášenlivosti mezi holkama. Ať Alice udělala, co chtěla, ten její pocit odcizení jsem chápala už jen z toho jak se k ní chovali ostatní. Violet a Katie se mohly tvářit jak chtěly, ale obě na tom měly lví podíl.
Navíc jsem jim úplně nežrala to fanouškovství. Jediný, komu jsem to věřila byl Nate. Jinak mi to přišlo hrozně umělé. Nevím úplně přesně, jak to vysvětlit. Už jen ten úvodní referát (jestli se tomu tak dá říkat), na který jsem jen nevěřícně zírala, mě měl upozornit, že jestli se autorka někdy mezi fanoušky pohybovala, tak to byli fanoušci jiného rázu než na který jsem zvyklá.
Na druhou stranu se mi ale líbily narážky na určité nešvary ve YA a celkově to, jak se příběh odvíjel. Svět byl zajímavý, i když ne nějak těžce originální. Půsoilo to jako takový mix veškeré možné YA dystopie, což si ale myslím byl tak trochu účel.
Zaujaly mě i postavy. Nepůsobily nijak ploše, ačkoliv si vlastně kromě Natea nejsem jistá, kolik jim bylo. Nateovi mělo být čtrnáct, ale podle mluvy a chování jsem si ho celou knihu představovala jako hodně chytrého desetiletého kluka. Ale naprosto si mě získal a byla to moje nejoblíbenější postava.
A tím se dostávám k závěru knihy. Dokážu si představit pokračování, i když o něm zatím nejsou žádné informace, pokud vím. Zvláš't, co se týče Ashe a hlavně Natea, tam prostě musí něco být. Takže kdyby vyšla dvojka, určitě si ji přečtu, třebaže moje hodnocení této není úplně nejvyšší.

3 06.05.2018

Bylo to dost překvapení. Abych se přiznala, tohle jsem četla spíš z legrace a opravdu jsem se u té dramatičnosti hodně bavila, ale četla jsem mnohem horší knihy. Moc jsem nečekala ani, že to dočtu, natož, že se mi to bude celkem líbit.
Takže i když jsem měla pocit, že jsem na konci četla o úplně jiných postavách než na začátku, hodnotím to dobře. Nejlepší byly scény s kancem - ocenila jsem tu souměrnost.

06.05.2018

Velmi příjemné překvapení. Přestože romantickou pohádku jsem čekala tak nějak automaticky, dostala jsem ji trochu jinak, než jsem očekávala. Je to v podstatě YA romantika, takže nečekejte nějak velkou hloubku. Přesto je tam ale několik vážnějších témat, která mě překvapila.
Popelka tady není úplně dokonalá a autorce se poměrně věrohodně povedlo vykreslit jak její fyzický handikep tak psychické problémy. I když občas byly některé věci přehnané nebo přitažené za vlasy (jako třeba, že vás někdo může jen tak prohlásit za nesvéprávnou), tolik jsem to nevnímala, vzhledem k pohádkovému ladění příběhu.
Základní romantická linka byla roztomilá a prostě popelkovská, ale sama o sobě by tak dobře nefungovala, kdyby nebylo všeho, co si tam autorka přidala. Ellin blog, její postižení, ale i vztah s její novou rodinou, který sice nebyl dokonalý, ale nebyl to ani psychický terror jako v původní Popelce. Ellina nevlastní matka je spíš komunikačně neohrabaná než že by to myslela špatně. Co se týče jejích nevlastních sester, jedna z nich je opravdu zákeřná a ta druhá spíš jen mlčí, ale nakonec ani tady to není černobílé.
Opravdu doporučuji coby nenáročnou, sladkou oddechovku. Už se nemůžu dočkat druhého dílu.

1 01.05.2018

2,5 hvězdy. Je to samozřejmě natřískané romantickými klišé a občas to působí jako kdyby autorka měla psát esej na určitý počet stránek a snažila se to co nejvíce vycpat citacemi. Asi by se mi líbilo víc, kdyby ohledně těch odkazů na Austenovou tolik netlačila na pilu, protože to často působilo násilně.
Hlavní mužský hrdina je idiot a osobně mě ten hlavní vztah v knize moc nezajímal, asi hlavně kvůli tomu. A nezachrání to ani neustálé připomínání, že postavy v Austenové taky dělaly chyby, což je sice pravda, ale taky je pravda, že Austenová nesnášela hlupáky a ve svých knihách se jim ráda vysmívala a obávám se, že dotyčná postava se mezi ně tak trochu počítá.
Vedlejší vztahová linka se mi líbila už podstatně víc. Žádné terno to sice nebylo a zahýbání pod záštitou "pravé lásky" taky moc nemusím, ale aspoň to bylo tak romanticky naivní, že mě to svým způsobem okouzlilo.
Docela ráda bych si ten příběh přečetla z pohledu sluhy Higginse, protože vedle Pamely to byla asi nejzábavnější postava v celé knize a to se tam moc neobjevoval.
Takže neurazilo mě to, ale ani nijak nenadchlo. Naštěstí se to taky rychle četlo, takže jsem neměla problém se dostat i přes nějaké ty slabší pasáže.

2 11.04.2018

Bylo to dobré, i když na Cinder to nemělo. Možná to bylo tím, že od Cinder jsem vůbec nic nečekala, takže mě hrozně překvapila. U Scarlet už jsem po minulém dílu přeci jen očekávání měla a úplně na sto procent je nesplnila.
V knize se střídají kapitoly, které vyprávějí o Scarlet a pak ty, které sledují Cinder. Upřímně mě asi pořád víc bavil příběh Cinder, zvlášť díky Thornovi, který do toho všeho vehnal svěží vítr.
U YA mi často vadí přehnaný důraz na romantickou zápletku. U Cinder to nebyl problém, protože mi nepřipadalo, že by to odvádělo pozornost od skutečně zajímavých věcí. Co jsem chtěla vědět jsem se dozvěděla nebo to bylo alespoň nakousnuto. U Scarlet... to svým způsobem taky vlastně problém nebyl. Romantická zápletka nepřekrývala nic důležitého ani nic zajímavého. Problém byl asi spíš v tom, že tam pro mě nic až tak zajímavého nebylo. Od záhady se zmizelou babičkou jsem očekávala trochu víc. Vlk a jeho kolegové jako celek zajímaví byli, ale jakmile bylo jejich tajemství odkryto, můj zájem zmizel, hlavně proto, že se vlastně jen odhalilo to, co už jsem si dávno myslela.
Romantická zápletka u Scarlet byl problém spíš jen z toho důvodu, že to mezi postavami moc nejiskřilo a to navzdory tomu, že jeden na druhého měnili názor častěji než já svoje ponožky. Důvody k tomu měli, ale osobně bych mezi "nemůžu ho ani vidět" a "je tak skvělej" čekala nějakou přestupní stanici.
Takže kdybych měla hodnotit jen příběh Scarlet, bylo by to tak na tři hvězdy. Cinder s Thornem jí to o jednu zlepšili.

2 07.04.2018

Kdyby knihu někdo překládal do angličtiny, mohl by ji klidně pojmenovat "What the fuck did I just read", protože to naprosto přesně vystihuje, jak jsem se cítila po dočtení.
Nebylo to vůbec špatné, ale čekala jsem něco dost jiného.
Občas mi dělalo problém se orientovat. Kdo co říká, kdo zrovna vypráví, jestli je to, co čtu realita, sen, halucinace nebo představa... Takže jsem se z knihy vyhrabala s očima navrch hlavy a celkem dost dezorientovaná. Musím uznat, že jsem knihu možná nepochopila. Možná byla takhle zmatečná schválně.
Kdybych se snažila si z knihy něco odnést, asi by to bylo varování jak daleko nás může zahnat posedlost. A taky jak velký je rozdíl mezi tím, jaký je člověk uvnitř a jak ho různí lidé vidí.
Můj šálek kávy to každopádně nebyl.

3 28.03.2018

Oproti Simonovi to zase tak skvělé nebylo. Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy dostat. Záhy se to trochu rozpohybovalo, ale upřímně, asi jsem měla problém s tím, že Molly byla dokonalá teenagerka, což mi dokonale lezlo na nervy - alespoň občas. Často jsem ji nechápala, i když to zase nebyl až takový problém.
Prostě to bylo takové roztomilé. Diverzita opět skvělá, vedlejší postavy úžasně vykreslené (zvlášť na tak krátkou knížku), ale na Simona to tak nějak nemělo. Byla jsem ovšem nadšená, že se tam Simon párkrát zmínil nebo objevil. Vidět ho očima jiných postav je zrovna u něj neuvěřitelně zajímavé. I proto se těším, až vyjde příběh Ley, protože tam určitě o Simona nebude nouze.
Ovšem další knihu si asi přečtu v angličtině. Simona jsem četla v originále a vyhovuje mi to mnohem víc. Občas jsem si totiž u Podělaným navrch musela v duchu překládat fráze zpátky do angličtiny, aby mi došel jejich rozsah. Některé ty kulturně-společenské narážky prostě do češtiny snadno nepřeložíte. Nebo přeložíte, ale úplně ztratí kontext. Na druhou stranu ten kontext se dá často stejně pochopit jen když se vyznáte v americké internetové kultuře. Takže je to slepá ulička. I tak byla kniha skvělá, ale myslím, že v angličtině by asi pro mě vyzněla líp.

1 28.03.2018

Oproti prvnímu dílu mi to přišlo o dost zmatenější. Možná tím, že jsem očekávala oddělené případy, byla jsem občas trochu tápala, co má s jakým případem souvislost. Hlavní zápletka kolem Oldřicha byla navíc trochu moc průhledná.
Kromě toho bych úplně vypustila prolog a epilog. Pro pochopení příběhu nebyly potřeba a posunuly celý příběh do takové podivné ezo roviny, až jsem si říkala, jaký žánr, že to vlastně čtu.
Rozhodně to bylo čtivé a vedlejší případy Oty a Diviše byly zajímavé. Ten Oldřichův už méně, ale i ten se dobře četl. Takže, sice u mě slabší než jednička (hlavně zápletkou), ale další díl do ruky určitě vezmu.

3 25.03.2018

Neuvěřitelné překvapení. Tahle kniha opravdu skvěle vytváří přechod mezi YA a dospělou fantasy. Hrdince je devatenáct a děj je celkem přímočarý a ubíhá stabilním tempem. Na druhou stranu není zápletka ze tří čtvrtin naředěná romantikou nebo dokonce milostným trojúhelníkem. Upřímně jsem se bála, že k tomu dojde, protože takhle jsem se spálila u Falešného polibku.
Tohle ale naštěstí není Falešný polibek. Politická stránka a snaha vyrovnat se s kulturním šokem, který Kelsea zažívá, je hlavním tahounem děje. Autorka to okořenila špetkou worldbuildingu. Tak akorát. Nic složitého, spíš načrtnuté obrysy světa, ve kterém se nacházíme a pár narážek, které se pravděpodobně rozvinou v příštích dílech. Ale stačilo to, abych se s Tearlingem sžila a záleželo mi na jeho osudu.
Kelsea sama je podle mě dost cítit snahou autorky vybalancovat ji tak, aby to nebyla úplná Mary Sue. Protože schopná je tedy značně a to spíš instinktivně než že by se to musela učit. Přesto to bylo v únosných mezích a nijak mě to nerušilo. Navíc byla Kelsea docela osobnost.
Nemůžu se dočkat až se dostanu k dalším dílům. Pokud mě budou držet přilepenou u stránek jako tenhle, tak to bude asi jedna z mých nejoblíbenějších sérií.

1 20.03.2018

Byla jsem hodně na vážkách jestli nedat jen 4 hvězdy, ale nakonec to opravdu skončilo mezi. 4,5 a já vždycky zaokrouhluji nahoru.
Kniha rozhodně nebyla dokonalá a plné hodnocení jsem dala hlavně díky tomu konci, který mě opravdu držel přilepenou u stránek a věci, které mě původně rušily od čtení jsem už moc nevnímala.
Asi můj největší problém byl styl. Nevím, kolik je autorovi let, ale takhle já jsem psala v těch šestnácti, když jsem se ve slohovce snažila být poetická. Výsledek zněl spíš pompézně. Možná bych to dokázala přehlédnout, kdyby se tenhle styl nepřenášel i do přímých řečí. Většina postav v knize mluvila jako kdyby si předčítali ze scénáře. Především Daniel. Určitá stylizace dialogů je samozřejmě nutná. Nikdy přesně nevystihnete jak lidé skutečně mluví. Ale čím více se vzdálíte od reality, tím více riskujete, že utrpí opravdovost postav. A Muffin a čaj se v tomhle směru od reality vzdaluje značně.
Něco podobného udělal Benjamin Alire Sáenz v Aristotelovi a Dantovi (což je mimochodem kniha, která je téhle mnohem blíž než Simon), ale tam ta stylizace dávala smysl v celkovém ladění knihy do takové filozofické úvahy. Z Addaira jsem cítila snahu se tomu přiblížit, ale úplně se to nepovedlo.
Další věc, která mi trochu vadila bylo, že na to, jak se mluví o tom, že je to konečně z českého prostředí, tak mi to moc české nepřišlo. Škola v knize byl hybrid mezi britským internátem a americkou střední školou. Dokonce i co se týkalo textu, musela jsem si často připomínat, že to není překlad z angličtiny. Některé věty a výrazy mi přišly jako neobratně přeložené anglicismy.
Člověk by řekl, že po takové kritice přece nemůžu dát něčemu pět hvězd. Možná to časem snížím na čtyři, ale i tak musím hodnotit vysoko, protože přes všechny chyby se autorovi podařilo napsat příběh, který člověka chytí za srdce. Radujete se, vzdycháte, jste naštvaní nebo pláčete přesně na těch správných místech. Knížka je přesně tak naivní, aby člověku dovolila se zasnít, ale zároveň ne tak naivní, aby byla neuvěřitelná. Simon se mi líbil víc, Aristoteles a Dante se mi líbil víc, ale Muffin a čaj se mi přesto líbil opravdu hodně. Jsem ráda, že v tomhle případě není nutné přehánět, aby se kniha alespoň přiblížila svým světovým konkurentům. Není nutné zdůrazňovat, že je česká (zvlášť, když to vyvolává očekávání, která v mém případě kniha nesplnila). Myslím, že dokáže stát sama o sobě bez takových berliček.

4 11.03.2018

Dělalo mi trochu problém se do knihy začíst, i když kolem půlky se to zlepšilo a konec už jsem dočítala jedním dechem. Přesto nemůžu hodnotit nijak zvlášť vysoko, protože jsou ta pro a proti dost vyvážená.
Líbila se mi atmosféra a takový horrorový nádech. Chvílemi jsem si připadala, jako že se koukám na Supernatural. Ale bylo to dost přebité tou romantikou. Možná bych ocenila, kdyby se ten vztah zbytečně nekomplikoval klišé, která neměla s hlavní zápletkou nic společného, a byl by tam spíš jako třešnička na dortu. Prostě něco dalšího, co ty dvě postavy spojuje. Takhle muselo jít často zápletka stranou, aby mohla Mara řešit, jestli se s tím klukem má dát dohromady nebo nemá a proč je to špatný nápad.
V podstatě mám s touhle knihou podobný problém jako s Falešným polibkem. Myšlenka dobrá, ale příliš se tam řeší vztahová klišé a to ještě způsobem, který máte v každé druhé YA. Asi jsem prostě na tenhle žánr moc stará, což je mi líto, protože všechny tyhle knížky se tváří tak lákavě. A já si prostě nemůžu pomoct, abych neočekávala něco víc.
Na druhou stranu musím říct, že Michelle Hodkin se alespoň snažila. Opravdu jsem nečekala, že to bude tak temné, což bylo příjemné překvapení. Navíc mě tajemství ohledně obou hlavních hrdinů zajímá natolik, že si chci přečíst druhý díl.

3 10.03.2018