Mrejča komentáře u knih

Asi ve dvou třetinách knihy jsem zjistila, že je půlnoc a tedy nejvyšší čas to odložit. Neudělala jsem to a pak už jsem to prostě musela dočíst až do konce.
Napínavé až strhující.

6 25.09.2016

První dvě kapitoly nebetyčná nuda, pak se to vylepšilo, kniha čtivá, příběhy zajímavé, leč ten konec takový divný nedokončený.
Kdybych jí nečetla na dovolené s deštěm, nikdy bych to nedočetla.

1 25.09.2016

Knížky její matky jsem přečetla asi před 10 lety. Když jsem zjistila, že se vyjádřila i dcera, považovala jsem za nezbytné seznámit se i s jejím pohledem a zejména s tím, co bylo "potom".

Toto mě oslovilo asi nejvíc (citát):
"Ať jsem tenkrát proti vysychání nenávisti vůči otci bojovala sebevíc, hezké vzpomínky se nevzdávaly a nakonec si našly cestu do mého srdce. Nikdo není úplně dobrý ani úplně špatný - ani můj otec, ani já, ani kdokoli jiný. Před skutečností, že otec navždy zůstane součástí mé osobnosti, se nedalo utéct. Pokud jsem se měla usmířit sama se sebou, musela jsem znovuobjevovat otcovy dobré stránky a přihlásit se k nim jako ke svému dědictví. A neplatilo to jen bezprostředně po útěku z Íránu, ale i pokaždé, kdy se otec nějakým způsobem opět vynořil v mém životě."

1 27.07.2016

Co dodat ... u kolika knížek jsem brečela ve 4 hodiny ráno? Myslím, že tahle byla první.

9 26.07.2016

Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové se mi moc líbily a v komentářích byl doporučován tento autor.
Ale tato kniha, narozdíl od Tučkové, neobsahuje žádný komplexní příběh, je to soubor faktů, fotografií a citací z cizích děl (díky za ně, nemusím je číst). Určitě dalo spoustu práce všechno to vyhledat, utřídit a zpracovat, ale na mne to zapůsobilo poněkud suše a v druhé části až nudně. Kniha totiž spojuje dvě dříve vydané knihy Žítkovské bohyně (2005) a Žítkovské čarování (2006). Tím se stalo, že některé věci zazní opakovaně.
Po jejím přečtení ještě více oceňuji kvality díla p. Tučkové.

06.07.2016

V šestém pokračování opět nacházíme poutavé vyprávění z francouzsko-anglické historie.
Vše vrcholí procítěným osobním závěrem autora, který si zde dovolím ocitovat:

"A na tomto místě autor, nucený historií zabít svojí oblíbenou postavu, s níž prožil šest let, pociťuje obdobný smutek jako král Eduard Anglický; pero, jak říkají staří kronikáři, mu samo klouže z prstů a nemá už chuť pokračovat.."

1 07.04.2016

Zatím největší potíž se čtením. Příliš "opravdové politiky", těžiště sice zeměpisně ve Francii, ale mentálně v Anglii. Poněkud nudné.
Ovšem závěrečné pasáže knihy mě dost probraly a musela jsem se po dočtení uklidňovat žehlením. Opět mi bylo připomenuto, proč někteří tvrdí, že se u Druona inspiroval autor Hry o trůny.
Nenechávám se odradit a vrhám se do dalších dílů.

31.03.2016

Zákon mužů navazuje na předchozí díly tématem, místem, časem, intenzitou. Červen 1316 až leden (únor?) 1317. Napínavá cesta Filipa z Poitiers za tím, aby z něj byl Filip. V.

"Viděl se takový, jaký skutečně byl: špatný člověk s nadáním velkého krále."
"Zdálo se, že tomuto pětadvacetiletému králi, který se k moci dostal díky své pevné vůli, využil výhod, jež mu přinesl zločin, a měl všechny vlastnosti dobrého panovníka, ve skutečnosti vůbec nic nechybí.
Čas trestů mohl začít."

Takže bez zbytečných odkladů jdu na další díl - zjistit, jaký bude ten čas trestů.

1 05.03.2016

aneb když se na trůn dostane kretén... Ludvík X. by koruně prospěl nejvíce, kdyby po narození svého bratra v tichosti zemřel na nějakou dětskou chorobu. Ale dožil se dospělosti, dožil se smrti svého otce a rozhodně nebyl dobrým králem, zvlášť do těžké doby. Ale která doba není těžká.
Chudinka Klementina.

27.02.2016

Kujme pikle, kujme pikle, sobě ku zdaru a ostatním ku zmaru. Takto ve stručnosti lze shrnout dění v nejvyšších francouzských vrstvách v době po smrti krále Filipa IV. Sličného, tedy od konce podzimu 1314 do jara 1315. Napínavé a velmi čtivé.

14.02.2016

Strhující rodinné drama v nejvýznamnější francouzské rodině se odehraje prudce a svižně od března do listopadu 1314. Zarámováno templářským příběhem. Napsáno čtivě tak, aby doložitelná fakta odpovídala historickým zdrojům. Zábava a poučení (nejen o dějepise) v jednom.
Přečteno jedním dechem a už se těším na další díly.

07.02.2016

Ježíšek nadělil jak Alici, tak Sedmilhářky. Alici jsem přečetla za jeden den, tak jsem byla zvědavá, jak to bude dál. Nenudila mě ani jedna stránka. Můžu jedině doporučit.

2 28.01.2016

Knížka je velmi čtivá, během prologu vtáhne čtenáře do sebe a už nepustí.

Četla jsem jí hned po "Ďábel nosí Pradu", což byl titul, který mě velmi zklamal. Nakonec takto v tandemu jsem ho vzala na milost (ne v hodnocení, ale v tom, že mi už nebylo líto času, který jsem Pradě věnovala). Závěrečný dojem totiž byl zejména o tom, kam a jak moc se svět (nejen módy) za posledních 15 let posunul a jak digitalizace řadu věcí razantně mění.

Příběh byl podán svižně a knížku jsem zhltla za dva večery.

26.01.2016

Sama sobě se divím, že jsem tuhle knihu o tom, jak strašné je pracovat pro debilního šéfa, vůbec dočetla.
Začátek ještě šel, ale s přibývajícími stále nudnějšími popisy toho, jak je Miranda hrozná, jsem měla stále větší problém. Měla jsem pocit, že tam není žádný děj, jen nářek nad chudinkou sebou samou. Dokonce jsem to na 14 dní odložila, ale nakonec jsem to přece jen dočetla. Ano, konec byl svižnější, ale žádný extra dojem to na mě nenechalo.
6 měsíců v bestselerech? Nechápu.
Film je mnohem lepší, i když bez Meryl Streep by se potácel někde na dně.

2 24.01.2016

Nuž, tedy holky Greyovy to neměly v životě jednoduché ani maličko. Zajímavé životní osudy.
Snad právě pro tu nepřítomnost nejasného přecházení z postavy do postavy mě to nezaujalo tolik jak Gambit. Pro milovníky historických románů sázka na jistotu. Jo ten rodokmen na předsádce vydá za další jednu samostatnou hvězdu, skvělý nápad.

1 01.12.2015

Život sám o sobě neuvěřitelný, jeho podání trochu slabší.
Měla jsem k dispozici vydání z roku 1984, vím že v knihovně je i vydání z postkomunistických let, tak se do toho ještě podívám, jestli je to fakt tak opatrně napsáno, nebo to bylo pocenzurováno. Protože pokud je to napsáno tak, jak jsem četla, je to velmi krotké podání zjevně strhujícího života.
Největší drama je navíc vyspoilerováno nevhodně vloženými fotkami (měly být až na konci)

2 21.11.2015

Strhující záležitost. Málokdy vidíme historické dění pohledem žen, zde umocněné tím, že hlavní "vypravěčky" jsou dvě a velmi mě těšilo sledovat linii Dot a jejího vývoje.
Shodou okolností se mi dostaly do rukou najednou jak Gambit, tak Trůn, takže jdu hned pokračovat.

2 21.11.2015

Kniha i film super, místy jsem se chechtala nahlas, místy (zejména ve francouzském vězení, které je v knize vykresleno daleko naturálněji než ve filmu) jsem se o něj skutečně bála.
Doporučuji a nevylučuji, že se k ní ještě vrátím.

2 05.10.2015

Kniha je lepší než film, podrobnější a propracovanější charaktery a motivace.
Presto mě nijak výjimečně neuchvátila, taková četba pro četbu.

1 05.10.2015

Knihu jsem si půjčila v knihovně. Po měsíci jsem si jí prodloužila, protože jsem na ní ani nesáhla. Než končil druhý měsíc, rozhodla jsem se a otevřela ji. V 11,00.
Do strany 100 jsem četla bez pauzy, pak, po rozboru toho, oč je lepší rakovina než Alzheimer, jsem si dala první pauzu na kapesník. Od strany 130 jsem pauzírovala co 2-3 stránky a spotřebovala krabici papíráků.
Ona snad píše o nás, ne? Pečovala jsem o osobu takto postiženou (naštěstí ne touhle ranou záležitostí), takže mě fascinovalo, jak se určité situace odehrály jako u nás. Autorka dobře ví, o čem píše. Pohled "zevnitř" byl pro mne velmi zajímavý, i když bolestný. Potěšil mě smířlivý závěr, byť všichni víme, že ani to nebude mít dlouhého trvání.
Kniha přečtena i s pauzami na vydýchání a odslzení v 22,30 téhož dne.
Na film jsem si ještě netroufla.

11 05.10.2015